Gustav Jáchym z Lambergu (německy Gustav Joachim von Lamberg; 21. prosince 1812 Linec – 3. února 1862 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, od roku 1834 šestý říšský kníže z Lambergu, dědičný člen panské sněmovny, dědičný nejvyšší zemský komoří a nejvyšší zemský lovčí v Rakousích nad Enží, nejvyšší zemský podkoní v Kraňsku a Vindické marce, nejvyšší maršálek v solnohradském vévodství, uherský magnát, španělský a kastilský grand I. třídy, čestný rytíř Maltézského řádu.
Život
Původ, stav a majetek Gustav Jáchym Emanuel Karel Bedřich Josef Jan Nepomucký Vincenc Ferrerský Arnošt, 6. říšský kníže z Lambergu, svobodný pán z Orteneggu a Stockernu na Ottensteinu a Amerangu se narodil 21. prosince 1812 v Lamberském paláci na ulici Herrenstraße, dnes číslo 17, v honorakouském hlavním městě Linci. 22. prosince 1812 byl pokřtěn ve farním kostele sv. Josefa při karmelitánském klášteře na linecké ulici Landstrasse jako nejstarší syn knížete Karla Evžena z Lambergu (1764–1831) a jeho manželky Frideriky, rozené z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu (1776–1831).
Roku 1831 se po smrti otce ujal knížecích fideikomisů Steyr a Žichovice a následoval ho v knížecí hodnosti, členství v panské sněmovně a v dědičných dvorských úřadech.
Nedoložená účast na atentátu na korunního prince Ferdinanda, Baden 9. 8. 1832 Tvrzení, že Gustav Jáchym kníže z Lambergu byl zapleten do protihabsbruského spiknutí a atentátu na korunního prince Ferdinanda nelze prokázat.
Český historik Jan Županič se shoduje s rakouskými historiky Romanem Sandgruberem a Hansem Stögmüllerem, že jakýkoliv podíl Gustava Jáchyma knížete z Lambergu na atentátu na korunního prince Ferdinanda, pozdějšího rakouského císaře Ferdinanda I., spáchaný 9. srpna 1832 v Badenu pražským rodákem, penzionovaným hejtmanem c. k. armády Franzem Reindlem (1787–1846), vysoce zadluženým alkoholikem a hráčem, nelze doložit. Účast Gustava Jáchyma na atentátu, odsouzení k trestu smrti a následné omilostnění spojené se zákazem ženitby, zákazem pobytu na jednom místě déle než tři měsíce a příkazem nošení zelené šňůry kolem krku na znamení, že propadl hrdlem, jsou románovými výmysly. Trest smrti či trest těžkého a nejtěžšího žaláře byl u šlechticů dle trestního zákoníku Franciscana z roku 1803 spojen se ztrátou šlechtictví jako vedlejším trestem. Údajný zákaz sňatku slouží v románu Františka Procházky Kněžna Káča a v publikaci Karla Štěpána Lamberka Lamberkové v Čechách k ospravedlnění nejméně patnáctiletého mileneckého poměru s pozdější manželkou Kateřinou Hrádkovou, z něhož pošlo devět nemanželských dětí.
Tvrzení o účasti na atentátu vyvrací fakt, že Gustav Jáchym 6. kníže z Lambergu nebyl zbaven ani šlechtického stavu, ani dědičných dvorských úřadů, ani dědičného členství v panské sněmovně. V době atentátu 9. srpna 1832 se s největší pravděpodobností společně se svým mladším bratrem Emilem zdržoval na hornorakouských statcích. Dle tisku odcestovali bratři 30. července 1832 z Vídně do Steyru, odkud se navrátili až 23.října 1832.
Účasti Gustava Jáchyma na atentátu na korunního prince Ferdinanda odporuje skutečnost, že příslušníci habsbursko-lotrinské dynastie včetně samotné oběti atentátu se mu nikterak nevyhýbali. Ferdinand I. na své oficiální cestě během srpna a září roku 1841 po Štýrsku a Horních Rakousích nevynechal město Steyr. Se svou chotí Marií Annou Savojskou (1803-1884) pobyl ve městě od 3. do 4. září 1841. 3. září odpoledne poctil knížete Gustava Jáchyma návštěvou na jeho steyrském zámku Lamberg. Domácí pán očekával císaře u zámecké brány a provedl jej svou hlavní rodovou rezidencí. Císařovně Marii Anně, která mezitím navštívila klášter salesiánek Gleink, poskytl na pětikilometrovou cestu kočár se seštispřežím. Během večerní projížďky císařského páru v otevřeném kočáře městem Steyr se Gustav Jáchym podílel na slavnostní náladě výzdobou oken a osvětlením zámku. Na okolních kopcích nechal zapálit ohně. 29. listopadu až 2. prosince 1841 navštívil Steyr císařův bratr arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský (1772-1859). První den si v prostorách zámku Lamberg prohlédl průmyslovou výstavu. Předposlední den na zámeckém nádvoří přihlížel defilaci městské gardy. Následně v prostorách zámku pod obrazem císaře Ferdinanda I. udělil devatenácti průmyslníkům z Horních Rakous záslušné medaile a diplomy a účastnil se banketu. Gustav Jáchym kníže z Lambergu se během pobytu arcivévody Jana nezdržoval ve Steyru, poskytl ale svou rezidenci zámek Lamberg jak pro výstavní tak i ceremoniální účely. Jeho úředníci a sloužící se podíleli na organizaci obou akcí, jichž se účastnila politická, církevní a aristokratická elita Rakous Nadenží. Císař František Josef I. dovolil roku 1853 Gustavu Jáchymovi knížeti z Lambergu přijmout a nosit čestný kříž Suverénního řádu Maltézských rytířů.
27. května 1847 držel na českém stavovském sněmu projev, v němž vyzval k omezení byrokracie v Čechách snížením počtu a platů úředníků, zjednodušení soudních řízení a administrativy atd.
Soužití s Kateřinou Hrádkovou Na svém českém panství Žihobce se Gustav Jáchym kníže z Lambergu seznámil s Kateřinou Hrádkovou a pravděpodobně v roce 1840 s ní započal intimní poměr. Kateřina Hrádková přišla na svět 8. prosince 1824 na dvorci v Čejkovech číslo 1, na němž její otec Václav Hrádek zastával funkci šafáře. Dle matričního záznamu byl poddaným panství lukavského. Matka Zuzana byla dcerou sedláka Jana Kastnera z Dolní Lukavice. Je pravděpodobné, že Václav Hrádek rovněž pocházel z panství Dolní Lukavice v majetku hrabat Schönbornů. Křtu se Kateřině dostalo ještě v den narození v kostele Zvěstování Panny Marie ve Zbynicích. Rodiče jí vybrali kmotry přiměřené vlastnímu stavu, Kateřinu Říhovou a jejího manžela Václava, šafáře z Nalžov. Kateřina pobývala s Gustavem Jáchymem na jeho zámcích Lamberg v hornorakouském městě Steyr a na zámku v Žihobcích. V letech 1841 až 1854 povila devět dětí. Dle poznámky u matričního záznamu o jejím křtu si 3. listopadu 1848 ve farním kostele ve Zbynicích vyžádala vystavení křestního listu. Gustav Jáchym kníže z Lambergu tehdy zřejmě pomýšlel na legitimizaci svazku. Vědomí, že sňatkem s ženou neurozeného původu poruší statuta bohatých lamberských knížecích fideikomisů Steyr a Žichovice, jejichž držba tím nepřejde na jeho potomky, jej mohla zdržet od definitivního rozhodnutí. K uzavření manželství došlo až 16. ledna 1855.
Kateřina Hrádková nebyla před svatbou povýšena do hraběcího stavu, jak se mylně uvádí na webových stránkách obce Žihobce či v diplomové práci Evy Hrachovcové „Šlechtické sňatky v druhé polovině 19. století". Povýšení neurozené osoby přímo do hraběcího stavu, tedy mezi aristokracii, aniž by předtím dosáhla nižších stupňů šlechtictví, nemělo v rakouské monarchii precedens. Krom toho nobilitace žen nebyly v Rakousku obvyklé, docházelo k nim velmi vzácně. V Uhrách byly zcela vyloučené. Rakouské občanské právo s výjimkou příslušníků rakouského arcidomu, řídícími se zvláštními právními předpisy, neznalo instituci morganatických sňatků. Manželka přebírala sňatkem stav manžela, Kateřina Hrádková se tedy uzavřením manželství s Gustavem Jáchymem stala říšskou kněžnou. O tom, že před svatbou nebyla šlechtičnou svědčí matriční zápis o oddavkách 16. ledna 1855 ve farním a poutním kostele Narození Panny Marie ve Strašíně. Oddávajícím knězem byl místní farář Tomáš Březnický, uzavření manželství dosvědčili podplukovník Eduard hrabě z Boos-Waldecku (1813-1904) z Oselce a Robert svobodný pán Hildprandt z Ottenhausenu (1824-1889), majitel velkostatku a zámku Blatná. Uzavřením sňatku bylo osm žijících dětí Gustava Jáchyma knížete z Lambergu a Kateřiny Hrádkové legitimováno. Od tohoto data nosili příjmení Lamberg a hraběcí titul. Rok po svatbě přišlo na svět poslední dítě.
Smrt a pohřeb Gustav Jáchym 6. kníže z Lambergu zemřel 3. února 1862 v 11 hodin dopoledne ve svém vídeňském domě v okrsku Leopoldstadt číslo 674, dnes Praterstrasse 45, na nákazu tyfem. 6. února 1862 byl převezen do Čech a uložen do rodinné hrobky Lambergů v kapli sv. Erazima v Nezamyslicích.
Další osud Kateřiny z Lambergu rozené Hrádkové Synové Gustava Jáchyma knížete z Lambergu a Kateřiny Hrádkové nesplňovali pro po matce neurozený a v případě šesti starších synů i nemanželský původ nástupnická kritéria pro držbu rodových fideikomisů Steyr a Žichovice. Jakmile byla na tyto statky soudem uvalena nucená správa, musela je ovdovělá kněžna Kateřina z Lamergu i s dětmi opustit. Přestěhovala se na svůj dvorec Lilienhof, bývalý Preuenhuberhof, ležící v údolí řeky Enže na jižním okraji města Steyr, dnes Leopold-Werndl-Strasse 48, který pro ni zakoupil Gustav Jáchym kníže z Lambergu roku 1853. V majetku jejích dětí zůstaly alodiální statky v Rakousích Pod a Nadenží a v Tyrolích. Po prodeji Lilienhofu žila Kateřina na zámku Kaps v Kitzbühelu, který je od roku 1679 dosud v majetku Lambergů.
Kateřina říšská kněžna z Lambergu rozená Hrádková zemřela nečekaně 10. prosince 1889 na zámku Kaps dva dny po svých pětašedesátých narozeninách. Příčinou smrti byla zástava srdce. Její tělesné ostatky byly převezeny do Nezamyslic a 16. prosince 1889 uloženy do lamberské rodinné hrobky pod kaplí sv. Erazima.
Potomci Gustav Jáchym 6. kníže z Lamberga měl mladšího bratra Emila Antonína hraběte z Lambergu (1816-1836), poručíka c.k. hulánského pluku „Kníže Schwarzenberg“ č. 2, který ve věku dvaceti let zemřel na tetanus jako následek poranění ruky střelnou zbraní. Zranění si přivodil na lovu, když při výstřelu explodovala hlaveň pušky. Patrně na bratrovu památku znělo jedno z křestních jmen všech dětí Gustava Jáchyma a Kateřiny Hrádkové Emil či Emilie.
1. Gustav Vilém Emil 7. kníže z Lambergu (1841–1886) 13. září 1841 přišel na zámku Lamberg ve Steyru na svět syn pokřtěný o den později v městském farním kostele svatých Jiljí a Kolomana na jména Gustav Vilém Emil. Matka Kateřina je ve farní matrice uvedena jako šestnáctiletá dcera Václava Hrádka šafáře z Žihobce a Zuzany Hrádkové rozené Kastnerové. Kmotrovství se ujal magistr Friedrich Wilhelm Arming (1805-1864), okresní ranhojič ze Steyru. Arming byl magistrem chirurgie a porodnictví, spisovatelem a překladatelem. Publikoval odborné lékařské, muzikologické a vlastivědné články, historické romány, novely a lyriku. Ve Steyru, kde působil od roku 1832, vedl střelecký prapor městské gardy a spoluzaložil hudební a pěvecký spolek. V roce 1848 spoluvydával prorevoluční noviny Neformální listy (Zwangslose Blätter). Roku 1850 odešel do Vídně a roku 1851 se vystěhoval do Spojených států amerických. U porodu asistovala zkoušená porodní bába Maria Zöbl, působící ve Steyru od roku 1836. Zda Kateřina Hrádková potřebovala během svého prvního těhotenství či při porodu odbornou pomoc magistra Arminga a proto byl požádán o kmotrovství nebo jej s Gustavem Jáchymem z Lambergu pojilo bližší přátelství, není jasné.
Gustav Vilém z Lambergu se v mládí vydal na vojenskou dráhu. Po studiu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě sloužil v c. k. armádě u husarů a kyrysníků a za sardinské války roku 1859 se účastnil bojů v Itálii. Dosáhl hodnosti rytmistra. Po smrti otce Gustava Jáchyma 6. knížete z Lambergu v únoru 1862 se nechal přeložit do zálohy. Následoval otce v knížecím stavu jako 7. kníže z Lambergu, ve stavu uherského magnáta a španělského a kastilského granda I. třídy, jakož i v dědičných dvorských úřadech nejvyššího komoří a nejvyššího lovčí v Rakousích Nadenží, nejvyššího štolby v Kraňsku a Vindické marce a nejvyššího maršálka v solnohradském vévodství. Nárok na držbu lamberských knížecích fiedeikomisů Steyr a Žichovice se mu pro nemanželský a po matce neurozený původ nepodařilo obhájit. Oba fideikomisy byly podřízeny nucené správě a roku 1877 soudně přiřčeny Rudolfovi hraběti z Lambergu z linie Ortenegg-Ottenstein.