Jitka Svobodová (9. září 1941, Praha – 15. května 2023, Praha) byla kreslířka, malířka, sochařka a vysokoškolská pedagožka.
Život Jitka Svobodová se narodila jako dvojče s bratrem Jiřím v rodině právníka Jiřího Svobody. Matka Jana, roz. Wallenfelsová, byla v té době v domácnosti. Její hra na klavír podnítila v Jitce Svobodové zájem o klasickou i moderní hudbu.Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 381 Jako dítě byla na konci války svědkem bombardování Prahy. Otec po převratu v únoru 1948 přišel o advokátní kancelář a poté pracoval jako dělník. Dětství a základní školu prožila na Vinohradech v Kladské ulici a protože spolu s bratrem chodila na nepovinné náboženství a kazila reputaci ředitele, byla na poslední tři roky přemístěna do Raisovy školy ve Slezské.Paměť národa: Jitka Svobodová (* 1941) Od dětství ráda kreslila a také se věnovala sportu (atletika, lyžování, později jízda na koni). Učitelka výtvarné výchovy v „Raisovce“ podporovala talentované děti a pořádala pro ně bezplatné kursy kreslení podle modelu, které vedl její manžel, akademický malíř Josef Maleček.
Díky předchozí průpravě v kreslení složila přijímací zkoušky a v letech 1955–1959 absolvovala obor propagační grafika na Střední průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Nadále chodila na bezplatné sobotní odpolední kursy kreslení podle modelu do ateliéru Antonína Landy (1899–1968). V té době se seznámila s Helenou Smetáčkovou a díky ní měla možnost sledovat koncerty FOK z dirigentské lóže. Hudba a zejména hudební impresionismus hrál důležitou roli i v její pozdější výtvarné činnosti.Jaromír Novotný, imprese polštáře, měřítko mraku, in: Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 17 Z politických důvodů nedostala doporučení k dalšímu studiu a dvakrát byla odmítnuta, když se pokoušela o přijetí na AVU. Podobně dopadl i její bratr, který až v 60. letech vystudoval vysokou školu dálkově. Dva roky pracovala v dílně na výrobu poutačů a transparentů. V roce 1961 pomáhala Heleně Smetáčkové při soupisu kulturních památek na Prachaticku. V téže době byl její otec JUDr. Jiří Svoboda obviněn ve vykonstruovaném procesu a vzat do vazby. Po 10 měsících byl ze zdravotních důvodů propuštěn a roku 1969 plně rehabilitován.Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 382
Na Akademii byla přijata až roku 1961 a v letech 1961–1967 studovala v ateliéru monumentální malby Arnošta Paderlíka, kde byli jejími spolužáky Eva Sendlerová, Adéla Matasová, Jan Antonín Pacák, Jan Schlesinger nebo Antonín Stibůrek. Roku 1965 navštívila Paříž. Po srpnové okupaci roku 1968 většina jejích tehdejších spolužáků emigrovala a Jitka Svobodová s nimi ztratila kontakt.
Poprvé vystavovala roku 1969 v Galerii mladých v Mánesu. Ještě roku 1968 některé její obrazy zakoupila Národní galerie v Praze, ale poté jako malířka stojící mimo Svaz československých výtvarníků ztratila možnost normálního uplatnění. V té době její otec utrpěl infarkt a matku, která díky znalosti tří jazyků získala v 60. letech zaměstnání v zahraničním obchodě, počátkem normalizace propustili. Aby si udržela vlastní ateliér, usilovala Jitka Svobodová o přijetí k postgraduálnímu studiu restaurování. V letech 1973–1976 absolvovala obor restaurátor u Raimunda OndráčkaNEČVU 1995, s. 809 a poté byla zaměstnaná jako restaurátorka na obnově historických památek až do roku 1989.
Od konce 70. let sledovala akce Jazzové sekce, navštěvovala přednášky Petra Rezka a udržovala kontakty s performery a akčními umělci.Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 387 Roku 1979 měla samostatnou výstavu na Mlynářce v domě určeném k demolici. Výstavu zorganizoval Stanislav Zippe a navštívili ji mj. Milan Grygar, Jiří Kolář, Jindřich Chalupecký, Jan Kubíček nebo Radoslav Kratina.Monika Čejková, rozhovor: Perspektivu ignoruji, říká umělkyně Jitka Svobodová, Lidovky.cz, 6.7.2017
Roku 1982 připravila Hana Rousová výstavu kreseb Jitky Svobodové na Staroměstské radnici. V době normalizace šlo o zcela průlomovou výstavu umělce z neoficiální scény. Jitka Svobodová se roku 1982 zúčastnila také nezávislé výstavy v Hájence v oboře Hvězda, kterou připravila Marie Judlová, výstavy Od kresby k prostoru v Muzeu dělnického hnutí v Semilech, připravené Pavlou PečinkovouOd kresby k prostoru, zúčastnění umělci, a roku 1983 výtvarného symposia na chmelnici v Mutějovicích, které bylo po dvou dnech zakázáno a zlikvidováno.Barbora Chmelíková, Sympozium na chmelnici v Mutějovicích 1983 a umění instalace, diplomová práce, FF UP, Olomouc 2004 Roku 1986 byla signatářkou dopisu sjezdu Svazu českých výtvarných umělců v Praze za příslušníky střední generace.Signatáři dopisu sjezdu Svazu českých výtvarných umělců v Praze za příslušníky střední generace, 1986
Po pádu komunismu roku 1989 a výměně profesorského sboru na AVU přijala nabídku učit studenty v nově založeném ateliéru kresby, který zřídil rektor Milan Knížák. Roku 1991 byla jmenována profesorkou AVU a ateliér kresby vedla až do roku 2011. V letech 2004–2010 byla členkou poroty Mezinárodního bienále kresby v Plzni. Roku 2006 se v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem na závěr její výstavy kreseb a objektů konalo z podnětu Zbyňka Sedláčka „Sympozium k poetice a interpretaci díla Jitky Svobodové“, ke kterému vyšel roku 2010 sborník. V letech 2014–2021 působila na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 392
Roku 1986 pobývala na stáži na l´Ecole municipale des Beaux Arts, Quimper, Francie. Roku 1992 obdržela stipendium Pro Helvetia, Zürich, Švýcarsko. Roku 2001 byla v rámci programu Sokrates na stáži na Facultad Bellas Artes, Cuenca, Španělsko. Kromě toho podnikla soukromé cesty do Francie, Itálie, Velké Británie, USA, Švýcarska, Německa, Rakouska, Belgie, Holandska, Řecka, aj.Česká kresba: Jitka Svobodová
Je zastoupena ve sbírkách všech významných českých galerií. Její první retrospektivní výstavu uspořádala Galerie hlavního města Prahy roku 2023.Petr Vizina: Obyčejný hrnek, talíř a Jitka Svobodová, GHMP
Zemřela po těžké nemoci 15. května 2023 ve věku 81 let.
Ocenění 2012 Pamětní medaile Akademie výtvarných umění v Praze 2023 cena Min. kultury Artis Bohemiae AmicisLenka Hloušková, Kateřina Farná, Zemřela výtvarnice Jitka Svobodová, Novinky.cz, 15.5.2023
Absolventi ateliéru Jitky Svobodové (výběr) Marie Šeborová, Ján Mančuška, Veronika Holcová, Ivana Štenclová, Kateřina Adamová, Jan Kaláb, Michaela Maupicová, Jakub Janovský, Jakub Hubálek, Dana Sahánková, Adéla Součková.
Dílo Jako restaurátorka Státní památkové péče se zabývala především obnovou fresek a malovaných trámových stropů.Hana Hlaváčková, 1978
Raná díla Jitky Svobodové jsou figurální (Portrét, 1965, Město, 1966, Odpočinek, 1967) nebo zobrazují abstrahované krajiny (Skály, 1966, Krajina, 1967). Sugestivní jsou vzhůru obrácené zkamenělé lidské tváře (Lidé, 1968)Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 49, které předjímají nebo reflektují šok z okupace roku 1968. Obrazy z přelomu 60. a 70. let, využívající převážně přírodní motivy, jsou malby olejem na pomezí volné abstrakce. Svobodová přechází k výraznější barevnosti a červenou barvou modeluje živou vnitřní hmotu a vymezuje její obrys (Květ, 1970). Postupně přechází ke krajinám členěným volně taženými liniemi a prostupovaným barevnými poli. Od zobrazení krajin pak přechází k zachycení přírodních procesů, posunuje se k redukované barevnosti a spojení s realitou se zcela rozvolňuje (Sněžení a tání, 1972). V prvních letech normalizace prošla, podobně jako řada jejích vrstevníků, životní krizí a cítila, že barevné kompozice se rozcházejí s žitou skutečností (Zasněžená krajina, 1973).Karel Srp, in: Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 56
Zlom v její tvorbě byl zcela radikální. V souvislosti se svým zaměstnáním restaurátorky, která byla velmi fyzicky náročná, opustila malbu a ve volném čase dělala tužkové kresby, které reflektovaly její tehdejší pracovní prostředí – lešení, žebříky, prkna, stočené dráty. Kresby zachycují banální předměty minimalistickou formou v tlumené až monochromní barevnosti, jsou plošné, neemocionální a neexpresivní. Předměty, které Svobodová zachycuje, ztratily svou funkci i symbolickou hodnotu. Přicházejí z nepostižitelného prostoru a tam, kde prostor kresby končí, začíná jejich jiný život v čase a prostoru, který není totožný s naším.Karel Srp: Jitka Svobodová, kresby, objekty, Jazzová sekce, edice Situace č. 3, 1979 Její pojetí kresby není emotivní, ale spíše filozofické.Hana Hlaváčková, Olomouc 1978 Souběžně začala tvořit komorní objekty z drátů, které představují jakési prostorové lineární kresby. Jsou kolorované a často kombinované s plochou z papírmaše zpevněné akrylovou pryskyřicí (Postava za oknem, Okno se stromem, 1974, Svíčky, 1978).Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 90
Kresby z roku 1974 jsou silně existenciální a vyjadřují pocity osamění a nový počátek zcela věcného zachycení okolního světa (Postava za oknem, 1974). Kresby oken a plotů měly hlubší společenský význam jako reflexe uzavřenosti, ohraničenosti, nepřekročitelnosti a nemožnosti pohybu.Pavel Zatloukal, in: Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 398 Diagonála šikmých trámů z kreseb Zatarasené okno (1974), Stromy (1975) a Zatarasené dveře (1975) znemožňuje pohyb dovnitř i ven. Atmosféru doby vyjadřovaly i kresby osamocené žárovky visící na smotaném drátu (Žárovka, 1975) nebo Přelepená obálka (1977). Stav vnějšího světa proniká do kreseb náznaky poškození nebo zranění (Rozbité okno, 1975) a pokřivení (Plot s provazy, 1977).Karel Srp, in: Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 88 Kresby stavebních materiálů jako jsou Trámy, Cihly, Zeď (1977), v nichž je prostor pouze naznačen drobným vybočením z pravidelnosti, dovršují obrat od přírody k pevnému, uzavřenému a prostorově zřetelně vymezenému objemu.Karel Srp, in: Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 89 Věci, které Svobodová zachycuje kresbou, nejsou reálné ale zobrazené ve svém bytostném určení (Heidegger) – chybí jim charakteristika materiálu nebo povrchu, nejsou zobrazené ve správné perspektivě, mají pouze svůj vlastní prostor, nejsou nijak ukotveny v čase, nenesou žádný symbolický význam a nevztahují se k ničemu kromě svého základního charakteru jako je hranatost, ohebnost nebo svislost. Vymezují okolní prázdno a podmiňují věcnost prázdna.Hana Hlaváčková, Věci a živly, Výtvarné umění 4, 1990, s. 42-43 (původně samizdat Někdo něco č. 9)
Ve druhé polovině 70. let zachycují kresby Jitky Svobodové spíše stavy věcí, jako stání, zavěšení, ukotvení, zauzlování, provlečení, podepření nebo zaklesnutí. Barva jako přebytečný prvek chybí, ale s počátkem 80. let se zvětšuje formát kreseb (Smyčka, Dvě hadice, 1984, 150 x 100 cm). Podnětem k tematizaci stavebních materiálů jako jsou trubky, tyče, dráty nebo trámy bylo prostředí, v němž se denně jako restaurátorka pohybovala. Neobsahují žádné náznaky lidské přítomnosti, ale o přetrvávajícím zájmu o člověka vypovídá např. existenciální minimalistický objekt, pro který si vypůjčila název Štursovy sochy Život uniká (1979).Karel Srp, in: Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 124 Pohyb znázorňují její střízlivě barevné objekty stromů z drátů a papírové hmoty (Stromy, 1982, Stromy v zatáčce, 1983).Jitka Svobodová. Obrazy, kresby, objekty 1965–2021, 2022, s. 157-159