Idyly královské (1859–1885, Idylls of the King) je rozsáhlý epický básnický cyklus anglického novoromantického básníka Alfreda Tennysona, založený na artušovských legendách. Je napsaný v blankversu a skládá se z dvanácti básní s náměty bájných příběhů o vzestupu a pádu království krále Artuše, o Svatém grálu a o rytířích Kulatého stolu. Při tvorbě svého díla Tennyson vycházel především z rytířského románu sira Thomase Maloryho Artušova smrt z roku 1485 a ze souboru středověkých waleských příběhů Mabinogi z 12. až 13. století.PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 724.
Vznik a charakteristika cyklu Jednotlivé básně cyklu vznikaly dvacet šest let. Do prvního vydání díla v roce 1859 zařadil autor čtyři idyly Enid, Merlin a Vivien (Merlin and Vivien), Lancelot a Elaine (Lancelot and Elaine) a Guinevere. Básnická sbírka Svatý grál a jiné básně (The Holy Grail and Other Poems) z roku 1870 obsahuje další čtyři idyly Příchod Artušúv (The Coming of Arthur), Svatý grál (The Holy Grail), Pelleas a Eltarre (Pelleas and Ettare) a Artušův odchod (The Passing of Arthur).
Báseň Poslední turnaj (The Last Tournament) vyšla roku 1871 v časopise Contemporary Review, idyla Gareth a Lynette (Gareth and Lynette) roku 1872 a v tomto roce byla zároveň idyla Enid rozdělena na dvě části, na Geraintovu svatbu (The Marriage of Geraint) a na Geraint a Enid (Geraint and Enid). Poslední idyla, Balin a Balan (Balin and Balan), byla publikována v básnické sbírce Tiresias a jiné básně (Tiresias and Other Poems) v roce 1885.Study Guide to The Idylls of the King and Other Poems by Alfred Tennyson (Bright Notes).Intelligent Education (Author). Influence Publishers 2020.
Všechny příběhy spojuje ústřední postava krále Artuše a jeho neúspěšný pokus pozvednout lidstvo a vytvořit dokonalé království. Artuš se snaží vytvořit dokonalý svět, ale selže, když se mu do cesty postaví lidská omylnost jeho rytířů i poddaných. Idyly tak zobrazují rozdíl mezi tím, jací lidé jsou a čím by chtěli být – mezi realitou lidské povahy a jejím ideálem. Použití názvu idyly v titulu cyklu je tudíž trochu ironické vzhledem k tomu, jak neidylický je Tennysonův Camelot. Artušův sen o ideálním světě se rychle rozplyne pro porušené sliby, cynismus a násilí. I když jsou tyto idyly místy trochu sentimentální, není na nich příliš mnoho idylického.Idylls of the King. Shmoop University Inc. Homework Help & Study Guides For Students. Dostupné online Z jednotlivých příběhů vyvěrá ve stylu Theokrita elegický smutek nad společenstvím v rozkladu a celé dílo je často považováno za alegorii společenských konfliktů ve Spojeném království během viktoriánské éry.Tennyson's Idylls of the King Literary Relations — Sources, Influence, Analogues, Comparisons. The Victorian Web. Dostupné onlineIdylls of the King by Tennyson. Encyclopædia Britannica, Dostupné online
Idyly královské věnoval Tennyson roku 1862 formou básně Dedication památce prince manžela královny Viktorie Alberta u příležitosti prvního výročí jeho smrti.KRSEK, František, Připomenutí překladatelovo in TENNYSON, Alfred. Idyly královské. Kladno: Jaroslav Šnajdr 1921-1922. S. 7-10. V epilogu Královně (To the Queen) z roku 1873 chválí Tennyson královu Viktorii i jejího nedávno zesnulého manžela Alberta, podle kterého byl Artuš údajně modelován, a modlí se, aby se na ni stejně jako na Artuše pamatovalo jako na velkou vládkyni ještě dlouho po skončení její vlády.CONWAY, Brian. Tennyson’s To The Queen. Providence College 2022. Dosttupné online
Obsah cyklu V hloub velkou z velké hloubi kráčívá. (From the great deep to the great deep he goes)TENNYSON, Alfred. Idyly královské. Kladno: Jaroslav Šnajdr 1921-1922, přeložil František Krsek. S. 31. [Dále jen Idyly]The Coming of Arthur by Alfred Lord Tennyson. Camelot Project. University of Rochester. Dostupné online Cyklus obsahuje dvanáct idyl seřazených v díle podle předpokládané chronologie děje. Jako jméno krále je v článku použito vžité Artuš, ačkoliv v českém překladu je uvedeno Arthur. Příchod Artušův thumb|Gustave Doré: Camelot (1867) První z Idyl pokrývá období od Artušovy korunovace jako krále jednotné říše až po jeho svatbu s Guinevere, dcerou cameliardského krále Leodograna. Popisuje i Anglii před příchodem Artuše, kdy drobní králové vedli mezi sebou války a zpustošili zemi. Pohané ze zámoří pak zničili to, co zbylo, takže zemi ovládala divočina a zvířata. Ani král Aurelianus a po něm Uther nedokázali sjednotit lid. Pouze s Artušovým Kulatým stolem v Camelotu poznala země určitou míru jednoty a míru.
Cameliardský král Leodogran žádá od Artuše pomoc v boji proti pohanským hordám. Artuš je porazí a pak také barony, kteří zpochybňují jeho legitimitu jako syna krále Uthera. Po vítězství si Artuš s Lancelotem přísahají nehynoucí přátelství. Poté Artuš vyšle své vyslance požádat o ruku Leodogranovy dcery Guinevere, kterou miluje. Leodogran je sice Artušovi vděčný za pomoc, ale má také pochybnosti o jeho původu. Vyslechne proto svého komořího, který mu řekne, že jen dva muži znají tajemství Artušova narození: kouzelník Merlin a Merlinův mistr Bleys. Potom se obrátí na Artušovy vyslance, a jeden z nich, rytíř Bedivere, mu vypráví příběh o Artušově narození. Artuš se narodil po smrti svého otce, krále Uthera, a protože Merlin věděl, že baroni lačnící po moci by Artuše zabili, kdyby věděli o jeho existenci, poslal ho do péče věrného rytíře, sira Antona, jehož manželka vychovala Artuše jako svého. Merlin ho pak prohlásil za Utherova dědice a nechal ho korunovat králem navzdory nesouhlasu vzbouřených baronů.
Poslední, koho se Loedogran zeptá na jeho názor, je Artušova nevlastní sestra Bellicent, královna Orknejí (postava známá jako Anna nebo Morgause v jiných verzích Arušových legend), která k němu přijela se syny na návštěvu. Před tím, než vypráví o Artušové původu a o tom, jak mu mocná čarodějka Jezerní paní darovala meč Excalibur, pošle své syny pryč z místnosti, ale jeden z nich, Mordred, tajně naslouchá u dveří. Když Bellicent vypráví příběh o tom, jak Artuš založil Kulatý stůl, zmiňuje přítomnost tří krásných královen, které mlčky stály poblíž jeho trůnu, aby mu pomohly, když to bude potřebovat (tyto královny jsou v Camelotu neustále přítomné, jejich obraz je na horní straně vstupní brány, která je po nich pojmenována, a tiše zdraví každého, kdo vstoupí)
Nakonec Leodogrona přesvědčí až sen o Artušovi korunovaném v nebi. Se svatbou souhlasí a Artuš pošle pro Guinevere Lancelota. Artuš a Guinevere jsou oddáni. Na svatební hostině Artuš odmítne vzdát obvyklou poctu pánům z Říma a odevzdat jim poplatek jako dřív. Prohlásí: „Starý řád již mění se a s místa ustupuje novému".Idyly. S. 35. Artuš a jeho rytířstvo vládne v jednotě a vyženou ze své země pohany ve dvanácti velkých bitvách.
Gareth a Lynette Gareth, nejmladší syn nevlastní Artušovy sestry Bellicent a krále Lota z Orknejí, sní o tom, že se stane rytířem Kulatého stolu jako jeho bratři Gawain, Mordred, Gaheris a Agravain. Jeho matka mu v tom brání. Žádá Garetha, aby se slitoval nad její osamělostí, a vyjadřuje svůj strach o jeho bezpečí, pokud se stane rytířem. Nakonec mu dává svolení jít k Artušovu dvoru pod jednou podmínkou, že než se stane rytířem, musí rok sloužit v kuchyni a udržovat svou identitu v tajnosti.
Když Gareth dorazí na Camelot, skutečně začne pracovat v kuchyni. Je to oddaný a poslušný sluha. Hodně času tráví sledováním klání, porážením ostatních chlapců v bojích a vyprávěním příběhů o rytířských dobrodružstvích. Bellicent lituje, že donutila Garetha sloužit v kuchyni a pošle mu jeho brnění, čímž ho osvobodí od slibu, který jí dal. Nyní se může být rytířem na kterého jej Artuš tajně pasuje a o jeho identitě řekne pouze Lancelotovi a žádá jej, aby na Garetha dohlédl.
Garethův první úkol, který od Artuše dostane, je osvobození lady Lyonors, která je vězněna čtyřmi bratry (tři brání přechody přes řeku a čtvrtý, nejmohutnější z nich, jí hlídá v jejím zámku), jejichž jména ((jitro, poledne, večer a smrt) symbolizují etapy v životě člověka. O pomoc pro ni přišla prosit její sestra Lynette a žádá Artuše, aby vyslal rytíře Lancelota. Když Artuš pověří úkolem Garetha, Lynette se urazí, že dostala sluhu z kuchyně a rozhořčeně odchází. Garetha, který jde těsně za ní, uráží a zesměšňuje, a přikazuje mu, aby jí opustil, ale on odpovídá, že jí bude chránit. Přestože se na cestě neustále osvědčuje, Lynette jej nazývá kuchtíkem, umývačem rožňů a ničemníkem a říká mu, že čpí kuchyňskou mastnotou. Gareth však zůstává po celou dobu zdvořilý a jemný
Prvním přechodem přes řeku je jednoobloukový most, který brání rytíř Jitřní hvězdy (sir Morning Star, Hvězda DenníIdyly. S. 72.). Gareth jej srazí na zem a přinutí Lynette, aby požádala o jeho život. Poté pošle rytíře za Artušem, aby si vyprosil odpuštění. U druhého přechodu přes řeku, kterým je brod, porazí dalšího z bratrů, rytíře Poledního slunce (sir Noon-day Sun, Slunce poledníIdyly. S. 76.), a rovněž jej pošle ke králi. Třetí z bratrů rytíř Večerní hvězdy (sir Star of Evening, Hvězda večerníIdyly. S. 79.) brání trojobloukový most. Jde o statného muže, který se zdá být nahý, protože je oblečen ve ztvrdlé kůži, která odráží rány mečem, když mu soupeř rozpoltí brnění. Souboj s ním byl pro Garetha nejtěžší, který kdy zažil, ale nakonec zvítězí (srazí rytíře Večerní hvězdy z mostu). Po souboji Lynette konečně uznává Garetha jako rytíře a omlouvá se, že se mu vysmívala.
Oba se na noc ukryjí v jeskyni. Přichází Lancelot, který má za úkol od krále na Garetha dohlédnout. Splete si Garetha s rytířem Jitřní hvězdy a srazí ho z koně. Pak uslyší Garethovo jméno a pomůže mu vstát. Zatímco Gareth spí, Lynette si stěžuje Lancelotovi, že teď, když je tady, bude Garethovi odepřeno jeho konečné vítězství. Rytíř, který hlídá hrad, bude chtít bojovat s Lancelotem a ne s nějakým neznámým rytířem. Lancelot souhlasí s tím, že se Gareth může obléknout do jeho brnění.
Poté, co dojedou ke hradu, ve kterém čtvrtý rytíř zvaný Smrt (sir Death) vězní Lyonors. Gareth třikrát zatroubí na roh, načež se objeví na černém koni plně ozbrojený rytíř vystrojený jako kostlivec. Garethovi se podaří srazit rytíře Smrt z koně a rozpoltit mu helmu na dvě části, čímž odhalí, že Smrt je chlapec mladší než on sám. Chlapec vysvětluje, že ho jeho tři bratři donutili, aby se takto převlékl. Chtěli vyprovokovat Artuše a Lancelota, ke kterým chovali zášť, k boji a nevěřili, že by se někdo mohl dostal přes říční přechody tak daleko.
Ten, který tento příběh vyprávěl ve starších dobách (tj. sir Thomas Malory), tvrdil, že se Gareth oženil s Lyonors. Ale ten, kdo příběh vypráví později (Tennyson), říká, že se oženil s Lynette.
Enid Tato idyla vyšla původně jako jeden celek, ale později byla rozdělena na dvě části, na Geraintovu svatbu a na Geraint a Enid:
Geraintova svatba Geraint, vévoda z Devonu a jeden z nejstatečnějších Artušových rytířů, je ženatý s Enid, dcerou hraběte Yniola. Svou ženu hluboce miluje a ona k němu cítí stejnou náklonnost; jejím jediným přáním je potěšit ho. V této době se na dvoře v Camelotu začínají šířit první zvěsti o Lancelotovi a Guinevere, ale zatím neexistuje žádný důkaz, že mezi nimi existuje nějaký vztah. Geraint ale příběhům věří a začíná se bát, že Enid bude následovat špatný příklad své přítelkyně, královny. Jeho starosti ho začnou sužovat, až nakonec požádá Artuše o povolení vrátit se na své panství pod záminkou, že je musí vyčistit od zločinců. V Devonu pak zapomíná na povinnosti vládce a rytíře a sžíraný žárlivostí zůstává po celou dobu po boku Enid. Geraintova pověst začíná trpět a lidé se mu tajně posmívají, že jeho mužnost je pryč. thumb|Gustave Doré: Geraint a Enid se vydávají na cestu (1868)