Zdeněk Podlipný (vlastním jménem Zdeněk Ulip, 5. května 1898, Praha-Michle – 23. července 1946, Opava) byl významný český herec a režisér a výrazná osobnost meziválečné antifašistické avantgardy.

Život Vlastním jménem Zdeněk Ulip. Narodil se do rodiny Václava Ulipa (1861) a jeho ženy Karolíny roz. Bartůňkové (1865), v pražské Michli, měl ještě i staršího bratra Josefa (1891). S herectvím začínal ve 20. letech 20. století v kočovných společnostech, poté v Českém divadle v Olomouci, kde se výrazně prosadil v souboru vedeného ředitelem divadla Antonínem Drašarem. Členy souboru byli i další později významné osobnosti, např. Otomar Korbelář, František Vnouček, František Salzer, Jaroslav Průcha a Jarmila Kurandová. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178

Později dlouhodobě působil v „Déčku“ (D34) – divadle E. F. Buriana, kde ztvárnil mnoho významných rolí. Po odvlečení Buriana do koncentračního tábora a likvidaci divadla D41 Němci v roce 1941 se s většinou souboru stal členem Městských divadel pražských Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478–9 a působil zde v letech 1941–1945 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180, hrál především na scéně Divadla Na Poříčí. V Městských divadlech vedl za války ilegální protifašistickou buňku a v dubnu 1945 se pak stal členem nově ustanovené Revoluční odborové rady divadelníků. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 552–3

V květnu 1945, týž den, kdy byl zajištěn Vlasta Burian pro podezření z kolaborace s okupanty, zabrala Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní společnosti na nároží Jungmannovy a Lazarské ul. část Burianova souboru a přejmenovala ho na Divadlo kolektivní tvorby.Jako uměleckého šéfa chtěl nový soubor právě Podlipného z Městských divadel pražských, jelikož byl znám svým bojem proti nacismu za války. Již 24. května 1945 uvedl ve své režii hru Asyl, kterou sám napsal pod pseudonymem Zdeněk Brodský.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 31,

V sezóně 1945/1946 dostal nabídku být jmenován šéfem činohry divadla v Opavě,kde bylo jeho úkolem obnovit válkou poškozenou tradici divadla a rozhodl se proto Prahu opustit. Měl i další plány pro obnovu kultury v regionech, v červnu 1946, po roce působení v Opavě, však náhle zemřel na plicní embolii.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 33, Pohřben byl na Městském hřbitově v Opavě. náhled|Hrob Zdeňka Podlipného na Městském hřbitově v Opavě Je zakladatelem Slezské národní činohry, působící od roku 1945 v bývalém německém Městském divadle v Opavě, přejmenovaném na Slezské národní divadlo. Činnost divadla zahájil Podlipný uvedením hry Karla Čapka Matka dne 22. září 1945.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 62,

Hrál i ve filmech. Celkem jich natočil 9. Například pod vedením významného režiséra Slavínského : Nebe a dudy (s Jaroslavem Marvanem), nebo Advokát chudých, nebo Madla z cihelny (1933).

Jeho manželka, kterou si vzal 7. června 1924 v Ostravě, byla herečka Zdenka Kalibertová (později Podlipná) (1902–1977), se kterou se v roce 1939 rozvedl. Na štědrý den 1939 si na radnici v Českých Budějovicích vzal za manželku Annu Klímovou (1915).

Divadelní role, výběr 1939 E. F. Burian dle Boženy Benešové: Věra Lukášová, pan Láb, D39, režie E. F. Burian 1940 Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Duval, D40, režie E. F. Burian 1941 Josef Trojan: Každý má dvě úlohy, Longin Raff/B.Moták, D41, režie E. F. Burian 1941 Vítězslav Nezval: Loretka, Bedřich, D41, režie E. F. Burian 1941 Eva Formanová: Cizinka, Profesor Kyliáš, D41, režie E. F. Burian 1941 Jaroslav Pokorný: Plavci, přívozník, D41, režie E. F. Burian 1941 E.W.Moller: Rothschild vítězí u Waterloo, Rothschild, režie František Salzer

Divadelní režie, výběr 1932 K. Melíšek, J. Kohout: Loď živých, Kabaret Červené eso, Praha 1945 Z. Podlipný (pod pseud.Zdeněk Brodský): Asyl, Divadlo kolektivní tvorby, Praha

Odkazy

Reference

Literatura Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 171, 183, foto 439, 488 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 213 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 17, 31–3, 62, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 268, 286, 290, 447, 451, 479, 552–3, 635, 653, 663–4 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 102,

Externí odkazy

Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Narození v roce 1898 Kategorie:Narození v Michli Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí v Opavě Kategorie:Pohřbení na Městském hřbitově v Opavě Kategorie:Muži Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech Kategorie:Čeští divadelní herci