Josef svobodný pán Stipsicz ( Joseph Freiherr Stipsicz zu Ternowa, Ternovai báró Stipsics József) (15. srpna 1755 Šoproň – 16. září 1831 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1774, vyznamenal se ve válkách proti republikánské Francii a následně v napoleonských válkách. Nakonec dosáhl hodnosti generála jízdy (1813) a v letech 1814–1830 zastával funkci viceprezidenta dvorské válečné rady. V roce 1806 byl povýšen na barona.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Stipsiczů Pocházel ze staré uherské rodiny, která od roku 1662 užívala šlechtický stav. Byl synem Ignáce Stipsicze a jeho manželky Josefy, rozené baronky Ujváryové.Dějiny rodu Stipsicz dostupné online Do armády vstoupil v roce 1774 a později byl pobočníkem prince Karla z Lichtenštejna. Zúčastnil se války proti Turkům a jako kapitán generálního štábu sloužil pod maršálem Hadikem, poté byl pobočníkem maršála Laudona a v roce 1790 dosáhl hodnosti majora. Jako pobočník prince Josiase Sasko-Koburského bojoval ve válkách proti revoluční Francii. Vyznamenal se v bitvě u Neerwindenu, téhož roku byl povýšen na podplukovníka a získal Řád Marie Terezie (1793).MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 55 Přehled nositelů Řádu Marie Terezie v letech 1792–1815 dostupné onlineSeznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 35 dostupné online Na jaře 1794 krátce zastával funkci generálního pobočníka císaře Františka II. a téhož roku byl povýšen na plukovníka.
V roce 1797 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem brigády jezdectva, pod velením arcivévody Karla se znovu vyznamenal v bojích proti Francii na německém území. V roce 1800 získal hodnost polního podmaršála a v letech 1801–1803 byl inspektorem vojenského zásobování ve Vídni,Militär Almanach 1801; Vídeň, 1801; s. 148 dostupné online od roku 1801 byl také čestným majitelem 10. husarského pluku.Seznam majitelů husarského pluku č. 10 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914, Vídeň, 1914; s. 712 dostupné online Za války třetí koalice v roce 1805 byl znovu aktivním vojákem v Ulmu a po Prešpurském míru byl jmenován členem dvorské válečné rady. V letech 1807–1810 byl zemským velitelem v Horním Rakousku se sídlem v Linci a v roce 1809 byl účastníkem další války proti Napoleonovi (válka páté koalice). V roce 1810 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 62 dostupné onlinea v letech 1811–1814 byl zemským velitelem v Sedmihradsku, kde zároveň vykonával funkci dvorního komisaře u zemského sněmu.Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 28 dostupné online V roce 1813 dosáhl hodnosti generála jezdectvaSlužební postup Josefa Stipsicze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 98 dostupné online. Kvůli zlomenině nohy musel rezignovat na další aktivní službu a po napoleonských válkách zastával řadu let funkci viceprezidenta dvorské válečné rady (1814–1830).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1815; Vídeň, 1815; s. 8 dostupné online Nakonec byl krátce před smrtí šéfem vojenské sekce ve státní radě (1830-1831).Milität Schematismus des oesterreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1831; s. 485 dostupné online Ve Vídni byl jeho sídlem dům Singerstrasse 895.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1827; Vídeň, 1827; s. 285 dostupné online
V roce 1806 byl povýšen do stavu svobodných pánů pro rakouské země, titul barona mu byl v roce 1821 potvrzen i pro Uherské království, tehdy také získal predikát zu Ternowa odvozený od názvu panství Târnova v sedmihradské župě Arad (dnešní Rumunsko). V roce 1813 získal komandérský kříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1824 velkokříž Leopoldova řádu. Vzhledem k účasti v napoleonských válkách obdržel několik vyznamenání také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice (1814) a sicilského Řádu sv. Januaria (1818).
V armádě sloužil 57 let a zemřel v roce 1831 ve věku 76 let, byl jednou z prvních obětí epidemie cholery ve Vídni. V nekrologu byl popisován jako ušlechtilý válečný hrdina, bystrý státník, vlastenec a charakterní muž.Josef Stipsicz in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
S manželkou Johannou (1768–1854) měl dvě dcery a syna Josefa (1803–1847), který sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.Dějiny rodu Stipsicz dostupné online
Odkazy
Reference
Literatura DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; 321 s. ISBN 978-80-86829-34-0 ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 501 s. ISBN 978-80-7557-041-3
Externí odkazy Josef Stipsicz in: Österreichisches Biographisches Lexikon Životopis Josefa Stipsicze na webu napoleon-series
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Tajní radové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Rytíři Řádu svatého Januaria Kategorie:Narození 15. srpna Kategorie:Narození v roce 1755 Kategorie:Narození v Šoproni Kategorie:Úmrtí 16. září Kategorie:Úmrtí v roce 1831 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Zemřelí na choleru Kategorie:Muži