Artaxerxés I. Makrocheir (řecky , staropersky Artachšaçá – , novopersky Ardašír [])Jméno znamená „spravedlivý král“. byl perský velkokrál z rodu Achaimenovců vládnoucí v letech 465Jan Burian uvádí rok 464 př. Kr. (Civilizace starověkého Středomoří, kapitola XIII.)–424 př. n. l. Jeho otcem byl král Xerxés I., jeden z hlavních aktérů řecko-perských válek, dědem Dareios I., syn knížete Hystaspa. Artaxerxův přídomek Μακρόχειρ, užívaný v řeckých pramenech, znamená „Dlouhoruký“.Plútarchos, Artaxerxés 1, 1, uvádí, že přídomek dostal král proto, že měl pravou ruku delší než levou; Iulius Pollux, Onomastikon 2, 151 naproti tomu tvrdí, že Dlouhoruký znamená „muž s dalekosáhlou mocí“. Jsou o něm zmínky v biblických knihách Ezdráše a Nehemjáše, v hebrejském textu אַרְתַּחְשַׁסְתְּא, Artachšaste.
Počátky Na trůn se Artaxerxés dostal po zavraždění Xerxa I. velitelem gardy Artabanem a následném odstranění prince Dareia, nejstaršího královského syna. Artabanos, který jevil snahu sám se stát králem, byl novým panovníkem usmrcen.Diodóros 11, 71, 1.
Vláda Již krátce po změně vlády propuklo roku 463 př. n. l. povstání v Baktrii a brzy na to i v Egyptě, kde ho vedl princ Inaros.Ktésiás frg. 14; Diodóros 11, 69, 2; Thúkýdidés 1, 104, 1. Do posledně jmenovaného konfliktu se čile vměšoval Athénský námořní spolek v čele s Kimónem, který v této době dosáhl vrcholu své moci. Egyptští vzbouřenci byli zpočátku úspěšní (porazili perského místodržitele v oblasti a oblehli Memfidu), ale nakonec si Artaxerxův vojevůdce Megabyzos odbojnou provincii roku 454 př. n. l. opět podrobil.Thúkýdidés 1, 104; 109–110; Ktésiás frg. 14; Isokratés 8, 86; Diodóros 11, 71, 3–6; 74–75; 77, 1–5. Přitom utrpěla značné ztráty athénská expediční flotila (snad až 50 lodí).
V příštích letech následovaly další boje s Řeky, vedené se střídavým štěstím, až byl podle antických pramenů v letech 449/448 př. n. l. uzavřen tzv. Kalliův mír (jeho historicita je ovšem sporná).Hérodotos 7, 151; Thúkýdidés 1, 112, 2–4; Diodóros 12, 2, 3–4; 6; 26, 2; Cornelius Nepos, Kimón 3, 4; Plútarchos, Kimón 13, 4–6. Artaxerxés údajně uznal nezávislost maloasijských řeckých obcí, zatímco Řekové akceptovali perské panství v Egyptě a na Kypru. Po vypuknutí peloponéské války mezi Spartou a Athénami usilovaly obě strany o podporu Peršanů, tomu však zabránila králova smrt.
Za Artaxerxa pokračovala výstavba palácového komplexu v Persepoli, třebaže ne takovým tempem jako za předchozích vladařů. Hrobku si dal král patrně zřídit v Nakš-e Rustamu, nápisově to ale doložit nelze. Artaxerxés I. po sobě zanechal legitimního syna Xerxa a velké množství levobočků, z nichž dva – Sogdianos a Óchos – dosedli později na perský trůn. Pokud jde o osobní vlastnosti, byl král poměrně velkorysý, poskytl kupříkladu azyl Themistoklovi, vítězi od Salamíny.Thúkýdidés 1, 137, 3–138, 5; Cornelius Nepos, Themistoklés 9, 1–10, 3.
Poznámky
Literatura
Externí odkazy
Artaxerxés I. v Encyclopaedia Iranica Chronologie na serveru Livius
Kategorie:Achaimenovci Kategorie:Úmrtí v 5. století př. n. l. Kategorie:Faraoni 27. dynastie Kategorie:Muži