Čerpací stanice Vršovické vodárny v Braníku v Praze je vodárna, která stojí mezi ulicemi Vltavanů a Modřanská. Vršovická se jmenuje proto, že zásobovala pitnou vodou Vršovice. Byla postavena podle návrhu Jana Kotěry ve stylu geometrické secese v roce 1907. Od roku 2002 je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.Vodárna - areál bývalé úpravny vody a čerpací stanice vršovické vodárny. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000001888, rejstříkové číslo ÚSKP 54885/1-2308. [cit. 2023-07-08]. Dostupné online
Historie Zdroj vody byl vytipován v roce 1905. Návrh branického areálu obsahoval dvě jímací studně, strojovnu, koksovnu, kotelnu a obytný domek. Areál tvořil vodárenský komplex se zemním a věžovým vodojemem a obytným domem na Zelené Lišce v Michli. Architektonický projekt navrhl Jan Kotěra ve stylu geometrické secese.
Čerpací stanice byla postavena v letech 1906–1907, celý vodovodní systém navrhla a dodala firma Karla Kresse. V letech 1921–1922 se areál podle projektu prof. Hráského rozšířil o další objekty včetně nové strojovny z důvodu zvýšení výkonu a změněny pohonu z plynového na parní.Beran, Lukáš, ed. a Valchářová, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. Kapitola 14 Jihovýchodní Praha, 287 Čerpací stanice Vršovické vodárny, s. 239. Architektonické řešení fasád navazuje na Kotěrův návrh. V letech 1912–1921 byly vybudovány další tři studny. Pitná voda se čerpala ze studní, poté tekla asi 6 kilometrů do vodojemu na Zelené Lišce v Michli (arch. Jan Kotěra).
Vodárna sloužila jako doplňkový zdroj vody do 50. let a jako rezervní zdroj vody pro potřeby civilní obrany do 60. let 20. století. V roce 1975 byl provoz ukončen. V sedmdesátých letech zde vznikly tenisové kurty, v bývalé uhelně sauna a vinárna a v obytném objektu klubovna. Bývalou strojovnu využívaly Pražské vodárny částečně jako ubytovnu. Před zahájením rekonstrukce sloužila budova z části jako opravna sekaček na trávu a sklad. Bývalá uhelna sloužila zčásti k bydlení a jako sklad. Obytný dům se používal k bydlení a byl samostatně oplocen. Z původního areálu se dochovala budova strojovny, obytný dům, uhelna, objekty studní, oplocení a zbytky budovy skladů. Technické zařízení se nedochovalo.
V letech 2009–2011 prošel zanedbaný areál celkovou rekonstrukcí za 150 milionů korun. Byla obnovena sto let stará budova strojovny, uhelna a přilehlý park a vzniklo zde kulturní a společenské centrum. Při opravách zůstaly zachovány původní fasády z červených cihel i zeleně glazované tvarovky, parapety a římsy.
Popis Fasáda je stejně jako michelská vodárenská věž z červených cihel, které jsou kombinovány se zeleně glazovanými tvarovkami; celá stavba je pak zakončena převýšenými štíty s typickým motivem stupňovitého oblouku. Vysoká okna se segmentovými záklenky mají skla zasazena v geometricky členěných kovových rámech.
Odkazy
Reference
Literatura BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 14 Jihovýchodní Praha, 287 Čerpací stanice Vršovické vodárny, s. 239 PAVLÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj zásobování vodou hlavního města Prahy od XV. století do konce roku 1927: Předneseno ve výtahu na VIII. sjezdu Plynárenského a vodárenského sdružení čsl. v Praze r. 1927. Praha: Vodárny hlav. města Prahy, 1928. 74 – [II] s. S. 21–22. Dostupné online.
Související články Vršovická vodárna (Michle)
Externí odkazy
Kategorie:Průmyslové stavby v Braníku Kategorie:Kulturní památky v Braníku Kategorie:Vodárny v Praze Kategorie:Dílo Jana Kotěry Kategorie:Postaveno v Česku 1907 Kategorie:Vodstvo Prahy 4