náhled|Bitevní rekonstrukce u Tvarožné při 200. výročí bitvy 3. prosince 2005 Vzpomínkové akce na bitvu u Slavkova jsou různé pietní, kulturní, společenské, vzdělávací a další události, které se konaly či konají na slavkovském bojišti, případně i jinde, a vztahují se k bitvě u Slavkova. Ta proběhla mezi Brnem a Slavkovem 2. prosince 1805 a drtivě v ní zvítězila francouzská armáda císaře Napoleona I. nad spojenými vojsky ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I., čímž prakticky skončila válka třetí koalice.
Střetnutí, díky osobní účasti všech tří panovníků na bojišti nazývané též bitva tří císařů, je považováno za jedno z nejvýznamnějších v napoleonských válkách a jedno z nejslavnějších na českém, resp. moravském území, současně zanechalo krvavé následky nejen v bojujících armádách, ale i na civilním obyvatelstvu a místní krajině. Vyvolalo tak též mnoho soucitu a pietních vzpomínek. Na bojišti byly uchovávány připomínky bitvy včetně více než 20 (zdokumentovaných) hromadných hrobů a nově vznikaly pomníky, z nichž patrně nejznámější je první evropský mírový památník Mohyla míru (1912). V různé formě byla a jsou též připomínána zejména „kulatá“ výročí bitvy, ale také výročí Napoleonova narození či úmrtí a jiné související příležitosti. vlevo|náhled|Pietní akt u Mohyly míru při 188. výročí bitvy 28. listopadu 1993 Významný rozkvět tyto akce zaznamenaly v éře první republiky – již sté výročí bitvy roku 1905 sice podnítilo zájem vrcholící výstavbou Mohyly míru, ten však záhy přerušila první světová válka, až po jejím skončení a vzniku Československa tak i díky dobrým diplomatickým vztahům s Francií a silnému profrancouzskému cítění byl ve 30. letech 20. století vystavěn další významný památník na Žuráni a ve Slavkově proběhly dva ročníky Napoleonských her. V důsledku druhé světové války však začal být Napoleon přirovnáván k Hitlerovi, a tak se staly připomínky jeho vítězství spíše nechtěné. K postupnému oživování od poloviny 60. let přispěly opakované návštěvy „poutníka míru“ Norberta Brassina z belgického Waterloo a postupné zakládání klubů (přátel) vojenské historie. náhled|Bitevní rekonstrukce u Tvarožné při 210. výročí 5. prosince 2015 Po listopadu 1989 došlo k uvolnění poměrů a rozvoji cestovního ruchu, přičemž výroční vzpomínkové akce vykrystalizovaly do tradičního (nejméně) třídenního modelu zahrnujícího základní osu:
páteční zažehnutí tzv. Jiříkovských ohňů na Žuráni, které připomínají legendu spjatou s předvečerem bitvy, sobotní bitevní rekonstrukce na poli pod kopcem Santonem u Tvarožné a nedělní pietní akt u Mohyly míru na Prateckém kopci.
K tomu se koná i řada dalších souvisejících více či méně pravidelných akcí, např. připomínky Napoleonova příchodu do Brna (20. listopadu) v brněnských Denisových sadech, připomínky těsně předcházejícího bojového střetnutí ve Vyškově (28. listopadu), případně jako letní protiváha tzv. Napoleonský den či Napoleonské dny ve Slavkově u příležitosti císařových narozenin (15. srpna).
Vývoj
19. století vlevo|náhled|Obelisk v Denisových sadech v Brně roku 1820 Mnoho vojáků i civilistů zemřelo v bitvě samotné, bezprostředně po ní na následky zranění nejen přímo na bojišti, ale i v blízkém či vzdálenějším okolí, kam byli odvezeni. Také v delším časovém horizontu se hromadily oběti v důsledku epidemií a těžkých životních podmínek následujících po bitvě. Jako první tedy projevovali pietu pozůstalí, příbuzní a místní obyvatelé v oblasti mezi Brnem a Slavkovem, kteří umisťovali zprvu dřevěné a později kamenné či železné kříže a pomníky.KOPECKÝ (2009). S. 184.KOPECKÝ (2009). S. 188–189. Ve 30. letech bylo na bojišti asi 20–22 zdokumentovaných hromadných hrobů, během 2. světové války však tato dokumentace vzala za své.HANÁK (2015). S. 149. Některé z hrobů byly v průběhu 19. století exhumovány a ostatky přeneseny jinam, takto vzniklo např. pohřebiště zvané Krchůvek na Zlaté hoře nad Křenovicemi při budování silnice Křenovice–Prace.
V Brně v Denisových sadech byl v říjnu 1818 vztyčen obelisk upomínající na konec napoleonských válek. Území bitvy v roce 1833 navštívili představitelé habsburské dynastie a aristokracie, v září 1862 pak i císař František Josef I. a v červnu 1871 korunní princ Rudolf.KOPECKÝ (2009). S. 186–187.KESSLER (2017). S. 143. Po návštěvě francouzského historika a pozdějšího prezidenta Adolpha Thierse na bojišti byla roku 1863 obnovena kaple sv. Antonína Paduánského na kopci nad Újezdem. Prusko-rakouská válka roku 1866 a její veteráni v monarchii oživili zájem o válečné oběti, jejich spolky se angažovaly v budování pomníků a připomínkových aktivitách také ve vztahu k napoleonským válkám a slavkovské bitvě. V květnu 1900 byla na průčelí Janova dvora u Násedlovic umístěna pamětní deska připomínající vyjednávání rakouského s francouzským císařem u Spáleného mlýna bezprostředně po bitvě.KOPECKÝ (2009). S. 187–188.HANÁK (2015). S. 178–179.
Sté výročí 1905 náhled|upright|Výstavní panel o Aloisi Slovákovi a vzniku Mohyly míru v tamní expozici V Sokolnicích vznikl roku 1899 Komitét pro zřízení pomníku na bojišti slavkovském. Jeho iniciátorem a předsedou byl brněnský kněz Alois Slovák, který již dva roky předtím publikoval spisek věnovaný bitvě. Úsilí bylo směřováno k dokončení památníku v roce stého výročí, postup však byl pomalejší: teprve v říjnu 1909 dodal architekt Josef Fanta návrhy a samotná výstavba Mohyly míru proběhla v letech 1910–1912. Následovaly spory o vysvěcení tamní kaple, které přerušila světová válka, takže místo plánovaného srpna 1914 došlo k předání památníku veřejnosti až v březnu 1923, o dva roky později byl v sousedství otevřen i muzejní pavilon s restaurací.KOPECKÝ (2009). S. 191–192.HANÁK (2015). S. 90–94.
Mezitím tedy v roce 1905 proběhly připomínky stého výročí v obcích u Slavkova zapálením velkých vater a sloužením zádušních mší za padlé a např. v Blažovicích proběhla v září výstavka předmětů nalezených na bojišti.KOPECKÝ (2009). S. 191.KESSLER (2017). S. 144. V Bratislavě byla u příležitosti 100. výročí uzavření míru, který po bitvě u Slavkova ukončil válku třetí koalice, odhalena pamětní deska v průjezdu primaciálního paláce.KOPECKÝ (2009). S. 189.
Třicátá léta V červenci 1930 byl jako ohlas na návštěvu francouzského maršála Francheta d'Esprey z roku 1927 odhalen na Žuráni žulový památník za přítomnosti ministra národní obrany a dalších potentátů.KOPECKÝ (2009). S. 192–193. Úsilím Aloise Slováka rostlo povědomí o slavkovské bitvě i zájem o pořádání různých připomínkových akcí. Po jeho smrti v březnu 1930 se stal hybatelem dění na bojišti jeho dřívější spolupracovník Jaroslav Gregor, který kolem sebe shromáždil skupinu mladých nadšenců.
V srpnu 1930 byl založen spolek, jehož zásluhou v červnu a červenci 1931 na slavkovském zámku, který tehdy vlastnil velkostatkář Josef Pálffy, proběhla Krajinská a napoleonská výstava jako připomínka (dodatečně) 125. výročí bitvy a 110. výročí Napoleonova úmrtí. V závěru výstavy 19. července se uskutečnilo v zámeckém parku za účasti příslušníků armády velkolepě pojaté scénické představení evokující nejvýznamnější epizody slavkovské bitvy, jež se stalo přímým podnětem k oživení napoleonských tradic. Výstava samotná, kterou v krátké době navštívilo přes 70 tisíc zájemců (a 5. července též prezident Masaryk), dala také bezprostřední podnět pro vznik Napoleonského muzea a knihovny ve Slavkově v říjnu 1932, neboť řada shromážděných exponátů zde zůstala a byla svěřena Klubu přátel Francie, jenž vznikl počátkem roku 1932.KESSLER (2017). S. 146. vlevo|náhled|Napoleonské hry v časopise Letem světem z 19. září 1933|300x300pixelů Úspěch napoleonské výstavy vedl představitele města Slavkova k myšlence opakovat akce podobného charakteru. Dne 10. září 1933 se uskutečnily Napoleonské hry ve formě masového venkovního divadla v zámeckém parku za účasti asi 550 účinkujících z řad místních ochotníků, příslušníků československé armády i členů souboru Zemského divadla v Brně – v Napoleonově roli vystoupil a představení režíroval Otto Čermák.KOPECKÝ (2009). S. 194–195. Historické oděvy byly vypůjčeny z Prahy, Paříži i Vídně, z valtického zámku pak kočár císaře Františka, program zakončený ohňostrojem natáčela filmová společnost Legiafilm. Událost pod záštitou francouzského velvyslance Léona Noela sledovalo 20 tisíc diváků.
O dva roky později, 15. června 1935, byly uspořádány II. Napoleonské hry na stejném místě a v podobném duchu, tentokrát pod záštitou ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše a ministra národní obrany Bohumíra Bradáče i francouzských velvyslanců v Československu a Polsku. V programu podle scénáře Jaroslava Gregora účinkovalo již na 800 osob v historických uniformách a lidových krojích, Napoleona zosobnil herec Národního divadla v Praze Bedřich Karen. Program přímým přenosem vysílal Československý rozhlas, vznikl z něj film a byla vydána publikace. náhled|upright|Busta Aloise Slováka v interiéru Mohyly míru Mezitím v Brně vznikla roku 1934 Napoleonská společnost a spolu se slavkovským Klubem přátel Francie uspořádala 1. prosince téhož roku u Mohyly míru a v obci Prace vzpomínkovou slavnost s recitacemi a přednáškami, vojenskou hudbou a slavnostním nasvícením památníku. Přítomno bylo 20 tisíc návštěvníků.PYLLMAJER (2011). S. 182. Na podzim 1935 byly dokončeny parkové úpravy kolem Mohyly míru a 28. září byly do jejího ossaria uloženy kosterní pozůstatky padlých z roku 1805 nalezené na bojišti, současně zde byl odhalen pomníček Aloisi Slovákovi v podobě jeho busty od sochaře Josefa Axmana. Akce se zúčastnil francouzský konzul, hrála vojenská hudba a byla odsloužena zádušní mše.KESSLER (2017). S. 134. Do války pak proběhlo ještě jedno uložení ostatků v roce 1939.
Rok 1936 s těžištěm od poloviny května do konce června byl zasvěcen (zpětně) 130. výročí bitvy a velkolepé propagační akci probíhající v Praze, Brně i na slavkovském bojišti. Výstavy s napoleonskou tematikou se uskutečňovaly v řadě pražských muzeí, v Brně, na Staré pozořické poště i na slavkovském zámku, konaly se vycházky i zájezdy na místa související s bitvou i na jiná československá napoleonská bojiště.KOPECKÝ (2009). S. 195–196. V srpnu 1937 se zásluhou Jaroslava Gregora uskutečnily také III. Napoleonské hry, tentokrát ovšem ve Znojmě a se zaměřením na rok 1809.
V roce 1938 byla plánována řada výročních akcí, která se však vzhledem k vyostřující se mezinárodní situaci neuskutečnila. Klub přátel Francie se rozpustil, slavkovský zámek v říjnu 1938 obsadila československá armáda (později vystřídaná německým wehrmachtem) a muzejní exponáty byly uloženy v bednách na radnici. V červnu 1939 zanikla také brněnská Napoleonská společnost.
Poválečné období Správci Mohyly míru v roce 1944 vzhledem k blížící se frontě památník uzavřeli a v březnu 1945 ukryli většinu cenných předmětů, zatímco německá armáda již od začátku roku budovala v okolí opevnění. O Pratecký kopec se 24. dubna vedly urputné boje, budova památníku byla značně poškozena a ztratila se i řada exponátů.KOPECKÝ (2009). S. 196–197.PERNES ad. (2007). S. 92. Již v roce 1945 byla Mohyla míru opravena, i když si těžká poškození vyžádala částečnou přestavbu, a ještě třikrát do roku 1955 pak proběhlo uložení ostatků do jejího ossaria.KESSLER (2017). S. 135–136.