Bitva o ostrovy Santa Cruz (25.-27. října 1942), někdy označovaná jako bitva u Santa Cruz nebo třetí bitva v Šalomounově moři, v Japonsku jako bitva o jižní Pacifik (japonsky: 南太平洋海戦 Minamitaiheiyō kaisen), byla čtvrtá bitva letadlových lodí tichomořského tažení druhé světové války. Bylo to také čtvrté hlavní námořní střetnutí mezi námořnictvem Spojených států a japonským císařským námořnictvem během dlouhé a strategicky důležité kampaně na Guadalcanalu. Stejně jako v bitvách v Korálovém moři, Midway a Východních Šalomounech byly lodě těchto dvou protivníků jen zřídka na dohled nebo na dostřel. Místo toho proběhly téměř všechny útoky obou stran letadly z letadlových lodí nebo z pozemních základen.

Ve snaze vyhnat spojenecké síly z Guadalcanalu a blízkých ostrovů a ukončit patovou situaci, která panovala od září 1942, naplánovala japonská císařská armáda na 20.–25. října 1942 velkou pozemní ofenzívu na Guadalcanalu. Na podporu této ofenzívy a s nadějí na zapojení spojeneckých námořních sil, se japonské letadlové a další velké válečné lodě přesunuly do pozice poblíž jižních Šalomounových ostrovů. Z tohoto místa japonské námořní síly doufaly, že svedou bitvu a rozhodně porazí jakékoli spojenecké (především americké) námořní síly, zejména letadlové lodě, které zareagují na pozemní ofenzívu. Spojenecké námořní síly také doufaly, že se setkají s japonskými námořními silami v bitvě, se stejnými cíli prolomit patovou situaci a rozhodně porazit svého protivníka.

Japonská pozemní ofenzíva na Guadalcanalu spočívající především ve snaze dobýt Hendersonovo letiště byla již v plném proudu, když se válečné lodě a letadla dvou protivníků střetla ráno 26. října 1942, severně od ostrovů Santa Cruz. Po vzájemných leteckých útocích z letadlových lodí přišli Američané o letadlovou loď Hornet a měli těžce poškozenou letadlovou loď Enterprise, načež opustili bojiště. Japonské lodě také odpluly kvůli vysokým ztrátám letadel a jejich posádek, a navíc kvůli značnému poškození letadlové lodi Šókaku a lehké letadlové lodi Zuihó.

Bitva u Santa Cruz byla taktickým a krátkodobým strategickým vítězstvím Japonců, pokud jde o potopené a poškozené lodě a kontrolu nad moři kolem Guadalcanalu. Ovšem japonské ztráty mnoha nenahraditelných zkušených letců se ukázaly jako dlouhodobá strategická výhoda pro Spojence, jejichž ztráty posádek v bitvě byly relativně nízké a rychle nahrazované. Japonsko potřebovalo větší, rozhodnější vítězství. Skutečnost, že námořní bitva byla vyhrána těsně po prohrané pozemní bitvě, z hlediska Japonců znamenala, že příležitost využít dočasné strategické převahy záhy pominula.

Předehra Kolem 11. října, velká síla sestávající z letadlových lodí, bitevních lodí a jejich doprovodu opustila Truk na dlouhou cestu na podporu říjnové ofenzívy na Guadalcanalu. Ve stejný den dorazil na Guadalcanal hlavní posilový konvoj, ale síle podpůrných těžkých křižníků bylo zabráněno bombardovat Hendersonovo letiště a po bitvě u mysu Esperance se obrátily zpět. Následovaly tři těžké bombardovací mise provedené bitevními loděmi a těžkými křižníky mezi 13. a 16. říjnem (jednalo se o nejtěžší námořní útok na letiště v celé kampani), které provedla plavidla oddělená od podpůrné síly pod velením viceadmirála Nobutake Kondóa. Počínaje půlnocí 14. října další velký konvoj sestávající ze čtyř transportních lodí úspěšně vyložil většinu svého nákladu, včetně tanků a těžkého dělostřelectva. 15. října byl torpédoborec USS Meredith spatřen a potopen letadly z letadlových lodí Zuikaku a Šókaku. Dne 17. října letadlové lodě Hijó a Džunjó vyslaly své letouny k útoku na transportní lodě u mysu Lunga, ale nezpůsobily žádné škody. Japonské letadlové lodě pak zůstaly ve vodách severně od Guadalcanalu až do konce bitvy u ostrovů Santa Cruz a poté se na konci října vrátily na Truk. Nedávno do služby uvedená letadlová loď Hijó byla původně součástí floty, ale požár v generátorovně 21. října ji donutil vrátit se zpět na Truk k opravám. 25. října šest bombardérů a 12 stíhaček z Džunjó zaútočilo na Hendersonovo letiště, ale způsobilo jen malé škody.

Od 20. do 25. října se japonské pozemní síly na Guadalcanalu opět pokusily dobýt Hendersonovo letiště rozsáhlým útokem proti americkým liniím. Útok byl jednoznačně odražen s těžkými japonskými ztrátami. Japonci nesprávně věřili, že se jednotkám jejich armády podařilo Hendersonovo letiště dobýt. Proto vyslali ráno 25. října válečné lodě ze Shortlandu směrem na Guadalcanal, aby podpořily své pozemní síly na ostrově. Letadla z Hendersonova letiště útočila na konvoj po celý den, potopila lehký křižník Jura (za pomoci bombardérů B-17 z ostrova Espiritu Santo) a poškodila torpédoborec Akizuki.

Navzdory selhání japonské pozemní ofenzívy a ztrátě Jura, pokračoval 25. října zbytek japonského loďstva v manévrování poblíž jižních Šalamounových ostrovů v naději na zapojení spojeneckých námořních sil do bitvy. Japonské námořní síly nyní tvořily čtyři letadlové lodě (dvě velké: Šókaku a Zuikaku, jedna střední: Džunjó a jedna lehká: Zuihó)

Japonské síly Spojenecká kódová jména japonských letadel, která se ale začala používat až koncem roku 1942, jsou uvedena v závorce za krátkým označením

Velitelem Spojeného loďstva byl admirál Isoroku Jamamoto na vlajkové lodi Jamato na Truku. Loďstvo vyslané ke Guadalcanalu se skládalo z těchto skupin:

Předvoj Kontradmirál Hiroaki Abe na bitevní lodi Hiei

2 bitevní lodě: Hiei, Kirišima 3 těžké křižníky: Suzuja, Tone, Čikuma 1 lehký křižník: Nagara 7 torpédoborců: Makigumo, Kazagumo, Júgumo, Akigumo, Urakaze, Tanikaze, Isokaze

Předsunutá skupina

Viceadmirál Nobutake Kondó na těžkém křižníku Atago

1 letadlová loď: Džunjó (20 stíhaček Micubiši A6M2 („Zeke“/„Zero“), 17 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 („Val“), 7 torpédových bombardérů Nakadžima B5N2 („Kate“)) 2 bitevní lodě: Kongó , Haruna 4 těžké křižníky: Atago, Takao, Mjókó, Maja 1 lehký křižník: Isuzu 9 torpédoborců: Makinami, Naganami, Kawakaze, Suzukaze, Umikaze, Kurošio, Hajašio, Ojašio, Kageró

Hlavní skupina Viceadmirál Čúiči Nagumo

2 velké letadlové lodě: Šókaku (20 stíhaček A6M2 („Zeke/Zero“), 21 střemhlavých bombardérů D3A1 („Val“), 24 torpédových bombardérů B5N2 („Kate“)), Zuikaku (20 stíhaček A6M2 („Zeke/Zero“), 23 střemhlavých bombardérů D3A1 („Val“), 20 torpédových bombardérů B5N2 („Kate“)) 1 lehká letadlová loď: Zuihó (20 stíhaček A6M2, 6 torpédových bombardérů B5N2 („Kate“)) 1 těžký křižník: Kumano 8 torpédoborců: Hacukaze, Jukikaze, Maikaze, Hamakaze, Amacukaze, Tokicukaze, Araši, Teruzuki

Americké síly Vrchním velitelem v Jižním Pacifiku byl viceadmirál William Halsey.

TF 16 Kontradmirál Thomas C. Kinkaid na Enterprise

1 letadlová loď: Enterprise s Air Group 10: VF-10 Grim Reapers: 34 stíhaček F4F-4 Wildcat VB-10: 14 střemhlavých bombardérů SBD-3 Dauntless VS-10: 20 průzkumných bombardérů SBD-3 Dauntless VT-10: 9 torpédových bombardérů TBF-1 Avenger 1 bitevní loď: South Dakota 1 těžký křižník: Portland 1 lehký protiletadlový křižník: San Juan 8 torpédoborců: Porter, Mahan, Cushing, Preston, Smith, Conyngham, Shaw, Maury

TF 17 Kontradmirál George D. Murray na Hornetu

1 letadlová loď: Hornet s Hornet Air Group: VF-72: 38 stíhaček F4F-4 Wildcat VB-8: 15 střemhlavých bombardérů SBD-3 Dauntless VS-8: 16 průzkumných bombardérů SBD-3 Dauntless VT-6: 15 torpédových bombardérů TBF-1 Avenger 2 těžké křižníky: Northampton, Pensacola 2 lehké protiletadlové křižníky: San Diego, Juneau 4 torpédoborce: Morris, Anderson, Hughes, Mustin

Bitva vlevo|náhled|USS Enterprise během útoku japonských střemhlavých bombardérů. Celá obloha je poseta protileteckými granáty a vedle Enterprise právě explodovaly tři pumy, které loď těsně minuly náhled|Paluba Šókaku s letouny připravenými ke startu během bitvy u Santa Cruz. První tři řady jsou stíhací A6M2

První údery Dva průzkumné hydroplány PBY Catalina našly 26. října v 0:33 japonský svaz letadlových lodí a zaútočily na něj. Jedna z bomb Cataliny 91-P-3 dopadla blízko Zuikaku, a Nagumo, který útočníka neviděl, raději obrátil k severu.

V 5:00 byly obě strany od sebe vzdáleny pouhých 200 námořních mil (~ 370 km). Obě strany vyslaly průzkumné letouny a připravily svá zbývající letadla k útoku, jakmile budou lodě druhé strany lokalizovány. Zpráva o poloze japonských lodí dorazila ke Kinkaidovi na Hornetu až v 05:12. V domnění, že japonské lodě pravděpodobně během dvou hodin změnily polohu, se rozhodl odložit zahájení útoku, dokud nezíská aktuálnější informace o poloze japonských lodí.

V 06:45 americké průzkumné letadlo SBD Dauntless zahlédlo letadlové lodě Nagumova svazu. V 06:58 oznámilo japonské průzkumné letadlo polohu TF 17 soustředěné kolem Hornetu. Obě strany se předháněly, kdo jako první zaútočí na druhou. Japonci byli první a útok zahájili první vlnou čítající 64 letadel (21 střemhlavých bombardérů D3A2, 22 torpédových bombardérů B5N2, 21 stíhaček A6M2). Tomuto prvnímu úderu torpédových bombardérů v 7:40 velel poručík Šigeharu Murata a formaci stíhačů vedli poručíci Ajao Širane a Sanejasu Hidaka.

V 7:40 dva americké průzkumné letouny SBD-3 Dauntless zpozorovaly japonské letadlové lodě a zaútočily na Zuihó. Vzhledem k tomu, že japonská letecká bojová hlídka byla zaneprázdněna odháněním dalších amerických průzkumných letadel, dokázala tato dvě americká letadla zasáhnout Zuihó oběma svými 500librovými (~ 226,8 kg) pumami, což způsobilo těžké škody a vyřadilo z provozu letovou palubu. Zuihó se následně stočila na sever a za doprovodu dvou torpédoborců se stáhla z bitvy. Mezitím Kondó nařídil Abeho předvoji, aby vyrazil vpřed, a pokusil se zaútočit na americké válečné lodě. Kondó naopak své skupině nařídil pomalejší tempo, aby se letadla z pomalejší Džunjó mohla připojit k útokům na americké lodě.

V 08:10 Šókaku vyslala druhou útočnou vlnu složenou z 19 střemhlavých bombardérů a pěti stíhaček. Zuikaku přidala 16 torpédových bombardérů a čtyři stíhačky v 08:40. Velitelem druhého úderu byl nadporučík Mamoru Seki a stíhače vedl poručík Hideki Šingo.

V 09:10 měli Japonci ve vzduchu 110 letadel na cestě k útoku na americké letadlové lodě.

Americké letouny začaly startovat asi 20 minut po japonských. V domnění, že rychlý útok je důležitější než hromadný útok, a protože jim chybělo palivo, aby strávili čas sestavováním formací před úderem, vydávaly se americké letouny k japonským lodím v malých skupinách, spíše než aby se zformovaly do jediné velké úderné síly. První skupina, vyslána z Hornetu a vedená nadporučíkem Williamem J. „Gusem“ Widhelmem, se skládala z 15 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless, 6 torpédových bombardérů Grumman TBF-1 Avenger a 8 stíhaček Grumman F4F Wildcat. Tato byla na cestě kolem 08:00. Druhá skupina, skládající se ze tří Dauntlessů, devíti TBF (včetně velitele letecké skupiny) a osmi Wildcatů z Enterprise byla ve vzduchu v 08:10. Třetí skupina z 9 SBD, 10 TBF (včetně velitele letecké skupiny) a sedmi F4F z Hornetu byla na cestě v 08:20.

V 08:40 se úderné formace nepřátelských letadel minuly na dohled. Devět stíhaček ze Zuihó poručíka Hidaky překvapilo a zaútočilo na skupinu Enterprise. Ta ihned zareagovala a začaly padat první výstřely. Ve výsledném střetnutí byly sestřeleny čtyři A6M, tři Wildcaty a dva TBF. Další dva TBF a jeden Wildcat byli nuceni vrátit se na Enterprise s těžkým poškozením. Zbývající Hidakovy A6M, které vyčerpaly svou munici, se z akce stáhly. Enterprise vyšla z prvního střetu beze škod.