Varan komodský (Varanus komodoensis), známý také jako komodský drak, je velký ještěr obývající indonéské ostrovy Komodo, Rinca, Flores, Gili Dasami, Gili Motang a Padar. Je to největší (co se hmotnosti a celkové mohutnosti týče) zástupce čeledi varanovitých (Varanidae) a nejmohutnější žijící ještěr vůbec. Dospělí jedinci dosahují typicky délky okolo 2,6 m a hmotnosti přibližně 50 kg, největší zaznamenaný exemplář měřil 3,13 m a vážil 166 kg (včetně nestrávené potravy).
Neobvykle velké rozměry varana komodského byly přičítány ostrovnímu gigantismu, jelikož v jeho ekologické nice se jiní velcí dravci nevyskytují. Novější výzkumy ovšem ukazují, že druh je pravděpodobně reliktem australské megafauny období pleistocénu.
Vzhledem ke své velikosti je varan komodský dominantním druhem ekosystému, který obývá. Jeho kořist tvoří bezobratlí, ptáci, plazi i savci. Živí se jak zdechlinami, tak živou kořistí, přičemž strava dospělého jedince je tvořena především jeleny, divokými prasaty a buvoly. Dokáže najednou zkonzumovat potravu o ekvivalentu 80 % své váhy, ovšem díky pomalému metabolismu následně vydrží nejíst i několik týdnů. Může napadnout i člověka. Je mu přičítán otrávený skus. Původní domněnky hovořící o toxických bakteriích ve slinách byly zřejmě mylné, magnetická rezonance však prokázala přítomnost jedových žláz v dolní čelisti. Tyto žlázy produkují jedovaté bílkoviny, působící mimo jiné jako antikoagulanty (látky zabraňující srážení krve).
K páření dochází mezi květnem a srpnem, vejce samice klade v srpnu či září. Kolem 20 vajec samice zahrabává do hnízd tabonů nebo do vlastními tlapami vyhrabané jámy. Inkubace trvá 7 až 8 měsíců. Mladí varani se klubou v dubnu, na konci období dešťů, kdy je největší výskyt hmyzu sloužícího jim v prvních týdnech života jako hlavní potrava. První měsíce a léta života jsou velmi zranitelní, tráví proto většinu času na stromech, v relativním bezpečí před predátory a kanibalistickými dospělými jedinci. Dospívají v 8 až 9 letech života, dožít se mohou až 30 let.
Západní svět se o existenci varanů komodských dozvěděl teprve roku 1912, kdy byla publikována zpráva nizozemského přírodovědce Petera Ouwense. Ten druh popsal na základě fotografií a kůže získaných expedicí vyslanou nizozemskou koloniální správou na ostrov Komodo v roce 1910, za účelem prověření zpráv o tam se vyskytujících „dracích“. Velikost a hrozivá reputace činí z varanů komodských populární exempláře zoologických zahrad. V přírodě se jejich areál výskytu kvůli lidským aktivitám zmenšuje, Mezinárodní svaz ochrany přírody druh vede jako ohrožený. Jsou chráněni indonéskými zákony, za účelem jejich ochrany byl v roce 1980 založen Národní park Komodo, dnes součást Světového dědictví UNESCO.
Etymologie Varan komodský je běžně označován jako „komodský drak“. Rodové jméno Varanus pochází z arabského slova waral – ورل, (alternativním přepisem waran). Semitský kořen ouran, waran, či waral znamená drak či ještěr. Druhové jméno komodoensis odkazuje na indonéský ostrov Komodo, kde žije největší populace těchto ještěrů.
Domorodci z ostrova Komodo používají názvy ora, buaya darat (pozemní krokodýl) nebo biawak raksasa (obří či ďábelský varan).
Taxonomie a fylogeneze Druh popsal v roce 1912 nizozemský přírodovědec a kurátor Zoologického muzea v jávském Bogoru Peter Ouwens pod dodnes platným vědeckým názvem Varanus komodoensis.
Podle současné (rok 2020) fylogenetické systematiky se řadí do podrodu Varanus, kde spolu se sesterským druhem varan pestrý (Varanus varius) tvoří nejbazálnější větev ve fylogenetickém stromu recentních druhů tohoto podrodu.
Starší teorie předpokládaly, že mimořádná velikost varana komodského je výsledkem ostrovního gigantismu. Podle těchto teorií se varan komodský mohl vyvinout například jako specializovaný lovec trpasličích slonů (Stegodon florensis), kteří v prehistorických dobách obývali ostrov Flores. Novější teorie ovšem naznačují, že varan komodský je pozůstatkem australské megafauny období pliocénu a pleistocénu.
Australští varani dosahovali v prehistorických dobách skutečně obřích rozměrů (u druhu Varanus priscus se udává délka kolem 6 m a váha přes 600 kg). Stáří fosilních pozůstatků velmi podobných varanu komodskému nalezených v Queenslandu bylo odhadnuto na 3,8 milionu let, což nasvědčuje tomu, že evoluce varana komodského proběhla ještě v Austrálii, před jeho rozšířením do Indonésie. Na ostrově Flores si varan komodský udržel svojí velikost nezměněnou nejméně posledních 900 000 let, skrz turbulentní období poznamenaná vymřením ostrovní megafauny a příchodem raných hominidů (před cca 880 000 lety). Stoupání hladiny moří po skončení poslední doby ledové (cca 110 000 až 12 000 př. n. l.) zaplavilo dříve odhalené části kontinentálního šelfu a varan komodský zůstal uvězněn na izolovaných ostrovech, které tvoří jeho dnešní areál výskytu.
Genetickou výbavu varana komodského tvoří diploidní karyotyp 2n = 40 chromozomů.
Popis náhled|vpravo|Varan komodský – hlava a ramena. Dobře patrný je dlouhý rozeklaný jazyk.|alt=Varan komodský hledící natočený hlavou k fotografovi. Ještěr vyplazuje svůj dlouhý, na konci rozeklaný jazyk. náhled|vpravo|Kůže varana komodského zblízka|alt=Kůže varana komodského zblízka. Je pokryta jasně patrnými kostěnými hrbolky.
Varan komodský je nejtěžší žijící druh ještěra. Některé druhy varanů (obvykle je uváděn varan Salvadoriův nebo varan skvrnitý) mohou měřit na délku přibližně stejně či dokonce poněkud více než varan komodský, ale ten je jednoznačně předstihuje svou mohutností. Herpetolog Walter Auffenberg, jenž jako první varany podrobně studoval, uvádí, že typický dospělý jedinec měří na délku (včetně ocasu) 260 cm a váží 54 kg. Samci jsou větší než samice. Rozměry se ovšem regionálně velmi liší a především hmotnost má co do činění s dostupností velké kořisti, což ukázal rozsáhlý výzkum provedený v letech 2003 a 2004 na celkem 515 jedincích. Přinesl následující výsledky. Nejhmotnější varan vážil 87,4 kg, nejdelší měřil celkově 304 cm (při hmotnosti 81,5 kg). Typické hodnoty byly ovšem daleko menší. Varani z ostrova Komodo vážili v průměru 23 kg (při délce těla, tedy bez ocasu, 92 cm), z ostrova Rinca 21 kg (při délce těla 86 cm), z ostrova Nusa Kode 11 kg (při délce těla 83 cm) a z ostrova Gili Motang 8 kg (při délce těla 75 cm). Opravdu velcí varani z ostrovů Komodo a Rinca byli podstatně hmotnější než velcí jedinci ze dvou menších ostrovů. 15 procent největších varanů z ostrova Komodo vážilo průměrně 66 kg při délce těla 146 cm, zatímco 15 procent nejhmotnějších varanů z ostrova Gili Motang vážilo 14 kg při délce těla 97 cm. Zásadní roli v těchto rozdílech hraje nejspíše hustota velké kořisti v podobě jelenů na jednotlivých ostrovech. Do vzorku nebyli zahrnuti velmi mladí jedinci žijící na stromech a do vážení nebyli započítáni čerstvě nažraní varani s tím, že nestrávená potrava může zvýšit hmotnost až o 20 kg. Údaje, které se objevují v tercierní literatuře, jsou daleko vyšší než běžné hodnoty a evidentně uvádějí nikoliv typické rozměry, nýbrž extrémy. Podle knihy Animal váží v přírodě varan komodský obvykle kolem 70 kilogramů, jedinci v zajetí však často více. Podle Guinnessovy knihy rekordů dosahuje průměrný dospělý samec hmotnosti mezi 79 a 91 kg a měří 2,59 m, průměrná dospělá samice pak váží 68 až 73 kg a měří 2,29 m. Rekordní míry měl jedinec dlouhý 3,13 m a vážící 166 kg (včetně nestráveného jídla).
Varan komodský má ocas dlouhý zhruba stejně jako tělo. V čelistech má kolem 60 vroubkovaných zubů o délce až 2,5 cm, které se často obměňují. Špičky a pilovité hrany varaních zubů pokrývá vrstva oranžového povlaku obsahující koncentrované železo, které zuby činí mimořádně tvrdými a odolnými proti opotřebení. Sliny jsou často zbarveny krví, jelikož zuby jsou téměř kompletně překryté dásňovou tkání, která se během krmení přirozeně odírá. Dlouhý žlutý jazyk je hluboce rozeklaný. Kůže je zesílena obrněnými šupinami. Ty obsahují drobné kostěné výztuhy (osteodermy), které fungují jako přírodní obdoba plátového brnění. Hrubá kůže varana komodského není příliš vhodná k průmyslovému využití.
Čerstvě vylíhlí varani mají hnědý vzor s velkými žlutými a oranžovými skvrnami na hřbetě a na čumáku. Od spánků po přední končetiny je barva světle šedá s bílými skvrnami. Spodní část těla je světle žlutá s velkými tmavými fleky. Tento barevný vzor s postupujícím věkem mizí. Subadultní jedinci mají stále přítomnou světlejší barvu na čumáku, zvláště samice, ale zbytek těla je zemitě hnědý. Dospělí jedinci jsou jednolitě hnědí, ovšem samice mohou mít zeleno-hnědý čumák.
Smysly Podobně jako ostatní varani i varan komodský má jen jedinou sluchovou kůstku – třmínek. To znamená, že je omezen na frekvence mezi 400 a 2000 Hz, na rozdíl od člověka, který slyší zvuky o frekvencích 20 až 20 000 Hz. Původně se vědci domnívali, že varani komodští jsou zcela hluší, neboť nevykazovali reakce na pískání, zvýšený lidský hlas či křik. Tato domněnka však padla, když zaměstnankyně londýnské ZOO Joan Proctorová naučila chovaného jedince přijít si pro krmení, když uslyší její hlas, a to i když ona sama nebyla v dohledu.
Varan komodský zkoumá jazykem vzduch|náhled|vlevo|alt=Zhruba minutové video. Varan komodský nejprve zkoumá vyplazeným jazykem vzduch, poté zhltne sousto ze země. Znovu zkoumá jazykem vzduch a dává se do pohybu směrem ke kameramanovi. Ten před ním ustupuje. Poté, co se ještěr zastaví, následují ještě záběry varana zblízka. Varan komodský je schopen zrakem vnímat objekty ve vzdálenosti až 300 m, jelikož však jeho sítnice obsahuje pouze čípky, předpokládá se, že má velmi špatné noční vidění. Je schopen vnímat barvy, ale má problémy s rozlišováním nehybných objektů.
Jazyk je podobně jako u řady dalších plazů používán k detekci jak chuťových, tak čichových vjemů z širokého okolí. Při příznivém větru, když varan za chůze dle svých zvyklostí kývá hlavou ze strany na stranu a pravidelně vyplazuje jazyk, může vycítit zdechlinu na vzdálenost 4–9,5 km. Malé množství běžných chuťových buněk se nachází v hrdle.
Šupiny jsou vybaveny sensorickými destičkami, které zprostředkovávají hmatové vjemy. Šupiny kolem uší, rtů, na bradě a na chodidlech mohou mít tři i více sensorických destiček.Darling & Darling, s. 12–14
Výskyt Výskyt varana komodského je omezen na souostroví Malé Sundy, konkrétně na celkem 8 lokalit na indonéských ostrovech Flores (3 oddělené subpopulace), Komodo, Rinca, Gili Dasami, Gili Motang a Padar o celkové rozloze 809 km2. Na ostrově Padar, ležícím mezi ostrovy Komodo a Rinca, byl varan komodský od 70. let 20. století do roku 2004 označen za vyhynulého, ale poté území znovu osídlil. Na ostrově Flores obývá pobřežní oblasti na západě a severu ostrova.
Ostrovy Komodo, Rinca, Gili Dasami a Gili Motang jsou součástí Národního parku Komodo. Přísné ochraně podléhají i některé oblasti výskytu varana komodského na Floresu.
Biologie a ekologie náhled|Noha a ocas|alt=Noha a ocas varana komodského. Ocas je stočen do tvaru písmene U, levá zadní noha je otočena chodidlem vzhůru, takže struktura chodidla je dobře viditelná.
Varan komodský preferuje suchá a teplá místa, proto se většinou zdržuje v otevřené travnaté savaně či v tropickém lese v nižších nadmořských výškách.
Je aktivní výhradně ve dne.Auffenberg 1981, s. 78–81 Ve svém přirozeném prostředí vychází z úkrytu před úsvitem (cca 4.30 až 6.15). Následně si na vhodném místě v těsné blízkosti úkrytu zvyšuje tělesnou teplotu sluněním, což trvá obvykle kolem dvou hodin, v případě nepřízně počasí však i podstatně déle. Období fyzické aktivity (hledání kořisti atd.) začíná obvykle mezi 8 a 9 h, dopolední vrchol nastává kolem 10 h, odpolední pak kolem 15.30. Po 17 h už si začíná vyhledávat místo k nočnímu odpočinku, aktivita ustává mezi 18 a 19 h. Po 19 h již obvykle spí, i když někteří jedinci zůstávají vzhůru až do 23 h, ovšem již bez výrazné fyzické aktivity. Podobný denní cyklus lze pozorovat i v zajetí.