Raoul Auernheimer (15. dubna 1876 Vídeň – 6. ledna 1948 Oakland) byl rakousko-uherský židovský právník, novinář, spisovatel a dramatik z období rozkvětu vídeňského fejetonu.
Životopis Narodil se v rodině rakouského obchodníka Johanna Wilhelma Auernheimera a jeho maďarské manželky rozené Charlotte Büchlerové. Měl dva sourozence: Adu Halaszovou a Lothara. V roce 1906 se oženil s Irene Guttmannovou (1880–1967), se kterou měl dceru.
Po ukončení právnických studií na vídeňské univerzitě pracoval zpočátku jako soudní úředník u vídeňského dvora. Jako bratranec Theodora Herzla, který krátce předtím zemřel (1904), se stal v témže roce redaktorem novin Neue Freie Presse, kde pracoval do roku 1933. Stal se uznávaným publicistou a kritikem. Psal divadelní hry, většinou komedie a příběhy.
Ve Vídni byl v kruzích Huga von Hofmannsthala, Stefana Zweiga, Jakoba Wassermanna a Arthura Schnitzlera. Ten se vyjádřil k jeho dílu: „Fein, fleißig, aber doch schmächtig“. Od roku 1923 byl Auernheimer prvním prezidentem, poté viceprezidentem rakouského PEN klubu. V březnu 1938 byl zatčen a uvězněn, ačkoli nebyl ani bohatým Židem, ani „bolševicky“ smýšlejícím Židem. VIP židovským transportem byl deportován z Vídně do koncentračního tábora Dachau. Brzy poté zasáhl proti jeho únosu generální konzul USA Raymund Geist na základě prosby spisovatele Emila Ludwiga. Propuštěn byl na konci roku 1938. Emigroval se svou rodinou přes Benátky do New Yorku na začátku roku 1939. Zemřel v Oaklandu v Kalifornii v roce 1948 ve věku 71 let.
V roce 1960 byla po něm pojmenována vídeňská ulice Auernheimergasse (ve 22. obvodu).
Části z jeho pozůstalosti lze nalézt ve vídeňské městské knihovně, na University of Riverside v Kalifornii a v rodinném majetku. Jeho vnučka věnovala část pozůstalosti vídeňskému vydavatelství Thomas-Sessler-Verlag.
Pro žurnalistu Alfreda Zohnera byl Auernheimer „unechte“ (nepravý) Vídeňák přesto zcela „im Banne des Traditionalismus“ (pod kouzlem tradicionalismu); nejvýstižnější popis jeho práce byl "liebenswürdig" (půvabný). Jeho autorská síla byla v oblasti novel a komedie.
Dílo Talent, Lustspiel, 1899 Rosen, die wir nicht erreichen, Novellen und Skizzen, 1901 Renée. Sieben Capitel eines Frauenlebens, 1902 Lebemänner, Novelle, 1903 Die Verliebten, Novellen und Skizzen, 1904 Die große Leidenschaft, Lustspiel, 1904 Die Dame mit der Maske, Dialoge, 1905 Die ängstliche Dodo, Novellen, 1907 Die man nicht heiratet, Novellen, 1908 Die glücklichste Zeit, Lustspiel, 1909 Der gußeiserne Herrgott, Novellen, 1911 Das Paar nach der Mode, Lustspiel, 1913 Laurenz Hallers Praterfahrt, Erzählung, 1913 Die verbündeten Mächte, Lustspiel, 1915 Herzen in Schwebe. Novellen, 1916 Das wahre Gesicht, Novellen, 1916 Der Geheimniskrämer, Erzählung, 1918 Das ältere Wien, Essay, 1919 Maskenball. Novelle im Kostüm, 1920 Das Kapital, Roman, 1923 Casanova in Wien, Lustspiel, 1924 Josef-Kainz-Gedenkbuch, Wien 1924 Die linke und die rechte Hand, Roman, 1927 (Wiederauflage: Graz 1985) Die Wienerin im Spiegel der Jahrhunderte (Hrsg. und Vorwort), 1927 Die Feuerglocke, Lustspiel, 1929 Evarist und Leander, Erzählung, 1931 Geist und Gemeinschaft, Reden, 1932 Der gefährliche Augenblick. Abenteuer und Verwandlungen, Erzählungen, 1932 Gottlieb Weniger dient der Gerechtigkeit, Roman, 1934 Wien. Bild und Schicksal, 1938 Metternich. Staatsmann und Kavalier, 1947 (Wiederauflagen: Wien 1973, München 1977, 1981) Franz Grillparzer. Der Dichter Österreichs, 1948 (Wiederauflage: Wien/München 1972) Das Wirtshaus zur verlorenen Zeit, Autobiographie, 1948 Wiener Klatsch: sechs Einakter, Wien/München 1974 Aus unserer verlorenen Zeit. Autobiographische Notizen 1890–1938 (mit einem Nachwort von Patricia Ann Andres), Wien 2004 Erzählen heißt, der Wahrheit verschworen sein. Kommentierte Edition (Patricia Ann Andres) der deutsch- und englischsprachigen Fassung des bisher unveröffentlichten KZ-Berichts „Die Zeit im Lager – Through Work to Freedom“, Frankfurt/Main – Berlin 2010
V češtině Američanka – úvod František Sekanina; ze sbírky Die man nicht heiratet; přeložil Jiří Zedwitz; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 47. Praha: J. R. Vilímek, 1913 An die Zeitknicker = Neskrbli časem – Otto Ernst. Okkasion = Okkase – Raoul Auernheimer. Schlaflose Nächte = Bezesné noci – Hermann Hesse. Der Regenschirm = Deštník – Rudolf Presber; uspořádal a přeložil František Šídlo. Holešov: vlastním nákladem, 1916 Ženuščin přítelíček: veselohra o 3 jednáních – př. Pavel Rudolf. Praha: František Švejda, mezi 1922 a 1925
Odkazy
Reference
Literatura Alfred Zohner: Auernheimer, Raoul. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humboldt, Berlin 1953, S. 435 (Digitalisat). Donald G. Daviau, Jorun B. Johns (Hrsg.): The correspondence of Arthur Schnitzler and Raoul Auernheimer: with Raoul Auernheimer's aphorisms, Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1972 Donald G. Daviau, Jorun B. Johns, Jeffrey B. Berlin (Hrsg.): The Correspondence from Stefan Zweig with Raoul Auernheimer, Columbia/South Carolina: Camden House, 1983 Auernheimer, Raoul. In: Lexikon deutsch-jüdischer Autoren. Band 1: A–Benc. Hrsg. vom Archiv Bibliographia Judaica. Saur, München 1992, S. 253–259. Lennart Weiss: In Wien kann man zwar nicht leben, aber anderswo kann man nicht l e b e n. Kontinuität und Veränderung bei Raoul Auernheimer, Acta Universitatis Upsaliensis, Studia Germanistica Upsaliensia 54, 293 S, Uppsala University 2010 (diva-portal.org PDF).
Externí odkazy
Kategorie:Právníci Kategorie:Novináři Kategorie:Spisovatelé Kategorie:Dramatici Kategorie:Židovští právníci Kategorie:Židovští novináři Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Židovští dramatici Kategorie:Narození 15. dubna Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 6. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Úmrtí v Oaklandu Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Muži