Psycholingvistika (občas také v anglické literatuře nazývaná i psychologie jazyka) je vědní obor, který se zabývá vztahem jazyka a vědomí (či restriktivněji myšlení).ČERMÁK František. Jazyk a jazykověda. Praha : Karolinum, 2007. . str. 41 Je to do značné míry obor interdisciplinární (z názvu je jasný vliv psychologie a lingvistiky, nicméně psycholingvistika zahrnuje celou řadu dalších disciplín, jako například kognitivní vědu, sociologii, neurologii a jiné). Studuje mentální aspekty jazyka. Mezi hlavní otázky psycholingvistiky patří rozumění a produkce řeči, rozvoj řeči u dětí, učení a používání cizího jazyka či mentální a neurobiologická reprezentace jazyka.
Historie psycholingvistiky Vznik psycholingvistiky jako samostatné disciplíny se datuje do roku 1951, kdy psychologové J. W. Gardner a J. B. Carroll zorganizovali na Cornellově univerzitě seminář, kterého se zúčastnili především psychologové a lingvisté. Hlavním tématem byly psychologické problémy osvojování cizích jazyků. Mnozí připisují vznik a zejména rozšíření psycholingvistiky i psychologovi C. E. Osgoodovi a lingvistovi T. A. Sebeokovi, kteří v roce 1954 vydali sborník prací týkajících se oboru.ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc : Votobia, 1996, . str. 351
Psycholingvistika je od svého počátku značně interdisciplinární obor. Vyvinul se v 50. letech na poznatcích ze tří hlavních oblastí: lingvistický základ oboru poskytla strukturální jazykověda, z psychologického hlediska obor ve svých počátcích čerpal zejména z behaviorismu, který měl historicky v americké psychologii dominantní postavení. Třetím zdrojem pak byla v té době nová vědní disciplína zabývající se způsoby přenosu a kódování informace – teorie informace. Celkově se dá vývoj psycholingvistiky rozdělit do čtyř hlavních etap:ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc : Votobia, 1996, . str. 351–353
V první etapě se psycholingvisti pod vlivem teorie informace věnovali zejména zkoumání kódování a dekódování. Jazyk zkoumali pomocí kvantitativních metod, statistiky a pravděpodobnostních modelů. Tato etapa byla dominantní v 50. letech. V průběhu dekády se však význam dvou ze základních pilířů psycholingvistiky výrazně snížil a třetí – behaviorismus se ocitl v centru kritiky Noama Chomskeho. Druhá etapa vývoje psycholingvistiky, kterou lze zhruba datovat do období 60. let, byla velmi výrazně ovlivněna myšlenkami Noama Chomskeho. Ten přišel s myšlenkou vrozené jazykové schopnosti, která byla zcela v rozporu s tezí behavioristů. Podle nich je totiž jazyk plně formován prostředím a vzniká mechanismy jako například imitace. Chomsky také představil svůj model generativní gramatiky. Výzkum v oblasti se tedy logicky soustředil na ověření modelu, který Chomsky navrhl. Zkoumal se především způsob, jakým si děti osvojují jazyk. Podobně jako druhá etapa vznikla na kritice behaviorismu, třetí etapa zakládá na kritice Chomskyho. Tomu byla vytknutá přílišná fixace na gramatiku a nezohledňování kontextu či základních komunikačních funkcí jazyka. Vznikl nový obor lingvistiky, tzv. pragmalingvistika, která se věnovala především kontextu a pragmatickým okolnostem komunikace. Tato etapa trvá přibližně od 60. let. Poslední etapu (přibližně od 70. let) ovlivnila zejména kognitivní psychologie a zkoumá způsob, jakým se informace zpracovávají.
Oblasti zájmu a hlavní témata psycholingvistiky Z historického vývoje je zjevné, že v jednotlivých obdobích se zkoumání psycholingvistů ubíralo různým směrem. Jiří Černý v Dějinách lingvistikyČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc : Votobia, 1996, . str. 359 na základě názoru několika psycholingvistů zkompiloval seznam 14 tematických okruhů, kterým se psycholingvistika věnuje. Ovšem 6 z nich sám považuje spíše za okrajové, resp. spadající spíše do zkoumání jiného oboru. Mezi základní témata patří jazyk malých dětí, osvojování druhého jazyka a bilingvismus, teorie řečové činnosti a pragmatika, neurolingvistika, patologie řeči a zkoumání afázií, textová lingvistika, kognitivní věda a paměť.ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc : Votobia, 1996, . str. 360 Jak je z názvu jednotlivých tematických okruhů vidět, psycholingvistiku je možné pojmout velmi široce. Mnohé z tematických oblastí na tomto seznamu mohou být považovány za samostatné obory (například neurolingvistika nebo textová lingvistika jsou častokrát považovány za samostatné obory). Většina učebnic se shodne na čtyřech základních tématech, které jsou ve středu zkoumání psycholingvistiky: Osvojování mateřského jazyka malými dětmi Učení se druhému jazyku a bilingvismus Jazyková produkce Jazyková percepce a porozumění
Osvojování mateřského jazyka dětmi Osvojování mateřského jazyka je přirozený proces učení se mateřského jazyka dítětem.ČERMÁK František. Jazyk a jazykověda. Praha : Karolinum, 2007. . str. 50 Dětská řeč je pro psycholingvisty velmi zajímavé téma, protože se zdá, že navzdory značné komplexitě jazykového systému, se všechny děti na světě (s předpokladem dobře fungující nervové soustavy a vystavení nějakému jazyku) dokážou naučit používat jazyk. Složitá gramatická pravidla zvládají velmi uspokojivě a ve srovnání například s matematikou i velmi rychle.RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 91 Navíc se zdá, že všechny děti na celém světě (tedy bez ohledu na mateřský jazyk) zvládají osvojení jazyka ve stejné posloupnosti stádií, a přestože je délka jednotlivých stádií značně individuální, v průměru trvají také přibližně stejně.RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 85 STEINBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha : Portál, 2009. . str. 337
První etapou, kterou novorozenci procházejí, je tzv. broukání (anglicky cooing), které zahrnuje různé zvuky. Dítě si v tomto období nacvičuje artikulaci celého spektra hlásek a zvuky nejsou omezené na mateřský jazyk. Tato etapa trvá přibližně od 2 do 6 měsíců života. Druhá etapa se objevuje kolem půl roku života a nazývá se žvatlání (anglicky babbling). V rámci tohoto období produkují děti hlásky charakteristické pro jejich jazykové prostředí a schopnost artikulovat zvuky, které se v rodném jazyce nenacházejí, se začíná vytrácet. Následuje fáze, ve které děti začnou produkovat svá první slova, zatím jen izolovaně. Vyskytuje se nejdříve od 8. měsíce života. Ve čtvrté fázi děti začínají kombinovat slova do dvou až tříslovních frází a používají tzv. telegrafickou řeč. Základní dospělá struktura vět se objevuje přibližně kolem 4. roku života.RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 85–87 STEINBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha : Portál, 2009. . str. 337–338
V procesu osvojování mateřského jazyka se děti samozřejmě dopouštějí chyb. Zajímavým jevem je zejména omyl přílišného rozšiřování (tzv. overextension error),STEINBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha : Portál, 2009. . str. 339 při kterém děti příliš rozšíří význam. Příkladem může být pojmenování všech mužů v okolí jako „táta“. Existují dvě hlavní hypotézy, proč tento typ chyby vzniká. Podle hypotézy znaků si děti vybírají pro definici pojmu jen určitý, velmi omezený soubor, charakteristických znaků a ostatní zanedbají. Funkční hypotéza zase tvrdí, že děti se nejprve učí slova popisující pro ně důležité účely či funkce (například lampa svítí a tedy to, co svítí, je lampa). Další typickou a lingvisticky zajímavou chybou je hypergeneralizace, která se týká výjimek z gramatických pravidel jazyka. V období, kdy dítě začíná spojovat slova do jednoduchých frází většinou děti nemají problém s nepravidelnými tvary. Avšak po krátkém čase začnou nadměrně používat naučené gramatické pravidlo (například odvození singuláru lid od plurálu lidé). Trvá poměrně dlouho (přibližně do školního věku), než děti začnou opět používat správné tvary. Jedno z vysvětlení původu tohoto typu chyby poskytl Steven Pinker. Na začátku dítě zná jenom malý počet slov a proto se nepravidelné tvary umí bez problému naučit nazpaměť. Pak však přijde období prudkého nárůstu lexikonu, tzv. slovní exploze a dítě se jen postupně učí, kdy pravidlo použít a kdy je potřeba nepravidelný tvar.RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 89–90
Jednou z otázek, která týká téměř všech témat psycholingvistiky, je do jaké míry je osvojování jazyka dědičné a do jaké míry je pod vlivem prostředí. Zastánci vlivu prostředí připouštějí tři základní formy učení – imitaci, modelování a podmiňování.STEINBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha : Portál, 2009. . str. 342 Tento přístup však velmi neuspokojivě vysvětluje různé jevy, například kreativitu, kterou děti při používání jazyka projevují. Noam Chomsky přišel s myšlenkou vrozeného modulu na osvojování jazyka (LAD – Language Acquisition DeviceSTEINBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha : Portál, 2009. . str. 340 RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 94 ). Jeden z argumentů podporujících existenci vrozené predispozice dětí na naučení se jazyku je relativní rychlost, s níž se mu v porovnání s jinými typy úkolů učí. Navýše se děti jazyku učí přirozeně, aniž by je někdo k tomu cílevědomě vedl. Podle teorie parametrů, jejímž autorem je opět Noam Chomsky, se lidé rodí s jakýmsi modulem, který představuje soubor všeobecných principů a parametrů. Ten umožňuje osvojování gramatiky. Samotné učení se spouští až při vystavení jedince konkrétním jazykovým datům, podle kterých si upravuje parametry na konkrétní jazyk. Podle Chomskyho je osvojování jazyka spíše než proces učení procesem zrání.RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 84–95 SCHWARZOVÁ, Monika. Úvod do kognitivní lingvistiky. Praha : Dauphin, 2009. . str. 94
V současnosti se většina psycholingvistů přiklání k názoru, že člověk má sice vrozenou predispozici k osvojení si jazyka, ale je nutná jazyková stimulace z prostředí k vytvoření jazykové znalosti. Dalším z mnoha argumentů podporující model interakce dědičných faktorů a prostředí jsou tzv. kritická období. První kritické období nastává v druhém půlroce života, kdy dítě většinou ztrácí schopnost rozlišovat a produkovat fonémy cizího jazyka, které v mateřském jazyce nemají rozlišovací schopnost. Druhým kritickým obdobím je puberta. Důkazem existence druhého kritického období jsou typicky případy dětí, které nebyly před pubertou vystavena žádnému jazyku a po jejich zařazení do společnosti se jazyk učí jen s velkou námahou.RYBÁR, Ján; KVASNIČKA, Vladimír; FARKAŠ, Igor. Jazyk a kognícia. Bratislava : Kalligram, 2005. str. 97–101
Učení se cizímu jazyku a bilingvismus Osvojování si cizího jazyka je do velké míry odlišná záležitost než osvojování si jazyka mateřského. Závisí přitom na motivaci, stanovené cílové úrovni a věku, v němž učení probíhá. Jedním z rozdílů oproti akvizici mateřského jazyka je, že lidé se mu věnují cílevědomě. Znalost mateřského jazyka může být výhodná v tom, že člověk už chápe abstraktní pravidla používání jazykového systému jako celku. Zároveň však mateřský jazyk může představovat i nevýhodu v tom, že tzv. interferuje s cizím jazykem, tedy struktury specifické pro mateřský jazyka se míchají se systémem cizího jazyka.