Poslanecká sněmovna Národního shromáždění Československé republiky byla dolní komora Národního shromáždění (parlamentu) Československé republiky v letech 1920–1939. Poslanecká sněmovna sídlila v pražském Rudolfinu.
Historie 29. února 1920 byla Revolučním národním shromážděním schválena Ústavní listina Československé republiky. Tím vzniklo dvoukomorové Národní shromáždění Československé republiky, která se skládalo z Poslanecké sněmovny a Senátu. První volby se konaly v dubnu 1920 a první schůze Poslanecké sněmovny se konala 26. května 1920, kde byl jako první předseda zvolen František Tomášek za ČSDSD. Volby v roce 1920 se nekonaly na územích, kde se měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu, což bylo Vitorazsko, Valticko, Těšínsko a území na Oravě a Spiši. Volby se také nekonaly z důvodu složité bezpečnostní situace na Podkarpatské Rusi, kde proběhly dodatečné volby až v březnu 1924.
Dne 15. prosince přijalo Národní shromáždění ústavní zákon č. 330/1938 o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Československé. Ten posílil zákonodárné pravomoci prezidenta a vlády. Vládě bylo se souhlasem prezidenta umožněno vydávat nařízení s mocí zákona. Následující den parlament ukončil své zasedání a více se již nesešel. Dne 21. března 1939 už v Protektorátu Čechy a Morava rozpustil prezident Emil Hácha Národní shromáždění.
Pravomoce a role sněmovny náhled|vlevo|Zasadání pléna ve 20. letech (včetně galerie pro veřejnost)
Ze dvou komor Národního shromáždění měla Poslanecká sněmovna silnější postavení než Senát. Československé vlády byly jmenovány a odvolávány prezidentem. Vláda mohla (ale nemusela) Poslaneckou sněmovnu požádat o vyslovení důvěry. Sněmovna naopak mohla vládě vyslovit nedůvěru. Poslanecká sněmovna a její výbory mohly interpelovat všechny členy vlády. Vládní návrhy rozpočtů a branného zákona byly přednostně podávány Poslanecké sněmovně.§ 41 ústavní listiny
V oblasti zákonodárného procesu měla Poslanecká sněmovna právo navrhovat zákony (stejně jako Senát a vláda).§ 41 ústavní listiny Poslanecká sněmovna byla usnášeníschopná za přítomnosti minimálně třetiny všech svých členů.§ 32 ústavní listiny K přijetí usnesení byly potřeba hlasy nadpoloviční většiny přítomných. Pro změny ústavy resp. přijímání ústavních zákonů a vypovězení války byl nutný souhlas třípětinové většiny všech členů. Ve věci ústavních zákonů nemohla Poslanecká sněmovna přehlasovat Senát.§ 33 a 42 ústavní listiny Senát se musel usnést o návrhu zákona schváleném poslaneckou sněmovnou do šesti týdnů (v případě rozpočtového a branného zákona tak musel učinit do čtyř týdnů). Naopak Poslanecká sněmovna měla na přijetí usnesení o senátním návrhu tři měsíce.S výjimkou právě rozpočtového a branného zákona bylo možné lhůty zkrátit nebo prodloužit pokud se na tom shodly obě sněmovny. Nepřijetí usnesení ve věci návrhu se po uplynutí lhůty považovalo u obou sněmoven za souhlas s návrhem.§ 43 ústavní listiny
V případě vzájemného přehlasování obou sněmoven měla Poslanecká sněmovna také silnější pozici. U návrhů schválených Poslaneckou sněmovnou, které Senát zamítl většinou přítomných senátorů, mohla Poslanecká sněmovna nadpoloviční většinou všech svých členů přehlasovat Senát. Pokud by první senátní veto bylo schváleno tříčtvrtinovou většinou senátorů, mohla Poslanecká sněmovna setrvat na svém usnesení třípětinovou většinou všech svých členů a její návrh pak byl přijat. V případě návrhu zákonů, které byly nejprve projednány a schváleny Senátem, mohla Poslanecká sněmovna některé zákony zablokovat tak, že ji Senát již nemohl přehlasovat. Nejprve stačil k zamítnutí Poslaneckou sněmovnou nesouhlas většiny přítomných poslanců. Poté, co Senát nadpoloviční většinou všech členů setrval na návrhu, se vyžadoval nesouhlas nadpoloviční většiny všech členů Poslanecké sněmovny. Po tomto druhém neschválení se již návrh nemohl stát zákonem. Zamítnuté návrhy nemohly být rovněž znovu podány v následujících dvanácti měsících.§ 44 ústavní listinyHynek, str. 111.
Poslanecká sněmovna na společném zasedání se Senátem volila prezidenta republiky.Hynek, str. 101. Pro společné zasedání platil jednací řád Poslanecké sněmovny a předsedal mu předseda Poslanecké sněmovny.§ 38 ústavní listiny Prezident mohl Poslaneckou sněmovnu i Senát rozpustit, do 60 dnů se ale musely konat volby.§ 31 ústavní listiny V otázkách přehlasování prezidentského veta schválených zákonů musely Poslanecká sněmovna i Senát nadpoloviční většinou svých členů přehlasovat prezidentské veto. Bez shody obou sněmoven mohla prezidentské veto přehlasovat sama Poslanecká sněmovna třípětinovou většinou všech svých členů.§ 48 ústavní listiny
Poslanecká sněmovna mohla většinou dvou třetin za přítomnosti dvou třetin poslanců přijmout usnesení o obžalobě prezidenta republiky nebo členů vlády. Soudit obžalobu pak příslušelo Senátu.§ 34 ústavní listiny Dále Poslanecká sněmovna volila přísedící volebního soudu.
Volební systém Poslanecká sněmovna se skládala z 300 poslanců volených na šestileté období ve všeobecných, tajných, rovných a přímých volbách. Volilo se na základě poměrného volebního systému ve 22 vícemandátových volebních krajích bez uzavírací klauzule. Do poslanecké sněmovny mohli (resp. byli povinni) volit občané starší 21 let a kandidovat mohla osoba starší 30 let, která neztratila právo volit a která byla minimálně tři roky československým státním občanem.
Volební kraje
Volební kraje pro volby do Poslanecké sněmovny byly určeny výčtem (soudních) okresů resp. obcí z určitého okresu. Volební kraje odpovídaly svým územním rozsahem nově vytvořeným župám. Župy byly vytvořeny mj. s účelem minimalizace počtu žup s většinou německého a maďarského obyvatelstva. Slovenské volební kraje XVI. a XX. tak měly členité území, které obsahovalo většinu německého a maďarského obyvatelstva na Slovensku. Volební kraj XX. se tak skládal z více oddělených území. Původně bylo volebních krajů 23, ale již v roce 1920 byl v důsledku zániku Těšínské župy sloučen XXII. volební kraj (Těšínsko) s volebním krajem XIV. (Moravská Ostrava) a jeho označení přiděleno Podkarpatské Rusi. Také došlo k rozdělení I. volebního kraje (Praha) na dvě části a to včetně samotné Prahy.
Z volebních krajů poslanecké sněmovny se skládaly volební kraje pro volby do Senátu
400pxVolební krajSídloMandátůVolební kraj I.APraha24Volební kraj I.BPraha24Volební kraj II.Pardubice11Volební kraj III.Hradec Králové12Volební kraj IV.Mladá Boleslav17Volební kraj V.Česká Lípa13Volební kraj VI.Louny17Volební kraj VII.Karlovy Vary12Volební kraj VIII.Plzeň17Volební kraj IX.České Budějovice13Volební kraj X.Jihlava9Volební kraj XI.Brno17Volební kraj XII.Olomouc17Volební kraj XIII.Uherské Hradiště8Volební kraj XIV.Moravská Ostrava19Volební kraj XV.Trnava9Volební kraj XVI.Nové Zámky11Volební kraj XVII.Turčanský Svatý Martin11Volební kraj XVIII.Banská Bystrica7Volební kraj XIX.Liptovský Svatý Mikuláš6Volební kraj XX.Košice7Volební kraj XXI.Prešov10Volební kraj XXII.Užhorod9
Volby a rozdělení mandátů náhled|Zasedací pořádek během druhého volebního období.
1920 (seznam poslanců) 74<span style="color: white">12<span style="color: white">33152410 111962812 122113ČSDSDČSNSČsNDRSZMLSĽSČSL
1925 (seznam poslanců) 41<span style="color: white">1047 | style="background-color: #FF8B61; width: 5.7%" |1722913 2413284513 2331KSČČSDSDBdLČsNDČSNSRSZMLHSĽSČSL 1929 (seznam poslanců) 30<span style="color: white">798 | style="background-color: #FF8B61; width: 7%" |2173914 1615324612 1925KSČČSDSDČsNDČSNSRSZMLHSĽSČSL
1935 (seznam poslanců) 4430911</span>386 5176284517 2222SdP+KdPKSČČSDSDNSjČSNSRSZMLAB(HSĽSSNSSzsPPSD)ČSL
Seznam předsedů a místopředsedů Č.ObrázekJméno (narození–úmrtí)Nástup do úřaduOdchod z úřaduVolbyObdobíStranaMístopředsedové1100pxFrantišek Tomášek (1869–1938)26. května 192017. prosince 19251920I.ČSDSDJan Botto, Mořic Hruban, František Buříval, Ludwig Czech2100pxJan Malypetr (1873–1947)17. prosince 192512. prosince 19291925II.RSZMLJan Dostálek, Josef Stivín, Jan Slavíček, Franz Spina, Jozef Budayzvolen 16. prosince 1926, František Horák, Wolfgang Zierhutzvolen 15. října 1926 za Franze Spinu12. prosince 192929. října 19321929III.Josef Stivín, Emil Špatný, Alois Roudnický, František Lukavský, Siegfried Taub, Wolfgang Zierhut3100pxFrantišek Staněk (1867–1936)3. listopadu 193218. června 1935–RSZML4100pxBohumír Bradáč (1881–1935)18. června 193520. října 1935zemřel v úřadu1935IV.RSZMLIvan Markovič, František Langr, Václav Košek, Rudolf Mlčochvzdal se funkce 14. prosince 1937, Siegfried Taubvzdal se funkce 19. října 1938, Štefan Onderčozemřel 31. března 19375100pxJan Malypetr (1873–1947)6. listopadu 193521. března 1939–RSZMLSNJ
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939) Senát Národního shromáždění ČSR Poslanecká sněmovna Říšské rady Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Literatura
Kategorie:Národní shromáždění Kategorie:Politika první republiky