thumb|200px|pamětní deska v Prostějově, kterou vytvořil Daniel Ignác Trubač Hana Wichterlová, křtěná Anna Marie Filomena Pravoslava (2. března 1903 ProstějovMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele u sv. Kříže v Prostějově – 29. srpna 1990 Praha) byla česká sochařka, jedna z klíčových osobností v českém sochařství 20. století, někdy je nazývána první dámou českého sochařství. Její sochařský styl předválečného období předznamenal směřování, kterým se české sochařství ubíralo. Její dílo nedostalo po druhé světové válce a v důsledku politické situace v zemi dostatek pozornosti, jakou si zasloužilo a upadlo v zapomnění. Do povědomí veřejnosti se znovu dostalo v šedesátých letech díky úsilí Petra Wittlicha. V současnosti je tak dílo Hany Wichterlové znovu uznáváno a respektováno jako důležitá součást moderního českého sochařství.
Život Pocházela z rodiny prostějovských průmyslníků, která spoluvlastnila továrny na zemědělské stroje. Firma později prošla fúzí s podnikem bratří Kováříků a stala se známou pod značkou Wikov. Touto transformací vznikl jeden z největších podniků svého druhu v celé Československé republice.
Rodina Wichterlových žila v nově postavené rodinné vile, která se nacházela v Nádražní ulici, dnešní Svatoplukově, číslo 53 v Prostějově. Hana byla prostřední z pěti sourozenců, mladší bratr byl chemik Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček.
Hanin otec Karel Wichterle byl člověkem, který rozuměl významu peněz a materiálního úspěchu, ale zároveň si uvědomoval, že to není v životě to jediné. Byl osvíceným podnikatelem, který chápal, že umění a kultura mají své vlastní bohatství a hodnotu, která obohacuje lidský život. Matka Pravoslava (Justina), roz. Podivínská (*1878), byla dcerou statkáře a poslance Jana Podivínského. Wichterlová tak vyrůstala v prostředí, kde se kultura a umění staly nedílnou součástí jejího života. V mládí měla možnost setkávat se s různými osobnostmi, mezi nimiž byli i významní spisovatelé, básníci a umělci jako Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Arne Novák a architekt Jan Kotěra. Právě Kotěra si všiml Hanina výtvarného nadání a doporučil Wichterlovým, aby ji poslali na uměleckou školu.
V šestnácti letech Hana začala studovat sochařství u Jana Štursy na pražské Akademii výtvarných umění (1919–1925), spolu s dalšími významnými umělci jako Vincenc Makovský, Bedřich Stefan a Josef Wagner. Následujících pět let trávila společně s Vincencem Makovským v Paříži, kde mimo jiné chodila na přednášky Františka Kupky. V roce 1930 se vrátila do Prahy, kde si otevřela sochařský ateliér ve Škroupově ulici. Od roku 1931 byla členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a své práce prezentovala na členských výstavách. Koncem třicátých let se z existenčních důvodů začala věnovat i keramice. Navrhovala vázy, mísy a hrníčky.
Za druhé světové války bydlela na farmě ve Smržicích, nicméně sochařské tvorbě se nevěnovala. Dne 28. listopadu 1942 se v Prostějově provdala za svého bývalého spolužáka, sochaře Bedřicha Stefana. Zpět do Prahy se vrátila v roce 1948, ale se sochařskou tvorbou začala znovu až v polovině padesátých let, kdy se věnovala veřejným zakázkám. V roce 1968 byla jmenována zasloužilou umělkyní.Talent u Hany Wichterlové objevil architekt Jan Kotěra – Prostějovský deník, 28. 8. 2010 Její díla byla zastoupena na sochařských výstavách v různých místech republiky (Praha, Liberec, Olomouc).
Wichterlová strávila přes 50 let svého života v pražském ateliéru, v zahradním domku bývalého špitálu čp. 404/III v ulici Újezd na Malé Straně, kde nejen tvořila, ale také bydlela a vystavovala svá díla spolu s manželem. Domek v roce 1884 navrhl Gustav Patsch jako fotoateliér pro Bedřicha Stussaka († 1901). Wichterlová jej objevila a dala si upravit v polovině třicátých let, roku 1958 byl domek prohlášen za kulturní pamárku.https://pamatkovykatalog.cz/atelier-zahradni-domek-3136429 Památkový katalog Od té doby zde vytvořila mnoho sochařských děl, která se stala součástí jejího uměleckého odkazu. V ateliéru se často potkávala s fotografem Josefem Sudkem a figurovala v jeho cyklu fotografií s názvem Zahrádka paní sochařové. Sem ji chodili navštěvovat Jaroslav Seifert, dramatik Josef Topol či Anna Masaryková, historička umění a vnučka prvního československého prezidenta. V roce 1989 podepsala petici Několik vět. Po sametové revoluci se jejímu dílu dostalo větší pozornosti.
Hana Wichterlová zemřela při práci ve svém ateliéru 29. srpna 1990 ve věku 87 let, krátce před vernisáží své retrospektivní výstavy v Karlových Varech. Je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Prostějově. náhled|Údiv 1923
Dílo Patřila mezi nejvýznamnější československé sochaře meziválečné avantgardy. Na její tvorbu měl jen zpočátku vliv Jan Štursa. Většina jeho žáků se zajímala o tvorbu Otto Gutfreunda a byla ovlivněna francouzskými sochaři, zejména Constantinem Brâncuşim, který se proslavil díky svému radikálnímu zjednodušení sochařských forem a důrazu na jejich skrytý, vnitřní základ. Wichterlová též tvořila v duchu neoklasicismu, později kubismu.
Prošla tradičním figurálním výtvarným vzděláním, její absolventskou prací byla plastika Údiv, která je považována za mistrovské dílo. Na konci dvacátých let 20. století začala rozvíjet nový přístup k sochařským formám, který čerpal ze tří hlavních zdrojů: zájmu o přírodu, východní filozofie a inspirace současným francouzským sochařstvím a dílem Constantina Brâncuşiho. Pobyt v Paříži představoval pro Wichterlovou důležité období, které ovlivnilo její umělecký vývoj. Mezi její významná díla pařížského období patří Stojící dívka, Torzo s vázou, Kompozice nebo Sousoší. Zájem o východní filozofii vyvrcholil v poválečném období, kdy vytvořila sérii meditativních hlav – Černou hlavu (1955) a Vivekanadu (1956–1958). V 60. a 70. letech navázala na přírodní motivy z předválečného období díly Pecka (1964), Lusk (1967) a Jádro (1976).
Podobizna Vincence Makovského Výraznou odchylku od tradičního portrétního sochařství představuje Podobizna Vincence Makovského (1926–1928). Tato neobvyklá tvůrčí volba byla opět inspirována dílem Constantina Brâncuşiho. Namísto zachycení individuálních rysů a tváře portrétovaného přeměnila Wichterlová hlavu do elementární formy s hlubokým zářezem místo obličeje, který zcela postrádá antropomorfní rysy. Místo toho se snažila prostřednictvím zjednodušených tvarů vyjádřit esenci přítelových charakteristických rysů a osobnosti.náhled|Hana Wichterlová: Akt (foto Pestrý týden, 1928)
Torzo s vázou Torzo s vázou (1928–1929) zachycuje zjednodušenou a abstraktní interpretaci ženské postavy, jež se naklání pod tíhou ovoidního břemena, které nese.
Kompozice Kompozice (1929–1930) vznikla jako návrh na fontánu a představuje abstraktní a odhmotněnou interpretaci figurálního motivu. Inspirací pro toto dílo byl jednoduchý motiv – rozkrojení pomeranče. V této plastice jsou ruce stylizovány do formy kubizujících ramen, které svírají pomeranč ve tvaru koule umístěné uprostřed kompozice, který je rozkrojen vertikální obdélnou plochou. Tímto způsobem Wichterlová transformovala konkrétní pohybový motiv do složité, do prostoru otevřené sestavy organických a geometrických tvarů.
Pupen Ve svých dalších dílech se inspirovala rostlinnou morfologií, zaměřovala se na jednoduché, přirozené tvary, které symbolizují přírodní růst a životní energii. Jednou z prvních soch s tímto organickým přístupem je radikální plastika Pupen, jež je považována za jednu z nejdůležitějších soch české meziválečné avantagardy. Pochází z roku 1932, původně se jmenovala Kohoutek a poprvé byla vystavena na výstavě Poesie 1932. Socha byla inspirována motýlokvětou rostlinou a autorku zaujala svou jednoduchou formou a vitalitou rostlinného růstu. Wichterlová vysvětlila, jak vznikl název díla:„Napřed se jmenoval Kohoutek, poněvadž nějak se to musí pokřtít, a kohoutek je rostlina, motýlokvětá, a má podobný pupen. Název Kohoutek nedělal dobrotu, poněvadž lidé mně říkali – ano to je vidět, jak se ten kohoutek zpupně vzpírá! (…) No to mě dorazilo k tomu, abych to nějak rozumně překřtila.“
Mahulena Tato plastika představuje unikátní kompozici, která spojuje motiv stromu a ženského těla, tvořící tak jakousi symbiózu mezi přírodou a člověkem. Přestože autorka na ní pracovala pětatřicet let, dílo zůstalo nedokončené. Mahulena se stala symbolem Mezinárodního sochařského sympozia Hany Wichterlové v Prostějově, které se zde pořádalo po dobu deseti let.
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze Moravská galerie v Brně Galerie hlavního města Prahy Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou Galerie Benedikta Rejta, Louny Muzeum umění Olomouc
Autorské výstavy V roce 1988 se vzdala vlastní výstavy, která se plánovala k jejím pětaosmdesátým narozeninám v pražské Nové síni, ve prospěch mladých pražských výtvarníků. 1990/91 Hana Wichterlová: Sochařské dílo, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění v Chebu, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou, Kabinet grafiky, Olomouc 2000 Hana Wichterlová, Galerie výtvarného umění, Litoměřice 2001 Hana Wichterlová, České muzeum výtvarných umění, Praha 2013 Hana Wichterlová: Momenty růstu – Sochařské dílo Hany Wichterlové, Muzeum Prostějovska, Prostějov, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Galerie umění Karlovy Vary
Kulturní odkaz V roce 2017 plánovalo vedení Prahy 1 prodat ateliér se zahradou spolu se sousedním domem do soukromých rukou. Rodina i širší veřejnost proto vyzvala k záchraně památky. Starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký se k výzvám stavěl chladně s tím, že se jedná jen o "budku, která se hodí jako sklad na nářadí".Rodina Wichterlova bojuje za záchranu ateliéru sochařky. Je to zahradní budka, kritizuje výzvu starosta (iROZHLAS; 20170811). Ministerstvo kultury v roce 2018 ateliér prohlásilo kulturní památkou a hlavní město se jej rozhodlo zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti. Nově zvolený starosta Prahy 1 Pavel Čižinský v lednu 2019 prohlásil, že nové vedení radnice s převodem na hlavní město i se zřízením galerie souhlasí a nebude projektu stát v cestě.Praha 1 souhlasí s převodem ateliéru sochařky Wichterlové na magistrát. V ateliéru chce zřídit expozici (Lidovky.cz; 20190116).
Odkazy Reference
Literatura Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 318–319 BUCHTA, Jan (ed.). Momenty růstu – Sochařské dílo Hany Wichterlové. Hodonín: Galerie výtvarného umění, 2013. 56 s. .
Související články České malířky a sochařky v Paříži Sochařský ateliér Hany Wichterlové
Externí odkazy
Hana Wichterlová na stránkách Českého muzea výtvarných umění výstava Muzeum Prostějov 2013 výstava v Galerii výtvarného umění v Hodoníně v roce 2013
Kategorie:České sochařky Kategorie:Členové SVU Mánes Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze Kategorie:Výtvarníci z Prahy Kategorie:Výtvarníci z Prostějova Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Narození 2. března Kategorie:Narození v Prostějově Kategorie:Úmrtí v roce 1990 Kategorie:Úmrtí 29. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy