Káthmándú (nepálsky काठमाडौं, Kāṭhamāḍauṃ, névársky येँ, Jeṃ) je hlavním a nejlidnatějším městem Nepálu. Žije zde obyvatel a dalších 4 milionu obyvatel žije v jeho městské aglomeraci. Nachází se v Káthmándském údolí, velkém údolí na náhorní plošině v centrálním Nepálu, v nadmořské výšce 1300 metrů.
Město bylo založeno ve 2. století n. l. a představuje jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených sídel na světě. Údolí se historicky nazývalo „Nepálská mandala“ a bylo domovem Névárců, kosmopolitní městské civilizace v podhůří Himálaje. Město bylo královským hlavním městem Nepálského království a nachází se zde paláce, honosná sídla i zahrady vybudované nepálskou aristokracií. Od roku 1985 je sídlem Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC). Dnes je sídlem vlády Nepálské federativní demokratické republiky, na kterou se Nepál v roce 2008 přeměnil, a je součástí provincie Bágmatí.
Káthmándú je a po mnoho let bylo centrem nepálské historie, umění, kultury a hospodářství. Žije zde mnohonárodnostní obyvatelstvo s hinduistickou a buddhistickou většinou. Náboženské a kulturní slavnosti tvoří významnou součást života zdejších obyvatel. Důležitou součástí ekonomiky města je cestovní ruch. V roce 2013 se Káthmándú umístilo na třetím místě mezi deseti nejoblíbenějšími turistickými destinacemi na světě podle TripAdvisoru a na prvním místě v Asii. Město je považováno za vstupní bránu do nepálského Himálaje. Nachází se zde několik památek světového dědictví: náměstí Durbár, Svajambhúnáth, Boudhanáth a Pašupatináth. Podle údajů Světové banky z roku 2010 v Káthmándské údolí přibývá obyvatelstvo tempem 4 % ročně, což z něj činí jednu z nejrychleji rostoucích metropolitních oblastí v jižní Asii a první nepálský region, který čelí nebývalým výzvám rychlé urbanizace a modernizace v metropolitním měřítku. Je to největší metropolitní oblast nacházející se v Himálaji.
Historické území Káthmándú bylo vážně poškozena v dubnu 2015 zemětřesením o síle 7,8 stupně. Některé budovy byly obnoveny, zatímco další stále prochází rekonstrukcí.
Etymologie Domorodý nevárský výraz pro Káthmándú je Jen. Nepálský název Káthmándú pochází od pagody Kášthamandap, která stála na náměstí Durbár v centru Káthmándú. Tato pagoda byla zcela zničena během zemětřesením v dubnu 2015, i když od té doby byla zrekonstruována. V sanskrtu káštha (काष्ठ) znamená „dřevo“ a mandapa (मण्डप) znamená „pavilon“. Tento veřejný pavilon, známý také jako Máru satta v névárštině, byl přestavěn v roce 1596 v období krále Lakšmí Narasinghy Maly. Třípatrová stavba byla celá ze dřeva a nepoužívala žádné železné hřebíky ani podpěry. Podle místních legend bylo veškeré dřevo použité na stavbu pagody získáno z jediného stromu.
Kolofony starých rukopisů, datovaných až do 20. století, uvádějí Káthmándú jako Kášthamandap Mahánagar. Mahánagar znamená „velké město“. Město se nazývá Kášthamandap podle slibu, který buddhističtí mniši dodnes odříkávají. Káthmándú je tedy známé také jako Kášthamandap. Ve středověku se město někdy nazývalo Kántipur (v sanskrtu: कान्तिपुर). Tento název je odvozen ze dvou sanskrtských slov – kánti a pur. Výraz Kánti znamená „krása“ a je většinou spojován se světlem, a pur znamená „místo“, čímž získává význam „Město světla“.
Mezi původními obyvateli kmene Névárů je Káthmándú známé jako Jem Dej (névársky: येँ देय्) a Pátan a Bhaktapúr jako Jala Dej (névársky: यल देय्), respektive Khwopa Dej (névársky: ख्वप देय्). pp. 162–63 „Jen“ je zkrácená podoba Jambu (névársky: यम्बु), což původně označovalo severní polovinu Káthmándú. Starší severní osady byly označovány jako Jambi, zatímco jižní osada byla známá jako Jangala.
Historie náhled|Maňdžušrí s Čandrahrasou, buddhistickým božstvem, které údajně stvořilo údolí K nejstarším archeologickým nálezům z oblasti Káthmándú patří pískovcová socha místního krále v životní velikosti nalezená v Maligaonu (východní Káthmándú), která byla datována do roku 185 n. l. Při vykopávkách v Dhando Čajtja byla objevena cihla s nápisem v písmu bráhmí. Archeologové se domnívají, že je stará dva tisíce let. Kamenné nápisy jsou všudypřítomným prvkem na místních památkách a jsou klíčovým historickým pramenem nepálské historie.
Nejstarší západní zmínka o Káthmándú se objevuje ve zprávě portugalského jezuity Joao Cabrala, který procházel údolím Káthmándú na jaře roku 1628 a na cestě z Tibetu do Indie byl vlídně přijat tehdejším králem, pravděpodobně králem Lakšminarasimhou Mallou z Káthmándú, a oznámil, že dorazili do „Kádmendu“, hlavního města Nepálského království.
Starověká historie Dávná historie Káthmándú je popsána v tradičních mýtech a legendách. Podle buddhistického spisu Svájambhu Purána bylo dnešní Káthmándú kdysi obrovským a hlubokým jezerem jménem „Nagdaha“, protože bylo plné hadů. Bódhisatva Maňdžušrí jezero svým mečem vysušil a vodu z něj odvedl. Poté založil město zvané Maňdžupattan a vládcem země v údolí ustanovil Dharmakara. Po nějaké době démon jménem Banasúr odtok uzavřel a údolí se opět proměnilo v jezero. Poté přišel do Nepálu Kršna, zabil Banasúra a opět odvedl vodu tím, že přetnul okraj kopce Čobhar touto Sudharšan čakrou. Přivedl s sebou několik gópálů a Bhuktamana učinil králem Nepálu.
Kotirudra Samhita ze Šiva Purány, kapitola 11, sloka 18, označuje toto místo jako město Najapala, které bylo proslulé svou Pašupati Šivalingou. Název Nepál pravděpodobně pochází od tohoto města Najapala.
O období před středověkými vládci Liččhaviovy existuje jen velmi málo historických záznamů. Podle Gopalraj Vansawaliho, genealogie nepálské monarchie, byli vládci Káthmándského údolí před Liččhaviovy Gópálové, Mahispalové, Aabhírové, Kiratové a Somavanšiové.Article:गोपालराज वंशावली Language: Nepalbhasa, Journal:नेपालभाषा केन्द्रीय विभागया जर्नल, Edition:1, Date: 1998, pp. 18–25, 44 Dynastii Kiratů založil Jalamber. V době Kiratů existovala v severní polovině starého Káthmándú osada zvaná Jambu. V některých čínsko-tibetských jazycích se Káthmándú dodnes nazývá Jambu. Další menší osada zvaná Jengal se nacházela v jižní polovině starého Káthmándú, poblíž Maňdžupattanu. Za vlády sedmého kiratského vládce Džitedastiho vstoupili do údolí Káthmándú buddhističtí mniši a založili lesní klášter v Sankhu. náhled|Mapa Káthmándského údolí z roku 1802
Dynastie Liččhaviů Liččhaviové z Indoganžské nížiny se stěhovali na sever, porazili Kiráty a založili dynastii Licchavů, kolem roku 400 n. l. Během této éry, po genocidě Šákjů v Lumbiní, kterou provedl Virudhaka, přeživší migrovali na sever a vstoupili do lesních klášterů lora maskovaní jako Kolijové. Ze Sankhu migrovali do Jambu a Jengalu (Lanjagwal a Maňdžupattan) a založili první stálé buddhistické kláštery na území Káthmándú. Tím vytvořili základ nevárského buddhismu, který je jedinou přežívající buddhistickou tradicí založenou na sanskrtu na světě. S jejich migrací se Jambu nazývalo Koligram a Jengal se po většinu ličavské éry nazýval Dakšin Koligram.
Nakonec liččhavský vládce Gunakamadéva spojil Koligram a Dakšin Koligram a založil město Káthmándú, které bylo navrženo ve tvaru Čandráši, meče Mandžušrího. Město bylo obklopeno osmi kasárnami, které střežili adžimové. Jedna z těchto kasáren je stále v provozu v Bhadrakali (před Singha Durbarem). Město sloužilo jako důležitý tranzitní bod v obchodu mezi Indií a Tibetem, což vedlo k obrovskému rozvoji architektury. V dochovaných denících cestovatelů a mnichů, kteří žili v této době, byly nalezeny popisy budov, jako jsou Managriha, Kailaskut Bhawan a Bhadradiwas Bhawan. Například slavný čínský cestovatel ze 7. století Süan-cang popsal Kailaskut Bhawan, palác ličavského krále Amšuvarmana. Obchodní cesta vedla také ke kulturní výměně. Umělecké umění Névarců – původních obyvatel Káthmándského údolí – se v této době stalo velmi vyhledávaným jak v údolí, tak v celém Himálaji. Névarští umělci hojně cestovali po celé Asii a vytvářeli náboženské umění pro své sousedy. Aniko například vedl skupinu svých krajanských umělců po Tibetu a Číně. Bhrkutí, nepálská princezna, která se provdala za tibetského panovníka Songcäna Gampa, se zasloužila o zavedení buddhismu do Tibetu.
Dynastie Mallů vlevo|náhled|Panorama Káthmándú, kolem roku 1793 náhled|Káthmándské náměstí Durbar, 1852 náhled|Pohled na údolí Káthmándú ze Svajambhúnáthu, 1863 Po éře Liččhaviů následovala dynastie Mallů. Vládci z Tirhutu po útoku Dillíského sultanátu uprchli na sever do údolí Káthmándú. Smísili se s nepálskou královskou rodinou, což započalo dynastii Malla. První roky dynastie Malla byly neklidné, docházelo k nájezdům a útokům khásovských a turkických muslimů. Došlo také k ničivému zemětřesení, které si vyžádalo životy třetiny obyvatel Káthmándú včetně krále Abhaja Mally. Tyto katastrofy vedly ke zničení většiny architektury z doby Liččhaviů (například Mangriha a Kailashkut Bhawan) a ke ztrátě literatury shromážděné v různých klášterech ve městě. Navzdory počátečním těžkostem se Káthmándú opět dostalo do popředí a po většinu trvání dynastie Malla dominovalo obchodu mezi Indií a Tibetem. Nepálská měna se stala standardní měnou v transhimálajském obchodě.
V pozdější době dynastie Malla se údolí Káthmándú skládalo ze čtyř opevněných měst: Kantipur, Lalitpur, Bhaktapúr a Kirtipur. Tato města sloužila jako hlavní města nepálské konfederace Malla. Tyto státy spolu soupeřily v umění, architektuře, estetice a obchodu, což vedlo k obrovskému rozvoji. Králové tohoto období přímo ovlivňovali nebo se podíleli na výstavbě veřejných budov, náměstí a chrámů, stejně jako na rozvoji vodovodů, institucionalizaci svěřenectví (tzv. guthis), kodifikaci zákonů, psaní dramat a hraní divadelních her na městských náměstích. Důkazem přílivu myšlenek z Indie, Tibetu, Číny, Persie a Evropy je mimo jiné kamenný nápis z doby krále Pratap Malla. Z této doby byly nalezeny knihy, které popisují jejich tantrickou tradici (např. Tantrakhjan), medicínu (např. Haramekhala), náboženství (např. Mooldevshashidev), právo, morálku a historii. Nalezen byl také Amarkoš, sanskrtsko-nepálský slovník bhásy z roku 1381 n. l. K architektonicky pozoruhodným stavbám z této doby patří káthmándské náměstí Durbar, pátanské náměstí Durbar, bhaktapúrské náměstí Durbar, bývalý durbar v Kirtipuru, Njatapola, Kumbheshwar, Krišnův chrám a další.
Novověk náhled|Pohled na dnes již zbořený starý královský palác roku 1920
Počátky šáhovy vlády Království Gorkha ukončilo mallovskou konfederaci po bitvě u Káthmándú v roce 1768. To znamenalo začátek moderní éry Káthmándú. Bitva u Kirtipuru byla počátkem dobytí údolí Káthmándú královstvím Gorkhů. Káthmándú bylo přijato za hlavní město gorkhského království a samotné království bylo nazváno Nepál. Během rané části této éry si Káthmándú udrželo svou osobitou kulturu. V této době byly postaveny budovy s charakteristickou nepálskou architekturou, jako je například devítipatrová věž Basantapur. Obchod však upadal kvůli neustálým válkám se sousedními národy. Bhimsen Thapa podporoval Francii proti Velké Británii; to vedlo k rozvoji moderních vojenských staveb, jako jsou například moderní kasárna v Káthmándú. Devítipatrová věž Dharahara byla původně postavena v tomto období.
Vláda Ránů