Albert hrabě Lónyay de Nagy Lónya ( Albert Graf Lónyay von Nagylónya und Vasáros-Namény, nagylónyai és vásárosnaményi, gróf Lónyay Albert) (20. prosince 1850 Nagylónya – 28. března 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a dvořan ze staré uherské šlechty. V c. k. armádě sloužil od roku 1869 a byl důstojníkem husarů u různých jednotek převážně v Uhrách, několik let byl také císařským pobočníkem. V letech 1910–1914 působil jako vrchní ceremoniář u císařského dvora a nakonec zastával čestnou funkci kapitána uherské královské gardy (1914–1918). V roce 1910 byl povýšen na hraběte a v roce 1911 dosáhl hodnosti generála jezdectva.
Životopis náhled|vlevo|Hraběcí erb rodu Lónyayů Pocházel ze starého uherského šlechtického rodu Lónyaů, patřil k evangelické linii.Rodokmen rodu Lónyayů na webu euweb.cz dostupné online Narodil se v Berežské župě na zámku Nagylónya, který již neexistuje (vyhořel v roce 1965). Měl šest sester a byl jediným synem Alberta Lónyaye (1923–1904), vrchního župana Ugočské župy. Matka Rosálie (1827–1863) pocházela z rodu Kubínyiů.Rodina Alberta Lónyaye na webu geni.com dostupné online Po otci byl synovcem vlivného uherského politika Menyhérta Lónyaye. Studoval gymnázium a do armády vstoupil v roce 1869 k 9. husarskému pluku v Komárně, ještě téhož roku získal hodnost poručíka. V roce 1874 byl povýšen na nadporučíka a v letech 1875–1877 navštěvoval jezdecký institut ve Vídni. V letech 1878–1880 byl mimo aktivní službu, poté se vrátil k 9. husarskému pluku, následně vystřídal službu u dalších husarských jednotek ve Stockerau a v Pécsi. V hodnosti kapitána (1886) byl pobočníkem velitele 4. armádního sboru v Budapešti hraběte Nikolause Pejačeviće (1886–1888),Kais. Königl. Miliär Schematismus für 1887; Vídeň, 1886; s. 96 dostupné online po roce 1888 sloužil u 7. husarského pluku v Albertirsi. V roce 1891 byl povýšen na majora a tři roky vykonával službu křídelního pobočníka (Flügeladjutant) císaře Františka Josefa.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 32 dotupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1894; Vídeň, 1894; s. 71, 130 dostupné online Mezitím byl povýšen na podplukovníka (1893) a v roce 1894 byl přeložen opět k 9. husarskému pluku. Jako plukovník (1896) setrval u 9. husarského pluku jako jeho velitel (1896–1901).Husarský pluk č. 9 na webu valka.cz dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 170, 694 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 276 dostupné online
V roce 1902 byl povýšen na generálmajora, byl velitelem 5. jezdecké brigády v Jarosławi (1901-1904),Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 129, 158 dostupné online 6. jezdecké brigády v Miskolci (1904–1905),Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 278 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 127, 162 dostupné online krátce velel 3. jezdecké brigádě v Mariboru (1905) a poté byl velitelem jezdecké divize ve Vídni (1905–1907).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s 123, 164 dostupné online V roce 1906 dosáhl hodnosti polního podmaršála a od roku 1907 byl gardovým poručíkem uherské královské gardy ve Vídni.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 28, 308 dostupné online V roce 1910 byl v armádě penzionován,Služební postup Alberta Lónyaye in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 108 ale o rok později ještě dosáhl hodnosti generála jezdectva (1911).Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineGenerale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online V letech 1910–1914 zastával u císařského dvora funkci ceremoniáře zodpovědného za organizaci stolování u slavnostních tabulí (Oberststabelmeister).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 17 dostupné onlineKolektiv: Poklady na cisárskej slávnostnej tabuli. Kultúra stolovania na viedenskom dvore; Schönbrunn, 2023; s. 134 ISBN 978-3-903448-45-2Schematismus für das k.u.k. Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 177 dostupné online Nakonec byl v letech 1914-1918 kapitánem uherské královské gardy ( Kapitän der königlich Ungarischen Leibgarde, respektive a Magyar Királyi Testőrség gárdakapitánya).STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 15–16 dostupné onlineRanglisten des Kaiserlichen und Königlichen Heeres 1918; Vídeň, 1918; s. 42 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 15 dostupné online Po zániku monarchie dožil v soukromí ve Vídni.
Rodina V roce 1885 se na zámku Bartenstein oženil s princeznou Marií Henriettou z Hohenlohe-Bartensteinu (1861–1933), dcerou knížete Karla Hohenlohe-Bartensteina a Rosy, rozené hraběnky Šternberkové.Rodokmen rodu Hohenlohe-Bartenstein na webu euweb.cz dostupné onlineAlbert Lónyay na webu geneanet dostupné online Marie Henrietta byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Jako vdova se usadila v Badenu, kde je také pohřbena spolu se svým mladším synem Arnoštem.Hrobka rodiny Lónyaů na webu findagrave dostupné onlineHřbitov Helenenfriedhof v Badenu na webu royaltyguide dostupné online Z manželství se narodily tři děti,Rodina Alberta Lónyaye na webu geni.com dostupné online synové Karel (Károly, 1886–1950) a Arnošt (Ernö, 1898–1958) sloužili v c. k. armádě a poté žili v soukromí, dcera Róza (1888–1970) se provdala za britského důstojníka kapitána George Jervise Wooda (1878–1958).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 568 dostupné online Jejich dcera Marie Terezie (1910–1985) byla manželkou knížete Ernsta z Hohenbergu.Rodokmen rodu Hohenbergů na webu euweb.cz dostupné online
Tituly a ocenění Od roku 1880 byl c. k. komořímHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online a jako vysoký hodnostář u dvora obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online V roce 1910 byl zároveň povýšen na hraběte (příslušný diplom byl podepsán císařem Františkem Josefem v Ischlu 8. července 1910).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 566 dostupné online Během vojenské služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku, vzhledem ke své službě císařského pobočníka a později vysoce postaveného dvořana obdržel řadu vyznamenání také od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Alberta Lónyaye in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 18 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1900) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1916) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny III. třídy (1886, Německo) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (1892, Sasko) alt=|60x60pixelů Řád Fridrichův (1892, Württembersko) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (1893, Německo) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské hvězdy (1893, Rumunsko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1894, Německo) alt=|60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (1894, Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Isabely Katolické (1904, Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Vojenského záslužného řádu (1906, Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu gryfa (1909, Meklenbursko-Zvěřínsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Michaela (1912, Bavorsko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu koruny (1912, Belgie) 60x60pixelů velkokříž Královského řádu za vojenské zásluhy (1912, Bulharsko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (1917, Německo) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (1917, Bulharsko) alt=|60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (1917, Osmanská říše)
Odkazy Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 215–216 (heslo Albert Lónyay) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () Externí odkazy Albert Lónyay in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu gryfa Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy Kategorie:Nositelé Řádu Isabely Katolické Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Narození 28. prosince Kategorie:Narození v roce 1850 Kategorie:Úmrtí 28. března Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži