náhled|200px|Viskózové vlákno 2800 x zvětšené Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy.Kiessling/Matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, , str. 400-401

Chemické složení náhled|200px|Zjednodušený vzorec molekuly celulózy Celulóza, jako základní surovina pro výrobu viskózy, je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. Viskóza se získává regenerací celulózy.

Historický vývoj V roce 1855 objevil Švýcar Audemars nitrocelulozu, ze které Hilaire de Chardonnet v roce 1884 poprvé vyrobil textilní vlákno. Na technologii obdržel francouzský patent a začal vlákno průmyslově vyrábět.

Ve 20. století bylo vyvinuto několik druhů modifikovaných viskózových vláken:

polynozické (1951 Japonsko) vlákno s vysokou pevností za mokra (HWM) 1960 vlákno Tencel (zvlákňování v rozpouštědle) 1992Sinclair: Textiles and Fashion, Elsevier 2014, , str. 81-89

Spotřeba viskózových vláken byla celosvětově poprvé zaznamenána v roce 1930 s cca 240 000 tunami, v roce 1960 se odhadovala na 2 miliony tun a v roce 1973 na 4 miliony tun. V roce 2014 dosáhla spotřeba 6 milionů tun, na jejich výrobě se podílelo asi 30 firem Jednou z největších je rakouská firma Lenzing AG (17% podíl), ke které patří také závod v moravskoslezském Paskově (258 000 tun celulózy). V roce 2021 dosáhly celosvětové výnosy z prodeje viskózových vláken 15 miliard USD.

Výroba náhled|200px|Schéma výroby viskózy z celulózy použitím hydroxidu sodného a sulfidu uhličitého Surovina k výrobě viskózového vlákna je celulóza vyrobená síranovou technologií z bukového (v Evropě) nebo smrkového a eukalyptového dřeva (v Asii).

Z celulózy se rozpuštěním v hydroxidu sodném v přítomnosti sirouhlíku CS2 tvoří xanthogenát, ze kterého po průchodu tryskou v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého vzniká nepřetržitě textilní vlákno. Vlákno se potom zjemňuje dloužením, chemicky upravuje a případně stříhá na délku podle podmínek dalšího použití.

Vedle základního typu vlákna se (zpravidla s pomocí chemické úpravy zvlákňovací lázně) vyrábějí modifikované druhy, např. lyocell, vysoce pevná, polynozická, vlákna se sníženou hořlavostí (FR) aj. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 164-172

Na jednu tunu viskózových vláken se spotřebují asi tři tuny dřeva.

Vlákna se vyrábějí v jemnostech 0,9 – 28 dtex, filamenty od 6,7 tex f18 až do 200 tex f700.

Většina vláken se stříhá na délku 20–60 (hlavně ke zpracování na bavlnářské příze), na začátku 21. století se asi 10 % zpracovává na netkané textilieJirsák/Kalinová: Netkané textilie, TU Liberec 2003, a 15 % vláken se vyrábí ve formě filamentu.

Vlastnosti Viskózová vlákna všech druhů mají specifickou hmotnost 1,52 cN/cm³ a vysokou navlhavost (26–28 %). Standardní vlákna mají nízkou pevnost a vysokou tažnost za mokra, jsou srážlivá při vyšších teplotách a hořlavá. Snadno se barví a bělí, po vyprání mají jen nízký sklon ke třepení a žmolkování.

Průměrná cena viskózových vláken dosahovala ve druhé dekádě 21. století cca 2 USD/kg.

Srovnání fyzikálně mechanických vlastností některých druhů viskózových vláken s bavlnou:

Druh vlákna standardní HWM(vlákno s vysokoupevností za mokra) polynozická tencel vysoce pevná(kordovýfilament)bavlna Pevnost za sucha (cN/tex) 12–18 30–35 30–50 40–44 42–7020–40 Tažnost za sucha (%) 15–30 15–30 8–18 14–16 7–15 7–9 Pevnost za mokra (% suché pev.) 55–65 70–80 70–80 85 70–80 110–120 Tažnost za mokra (%) 110–130 120–150 120–150 110–10 150–200 7–11

Použití náhled|120px|Detail tkaniny z viskózové příze (cca 50x zvětšeno) Staplové příze z viskózové stříže se vyrábějí převážně ze směsi s přírodními a umělými vlákny v jemnostech asi do 10 tex. Tkaniny a pleteniny z nich se používají na svrchní ošacení, spodní prádlo, bytové a dekorační textilie a ručně pletací příze Filamentové příze se zpracovávají tkaním (asi 80 %) nebo pletením s použitím především na podšívkovinu, pneumatikové kordy Netkané textilie z viskózových vláken jsou známé hlavně ze zdravotnických potřeb

Reference

Literatura Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, , str. 361 Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str. 177-180 Externí odkazy

Kategorie:Textilní vlákna Kategorie:Umělá textilní vlákna Kategorie:Vlákna z regenerované celulózy