Šarka

náhled|Typické kroužkovité příznaky na listech náhled| náhled|Mšice broskvoňová, významný přenašeč Šarka je virové onemocnění rostlin. Napadá peckoviny jako je meruňka, nektarinka, broskev, nejrůznější odrůdy švestek, blum a rynglí, ale i třešeň, višeň a jabloně. Původcem onemocnění je Plum pox virus. Je široce rozšířena a způsobuje vážné hospodářské škody. Choroba není léčitelná a vede přes postupné chřadnutí k úhynu stromu. Velmi rychlé šíření virové šarky v minulosti bylo především umožněno množením infikovaného materiálu, například u výpěstků ovocných školek. Šíření bylo později omezeno vlivem vědeckého poznání. V roce 2009 byla při namátkových kontrolách šarka nalezena jen v 47 případech testovaného množitelského materiálu (asi 3 %).

Původce šarky, virus PPV se vyznačuje poměrně vysokou variabilitou, biologickou i genetickou. Ve výsledku dochází pomocí vysoké mutační rychlosti k heterogenní populaci viru zahrnující jeho různé varianty s různými vlastnostmi. To je důvodem různosti příznaků i škodlivosti. U viru je popsáno několik variant PPV-M (Markus), PPV-D (Dideron), PPV-EA (El Amar), PPV-C (Sweet Cherry). Nově jsou zařazovány podskupiny PPV-T, jenž byla identifikována v Turecku a PPV-W popsaná v Kanadě.

EPPO kód Plum pox virus (PPV000)

Původce choroby

Původce šarky je plum pox virus (PPV) z čeledi Potyviridae. Jedná se o virus s jednovláknovou RNA s pozitivní polaritou (tvořená mRNA je identická s genomem, může být tedy přímo použita pro syntézu virových proteinů). Většina genomové RNA tvoří jeden dlouhý otevřený čtecí rámec, který kóduje jediný polypeptid obsahující nejméně deset proteinů, mezi nimiž jsou proteázy, které nejdříve vyštěpí samy sebe a pak zbytek proteinů. Tyto proteiny zajišťují množení viru, jeho šíření a způsob, jak unikat protivirovým systémům rostliny. V rámci buňky se virus množí především navázán na endoplasmatické retikulum nebo tonoplast, mezi buňkami je přenášen skrze plasmodesmata.

Mechanismus, jakým virus šarky poškozuje hostitelské stromy, doposud není jasný, pozoruje se vyvolání nerovnováhy v systémech antioxidantů, což vyvolává nadbytek reaktivních kyslíkových radikálů. Původce šarky je schopný unikat protivirové obraně rostlin tím, že blokuje proces RNA silencingu, který jinak zajišťuje zastavení produkce virových proteinů.

Synonyma patogena Podle EPPO je pro chorobu šarka a patogena s označením Plum pox virus používáno více rozdílných názvů, například Plum pox potyvirus, PPV, Prunus virus 7.

Historie Choroba byla poprvé popsána v roce 1917, podle jiných zdrojů 1910 a dalších 1915, případně i 1915–1918 v Bulharsku, přibližně však v době první světové války, na nejkvalitnější domácí švestce (Prunus domestica L.), odrůdě 'Kjustendilská'. Protože byly silné a charakteristické příznaky šarky na plodech podobné neštovicím, byl zvolen pro vir název Plum pox virus, v překladu virus neštovice švestky. Zdroje, které informují o datu 1910, jako datu kdy byla choroba poprvé popsána, by mohly uvažovat ze zmínek o symptomech choroby z Makedonie, které v té době byly udávány.

Později v roce 1933 bylo v Bulharsku toto onemocnění zjištěno i na meruňce a na začátku šedesátých let na broskvi v Maďarsku.

V Česku V Česku byla choroba prokázána v roce 1952, avšak vyskytovala se zde již dříve. Již v roce 1926 byla popsána (Smolák, 1926) v Čechách mozaiková choroba na mirabelce, s největší pravděpodobností šlo o poškození šarkou švestky (Plum pox virus, PPV). Podobně Blattný (1930) zjistil na slívě Prunus insititia poškození odpovídající šarce. Blattný (1931) a Baudyš (1932) u slivoně popsali degeneraci s příznaky šarky.

Profesor Atanasov v první monografii o šarce švestky „Šarka po sliviť. Edna nova virusna bolesť“ popisuje, že při své návštěvě Československa v srpnu 1932 viděl na trhu v Brně typické příznaky šarky na plodech švestky, místní odrůdy 'Brňanka'. V dalších publikací je potvrzen výskyt šarky švestky ve 20. a 30. létech 20. století ve středních Čechách a na střední Moravě (Chrudimsko, Plzeňsko).

V 80. a 90. letech 20. století došlo k rychlému rozšíření šarky do vyšších poloh v Česku (400 až 700 m n. m.). Po padesáti letech pomalého šíření choroby v teplých oblastech Čech a Moravy došlo k rychlému rozšíření viru, které je připisováno oteplování klimatu a (přes kontrolu ÚKZÚZ) i šíření infikovaného školkařského materiálu.

Virus se v Česku šíří na odrůdách slivoní, myrobalánu, na keřích trnky, na odrůdách meruňky a broskvoně. V přírodě nebyl v Česku virus prokázán na višni a třešni. Nejnáchylnější odrůdou švestky k napadení šarkou pěstovanou v Česku (ale i jinde v Evropě) je nejkvalitnější odrůda Švestka domácí. Nejrozšířenější variantou viru v Česku je PPV-D, kterým je infikováno 95 % všech infikovaných stromů. Kmeny PPV-M a PPV-Rec se vyskytují v přírodě pouze ojediněle. Výskyt kmenů PPV-C, PPVEA a PPV-W nebyl dosud v přírodních podmínkách Česka prokázán.

Ve světě Od roku 1932 do roku 1960 šarka postihla Evropu na jih a sever od Bulharska a Jugoslávie přes Maďarsko, Rumunsko, Albánii, Československo po Německo. Ovocné stromy ve většině Evropy byly napadeny během 70. let 20. století. Hostiteli byly především slivoň švestka a meruňka. V polovině 60. let šarka byla zjištěna v Nizozemsku, Švýcarsku, Řecku, Anglii a Turecku. Ve Francii, Itálii, Belgii bylo toto onemocnění zjištěno na počátku 70. let, a ve Španělsku a Portugalsku na počátku 80. let.

Na konci 90. let se virus šířil v Egyptě a Sýrii ale také na východní polokouli. V Chile byly dřeviny se symptomy nalezeny v roce 1992. Ve Spojených státech byly dřeviny se symptomy nalezeny v Pensylvánii, v roce 1999. Do roku 2006 se choroba rozšířila v New Yorku a Michiganu.

Ve 21. století je mimo severských států choroba rozšířena v celé Evropě, ale šíří se i na dalších kontinentech. Nevyskytuje se na Novém Zélandu a v Austrálii.

Zeměpisné rozšíření Choroba se vyskytuje v Evropě, Jižní Americe, severní Africe a na hranicích mezi USA a Kanadou. Výskyt byl potvrzen i v Asii. Pomocí přísných fytosanitárních opatření se zatím podařilo zabránit rozšíření viru na Novém Zélandu a v Austrálii.

V Česku se vyskytují pouze tři kmeny viru šarky PPV-D, PPV-M a PPV-Rec, z nichž nejrozšířenějším je PPV-D. Tento kmen je podle některých informací nejagresivnější, podle jiných, odborných zdrojů, mírněji patogenní. Kmenem PPV-D je v Česku napadeno v druhé dekádě 21. století 95 % všech infikovaných stromů, tento kmen pochází z Balkánu. Status rozšíření chorobyZeměPatogen omezeně rozšířenAlbánie, Rakousko, Kanada, Kypr, Česko, Francie, Itálie, Lucembursko, Moldavsko, Norsko, Portugalsko, jižní Rusko,Slovinsko, Španělsko, Sýrie, Turecko, Ukrajina, Velká Británie, Spojené státy, AustráliePatogen široce rozšířenBulharsko, Chorvatsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, SlovenskoVýskyt potvrzen, patogen se šíříAzory, Bosna a Hercegovina, Egypt, bývalý SSSR, včetně Střední Asie, Indie, LitvaVýskyt potvrzen, patogen pravděpodobně vymýcenBelgie, Nizozemsko, ŠvýcarskoSoučasný status neznámýChile, DánskoPodle: Plum Pox Potyvirus Disease of Stone Fruits. American Phytopathological Society

V roce 1999 se kmen šarky PPV-D vyskytl v Adams County, v Pensylvánii. Infikované oblasti v Pensylvánii byly v karanténě, aby se zabránilo šíření choroby, a infikované stromy byly zničeny.

Od té doby, v důsledku náhodného mapování výskytu provedeného v roce 2000, se hostitelské rostliny s příznaky rovněž vyskytly v Novém Skotsku a v jižních oblastech Ontaria.

Šíření Choroba se přenáší především hmyzími vektory, jako jsou mšice, množitelským materiálem a infikovanými sazenicemi, může být šířena i pracovníky v zemědělství při řezu. Je popsáno, že se může přenášet také semenem (u PPV-M), ale další zdroje tuto možnost nepotvrzují nebo popírají. Fytosanitární opatření EPPO s přenosem semeny nepočítají.

Vektory (přenašeči) viru jsou některé druhy mšic, hlavně mšice švestková, mšice broskvoňová a mšice chmelová. Infekčnost hmyzu trvá asi 45 minut.

Choroba se podle některých zdrojů nepřenáší semenem, pylem a mechanickým kontaktem mezi rostlinami.

Je popsáno šest kmenů viru šarky švestky: PPV-D, PPV-M, PPV-EA, PPV-C, PPV-Rec (rekombinantní) a PPV-W. PPV-M izoláty jsou agresivnější u broskvoní a jsou mšicemi efektivněji šířeny.

Významným zdrojem šíření jsou tolerantní odrůdy (jako jsou odrůdy Čačanská lepotica nebo Čačanská najbolja). Ačkoliv nevykazují vážné poškození nebo ani symptomy, mohou být na stanovišti zdrojem infekce. Dalším významným zdrojem šíření viru jsou stará stromořadí švestky, keře a stromy myrobalánu, rostoucí podél venkovských silnic a cest.

Nejvíce ohroženy infekcí jsou nové výsadby, mladé rostliny jsou k napadení nejvnímavější. Dodržování preventivních opatření je zde velmi vhodné. Citlivé odrůdy starší deseti let jsou většinou již napadeny, byly již infikovány.

Příznaky Projevy choroby jsou více či méně zjevné, bývají také velmi variabilní a jejich projev závisí na kmene viru, náchylnosti a kondici hostitele, průběhu povětrnostních podmínek a jiných faktorech. Diagnostika k zjištění napadení se provádí biologickými, sérologickými a molekulárními metodami. Diagnostika choroby vizuálním hodnocením příznaků není podle SRS spolehlivá podobně jako použití bioindikátorů, ačkoliv jiné zdroje považují použití bioindikátorů za spolehlivé. Příznaky jsou však značně variabilní a proto jsou SRS nejčastěji uplatňovány dražší sérologické testy (ELISA). Částka za stanovení potvrzení viru šarky švestky a jeho kmenu pomocí RT–PCR je udávána od 500 do 800 Kč (v r. 2008), cena za jen sérologické vyšetření je 200 – 400 Kč (v r. 2008).

Bioindikátory Spolehlivé testy používají indikátorové rostliny, které reagují na přítomnost viru typickými příznaky: PPV je možno přenést mechanicky na merlík Chenopodium foetidum, který reaguje lokálními příznaky, žlutými skvrnami s nekrotickými centry, nebo nekrotickými skvrnami na listech PPV je možno přenést naroubováním roubu Prunus tomentosa do zkoušeného stromu. Prunus tomentosa reaguje na virus šarky epinastiemi a malformacemi mladých listů, mozaikovými, chlorotickými a nekrotickými skvrnami na starších listech. 

Plody Šarka se projevuje zejména okrouhlými defekty na pecce a na plodech – připomínají nerovnosti, kruhovité vklesliny, dužnina na místech deformací bývá načervenalá, žilnatá, nekrotická, nakyslá a je v některých případech jakoby „přirostlá“ k pecce. Plody jsou znatelně horší chuti a méně cukernaté, nevhodné ke konzumaci. Většina deformovaných plodů opadává v letních měsících. Tyto symptomy se nemusí projevit, někdy pouze dochází k hospodářským ztrátám poklesem plodnosti.

Zejména na peckách meruněk lze dobře pozorovat typické světlejší, odbarvené, chlorotické prstencovité skvrny. Také u broskví se někdy objevují na povrchu plodu mírně nepravidelné skvrny světlejší barvy. Podobné známky onemocnění nalezneme i na dalších částech rostliny, jako jsou třeba listy.

Typický je masivní opad plodů dlouho před sklizní, u švestek během léta, nebo předčasné dozrávání plodů.

Listy Světlejší prstencovité skvrny v podobě kroužků a kreseb na listech jsou většinou difúzní, světlé, chlorotické. Mladé listy broskvoní mohou být s ohledem na poškození žilek deformované. U citlivých odrůd mohou skvrny na listech přecházet do žluté až červenohnědé a nekrotizovat. Za vyšších teplot mohou naopak symptomy vymizet. U meruněk a broskvoní se skvrny nacházejí obvykle kolem listových žilek. Na jsou projevy napadení často doprovázeny klejotokem.

Možnost záměny Některé jiné viry na peckovinách způsobují podobné příznaky: virus nekrotické kroužkovitosti třešně (PNRSV) nebo například virus chlorotické skvrnitosti listů jabloně (ACLSV). Chlorotické kroužky na listech třešní podobné příznakům PPV způsobuje virus zakrslosti slivoně.

Hostitelské rostliny