Édouard Elias (* 29. června 1991, Nîmes) je francouzský novinář a fotograf.
Životopis Édouard Elias žil deset let v Egyptě v Šarm aš-Šajchu. Jeho otec je Egypťan, matka Francouzka. V roce 2009 se vrátil do Francie, aby mohl začít studovat obchod a žil se svými prarodiči.
Začal studovat fotografii na École de Condé v Nancy a nadchnul se pro válečnou fotografii. Inspiroval jej ruský válečný reportér Jurij Kozyrev, známý svými reportážemi v Čečensku a Iráku.
Ještě jako student a bez rozkazů v kapse odešel v srpnu roku 2012 pořídit fotografickou reportáž v uprchlických táborech v Turecku a zakončil ji v SýriiLucas Armati, « Les images marquantes d’Édouard Elias, 22 ans, photoreporter disparu en Syrie », Télérama, 7 juin 2013. . Po návratu ukázal své fotografie z rebelské ofenzívy v Aleppu fotografům, se kterými se setkal na festivalu Visa pour l'image v Perpignanu.Armelle Canitrot, « Visa pour l’Image à Perpignan. Entretien avec le photoreporter Édouard Élias », La Croix, 31 août 2015. Agentura Getty ho najala a zveřejnila jeho zprávu Le Martyre d’Alep v Paris Match, Der Spiegel a Sunday Times. Poté se rozhodl studium ukončit.
Dne 6. června 2013 , když byl severně od Aleppa , byl zajat jako rukojmí s Didierem Françoisem, vedoucím zpravodajem pro Evropu 1.« Édouard Elias, 23 ans, photographe de guerre et ex-otage », Le Monde, 19 avril 2014. Po deseti měsících zajetí byl propuštěn v dubnu 2014.
V březnu 2016 se nalodil na Aquarius, humanitární člun pronajatý nevládní organizací SOS Méditerranée k záchraně ztroskotaných migrantů na moři.Sophie Granel, « Édouard Elias raconte ses guerres aux Rencontres photographiques d'Orthez », France Info, 30 mars 2019.
Édouarda Elase od roku 2019 zastupuje galerie Polka.
Výstavy Neúplný seznam
2015: Opération Sangaris en Centrafrique (Operace Sangaris ve Středoafrické republice), Visa pour l’image, Perpignan. 2016: Les Boat-People de la Grande Bleue, Prix Bayeux-Calvados. 2017: Dans la peau d’un soldat. De la Rome antique à nos jours (V kůži vojáka. Od starověkého Říma po současnost), Musée de l'Armée, Hôtel des Invalides, Paris. 2019: Memoriam, galerie Polka, Paříž 2020: Vertiges des jours (Závratě dnů), skupinová výstava, galerie Polka, Paříž 2022: Exils – Photographier pour ne pas oublier, (Exily – Fotografují, abychom nezapomněli), uměleckohistorické muzeum Paula Eluarda, Saint-Denis, od 20. dubna do 15. května 2022 2022: Vies à vif, se Stanley Greenem, Galerie Polka, Paříž 2022: Ne pleure pas, c’est notre patrie (Neplač, je to naše vlast), s Abdulmonam Eassou, v rámci ocenění Prix Bayeux Calvados-Normandie des correspondants de guerre, Radar de Bayeux, 4.–30. října
Ceny a ocenění 2015: Cena Rémiho Ochlika za zprávu vytvořenou v rámci pluku cizinecké legie ve Středoafrické republice Margaux Duquesne, « Opération Sangaris en Centrafrique, avec Édouard Elias », France Inter, 24 août 2015. . 2016: Cena seržanta Sébastiena Vermeilleho « Édouard Elias, lauréat 2016 du prix Vermeille » , defense.gouv.fr, 9 février 2016. .
Veřejné sbírky Musée de l'Armée, Invalidovna (Paříž), Paříž: Operace Sangaris, Středoafrická republika, 2015 / Donbas, 2017-2018. Francouzské muzeum fotografie, Bièvres
Odkazy Reference
Externí odkazy
Co řekl Édouard Elias o svých fotkách před svým únosem v Sýrii , Le Monde, 9. července 2013
Kategorie:Narození v Nîmes Kategorie:Francouzští fotografové Kategorie:Muži