Ukrajinská protiofenzíva (2023) byla vojenským střetnutím mezi ozbrojenými silami Ukrajiny a ozbrojenými silami Ruské federace během ruské invaze na Ukrajinu. Ukrajina tento dlouho očekávaný protiútok zahájila 4. června 2023 na několika směrech v Doněcké a Záporožské oblasti. Hlavním cílem z ukrajinského pohledu bylo dosažení Azovského moře a přerušení pozemního koridoru na Krym, což mělo Rusům zkomplikovat obranu tohoto poloostrova. Protiofenzíva skončila neúspěchem Ukrajiny.
Již v průběhu června se Ukrajinci po neúspěšných mechanizovaných útocích a ztrátách obrněné techniky zaměřili na ničení sil protivníka, k čemuž využívali zejména údery přesně naváděnou municí z raketometů HIMARS. Vzhledem k rozsahu ruského obranného systému a zaminovaných oblastí zároveň přešli k taktice útoků malých skupin pěchoty. Ukrajinci byli již v prvních týdnech terčem kritiky ze strany některých západních představitelů za pomalý postup, ukrajinský vrchní velitel Zalužnyj si naopak stěžoval na pomalé dodávky zbraní ze Západu a nedostatečnou palebnou podporu.
Na přelomu srpna a září Ukrajinci na jihu u obce Robotyne prolomili první ruskou obrannou linii, díky čemuž měl ukrajinský postup zrychlit. O zhoršující se pozici ruských sil v oblasti navíc podle některých analytiků svědčily přesuny kvalitnějších jednotek z jiných úseků fronty. Rozhodující průlom se však ukrajinské armádě nepodařil. Ta sice posilovala svou přítomnost na východním břehu řeky Dněpr, ovšem na počátku prosince se i zde ocitla v defenzívě.
Do konce října 2023 se Ukrajincům podařilo osvobodit 545 km². Na některých úsecích fronty na východě Ukrajiny naopak dokázali mírně uspět Rusové. Zejména v letních měsících postoupili směrem na Kupjansk, od počátku října i za cenu vysokých ztrát útočili u Avdijivky. Vzhledem k faktu, že Ukrajinci stáhli k Avdijivce v druhé polovině října zálohy v podobě 47. brigády, která byla v průběhu léta jednou z rozhodujících jednotek při ukrajinském postupu na jihu, došlo k utlumení bojů a ukrajinského postupu na jižní frontě, které předznamenalo ruské převzetí iniciativy jako v zimě 2022/23. I vzhledem k tomu začaly na Západě sílit hlasy považující ukrajinskou protiofenzívu za selhání, neboť nedosáhla hlavních strategických cílů.
Za patovou situaci na počátku listopadu přitom označil i sám Zalužnyj a za konec protiofenzívy je tak možné de facto označit konec října, jak popisovala průběžně ukrajinská, německá, americká i ruská média. 1. prosince prezident Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru s agenturou AP prohlásil, že válka se ocitla v nové fázi a protiofenzíva nedosáhla požadovaných výsledků. Rusové navíc zahájili novou ofenzívu na východě Ukrajiny, která měla využít oslabení ukrajinských sil a která do léta 2024 vedla k opětovnému dobytí podstatné části území, které na jihu země během protiofenzívy osvobodila ukrajinská armáda.
Pozadí Po Ukrajinou vedené chersonské a charkovské protiofenzívě na konci roku 2022 se frontové linie do značné míry ustálily, přičemž boje se během první poloviny roku 2023 soustředily především kolem města Bachmut. Rusko mezitím vybudovalo na 800 km dlouhé frontě v rámci přípravy na ukrajinskou protiofenzívu několik obranných linií do hloubky až několik desítek kilometrů, čímž vytvořilo nejrozsáhlejší obranný systém v Evropě od konce druhé světové války. Jako nejzranitelnější se jevila Záporožská oblast, neboť její osvobození ukrajinskou armádou by znamenalo přerušení Rusy kontrolovaného pozemního spojení z Ruska na Krym a vážné ohrožení zbylých ruských sil na jižní Ukrajině a Krymu, i proto zde ruská armáda vybudovala nejsilnější opevnění.
Ukrajinci měli mít pro svou plánovanou protiofenzívu připravených 12 brigád se zhruba 60 tisíci vojáky. Přestože jádro ukrajinských sil určených k protiofenzívě bylo vycvičeno v zemích NATO, jednalo se převážně o jednotky bez bojových zkušeností. V průběhu protiofenzívy se navíc na ukrajinské straně objevily kritické hlasy k úrovni výcviku, který údajně nedostatečně vojáky připravil na realitu bojiště na Ukrajině.
Předehra Znervóznit ruské vedení i veřejnost a přesunout z fronty zálohy na obranu hranic před plánovanou ofenzívou zřejmě s vědomím Ukrajinců měly opakované útoky Ruského dobrovolnického sboru a Legie „Svoboda Ruska“ na Bělgorodskou oblast přímo na ruském území, které proběhly nejprve 22.-23. května a poté od 1. června.
Ve dnech před ukrajinskou protiofenzívou se ukrajinské ozbrojené síly zapojily do testování ruské obrany na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny. Dne 3. června 2023 prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, že Ukrajina je připravena zahájit protiofenzívu. Následující den ukrajinští představitelé vyhlásili „operační ticho“, aby neohrozili vojenské operace.
Zničení Kachovské přehrady náhled|Povodně po zničení Kachovské přehrady
Dne 6. června byla protržena Kachovská přehrada na řece Dněpr, která zaplavila oblasti po proudu a snížila dodávky vody na Krym. Ruské ozbrojené síly ostřelovaly Cherson, kde záchranáři evakuovali obyvatele ohrožené záplavami. Přestože se z protržení přehrady, které mělo výrazné dopady i pro civilní obyvatelstvo, obviňovaly obě strany konfliktu, západní představitelé a analytici se shodovali, že větší výhoda z destrukce přehrady plynula Rusům. Mimo jiné proto, že přehradu, která měla být kvůli době vzniku během studené války odolná proti bombardování, kontrolovali Rusové, kteří by navíc minimálně na několik týdnů až měsíců znemožnili ukrajinský útok tímto směrem. Rusové později skutečně stáhli část jednotek od Dněpru směrem k Záporoží.
Před protiofenzívou Od 3. června se ukrajinská 37. brigáda námořní pěchoty zapojila bez podpory těžké techniky do testování ruské obrany poblíž obce Novodoněck v Doněcké oblasti a za pomoci dělostřelectva mírně postoupit. Do 5. června bylo hlášeno ruskými blogery, že Ukrajina zrychlila útočné akce na východní Ukrajině, soustředěné proti oblasti mezi Vuhledarem a Velkou Novosilkou v jižní Doněcké oblasti.
Nejaktivnější byli Ukrajinci u Bachmutu, kde se již v květnu 2023 ukrajinské síly zapojily do „lokálních“ protiútoků v rámci bitvy o Bachmut. V půlce května bylo hlášeno osvobození 20 km2 severně a jižně od Bachmutu. Náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maljarová 6. června uvedla, že ukrajinské síly dosáhly v oblasti Bachmutu postupu až zhruba 1,5 kilometru. Objevily se tak spekulace, že útočné akce byly začátkem dlouho očekávané protiofenzívy. I v následujících dnech si ukrajinské síly nárokovaly další postup o stovky metrů v okolí Bachmutu.
Informační embargo Spuštění ofenzivních operací, o kterých 8. června informovala západní média v čele s The Washington Post, ukrajinská strana nepotvrdila. Následující den ukrajinský generální štáb pouze hlásil, že "nepřítel zůstává v defenzívě". O probíhajících bojích prakticky neinformovaly ani neoficiální ukrajinské zdroje, většina informací a videí tak pocházela z ruských zdrojů, které zveličovaly ukrajinské neúspěchy.
K potvrzení útočných operací nakonec došlo ze strany prezidenta Zelenského s dvoudenním zpožděním, kdy však stále nebylo zřejmé, zda se nejedná pouze o klamné útoky s cílem zakrýt hlavní útok v jiném směru, podobně jako se to stalo na podzim 2022, kdy Ukrajinci po zahájení očekávané protiofenzívy u Chersonu překvapivě zaútočili i v Charkovské oblasti, kde se jim podařilo rychle prolomit slabě bráněné obranné linie a bez velkých ztrát osvobodit rozsáhlé území.
Protiofenzíva
Východní fronta
Kupjansk - Svatove - Kreminna V polovině července se objevily informace o rozsáhlé koncentraci ruských jednotek o síle až 100 tisíc mužů a 900 tanků v Luhanské oblasti, které měly být připraveny zahájit útok ve směru na důležitý dopravní uzel Kupjansk, o který Rusové přišli na podzim 2022, a zároveň tak odlehčit obráncům v okolí Bachmutu. Rusům se však v dané oblasti podařilo navzdory převaze postoupit jen minimálně.
Významnějšího postupu ruské síly dosáhly pouze v druhé polovině července zhruba 15 km jihozápadně od Svatového, když překročily řeku Žerebec a během týdne získaly řádově desítky km². K výšinám u východního břehu řeky Oskol se jim však nepodařilo dostat, jelikož další postup byl ukrajinskými silami odražen. V následujících týdnech ukrajinské síly v oblasti získaly část ztracených území zpět.
5. srpna se podařilo po měsícech bojů v oblasti dobýt ruským silám obec Novoselivske, která se nachází necelých 20 km severozápadně od Svatového. Nepříznivou situaci ukrajinských jednotek ve směru na Kupjansk potvrdila i povinná evakuace obyvatel 37 obcí pod ukrajinskou kontrolou v Kupjanském rajónu. Ukrajincům se však následně ruský postup podařilo zastavit a naopak část území znovu získat pod svou kontrolu. V říjnu však znovu v oblasti dokázali mírně postoupit Rusové.
Bachmut Dne 8. června ukrajinské síly dokázaly ve směru na Bachmut postoupit o 200 metrů až 1,1 kilometru, dalších omezených zisků dosáhly 9. června. Do 10. června ukrajinské síly postoupily až o 1 400 m v různých blíže nespecifikovaných oblastech bachmutské fronty a sváděly těžké boje v Berchivce a Jahidne. Ve druhé polovině června se Ukrajincům podařilo postoupit zejména jihozápadně od Bachmutu poblíž obcí Kliščivka a Kurďumivka severně od Soledaru.
29. června následně ukrajinský generální štáb prohlásil, že "v sektoru Bachmut ukrajinští vojáci převzali strategickou iniciativu a vedou útočné operace na široké frontě". Na podporu útoku měla být nasazena i bojová vozidla pěchoty CV90. Směry útoků by přitom mohly naznačovat ukrajinskou snahu o obklíčení Bachmutu. Dle Ukrajinců Rusové do oblasti přesunuli některé elitní jednotky.
Na počátku července Ukrajinci sváděli těžké boje zejména jižně od Bachmutu o výšiny poblíž obce Kliščivka. Dle části ruských válečných blogerů útočící jednotky do 5. července výšiny dobyly, a získaly tak taktickou výhodu. Mezi 6. a 7. červencem ukrajinská armáda dosáhla u Bachmutu dalších taktických úspěchů a postoupila o více než kilometr.
Do konce července se Ukrajincům podařilo postoupit jižně od Bachmutu u obcí Kliščivka a Andrijivka. Iniacitivu se následně v oblasti pokusily převzít ruské síly, ovšem nedosáhly žádných úspěchů a při jednom z protiútoků u Andrijivky přišly nejméně o tři moderní tanky T-90M. Dle analytika Toma Coopera již v první polovině srpna došlo k obsazení obou obcí ukrajinskou armádou, dle konzervativnějších zdrojů Rusové v obou obcích operovali ještě na počátku září.
15. září Ukrajinci ohlásili dobytí Andrijivky, o dva dny později pak strategicky významné Kliščijivky. Rusové následně v oblasti podnikali silné protiútoky. Frontová linie se následně ustálila poblíž náspu železniční trati východně od obou obcí. Ten Ukrajinci následně dokázali překročit a pomalu postupovat dále na východ. V průběhu listopadu přebrali iniciativu Rusové, ale jejich útoky nevedly k velkým posunům. Více se ruské armádě dařilo severně od Bachmutu, kde vytlačila Ukrajince od Berchivky, později na přelomu listopadu a prosince dosáhla lokálních úspěchů i u Kliščivjivky.
Doněck 11. června ISW také hlásilo nepatrné ukrajinské zisky na linii Avdijivka-Doněck proti ruskému 3. armádnímu sboru. 18. června byl hlášen další postup Ukrajinců severně od Avdijivky. 24. června ukrajinské síly oznámily obsazení území v okolí Krasnohorivky, nacházejícího se v rukou protivníka již od původní ruské invaze v roce 2014. Na počátku července v oblasti útočili i Rusové, kteří dosáhli drobnějších zisků poblíž Avdijivky a Marjinky.
Na počátku září Ukrajinci překvapivě zaútočili na oslabené ruské síly v Opytne, které zčásti obsadili, ve směru na doněcké letiště.
V listopadu pak ukrajinská armáda překvapivě zaútočila poblíž Horlivky a byť šlo zřejmě jen o snahu odlehčit jiným úsekům, podařilo se jí postoupit až za linie držené separatisty od roku 2014.
Avdijivka