náhled|upright=1.6|Limity těžby na Mostecku Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách jsou závazným usnesením vlády Petra Pitharta č. 444 ze dne 30. října 1991, které bylo přijato na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Definuje linie, za které nesmí postoupit těžby v jednotlivých severočeských dolech.

Usnesení vlády se týká: lomů Merkur, Březno a Libouš u Chomutova (nyní lom Nástup – Tušimice – provozují Severočeské doly), lomů Šverma a Vršany západně od Mostu (nyní Lom Vršany – provozuje Vršanská uhelná z Czech Coal Group), lomu ČSA mezi Litvínovem a Jirkovem (nyní provozuje Severní energetická), lomu Ležáky na sever od Mostu (těžba ukončena, nyní probíhají rekultivace a vzniklo tam jezero Most), lomu Bílina západně od Bíliny (nyní provozují Severočeské doly), lomu Chabařovice západně od Ústí nad Labem (těžba již ukončena, probíhá rekultivace a vzniká jezero Milada) a několika výsypek. V roce 2008 druhá vláda Mirka Topolánka (ODS) toto usnesení potvrdila usnesením č. 1176/2008 s tím, že upravila linie lomu Bílina. K další úpravě limitů na lomu Bílina došlo v roce 2015 usnesením vlády 827/2015, kdy došlo k dalšímu posunutí linií ve prospěch budoucí těžby, v některých místech poblíž obce Braňany došlo k zmenšení prostoru lomu.

Hlavním důvodem stanovení limitů byla ochrana životního prostředí a krajiny v oblasti severních Čech. Limity slouží jako vládní záruka severočeským obcím, že se nadále nebude zhoršovat jejich prostředí a že mají dlouhodobou perspektivu své existence, mají chránit i zbytky přírody i dopravní a technické infrastruktury severočeské hnědouhelné pánve. Prakticky od začátku 21. století probíhají z různých stran stále se opakující pokusy o revizi usnesení vlády z roku 1992 a prolomení limitů stanovených tímto usnesením.

Důvody ke stanovení limitů těžby Během 20. století bylo v oblasti mezi Kadaní až po Ústí nad Labem – v tzv. pánevních okresech – zdevastováno těžbou území o rozloze 1 100 km². Příčinou bylo dobývání hnědého uhlí, jež bylo spáleno v mnohých tepelných elektrárnách, teplárnách a továrnách. V 70. a 80. letech 20. století nabyla těžba masových měřítek – kvůli rozšiřování dolů bylo zlikvidováno celkem 106 obcí včetně 650 let starého historického města Most; jejich obyvatelé byli přesídleni do tehdy masivně budovaných panelových sídlišť. Poslední zbouranou obcí byly Libkovice, o jejichž zbourání bylo rozhodnuto v roce 1988. Těžba na katastru obce nakonec nebyla realizována.

Nekvalitní technologie pro masové spalování hnědého uhlí vedly k prudkému nárůstu obsahu škodlivého oxidu siřičitého a prachových částic ve vzduchu. To se projevilo zvýšenou nemocností jak dětí, tak dospělých. Vysoký byl výskyt onemocnění dýchacích cest, ledvin, alergických, kožních a duševních. Ve srovnání s průměrem České republiky se v této oblasti rodil výrazně větší počet nezralých dětí, byl vyšší výskyt vrozených vývojových vad, prenatální, novorozenecká i kojenecká úmrtnost byly rovněž vyšší. Při vývoji dětí docházelo k opožďování kostního věku za věkem kalendářním, také hodnoty dýchacích funkcí byly nižší, byly zjišťovány poruchy v krevním obraze. U dospělých byl výrazně vyšší výskyt zhoubných nádorů u obou pohlaví. Celková úmrtnost u mužů i žen byla vyšší než v České republice díky aterosklerotickým onemocněním srdce a cév a zhoubným nádorům. Střední délka života byla oproti České republice zkrácena o jeden až dva roky.

Bezohledné drancování krajiny v 70. a 80. letech 20. století mělo také velmi nepříznivý vliv na obyvatele tzv. pánevních okresů také v sociální oblasti. V kraji byl v 90. letech 20. století, ve srovnání s průměrem České republiky, například podstatně vyšší podíl pracovníků dělnických profesí oproti zastoupení pracovníků v zemědělském sektoru; vyšší byl i podíl fyzické práce ve výrobě a mimo ni. Pro kraj byla charakteristická také nižší vzdělanostní úroveň obyvatelstva a nedostatek některých kategorií odborníků. Byl zde dlouhodobě přetrvávající nedostatek vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných odborníků a nízká vzdělanostní mobilita směrem k vyšším vzdělanostním skupinám. Důsledkem těchto nedostatků byly i problémy s využíváním stávajícího vzdělanostního potenciálu z důvodů rozdílů mezi předepsanou kvalifikací mnohých pracovních míst a jejich skutečným obsazením, a také stagnace mnohých oborů nevýrobní sféry (školství, zdravotnictví, kultura, věda a výzkum). V kraji byla velmi nízká prostorová stabilita obyvatelstva. Za základní příčinu tohoto stavu byla označena dlouhodobá orientace na rozvoj palivoenergetického systému, která byla realizována především extenzivní cestou a prováděna pomocí řady zcela neadekvátních opatření; tato opatření totiž ve svém důsledku preferovala nízko kvalifikovanou práci pomocí mzdových a dalších zvýhodnění a neregulovala kvalitativní rozvoj pracovní síly.

Vysoké emise škodlivých plynů ze spalování hnědého uhlí mělo také nepříznivý vliv na lesy. Zpráva poslance Voleníka, přednesena v roce 1990 konstatuje: „Lesní oblasti Krušných hor, které byly dlouhodobě poškozovány imisemi, byly v relativně krátké době vysokých imisí zcela zdevastovány. V rozmezí patnácti let bylo uhynulo 53 % jehličnatých porostů, především smrkových, v náhorní části Krušných hor. Vlivem trvalého působení imisí, a to jak přímou kontaminací, tak prostřednictvím kyselých dešťů došlo k výrazné degradaci chemických a fyzikálně-mechanických vlastností půdy. Trvale zhoršené prostředí pak vyloučilo z možnosti obnovy dosud zde pěstované lesní dřeviny citlivé na imise. Vlivem velkoplošného odlesnění, jež bylo vynuceno progresivně postupujícím poškozováním původních porostů, došlo ke změně účinnosti i ostatních mimoprodukčních funkcí lesa, především funkce vodohospodářské, klimatické, protierozní a nakonec i rekreační. Minimalizací retenční schopnosti lesa, jejíž devastace se projevuje řadu let přívalovými jevy, rozkolísaností odtoků a častějším výskytem maximálních průtoků (např. povodně na Jíloveckém potoce apod.), byl narušen přirozený vodní režim půd, projevovaly se časté přísušky vyvolané občasnými suchými obdobími a nebo na druhé straně, v době četných srážek, výskyty zamokřování a zabahňování lesních půd. Projevovaly se trvalé poruchy nejen v mikroklimatických podmínkách, a to je vážnější, i poruchy mezoklimatu krajiny.“

Zásoby uhlí „za limity“ Celkově jsou limity vázány zásoby o objemu cca 0,9 mld. tun, z toho 0,75 mld. tun připadá na lom ČSA, 0,1 mld tun na lom Bílina. Zatímco v případě lomu Bílina umožňují současné limitu těžbu až do roku cca 2030 (při prolomení limitů by se mohla těžba prodloužit do roku 2040 až 2055 dle objemu těžby), v případě lomu ČSA by bez prolomení limitů musela být ukončena těžby již v roce 2022-2025, zatímco při plném prolomení limitů by mohla těžba pokračovat až do roku 2120. Prolomení limitů na lomu Bílina by neznamenalo likvidaci žádné z obcí, v případě prolomení limitů na lomu ČSA by došlo k likvidaci obce Černice, podle varianty prolomení limitů k úplnému, či částečnému likvidaci města Horní Jiřetín, významnému ohrožení některých částí města Litvínov, kde byl se těžba přiblížila na vzdálenost 500 m od obytných domů na sídlišti Janov, likvidaci chemických závodů v Litvínově (v roce 2065) a ke konci těžby by se lom opět přiblížil i k městu Most. náhled|Starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt Zásoby uhlí pod vlastním městem Horní Jiřetín nejsou obrovské (ve druhé etapě je cca 280 milionů tun nejvýhřevnějšího hnědého uhlí v Evropě – zásoba na 50 let ), protože velká část katastru obce je vytěžena, jednak v rámci původního velkolomu Obránců míru a jednak hlubinnou těžbou (která dovolila získat až 70 % zásob), která zde probíhala až do konce 80. let 20. století. Také přímo na území obce se těžilo hlubinným způsobem od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století. Město tak tvoří především překážku toho, aby těžební fronta přešla z prostoru dnešního lomu ČSA do prostoru velkých zásob uhlí pod hornojiřetínskou výsypkou, tedy v území mezi Chemopetrolem a západní částí Jiřetína.

Argumenty pro a proti zachování limitů Zaměstnanost Pro zachování limitů Zachování pracovních míst v městech Horní Jiřetín (celkem 811 pracovních míst v roce 2013)informace Města Horní Jiřetín ze dne 12.3.2013. Těžební společnost nicméně prohlásila, že v případě prolomení limitů by se Horní Jiřetín přestěhoval a společně s ním by se přemístila i všechna pracovní místa. V průmyslové zóně Litvínov-Záluží (4 153 pracovních míst v roce 2013).(informace Úřadu práce ze dne 25.3.2013 K Záluží by se ovšem lom měl přiblížit až někdy v roce 2065, a to na vzdálenost několika stovek metrů. 2. etapa těžby tedy chemičku bezprostředně neohrožuje. Z výroční zprávy společnosti Unipetrol nicméně vyplývá, že v areálu v Záluží pracuje zhruba jen 2 700 zaměstnanců – ostatní zaměstnanci pracují v jiném kraji, případně jiném státě. Pokud nebudou prolomeny limity, může kraj rozvíjet energetickou efektivitu a obnovitelné zdroje. Experti spočetli, že by bylo možné vytvořit dalších 2 300 pracovních míst v oblasti úspor energetické náročnosti a nově budovaných obnovitelných zdrojů (např. větrná energie až 117 pracovních míst)

Proti zachování limitů Zachování pracovních míst – v Lom ČSA pracuje 851 zaměstnanců společnosti Severní energetická Podle stránek Severní energetické pracuje na dole ČSA celkem 1359 zaměstnanců skupiny Severní energetická, kromě toho 432 zaměstnanců dodavatelských společností, dalších 4477 pracovních míst je navázáno formou subdodávek mimo vlastní těžební činnost. V případě prolomení limitů počítá Severní energetická s vznikem dalších 1674 pro rozšíření těžební činnosti, a dalšími 4185 místy pro další činnosti (výstavba nové obce, přeložky komunikací a sítí apod.

V okrese Most je 10 000 nezaměstnaných (počet obyvatel bez cizinců se snižuje) a nezaměstnanost se pohybuje kolem 13 %. Objem těžby uhlí se bude v regionu i při prolomení limitů výrazně snižovat a propuštění horníci budou velmi těžko hledat uplatnění. Z regionu s měsíční krajinou se může velmi rychle stát oblast mrtvá, nebezpečná a pro život nevhodná. Průmyslová zóna Joseph na okraji Mostu zatím není příliš obsazená a v době krize o ní investoři neměli velký zájem. Bez prolomení limitů dojde veškeré hnědé uhlí po roce 2050 – objem těžby bude v každém případě klesat. Dle Studie stavu teplárenství od VŠE Praha pro MPO pracuje přímo při těžbě hnědého uhlí v celém Ústeckém kraji 10 880 zaměstnanců, vázaná zaměstnanost je pak 8 160 osob. V teplárenství v Ústeckém kraji pak 7 969 osob, vázaná zaměstnanost je pak 6 672 osob. Celkově se jedná o ztrátu 33 972 pracovních příležitostí do konce roku 2050 v kraji potýkající se dlouhodobě s vysokou nezaměstnaností.http://www.mpo.cz/dokument85256.html Přeprava hnědého uhlí ovlivní pracovní příležitosti ve vnitrostátní železniční dopravě. Podíl přepravy hnědého uhlí se na nákladní železniční dopravě klesl v roce 2013 na 18,7 %. Dle studie publikované Andrejem Babišem by se objem roční těžby na lokalitě ČSA musel zvednout ze současných 2,5 miliónů tun uhlí na 6 milionů, roční objem těžby nadloží na zhruba trojnásobek na 30 miliónů tun ročně. Takový enormní nárůst by z logiky věci musel přinést společně se zachováním pracovních míst i několik tisíc nových pracovních míst (na minimálně 40 let) bez jakékoliv investiční pobídky státu.

Ekonomika Pro zachování limitů "Vláda musí podporovat vznik nových pracovních míst v oborech, jako jsou úspory energií, modernizace budov, nové technologie, a ne za obrovských celospolečenských nákladů držet nad vodou nekonkurenceschopná odvětví" uvádí předsedkyně Strany zelených.

Proti zachování limitů Teplárny naznačují, že prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí je nezbytné pro zachování nízkých cen tepla.