Operace Maslenica, jinak také Operace Gusar,HRT/Ninoslav Bandić: Maslenica 1993. byla ofenziva chorvatské armády a příslušníků Ministerstva vnitra Chorvatské republiky zahájená v lednu 1993 s cílem znovu dobýt území v severní Dalmácii a Lice od krajinských srbských sil s uvedeným vojenským cílem zatlačit Srby zpět z oblasti Zadaru, Maslenici a Karlobagu, což by umožnilo zabezpečit pozemní cestu mezi Dalmácií a severním Chorvatskem. Zatímco operace byla nepochybně čistým chorvatským taktickým úspěchem, strategickým úspěchem byla jen mírně. Rada bezpečnosti OSN ji odsoudila.
Postup chorvatských sil v prvních dnech způsobil „rozptyl“ (termín ze srbského vojenského hlášení) v jednotkách srbské strany, které pak byly konsolidovány za pomoci dobrovolníků ze Srbska (Arkanovi tygři, příslušníci Srbské radikální strany atd.) a jednotek složených z bosenskosrbských vojenských sil (Vlci z Vučjaku a další). Protiútoky, které se Srbům podařilo provést, však nedokázaly zatlačit chorvatské síly zpět k Zadaru. Dobrovolníci, kteří dorazili z Bosny a Srbska, kteří byli okamžitě vrženi do těžkých bojů a ve velkém počtu dezertovali již po deseti dnech.
Úvod Druhá strana v čele s Mile Novakovićem (velitel 7. sboru srbské armády Krajina, Milan Đilas (velitel 7. sboru SVK), Jovan Dopuđ (velitel 4. lehké brigády), Dragan Harambašić (velitel 75. motorizovaná brigáda), Dragan Tanjga (příslušník ad hoc vytvořené 1. operativní skupiny) a Momčilo Bogunović (příslušník 92. motorizované brigády, zemřel 1. února 1993) zaznamenala formování chorvatských ozbrojených sil, ale nebyla schopna včas zformovat obranu, která by zamezila postupu Ozbrojených sil Chorvatské republiky.
Na začátku tažení bylo do bojů zapojeno přibližně 3500 vojáků z každé strany.
Srbské síly zvýšily počet svých jednotek přivedením nových sil.
Chorvatská strana nahradila unavené jednotky na frontě a zavedla do boje nové síly.
Před operací vlevo|náhled|300x300pixelů| Starý Maslenički most byl strategicky důležitým dopravním spojením mezi Dalmácií a zbytkem Chorvatska V roce 1991 srbské síly pokračovaly ve svých záměrech rozdělit Chorvatsko, což se málem podařilo, když v oblasti Novska ždril již v počátečních prudkých útocích rozdělily Chorvatsko na dvě části, čímž ohrozily celé chorvatské pobřeží. To znemožnilo dopravní a ekonomické spojení mezi severem a jihem Chorvatska. Železniční doprava do Dalmácie byla zcela přerušena a silniční vozidla jezdila přes ostrov Pag, kde byla trajektová doprava často přerušována kvůli bouřkám. Chorvatský pluk v Dalmácii, stejně jako ten v Hercegu-Bosně, který byl v té době zásobován touto nebezpečnou cestou, se dostal do složité situace.
V době před operací Maslenica se Chorvatsko snažilo dále zajistit řešení konfliktu četnými jednáními, podepsanými dohodami a příměřím se Srby; dohody mezi Chorvatskem, které chtělo nastolit suverenitu nad celým národním územím, a četniky, kteří se snažili „připojit“ k Srbsku, však z pochopitelných důvodů neuspěly.1991. V období po sarajevském příměří v roce 1992 srbští rebelové pokračovali v zabíjení, obtěžování a vyhánění zbývajících Chorvatů ze zadarského vnitrozemí, drancovali jejich majetek a vypalovali jejich domy. Nezabránila tomu ani přítomnost mezinárodních sil UNPROFOR, které dorazily o osm měsíců dříve a podle tzv. Vanceova plánu měly zajistit bezpečnost a ochranu zbývajícím Chorvatům v zónách UNPA, zajistit příměří, návrat exulantů do jejich domovů v oblastech, které nebyly pod kontrolou chorvatských úřadů, a návrat tzv. růžové zóny pod dohledem chorvatských úřadů.
Cílem operace bylo spojit sever Chorvatska s jihem ve směru Zadar – Maslenica – Karlobag a odrazit srbské síly od Rovanjska, Novski Ždril, Maslenica a dálnice Posedarje – Zadar. Akce byla klíčová pro obranu a další vojenské operace chorvatské armády.
Zahájení operace Bezprostředně před zahájením vlastní operace posiluje vojenská obrana „Republiky Srbská Krajina“, dopravuje munici a palivo do všech pozic v severní Dalmácii a provádí částečnou mobilizaci, která podstatně posiluje pracovní sílu ve všech směrech. O dva měsíce dříve chorvatští a bosenští Srbové v Prijedoru podepsali „Deklaraci o spolupráci a aspiracích na sjednocení Republiky srbské a Republiky Srbská Krajina“, podle níž zakládají celní a měnovou unii, jednotné občanství a ukazují cestu k úplné sjednocení co nejdříve."Deklaracija sa zajedničkog zasjedanja skupština Republike Srpske Krajine i Republike Srpske o planovima za državno ujedinjenje", Prijedor, 31.
Bylo zjevné, že porušování dohody nebere konce a že rebelující Srbové dělají vše pro to, aby oklamali rezoluci Rady bezpečnosti OSN a dosáhli odtržení části chorvatského území, a zhodnotili nečinnost a neúčinnost působení jednotek UNPROFOR, chorvatské státní vedení v čele s Dr. Franjo Tuđmanem na začátku ledna 1993. rozhoduje o realizaci akce omezeného rozsahu a cíle za účelem opětovného silničního propojení severního a jižního Chorvatska, které ve všech ohledech utrpělo dopravní izolací.
Ve vztahu k době před sarajevským příměřím byl HV v té době do značné míry demobilizován; některé záložní brigády byly reformovány na lehké pěchotní pluky domácí obrany (domácí obrana jako teritoriální součást OS byla založena v prosinci 1991) a hlavní manévrovací síly se skládají z profesionálních brigád, které jsou stále lépe vybaveny těžší technikou.
Úkolem ozbrojených sil bylo osvobodit vnitrozemí okolo Zadaru a město Zadar od bezprostřední nepřátelské akce, odrazit nepřítele od chorvatského pobřeží, přeříznout hlavní silniční tahy Gračac – Obrovac a Benkovac – Knin a osvobodit komunikaci Zadar – Maslenica – Karlobag s cílem znovu propojit sever a jih Chorvatska; Bylo nutné osvobodit letiště Zemunik a obsadit klíčová zařízení na Velebitu, která budou sloužit jako podpora aktivní obrany a dalších útočných operací.
Náčelník Generálního štábu HV generál Bobetko po obdržení úkolu k přípravě a provedení operace Maslenica osobně prohlédl část útvarů a velitelství HV a prozkoumal oblast na Velebitu, kde působí speciální jednotky byly nasazeny MUP Chorvatské republiky. Vydává rozkazy k přijetí opatření k doplnění jednotek, průzkumu oblasti pod kontrolou nepřítele, přípravě a přeskupení a přivedení části sil z jiných front do oblasti Zadaru. Hlavním úkolem prorazit nepřátelské linie bude 4. strážní brigáda pod velením Mirka Šundova, která v té době plnila složité a namáhavé úkoly v širší oblasti Dubrovníku."Maslenica krvavija i od Oluje. Krenuli smo u zoru i počeli borbu...", Davor Ivanković za "Večernji list", 23.
Chorvatská armáda netrpělivě očekávala tento okamžik, k němuž postupovala s vysokou mírou odhodlání a připravenosti, iniciativy jednotlivců i jednotek. Celá operace byla připravována v naprostém utajení a za tímto účelem byly bezprostředně před útokem odpojeny všechny telefony v oblasti Zadaru. Proto útok vojenské policie zastihl a zcela překvapil nepřítele. Začalo to silnou dělostřeleckou přípravou 22. ledna 1993, nejprve v 6:15 hod. v prostoru, kde IV. strážní brigáda; poté v 7:05 začala směrem k srbským silám po celé délce bojiště intenzivní dělostřelecká příprava, která trvala asi 10 minut.
Průběh operace Útok zahájily jednotky rozmístěné na hlavních směrech útoku:
Podgradina – Paljuv – Pridraga – Bruška; Rovanjska – Jasenice – Obrovac; Libinje – Bukva – Tulov grede – Mala Bobija (síly MUP); Suhovare – Veljane.
Jednotky v aktivní obraně přešly na útok v taktických směrech:
Briševo – Murvica – Smoković; Stara karaula – Musapstan – Crno; Sv. Martin (brdo) – Babindub – 93. letecká základna Zemunik; Prkos – Škabrnja – Ražovljeva glava.
Jednotky HV útočily současně v několika směrech a tlačily nepřátelské síly na Zemunik, podél silnice Zadar – Maslenica směrem na Benkovac, podél pobřeží směrem na Rovanjska a dále na Obrovac, ovládaly dominantní výšiny na Velebitu. HV dobyl silnou nepřátelskou pevnost Gradin, odkud pokračuje v postupu směrem k vesnicím Paljuv a Buterina. Během prvního dne nepřítel nakrátko konsoliduje své síly a zakládá obranu ve vesnici Podgradina a pokouší se o protiútok.
První den (22. ledna) byla osvobozena Rovanjska, Maslenica, Novsko ždrilo, Podgradina, Islam Latinski, Islam Grčki a Donji Kašić a v dalších dnech Babindub, letiště Zemunik, Crno, Murvica, Smoković, Paljuv, části Škabrnja a Podgradina a strategicky bylo nesmírně důležité ovládnout širší oblast Velika a Mala Bobija, Tulovi gred a Mali Alan na Velebitu, odkud mohly chorvatské síly ovládat Obrovac a Gračac.
Rebelští Srbové se snažili zabránit panice ve svých řadách, a tak prostřednictvím rádia Knin vysílali uklidňující zprávy, po nichž následovaly bojové písně a válečné pokřiky. Již druhý den operace, 23. ledna, kninská rozhlasová stanice již nemohla skrývat zprávy o nářku kvůli utrpěným selháním a Milan Martić ve snaze snížit paniku prohlásil: „Apeluji na vědomí a svědomí srbského lidu Krajiny, aby již nepodléhal k ustašovské propagandě, protože se nesmí opakovat včerejší situace, kdy nás 10 000 lidí uprchlo z Krajiny."
Během následujících tří dnů (23., 24. a 25. ledna) pokračovaly další útoky, ve kterých byly osvobozeny Novigrad, vesnice Donji Kašić, Maslenica, Smoković a Reljići a na Velebitu propukla ozbrojená síla Chorvatské republiky na linii Sveti Rok – Mali Alan – Tulov grede – Mala Bobija (hora). 25. V lednu jednotky HV odpoledne ovládly vesnici Škabrnja a silnou nepřátelskou baštu Ražavljeva glava. Následující dva dny nepřítel intenzivně útočil silnou dělostřeleckou a raketovou palbou, takže chorvatské síly utrpěly ztráty a byly nuceny ustoupit ze zvláště exponovaných pozic, organizujíc obranu na linii Ambar – část Škabrnje – Ivkovići.
Dne 24. ledna 1993 Srbské síly na frontové linii se rozpadají a části frontové linie „začaly v panickém útěku ustupovat“ (citace ze srbské zprávy); prchá i veškeré civilní obyvatelstvo z oblasti Obrovac.
Poté, co byl počet chorvatských a srbských sil rozmístěných v oblasti operace na začátku operace přibližně stejný – asi 3500 vojáků na každé straně, zatímco nejlepší strážní jednotky byly nasazeny na chorvatské straně – v následujících dnech, počet srbských sil se zvýší na cca 8000 mužů přivedením připravenějších jednotek z jiných oblastí pod kontrolou SVK, ale také významných jednotek, které dorazily ze Srbska a Bosny a Hercegoviny. Srbské síly, spoléhající se na takovou rovnováhu sil, provedou rozsáhlý protiútok, na který se chorvatské síly připravily nasazením nových sil, které nahradily jednotky, které v minulých dnech plnily nejtěžší úkoly; tak byla část sil 3 dopravena do oblasti Kašić vrtulníky. strážní brigáda ze Slavonského Brodu, která přijme nejtěžší srbský protiútok na Kašić. Poté, co byl dvoudenní srbský protiútok na Kašić odražen s vážnými ztrátami na obou stranách, srbské síly se pokusily ovládnout Novigrad a znovu se probít k moři, čímž opět přerušily pozemní spojení Dalmácie se zbytkem Chorvatska. Právě v opakovaných bojích o Novigrad utrpěla chorvatská strana nejtěžší ztráty – přes 70 padlých.
Hlavní cíle operace byly dosaženy již po 72 hodinách, ale kvůli tlaku mezinárodního společenství a hrozbám sankcí byl 25. ledna postup chorvatských ozbrojených sil zastaven u Obrovace a Benkovace. Toho využily srbské síly, aby se shromáždily, přivedly posily a provedly protiútok, který byl odražen zavedením čerstvých sil, jejichž část byla přenesena vrtulníkem ze Slavonie a zavedena přímo do boje. Silnější boje o dosažené linie a stabilizaci fronty trvaly další 2-3 dny.
Obzvláště těžké to měli příslušníci speciální policie na Velebitu, kteří prováděli útočné operace v nepříznivých klimatických a terénních podmínkách, v extrémních mrazech, na svazích pokrytých sněhem a ledem, to vše doprovázené studeným zimním větrem. Kvůli tomu měli členové této jednotky v prvních dnech již tři mrtvé členy.