Karel kníže Weikersheim (Karel von Bronn, Karel svobodný pán von Bronn 1890–1911, Karel kníže Weikersheim od 1911) ( Karl/Carl Ernst Johann Georg Fürst Weikersheim, Freiherr von Bronn) (25. ledna 1862 Weikersheim, Německo – 28. září 1925 Gräfelfing, Německo) byl německý šlechtic a rakousko-uherský generál. Po otci byl potomkem slavného rodu Hohenlohe, ale kvůli prostému původu své matky nemohl toto jméno užívat. Byl znám jako baron von Bronn a od mládí sloužil v rakousko-uherské armádě. Byl dlouholetým pobočníkem následníka trůnu Františka Ferdinanda a císaře Františka Josefa. Zúčastnil se první světové války a nakonec dosáhl hodnosti polniho podmaršála. V roce 1911 získal titul knížete.Knížetem byl jmenován k datu 21. června 1911. V historii habsburské monarchie se jednalo o jedno z posledních povýšení do nejvyššího stavu šlechtické hierarchie. Ve stejný den získali knížecí titul dlouholetý místodržitel Českého království František Antonín Thun-Hohenstein a uherský nejvyšší hofmistr Tassilo Festetics de Tolna.Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch, Gotha, 1919; s. 450ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96, 386 ISBN 80-86781-08-9
Životopis náhled|vlevo|Baron Karl von Bronn s manželkou Marií, rozenou hraběnkou Černínovou z Chudenic (1879–1963) náhled|vlevo|Knížecí erb rodu Weikersheim náhled|vlevo|Karlova manželka Marie Aloisie, rozená Černínová, s dětmi náhled|vlevo|Baronka Marie von Bronn (1879–1963), rozená hraběnka Černínová z Chudenic (1910) Pocházel z významného šlechtického rodu Hohenlohe, kvůli morganatickému manželství svých rodičů ale nemohl užívat jméno Hohenlohe ani šlechtické tituly. Jeho otcem byl kníže Karel Ludvík Hohenlohe-Langenburg (1829–1907), matka Marie Grathwohlová (1837–1901) byla dcerou řezníka.Rodokmen rodu Hohenlohe na webu almanachdegotha dostupné online Otec se ještě před sňatkem vzdal svých nástupnických práv ve prospěch mladšího bratra Hermanna (1832–1913).Rodina Hohenlohe-Langenburg in: Gothaischer Hofkalender; Gotha, 1893; s. 146–147 dostupné onlineRodokmen rodu Hohenlohe-Langenburg dostupné online Karlovi a jeho mladším sestrám byl přiznán nárok na jméno von Bronn.
Karel od mládí sloužil v rakousko-uherské armádě, již v roce 1881 byl poručíkem jezdectva,Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 540 dostupné online, později jako nadporučík (1886) sloužil u 1. hulánského pluku. Později sloužil již jako rytmistr (1892) u jezdecké eskadrony císařské gardy, poté byl přeložen k 8. dragounskému pluku. Jako štábní důstojník 1. hulánského pluku byl od roku 1898 zároveň přidělen ke dvoru arcivévody Františka Ferdinanda.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 714 dostupné online V roce 1904 byl povýšen na majora a působil jako pedagog na Vojenské jezdecké škole (Militär-Reitlehrerinstitut) ve Vídni.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 659, 709 dostupné online V hodnosti podplukovníka (1907) byl pak několik let křídelním pobočníkem císaře Františka Josefa.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 35 dostupné online Jako plukovník (1911) převzal velení jezdecké eskadrony císařské gardy.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 58, 142 dostupné online Aktivně se zúčastnil první světové války a v roce 1915 byl povýšen na generálmajora. Nakonec v roce 1918 dosáhl hodnosti polního podmaršála a na konci války byl pověřen velením jižního pobřeží Dalmácie s velitelstvím v Dubrovníku.Velení rakousko-uherské armády na Balkáně 1918 dostupné online K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionovánSlužební postup Karla Weikersheima in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 199 dostupné online a poté žil v soukromí. Pobýval v Gräfelfingu na předměstí Mnichova, jeho sídlo známé jako Villa Weikersheim dnes již neexistuje.
Tituly a ocenění Od narození užíval prostý šlechtický stav, do nějž byla povýšena jeho matka v roce 1862.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1891; s. 93–94 dostupné online Později se taktéž spolu s matkou stal nositelem titul barona, který platil pro Württemberské království, ale v roce 1891 byl uznán i v Rakousku. Nakonec byl v roce 1911 povýšen na knížete Weikersheima s nárokem na oslovení Jasnost. S udělením titulu museli vyslovit souhlas představitelé všech linií rodu Hohenlohe, procedura ale proběhla bez konfliktů, protože Karel měl významného protektora v osobě následníka trůnu Františka Ferdinanda.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 162–163 ISBN 80-86781-08-9 Jméno Weikersheim bylo odvozeno od Karlova rodiště (dnes Bádensko-Württembersko), kde se zároveň nacházelo jedno z hlavních sídel rodu Hohenlohe.Oficiální web zámku Weikersheim dostupné online Titul platil v primogenituře, což znamená, že knížetem byl nejstarší syn, další členové rodu užívali titul hraběte a hraběnky. Zajímavostí je, že s knížecím titulem nebyl spojen predikát von, což bylo v nobilitacích na počátku 20. století unikátem.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 192–193 ISBN 80-86781-08-9
Během své služby v blízkosti následníka trůnu Františka Ferdinanda a císaře Františka obdržel řadu vyznamenání. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenského jubilejního kříže. Ze zahraničních vyznamenání získal velkokříž britského Viktoriina řádu, rytířský kříž pruského Řádu červené orlice s brilianty a pruský Řád koruny III. třídy, dále byl rytířem saského Albrechtova řádu a württemberského Fridrichova řádu, komandérem nizozemského Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské, bulharského Řádu sv. Alexandra a Královského řádu za vojenské zásluhy, meklenburského Řádu gryfa, oldenburského Domácího a záslužného řádu a bádenského Řádu zähringenského lva.Přehled řádů a vyznamenání Karla Weikersheima in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 28 dostupné online
Rodina V roce 1899 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Aloisií Černínovou (1879–1963), nejstarší dcerou Rudolfa Czernin-Morzina (1855–1927), majitele rozsáhlých velkostatků v Čechách.Rodokmen Černínů z Chudenic dostupné online Marie Aloisie byla později c. k. palácovou dámou.POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 118–119 ISBN 978-80-85955-39-2Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 41dostupné online Z manželství se narodilo pět dětí. Starší syn Karl Rudolf (1900–1945) uzavřel nerovnorodý sňatek a krátce po otcově úmrtí se vzdal knížecího titulu, nadále užíval titul hraběte. Dalším knížetem byl mladší syn František Maria (1904–1983) ženatý s princeznou Irmou Windischgrätzovou.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Hohenlohové Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy Kategorie:Nositelé Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka Kategorie:Důstojníci Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské Kategorie:Nositelé Řádu gryfa Kategorie:Narození 25. ledna Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Úmrtí 28. září Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Muži