Odra, průmysl minerálních olejů byla rafinerie v Bohumíně.
Historie Továrna byla založena hrabětem Jindřichem Larisch-Mönnichem II. v roce 1887 právě v této lokalitě pro své dobré železniční spojení s ropnými nalezišti v Haliči. S růstem výroby a potřebou efektivní dopravy byly vybudovány dvě vlečkové koleje. V roce 1930 dosahovala délka kolejí v závodě délky 4 kilometrů, na kterých pojížděly 2 vlastní lokomotivy a 200 cisteren . Poslední koleje byly sneseny v roce 2008.
Právě v roce vzniku rafinerie byl stanoven nový celní tarif na dovoz suroviny (ropy), tehdy zvané petrolej. Bylo výhodné dovážet ropu z Baku, protože byla destilovaná již na místě těžby. Aby vyhověla celním předpisům, byl do destilátu (petroleje) přidáván tmavý olej, který bylo možno snadno znovu oddělit destilací.
V počátečních letech byly hlavními produkty petrolej na svícení a parafin. Vybavení rafinerie odpovídalo technické úrovní doby: kotlová destilace ropy, kyselinová rafinace petrolejového destilátu a ohněm vyhřívaný mísicí kotel pro výrobu tzv. kolomazi.
V roce 1893 továrnu zakoupila uherská (maďarská) společnost Mineralöl-Raffinerie A. G., se sídlem Budapest V. Dorottya utca 7, která závod v roce 1904 rozšířila o zařízení pro výrobu parafínu a svíček.
V roce 1912 byl ředitelem Karl Meissner.
O významu rafinerie podává svědectví statistika z let 1913 až 1914, kdy rafinerie vykazovaly výrobu petroleje (metrický cent = 0,1 tuny):
Pardubice 229 000 q Bohumín 160 000 q Bratislava 77 000 q Přívoz 53 000 q Šumperk a Kralupy nad Vltavou 48 000 q Kolín 40 000 q V roce 1920 bylo postaveno zařízení na destilaci za nízkého tlaku.
Rokem 1922 přechází továrna částečně do rukou nové akciové společnosti Odra, Mineralölindustrie A. G. Neu-Oderberg (Odra, průmysl minerálních olejů, a. s. Nový Bohumín). V roce 1923 měla rafinerie kapacitu na zpracování 150 000 tun ropy a byla tak druhou největší rafinerií na území bývalého Československa. Za roky 1922 až 1929 nevyplácela společnost dividendy.
V roce 1931 byl v důsledku fúze veškerý majetek a závazky akciové společnosti Odra, Mineralölindustrie A. G. Neu-Oderberg zpětně převeden na Závody Fanto ( Fantobetriebe A.-G.) Fúze byla provedena ke dni 1. květen 1930.
V roce 1930 měla rafinerie zásobníky na 4 000 vagonů vyrobených produktů:
benzín letecký benzín automobilní benzín extrakční benzín medicinální petrolej ke svícení petrolej pro pohon traktorů plynový olej modrý olej strojní olej olej pro transformátory olej proti prachu vysocevizkózní autooleje (válcové oleje), chráněné obchodní značkou „Rotor".
Dále vyráběla parafín, asfalt a petrolejový koks.
Pro maloprodej zřídila rafinerie firmu „Photogen spol. s r.o." , která měla po celé republice čerpací stanice.
V roce 1938 vyráběla rafinerie 4 % spotřeby v Československu.
Po 2. světové válce výroba nepokračovala; budovy byly využívána jako sklady firmy Benzina a později i Ferona. Benzina zde skladovala v podzemních a nadzemních cisternách kapalné finální ropné produkty (automobilové benziny, motorová nafta, topné oleje, průmyslové oleje). V zastřešených skladech byly uskladněny vazelíny a tuky v originálním balení. V areálu skladu byl také shromažďován a upravován upotřebený olej, který byl po odvodnění expedován železničními cisternami k regeneraci do podniku Ostramo Ostrava.
Rafinerská kolonie náhled|Domy v Červené kolonii Pro své zaměstnance postavila rafinerie v roce 1908 devět domů (č.p. 375 – 383) se zdivem z neomítnutých cihel. Barva domů dala jméno této kolonii (Červená kolonie) a později i ulici (Červená kolonie). Dům č.p. 377 zničily povodně v roce 1997, a proto byl zbourán. Domy v Červené kolonii byly přestavěny, aby vyhověly požadavkům moderního bydlení, ale zůstal zachován historický ráz.
Staré ekologické zátěže V letech 1987 až 1989 byl v areálu bývalé rafinerie proveden podrobný hydrogeologický průzkum prostřednictvím hydrogeologických vrtů. Byl zjištěn rozsah kontaminace podzemní vody ropnými látkami. Následně bylo z vrtů po dobu dvaceti let prováděno čerpání kontaminovaných vod. Využití jednotlivých vrtů a intenzita čerpání se měnila se změnami firem provádějící čerpání. Množství vyčerpaných ropných uhlovodíků rok od roku klesalo, a tak bylo možno přikročit k sanaci hornin.
V roce 2007 byla sanována plocha o rozloze 18 592 m², která byla oddělena od nesanované plochy těsnicí konstrukcí. Základním prvkem těsnění byla ropným látkám odolná a nepropustná folie.
V červnu 2021 byla dokončena stavební část dekontaminace území o rozloze 5,5 hektaru po bývalé rafinérii. Následovat bude několik let trvající monitoring a sanace podzemních vod. Až poté bude území sloužit podnikání.
I když zákon ze dne 23. července 1871, kterým se stanovila nová úprava měr a vah přijal metrickou soustavu, v roce 1930 se udávala rozloha areálu 54 356 čtverečných sáhů. tedy 195 500 m² neboli 19,5 hektarů.
Reference
Kategorie:Chemické firmy Kategorie:Zaniklé průmyslové stavby v Česku Kategorie:Zaniklé stavby v Moravskoslezském kraji Kategorie:Průmyslové stavby v Moravskoslezském kraji Kategorie:Stavby v Bohumíně Kategorie:Ohrožené lokality Kategorie:Ekologické zátěže Kategorie:Zaniklo ve 20. století Kategorie:Firmy v Bohumíně Kategorie:Firmy založené roku 1887 Kategorie:Firmy založené roku 1922 Kategorie:České chemické firmy