Jan Karel hrabě Huyn ( Johann August Karl Graf Huyn) (10. února 1812 Vídeň – 1. září 1889 Gmunden) byl rakousko-uherský generál. Ve vojsku sloužil od roku 1830 a vyznamenal se během revolučních let 1848–1849 v Itálii a Uhrách. Svou kariéru završil jako zemský velitel v Čechách (1870–1871) a Uhrách (1871–1874). V c. k. armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1871) a po odchodu do výslužby byl jmenován členem Panské sněmovny. Tři z jeho synů sloužili v armádě a dosáhli generálských hodností, z nich Karl Georg (1857–1938) byl na konci první světové války posledním rakousko-uherským místodržitelem v Haliči. Nejmladší syn Pavel (1868–1946) byl v letech 1916–1919 pražským arcibiskupem.

Životopis náhled|vlevo|Generálmajor Johann Karl Huyn (1857) Pocházel ze starého šlechtického rodu Huynů,MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti; díl I.; Praha, 2008; s. 397 (heslo Huyn) ISBN 978-80-257-0027-3 narodil se jako starší syn c. k. hejtmana hraběte Josefa Karla Huyna (1773–1836) a jeho manželky Henrietty, rozené hraběnky Lažanské z Bukové (1786–1862).Rodokmen Huynů dostupné online Po matce byl vnukem nejvyššího kancléře Prokopa Lažanského. Jan Karel studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako praporčík nastoupil v roce 1830 k 54. pěšímu pluku. Již o rok později byl poručíkem (1831) a jako nadporučík byl v roce 1835 přidělen ke generálnímu štábu. V roce 1840 byl povýšen na kapitána a následujících pět let působil u diplomatického zastoupení v Parmě a Modeně (1840-1845), poté sloužil v Tyrolsku a v roce 1846 byl přidělen k zemskému velitelství v Lombardii, kde se stal oblíbencem maršála Radeckého.

V revolučním roce 1848 bojoval v Itálii, vyznamenal se v bitvě u Novary (1849) a poté byl převelen do Uher, kde bojoval proti maďarským povstalcům. V této době rychle postupoval v hodnostech (major 1848, podplukovník 1849, plukovník 1850). Po revoluci znovu krátce sloužil v Itálii, poté byl důstojníkem generálního štábu ve Vídni.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1852; s. 74, 570 dostupné online V roce 1857 byl povýšen na generálmajora a převzal velení brigády u 4. armádního sboru. Během války se Sardinií (1859) byl pověřen obranou jižního Tyrolska. Pak znovu působil u generálního štábu a v roce 1865 získal hodnost polní podmaršála s velením pěchotní divize v Pešti.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1866; s. 66, 87, 126 dostupné online

náhled|vlevo|Karikatura generál Huyna v českém tisku (Karel Klíč, 1873) Před prusko-rakouskou válkou byl jmenován velitelem 10. armádního sboru, již v červnu 1866 byl ale nahrazen Ludwigem Gablenzem.Přehled velitelů armádních sborů rakouské armády 1849–1866 na webu austro-hungarian army dostupné onlineOrganizace armád ve válce 1866 na webu Muzea východních Čech v Hradci Králové dostupné online Poté byl velitelem divize v Brně, kde se také narodil jeho nejmladší syn Pavel, pozdější brněnský biskup.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1868; s. 133 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1875; s. 387 dostupné online V letech 1869–1870 byl divizním velitelem v Linci, respektive zemským velitelem pro Horní Rakousy a Salzburg. Následně zastával funkci zemského velitele v Čechách (1870–1871).Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online V roce 1871 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v letech 1871–1874 byl zemským velitelem v Uhrách se sídlem v Budapešti.Kais. königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1871; s. 89, 102 dostupné online Svou kariéru završil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Justiz Senat, 1874–1876) a v roce 1876 odešel do výslužby.Služební postup Johanna Karla Huyna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 77 dostupné online

Tituly a ocenění V roce 1844 získal titul c. k. komořího a jako zemský velitel v Čechách obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1870).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu s válečnou dekorací a Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací, několik ocenění získal také v zahraničí. Byl komandérem toskánského Řádu sv. Josefa a pruského Řádu červené orlice, rytířem ruského Řádu sv. Anny II. třídy, nositelem Řádu pruské koruny II. třídy a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého.Přehled řádů a vyznamenání Johanna Karla Huyna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 214 dostupné online Od roku 1873 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 13 dislokovaného v Opavě.Pěší pluk č. 13 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 404 dostupné online V roce 1885 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

Rodina V roce 1850 se oženil s hraběnkou Natalií Sarntheinovou (1826–1904), která byla dcerou hraběte Ludvíka Sarntheina a po matce Anně, rozené Pazoldiové, dědičkou značného finančního kapitálu ve výši 300 000 zlatých.ŽÁKOVÁ, Michaela: Chudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v dlouhém 19. století; Academia Praha, 2023; s. 129–131 ISBN 978-80-200-3381-9 Natálie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1896; s. 500–501 dostupné online Z manželství se narodilo sedm dětí, všichni synové dosáhli vysokého postavení v různých sférách veřejného života.Rodina Johanna Karla Huyna na webu geni.com dostupné online

1. Ludvík Josef (1852–1931), c. k. komoří, generálmajor 2. Natálie Marie (1853–1940), dvorní dáma arcivévodkyně Marie Terezie,Gothaischer genealogischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 1003 dostupné online dáma Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze 3. Rudolf Karel (1855–1918), poslanec říšské rady, okresní hejtman v Bregenzi, viceprezident místodržitelství v Tyrolsku, ∞ 1893 Anna hraběnka Arz von Arzio-Wasegg (1861–1940) 4. Karel Jiří (1857–1938), c. k. generálplukovník, generální inspektor jezdectva, místodržitel v Haliči, ∞ 1892 Ignatia hraběnka Lützow (1871–1956) 5. Otto Alois (1859–1928), c. k. generálmajor, ∞ 1888 Sophie hraběnka Christalnigg (1867–1951) 6. Anna Marie (1863–1928), jeptiška v Belgii 7. Pavel Maria (1868–1946), biskup v Brně 1904–1916, arcibiskup v Praze 1916–1919

Jeho švagrem byl benátský a tyrolský místodržitel hrabě Georg Otto von Toggenburg (1811–1888).

Odkazy

Reference

Literatura POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2005; 485 s. (heslo Huyn s. 167–172) ISBN 80-85955-29-6

Externí odkazy

Johann Karl Huyn na webu rakouského parlamentu Johann Karl Huyn in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Johann Karl Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Narození 10. února Kategorie:Narození v roce 1812 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 1. září Kategorie:Úmrtí v roce 1889 Kategorie:Úmrtí v Gmundenu Kategorie:Muži