Arturo Reyes Aguilar (29. září 1864 Málaga – 17. června 1913 Málaga) byl španělský spisovatel, básník a novinář.
Životopis Arturo Reyes byl synem Manuela Reyese y Gila a Josefiny Aguilar Adelardo. V roce 1866, když mu byly dva roky, matka opustila rodinu, odešla žít do Barcelony a vzala s sebou pouze Arturova staršího bratra Adelarda. Otec zemřel r. 1876.
Arturo se v roce 1893 oženil s Carmen Conejo Guillotovou, měli spolu šest dětí; tři z nich zemřeli mladí. Syn Artura Reyese – Adolfo Reyes (1890–1968) se také stal spisovatelem, byl známý především svou modernistickou sbírkou próz Las cenizas del sandalo (1916) a knihou Ensayos morscos (1936).
Finanční situace rodiny nebyla stabilní, s pomocí Francisca Verduga a dalších novinářů mu byla zajištěna státní podpora. Reyes často pracoval s novinami „Correo de Andalucía“ a „El Cronista“ ale nejznámější byl jako autor poezie a prózy. Některá jeho prozaická díla byla publikována v edici „El Cuento Semanal“.
Psal velmi emotivní poezii, ale uznání si získal především svými romány Cartucherita (1897) a La Goletera (1900). Napsal také stovky povídek, mezi nimiž lze vyzdvihnout Cuentos andaluces (1901), k nejvýznamnějším básnickým sbírkám patří Desde el surco (1896). Jeho styl byl spjat s osobitou interpretací dobových literárních idejí romantismu a kostumrismu s realistickým podtextem, který zároveň odrážel dotazy moderního jedince.
V roce 1911 byli Arturo Reyesj [za básnicou sbírku Béticas] a Ricardo Leon [za román El amor de los amores] oceněni cenou Fastenrath za rok 1910 a stali se korespondenty Královské španělské akademie.
Vzpomínáme na něho jako na emotivního, nadšeného a zároveň skromného člověka. V jeho dílech se odrážela spontánnost a hloubka, zároveň se však projevila i trvalá melancholičtější stránka jeho povahy. Byl přítelem Benita Péreze Galdóse, Rafaela Cansinose-Assénsse , Juana Valery a udržoval vztah také s Alcalou Galianem, José Maríou de Peredou, Ricardem Leónem, Gasparem Núñezem de Arce, Jacintem Benaventem, Ramirem de Maeztu, Alejandrem Sawou, Salvadorem Ruedou, Manuelem Altolaguirrem a Rubénem Daríem.
Arturo Reyes trpěl od mládí blíže nespecifikovanou těžkou střevní chorobou, která byla považována za příčinu jeho celkového vyčerpání a skonu. V očekávání své předčasné smrti dokončil o několik dní dříve svou poslední básnickou sbírku Del Crepusculo (1913) slovy:Dnes, když připravuji tuto poslední básnickou sbírku, která, bude-li vydána, pokud k tomu dojde, jistě přijde poté, co Bůh již ukončil mou tak zbitou existenci [...]. Zatímco vy čtete tyto stránky, já budu pravděpodobně spát sen o věčnosti [...].V roce 1964 byla v parku Málaga umístěna busta Arthura Reyese od sochaře Adriana Risuena.
Dílo
Próza El sargento Pelayo (1888). Cartucherita (1897) El lugar de la viñuela (1898). La Goletera (1900) ¡Estaba escrito! (1900) Cuentos andaluces (1901) Del bulto a la Coracha (1902, cuentos) La Maruchita (1907) Las del Pinto (1908) La Miraflores (1909) Cielo azul (1910) El del Rocío (1911) Sangre gitana (1911) Sangre torera (1912) Entre breñas (1913).
Poezie Ráfagas, 1889. Íntimas, 1891. Otoñales Del crepúsculo Béticas. Romances Andaluces
V češtině Svůdná Pepa – úvod František Sekanina; ze sbírky Cuentos andaluces; přeložil O. J. Janota; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 73. Praha: J. R. Vilímek, 1914
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Španělští básníci Kategorie:Básníci tvořící španělsky Kategorie:Cena Fastenrath Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Úmrtí v roce 1913 Kategorie:Narození v Malaze Kategorie:Úmrtí v Malaze Kategorie:Muži