náhled|Adalbert svobodný pán von Poschinger-Bray 1995 náhled|Zámek von Poschingerů ve Frauenau (Oberfrauenau) náhled|Rodinná hrobka von Poschingerů ve Frauenau Poschingerové jsou starobylý bavorský šlechtický rod svobodných pánů, který je poprvé zmíněný v listinách roku 1140. Rodová linie ve Frauenau byla povýšena do rytířského a později baronského stavu Bavorského království, kde zastávala dědičné místo říšských radních stavovského sněmu. Linie tohoto rodu je stále aktivní, vlastní a spravuje svůj majetek, včetně panství Frauenau a pozemků v Bavorském lese.
Historie První doložená větev rodu Poschingerů působila jako ministerialita pasovských biskupů. Prvním známým členem rodu je jistý Rapoto de Paskengen zmíněný v listinách z roku 1140 v souvislosti s augustiniánským klášterem v Aldersbachu. Další linie rodu žily v oblastech kolem Mitterfelsu, Mettenu, Deggendorfu a později také v Pförringu u Ingolstadtu, na panství Sicklasberg u Konzellu a někteří Poschingerové působili jako radní ve Straubingu.
Rodokmen rodu nepřerušovaně pokračuje od jeho založení k Joachimu Poschingerovi z Pförringu (1523-1599), který je považován za člena poschingerské větve, která byla založena kolem roku 1262. Joachim Poschinger koupil v roce 1568 od rodu Degenbergů sklářské panství Zwieselau v zemském okrese Řezno, čímž začala sklářská tradice rodu Poschingerů, která přetrvala dodnes. Joachim obdržel 19. října 1547 v Řezně erbovní listinu od Petra Apiana, dvorního palatina císaře Karla V. a jeho syn Paulus získal roku 1592 sklářské panství Oberfrauenau v Bavorském lese, které se stalo rodovým sídlem této větve.Knight of Poschinger, Karl (1934). Zusammenstellung der Poschinger vor 1520 [seznam Poschingerů před 1520] (německy). Rosenheim.
Díky držení Oberanzenbergu získal Wilhelm Poschinger 18. prosince 1643 od knížecího kurfiřta Maxmiliána I. šlechtický titul landsasse v Horní Falci. Od této doby rod Poschingerů získal vliv i v Horní Falci.Knight of Poschinger, Karl (1908). Geschichte der Poschinger und ihrer Güter [History of the Poschingers and their estates] (in German). Pullach near Aibling. pp. 47 ff.
V roce 1873 byl Georg Benedikt II., rytíř z Poschingeru a pán z Frauenau, jmenován dědičným císařským radou bavorské koruny. Podle pořadí nástupnictví přešlo po smrti Georga Benedikta svěřenství na jeho bratra Eduarda Ferdinanda, který ho v roce 1901 předal svému synovi Eduardu Georgu Benediktovi, který byl 1. listopadu 1901 jmenován říšskou radou. V Mnichově 24. července 1901 byl imatrikulací Eduard Ferdinand Ritter von Poschinger povýšen knížetem regentem Luitpoldem Bavorským do dědičného baronského stavu s právem užívat titul Freiherr Poschinger von Frauenau.Genealogisches Handbuch des Adels - Freiherrliche Häuser B [Genealogical Handbook of the Nobility - Baronial Houses B] (in German). Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1971. pp. 278 ff.Genealogisches Handbuch des Adels - Adelslexikon [Genealogical Handbook of the Nobility - Nobility Encyclopaedia] (in German). Vol. X. Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1999. pp. 501 ff.
Na příkaz regionálního prezidenta z 21. května 1953 byla přejmenována rodová linie Freiherr von Poschinger von Frauenau na Freiherr von Poschinger-Bray, důvodem byl sňatek Adalberta Freiherr Poschinger s Annou Marií, dědičkou hrabat z Bray-Steinburg.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Německé šlechtické rody