Dějiny Trutnova detailněji zpracovávají historii města z článku Trutnov.
Od pravěku po současnost Pravěk až dvanácté století Důkazy nejstaršího osídlení Trutnova jsou archeologické nálezy z doby 8000 let před naším letopočtem, z doby pozdního paleolitu. Ovšem k opravdovému zakládání osad došlo kvůli neprostupnosti okolní přírody až mnohem později. Ještě ve 12. století tvořil celou pohraniční oblast desítky kilometrů široký hustý hvozd s prudkými horami a údolními bažinami. Až po roce 1110 byla pralesem Poláky proražena důležitá obchodní cesta do Slezska, která vedla přes dnešní Dvůr Králové podél Labe k Hostinnému a odtud přes Pilníkov, Babí a Žacléř za hranice země. V místě, kde cesta přecházela řeku Úpu, tj. v místech dnešního Horního Starého Města, vznikla asi v polovině 12. století slovanská osada Úpa. Ke konci 12. století zde bylo zbudováno pozdně slovanské hradiště a v 1. polovině 13. století byl postaven na jednom z říčních ostrovů vodní hrad, centrum úpské autonomní provincie – Úpský kraj.
Třinácté století a první písemná zmínka náhled|Znak města Trutnova Poloha vsi však nebyla nejšťastnější. Ves byla často postihována povodněmi a ke všemu byla přemístěna i trasa zemské obchodní cesty, která nově vedla schůdnějším údolím Ličné přes dnešní Bernartice. Tím ztratila původní ves Úpa na významu a kolem roku 1250 bylo středisko osídlení přemístěno na návrší, do prostor dnešního historického jádra Trutnova, kudy nová cesta do Slezska procházela. Toto místo bylo nazváno Úpa druhá a stalo se novým sídelním městem moravského rodu Švábeniců, kteří zdejší krajinu kolonizovali. Z roku 1260 pochází první písemná zmínka o městě.
Společně s městem, které mělo pravidelné šachovnicové uspořádání, byl Idíkem ze Švábenic založen hospitál na Nivách a na vyvýšeném místě postaven hrad, sídlo pánů ze Švábenic. Na hrad byly ze staré osady Úpy průběžně přeneseny veškeré úřady úpského kraje, od roku 1277 kraje manského, s určitou soudní autonomií. Za krále Přemysla Otakara II. bylo pohraničí kolonizováno hlavně německými přistěhovalci a ti Úpu druhou přejmenovali na Trutnov, z německý volně přeloženo jako „milé město při nivě“ (podle jiných zdrojů z německého – utěšená nivaJust, Antonín; Procházka, Jaroslav; Šabacký, Josef: 700 let Trutnova. Jubilejní průvodce dějinami a přírodou města pod Krkonošemi. 1. vyd. Okresní vlastivědné muzeum v Trutnově, Trutnov, 1959. 184 s. ).
Pověst o založení
Podle báje bylo nazváno podle rytíře von Trautnav, česky Trut, který zabil draka, jehož má město na počest ve znaku.
Konec Švábeniců na Trutnovsku a Trutnov královským městem Po roce 1297 došlo špatným hospodařením k poklesu moci Švábeniců a hrad i s městem přešel do přímého držení krále Václava II. a v roce 1301 se Trutnov stal královským městem. Po vymření královské větve Přemyslovců připadl hrad Lucemburkům. Nákladné války krále Jana Lucemburského však vedly k tomu, že i trutnovský hrad byl dán do zástavy Janovi z Vartenberka. Ze zástavy jej potom roku 1333 získal králevic Karel. Roku 1340 Jan Lucemburský potvrdil trutnovskému manství, které zaujímalo rozlohu přibližně dnešního velkého okresu, politickou a soudní autonomii, která trvala až do roku 1539.
V roce 1399 předal král Václav IV. celé Trutnovsko své manželce Žofii a Trutnov se stal královským věnným městem českých královen.
Raný novověk náhled|Morový Sloup nejsvětější trojice na Krakonošově náměstí náhled|Trutnovké muzeum se nachází v prostorách bývalého hradu (později zámku) Za husitských válek byl Trutnov roku 1421 dobyt husity, klášter Na Nivách vypálen a hrad spravován husitským hejtmanem. Roku 1437 se hrad i s městem stal majetkem Barbory, manželky císaře Zikmunda, ale již v roce 1441 připadl do zástavy Hanuši Velfovi z Varnsdorfu. Od roku 1484 převzal hrad jeho zeť Bedřich ze Šumburka a po něm Bedřichův syn Bernard. Po zabití Bernarda roku 1504 drží panství Jan ze Šumburka a po jeho zavraždění roku 1516 jeho bratři Heřman a Karel. Ti, i když jej měli jenom v zástavě, si panství rozdělili napolovic. Doslova rozpůlili město a městská rada byla složena z dvou řad konšelů, každé zastupující jednu půlku města.
Krutá vláda Šumburků se nenechala zastavit před ničím. V roce 1514 nechali zavraždit hejtmana trutnovského hradu Jiřího Javornického, v roce 1517 byla ve sklepení hradu objevena jejich výrobna falešných mincí a v roce 1537 doznal jejich rybář, že pro ně zabil 19 lidí a litoval, že jich už nebude dvacítka. Z obavy před vzpourou měšťanů byl hrad opevněn i ze strany od města, čímž se stal pevností uvnitř pevnosti. Za vlády Šumburků byla zahájena stavba nového špitálu a špitálského kostela Petra a Pavla. Z roku 1505 existuje také první zmínka o trutnovské papírně, jedné z nejstarších v Čechách. Žádná z těchto staveb se však nedochovaly.
Po dalších neshodách a bitce obou bratrů přímo v kostele byl Karel donucen utéct a Heřman svou půlku roku 1521 zastavil Krušinovým z Lichtenburka. Právě z této doby pocházejí legendy o loupeživých rytířích z Trutnova. Poté, co byl Jan Krušina za své činy popraven, připadla jeho část panství královské komoře. Druhou část panství držel stále Karel ze Šumburka až do své smrti roku 1526, i když se sem nikdy nevrátil. Jeho část panství převzala jeho sestra Constans a po ní sestra Beatrix, manželka Adama Zilvára z Vlčic.
Město se rozvíjelo a v roce 1531 vzniklo za Střední branou první, Střední předměstí. Horší časy opět přišly za vlády Kryštofa z Gendorfu. Ten získal Trutnov do državy po nezdařeném protihabsburském povstání v roce 1547, kdy byl Trutnov potrestán ztrátou okolních vesnic. V té době mělo město 1200 obyvatel. Kryštof přestavěl gotický hrad na renesanční zámek, na kterém roku 1560 došlo k bouřlivé vzpouře měšťanů a až do soudu roku 1562 nikdo město neřídil, jen zvůle a zločin. Soud Kryštof prohrál a rok poté zemřel.
Za dalšími branami vzniklo roku 1565 Dolní a roku 1569 Horní Předměstí. Ve stejné době byl založen druhý městský hřbitov, což byla rarita, vyhrazený pro ubožáky, sebevrahy a rebely. Vysoký alkoholismus zase město řešilo v roce 1571 zavěšením tzv. Pivního zvonu na Horní bráně, který měl oznamovat konec vysedávání v hospodách. V halasném veselí však nebyl zvon zřejmě slyšet a tak byl zavěšen ještě druhý zvon.
V roce 1578 začal Simon Hüttel psát městskou kroniku, která se o pár set let později stala nejcennějším vodítkem v historii města. V roce 1582 vznikl měšťanský pivovar, ve stejném roce město postihla i morová epidemie, kdy jen za tento rok se kvůli vysoké úmrtnosti vystřídalo 33 purkmistrů. Po roce 1594 byly prováděny nákladné úpravy zámku, který v roce 1599 opět celý připadl městu, zámek však o rok později postihl požár. V roce 1605 byla na náměstí postavena první kamenná kašna, která nahradila dřevěnou.
Švédové, morové epidemie a selské bouře náhled|Památník gen. Gablenze Po prohrané bitvě na Bílé hoře byl v roce 1621 konfiskován majetek města za účast na protihabsburském povstání a Trutnov již podruhé přišel o své vesnice a zámek. Za následné třicetileté války byl Trutnov v roce 1642 dobyt a vypálen Švédy. Při jeho dalším dobytí v roce 1647 byl Švédy pobořen i zámek a dílo zkázy následně dokonalo i císařské vojsko.
Po sto letech postihla Trutnov v roce 1680 další morová epidemie, po jejímž útlumu byl na náměstí postaven v roce 1704 morový sloup Nejsvětější Trojice. Další barokní sousoší, sv. Jana Nepomuckého, je od roku 1728 na mostě přes Mlýnský náhon a v roce 1754 byla postavena první pošta. V roce 1775 došlo na Trutnovsku k selským rebeliím, které vyvrcholily krvavým střetem tisíců vzbouřenců s císařským vojskem na Humlově kopci před městem. V roce 1792 byla na náměstí postavena Dračí studna, kašna se sochou bájného trutnovského draka. Roku 1848 šli z Trutnova pod vedením trutnovského básníka Uffo Horna na pomoc Praze národní gardisté. V roce 1856 se po Úpě naposledy plavilo dřevo.
Rozvoj města a požár Rychlý nástup průmyslu reprezentuje Faltisova továrna z roku 1858, v té době největší textilní přádelna lnu v Evropě. Jednoho z nejbohatších Evropanů se snažili dohnat i jiní trutnovští továrníci výstavbou desítek dalších textilek v okolí, což vedlo k mohutnému rozvoji města. To ovšem záhy postihlo několik katastrof. V roce 1861 vyhořelo město ve svých dějinách už potřinácté, tentokrát však 90 procent města doslova zmizelo v plamenech. Ze starobylého gotického jádra s výstavnými renesančními a barokními domy jich zůstalo nedotčeno pouhých 18. Trutnovu vzápětí pomáhala města celé Evropy a USA. Aby byla obnova provedena co nejrychleji, byly zbořeny městské brány a část hradeb, které posloužily jako stavební materiál.
Prusko-rakouská válka Po krátké době došlo za Prusko-rakouské války v roce 1866 u Trutnova k jedné z významných bitev. Pro Rakousko znamenala zdejší bitva jen jednu jedinou vyhranou z celé války. Bojovalo se jak v ulicích města, tak hlavně po okolních stráních, což dnes připomíná kaple svatého Jana Křtitele na Jánském vrchu a desítky pomníků a hrobů padlých.
Devatenácté století náhled|Krakonošova kašna Po válce nastal další rozvoj města. V roce 1869 byla postavena plynárna pro osvětlení města a v roce 1870 železniční nádraží. V roce 1881 bylo otevřeno divadlo, v následujících letech pak postaven kamenný Nádražní most, elektrárna a Krakonošova kašna, která nahradila Dračí studnu.
19. století završila další katastrofa. Tentokrát byla nejničivější v dějinách města povodeň. Ta si vyžádala 41 mrtvých, totálně strhla 30 domů, všechny mosty a 300 domů těžce poškodila. Aby se situace nikdy neopakovala, byly započaty nákladné úpravy toku řeky Úpy, která byla napřímena a sevřena do vysokého kamenného koryta. Právě tato opatření zachránila město o sto let později roku 1997.
Dvacáté století náhled|Dělostřelecká tvrz Stachelberg V roce 1900 byl otevřen Národní dům, vítězství české menšiny v tehdejším Trutnově s velkou převahou německy mluvících občanů. V roce 1906 byla otevřena nová pošta a v roce 1912 první kino. Po vzniku Československé republiky byla česká menšina podpořena výstavbou českých škol. Naopak postupně sílil německý nacionalismus, který vyvrcholil v roce 1935 výhrou fašistických henleinovců v místních volbách. V obavách před invazí do Československa vznikal systém pohraničního opevnění. Oproti vysokým horám byl očekáván hlavní vpád přes nízké a široké Královecké sedlo a proto byla právě u Trutnova zahájena stavba největší československé pevnosti Stachelberg.
Sudety Po mnichovské dohodě v roce 1938 došlo k obsazení pohraničí, tzv. Sudet, německou armádou a vyhnání českých obyvatel. Byla vypálena trutnovská synagoga a zničen židovský hřbitov. Většina Trutnovska se až do konce války stala součástí Německa. V Poříčí byl zřízen koncentrační pracovní tábor pro židovské ženy, z nichž 41 utrpení nepřežilo.
Osvobození sovětskou armádou, sovětská okupace Po osvobození Trutnova Rudou armádou v roce 1945 se Trutnovsko opět stalo součástí Československa. Němečtí občané byli následně vystěhováni a do původních domovů se mohli navrátit původní majitelé. Většina domů však patřila Němcům již před válkou a tak pustly nebo byla rozdány dobrodruhům z různých konců republiky. Několik okolních obcí včetně vsí na území dnešního města úplně zaniklo.
V roce 1947 došlo ke vzniku trojměstí Velký Trutnov, sloučením Trutnova s okolními vesnicemi a s městečky Poříčí a Horní Staré Město. První a zároveň poslední Krkonošská výstava se konala v roce 1949, poté byla budova zabrána pro národní výbory. V roce 1958 vyhořelo divadlo na Nivách, město tak přišlo i o divadelní scénu.
Komunistická vláda od roku 1948 se na městě samotném podepsala ještě přiměřeně, ovšem po pražském jaru přišel zvrat a v srpnu roku 1968 se přes Trutnov hrnuly do Prahy polské a ruské tanky. Trutnované s okupací nesouhlasili a snažili se vjezdu tanků zabránit barikádami. Na jednu z nich byl použit i tank ze sovětského památníku. Střety si vyžádaly jednu oběť, proto Rusové kvůli své bezpečnosti obsadili i trutnovské kasárny a zůstali v nich desítky let.