Bettina von Arnim, roz. Elisabeth Catharina Ludovica Magdalena Brentano, známá též jako Bettina Brentano, (4. dubna 1785 Frankfurt nad Mohanem – 20. ledna 1859 Berlín) byla německá spisovatelka období romantismu a hudební skladatelka. Všestranně nadaná, samostatná a excentrická žena se angažovala i v sociálních otázkách. Byla manželkou Achima von Arnim a přítelkyní Johanna Wolfganga von Goethe, který byl její životní láskou.Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských. Praha: Odeon 1987. S. 106.

Život Narodila se do početné rodiny zámožného obchodníka italského původu Petera Antona Brentana. Její matka Maximiliane von La Roche (dcera Sophie von La Roche, jedné z nejvlivnějších spisovatelek 18. století) byla německého původu. Zemřela v roce 1793 a Bettina byla se třemi sestrami poslána do školy v klášteře voršilek ve Fritzlaru poblíž Kasselu. Po smrti svého otce bydlila od roku 1797 u své babičky Sophie von La Roche v Offenbachu nad Mohanem. Jejím bratrem byl básník Clemens Brentano, přítel a spolupracovník jejího pozdějšího manžela Achima von Arnim.Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. Praha: LIBRI 2018. S. 73-74.

Goethe Roku 1802 se seznámila s mladou básnířkou Karolinou von Günderrodovou a několik roků si dopisovaly. Tento vztah skončil Karolininou sebevraždou, kterou spáchala kvůli nešťastné lásce v roce 1806. Tato událost přispěla k prohloubení Bettinina zájmu o romantickou literaturu, především o dílo Johanna Wolfganga Goetha. V korespondenci své babičky již dříve našla milostné dopisy, které Goethe psal její matce a toužila se s ním setkat osobně. V červenci1806 navštívila ve Frankfurtu Goethovu matku, sblížila se s ní a zapisovala si její vyprávění a historky z jeho života. V dubnu 1807 se za ním vypravila do Výmaru, seznámila se i s jeho manželkou Christianou. Bettině bylo 22 let, Goethovi 58 a po této návštěvě mezi nimi několik roků probíhala čilá korespondence. Bettina Goetha obdivovala a platonicky milovala, i když se v roce 1811 provdala za Achima von Arnim. Tento vztah později literárně zpracovala v knize Goethova korespondence s dítětem (1835). V roce 1811 došlo při návštěvě Výmaru k roztržce mezi oběma ženami, po které Goethe zakázal Bettině a jejímu manželovi přístup do svého domu. K obnovení kontaktu svolil až v roce 1821, ale její neutuchající náklonnost ho obtěžovala a nakonec ji odmítl. V roce 1824 navrhla Goetheho pomník, jehož kresbu mu představila. Sochař Carl Steinhäuser pozdéji pomník Goethe a Psyché zhotovil a v roce 1855 byl postaven ve Výmaru. Dnes je v Novém muzeu ve Výmaru.Art. Goethe-Denkmal, in: Gitta Günther, Wolfram Huschke, Walter Steiner (Hrsg.): Weimar. Lexikon zur Stadtgeschichte. Hermann Böhlaus Nachfolger, Weimar 1998, S. 172.

Po smrti své babičky žila od roku 1807 několik let převážně u své starší sestry Kunigunde von Savigny nejprve v Marburgu v Hessensku, později v Berlíně. Studovala zpěv, skladbu a hru na klavír. Své první písně uveřejnila pod pseudonymem Beans Beor. Krátkou dobu zpívala v Berlínské pěvecké akademii a také skládala písně na náměty helénské poezie. Roku 1810 se ve Vídni seznámila s Beethovenem, který jí věnoval dvě skladby na Goetheho básně Znáš ten kraj? a Nová láska, nový život (opus 75). Manželé von Arnimovi se s Beethovenem setkali v červenci 1812 v Teplicích, kde se seskupil okruh předních německých učenců a umělců. Beethoven se tam také poprvé osobně setkal s J.W.Goethem.The Complete Beethoven: Day 254. The Complete Beethoven. Dostuné online

Literární a sociální činnost Její manžel Achim von Arnim pocházel z pruského junkerského prostředí a v roce 1814 Bettinu odvezl na rodové sídlo Wiepersdorf. Zatímco Bettina se po třech letech přestěhovala s dětmi do Berlína, Ludwig Achim zůstal ve Wiepersdorfu jako statkář a básník po zbytek svého života. Kromě společných návštěv žili oba odděleně, ale udržovali bohatou korespondenci. Měli spolu sedm dětí, čtyři syny a tři dcery. Manželství ukončil Achimův náhlý skon v roce 1831. Bettina se jako spisovatelka uvedla až po manželově smrti, jehož díla publikovala. Její literární činnost svědčí o neobyčejné fantasii, která bohužel strádá nevázaností a nejasností. Pro tyto vlastnosti byla nazývýna "Sibyllou romantické literatury".Ottův slovník naučný. 2. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1996. S. 763. thumb|Bettina von Arnim s návrhem Goethova pomníku (lept, 1838) V Berlíně se zařadila do vysoké společnosti, na jejich salonních společenských setkáních byli hosty berlínští umělci a intelektuálové jako Ludwig Tieck, bratři Grimmové, Friedrich Schleiermacher a hrabě August Neidhardt von Gneisenau. Znala se s hudebními skladateli Robertem Schumannem, Franzem Lisztem, Felixem Mendelssonem-Bartholdym, Johannesem Brahmsem, Johannou Kinkelovou, houslistou Josephem Joachimem. V roce 1829 se sblížila s německou spisovatelkou židovského původu Rahel Varnhagen von Ense, která velice usilovala o zrovnoprávnění žen i židů a její názory Bettinu značně ovlivnily. Osobně se také přátelila s pozdějším pruským králem Fridrichem Vilémem IV., ale reakční vývoj v Prusku po jeho nástupu, který byl v rozporu s jejími sociálními a politickými ideály, v ní posílil opoziční nálady. Zapojila se do emancipačních a filantropických snah Mladého Německa. Při epidemii cholery v Berlíně v třicátých letech se angažovala pro sociální pomoc v chudinských čtvrtích a sama pečovala o nemocné. V roce 1835 vydala knihu své korespondence s Goethem, která vzbudila značnou pozornost. Její myšlenky byly blízké myšlenkám raných socialistů ; roku 1842 se setkala s Karlem Marxem, a držela se myšlenky lidového krále: "Král by měl společně se svou komunitou občanů vytvořit stát, ve kterém by chtěli žít!". V roce 1843 vydala spis s názvem Tato kniha patří králi, v němž za hlavní viníky tíživé situace označila královy poradce. V příloze zveřejnila otřesné doklady o životě lidí z chudinské čtvrti Rosenthal. Dílo, které se skládá z fiktivních dialogů mezi Goethovou matkou a matkou pruského krále, bylo v Bavorsku zakázáno.

Stala se první známou německou spisovatelkou, která zdůrazňovala právo pracujících lidí na důstojný život. Kniha vyvolala rozruch v reakčních kruzích, které ji činily odpovědnou za nepokoje mezi slezskými tkalci. V roce 1847 žádala osvobození polských revolucionářů nespravedlivě odsouzených za velezradu. V boji proti národnímu útlaku polského lidu pokračovala spisem K rozpuštěnému pruskému národnímu shromáždění, který byl vydán v Paříži pod pseudonymem. V rozčarování, které následovalo po neúspěšné revoluci v roce 1848, napsala knihu Rozhovory s démony (1852), v nichž obhajovala zrušení trestu smrti a v níž nastolila otázku odstranění trestu smrti, rovnosti žen s muži a rovnoprávnosti židů. Kniha byla pruskou cenzurou zakázána.

V roce 1844 vydala knihu Jarní věnec Clemense Brentana, uvitý z dopisů mladosti, jak si to sám přál, román z vycházející z autentické korespondence mezi sourozenci. V roce 1853 byly vydány její sebrané spisy.

Smrt a odkaz náhled|Zámek Wiepersdorf Roku 1854 Bettina von Arnim utrpěla záchvat mrtvice, po kterém ochrnula na polovinu těla, ztratila zrak i sluch. Zemřela 20. ledna 1859 v Berlíně v kruhu své rodiny. Pochována byla na malém hřbitově ve Wiepersdorfu vedle svého manžela.

V roce 1985 byla v Berlíně založena Společnost Bettiny von Arnim (Bettina-von-Arnim-Gesellschaft) u příležitosti jejích 200. narozenin s cílem seznámit širší veřejnost s jejím životem a dílem.Bettina-von-Arnim-Gesellschaft. Dostupné online

Je jednou z postav románu Milana Kundery Nesmrtelnost.Kundera Milan: Nesmrtelnost. Slovník české literatury. Dostupné online

Bettina von Arnim je hlavní ženskou postavou historického románu Das Erlkönig-Maneuver Roberta Löhra z roku 2007, v němž je popsán konflikt mezi jejím idolem Goethem a manželem Achimem von Arnim.MEYER, Frank. Tote Klassiker als lebendige Abenteurer. Deutschlandfunk Kultur. Dostupné online

Dílo Literární tvorbu Bettiny von Arnim lze rozdělit do dvou hlavních okruhů: romantické (první období), ve kterém tvořila díla psaná osobitým, zpola faktografickým stylem, který je kombinací reality a fikce. Patří sem knihy založené na korespondenci a zápisech z deníků, upravené pro literární efekt. sociální, ve kterém se tvorbou blížila hnutí Mladé Německo, angažovala se v boji proti chudobě a volala po zlepšení postavení žen a dělnictva.

Výběrová bibliografie Tagebuch (1835. Deník)Tagenbuch. Deutsches Textarchiv. Dostupné online Goethes Briefwechsel mit einem Kinde (1835.Goethova korespondence s dítětem), kniha připomínající epistolární román vzniklá na základě autorčiny korespondence s Goethem a s jeho matkou. Die Günderode (1840, Günderode), kniha připomínající epistolární román vzniklá na základě autorčiny korespondence s tragicky zesnulou (sebevražda) německou spisovatelkou Karoline von Günderrode, do které zařadila i její tvorbu. Výsledkem je nový druh kompozice, která přesahuje dokumentární charakter a rozvíjí filozofický diskurz.MURRAY, Christopher John a kol. Encyclopedia of the Romantic Era 1760-1850. Taylor & Francis, Abingdon-on-Thames 2004. S. 25-27. Das Leben der Hochgräfin Gritta von Rattenzuhausbeiuns (1840, Život hraběnky Gritty von Rattenzuhausbeiuns, pohádka, společně s dcerou Giselou.Gisela von Arnim. Projekt Gutenberg-De. Dostupné online Dedié à Spontini (Věnováno Spontinimu), sborník písní, které autorka napsala jako projev sympatií k italskému hudebníkovi Gasparovi Spontinimu, který na základě procesu pro urážku majestátu přišel o místo dvorního kapelníka v Berlíně.Bettine von Arnim. Bibliotheca Augustana. Dostupné online Dies Buch gehört dem König (1843, Tato kniha patří králi) , v knize kritizuje poměry v berlínkých chudinských čtvrtích a věří v realizaci sociální spravedlnosti shora.Král, o kterém je řeč, je starostlivý patriarcha, idealistická konstrukce, která vychází z konceptu osvíceného monarchy, ale je také ovlivněna romantickou naléhavostí a Bettininou vlastní přímou zkušeností s životem nižších tříd. Clemens Brentano’s Frühlingskranz aus Jugendbriefen ihm geflochten, wie er selbst schriftlich verlangte (1844, Jarní věnec Clemense Brentana, uvitý z dopisů mladosti, jak si to sám přál), kniha připomínající epistolární román vzniklá na základě autorčiny korespondence se svým bratrem. Armenbuch (1844, vydáno až 1969, Kniha chudoby), vylíčenítěžkých životních podmínek slezských tkalců, které vedlo k jejich povstání v roce 1844. Jde o jednu z prvncích německých socilogických studií. Ilius Pamphilius und die Ambrosia (1848, Ilius Pamphilius a Ambrosia), filozofický epistolární román vzniklý na základě autorčiny korespondence s německým nakladatelem a literátem Philippem von Nathusiusem.Bettina von Arnim, born Brentano. The von Arnim Family. Dostupné online An die aufgelöste Preussische National-Versammlung (1848, Rozpuštěnému pruskému národnímu shromáždění), anonymně vydané memorandum vyvolané událostmi roku 1848..Bettina von Arnim. Projekt Gutenberg-De. Dostupné online Gespräche mit Daemonen. Des Königsbuchs zweiter Teil (1852, Rozhovory s démony. Druhá část královské knihy, v této knize, založené na dialogovém scénáři, v němž se předstírá, že na popud dobrotivého démona je zaznamenáváno, o čem mluvil se „spícím králem“ Fridrichem Vilémem IV., autorka opouští svou myšlenku na realizaci sociální spravedlnosti shora.

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

Autor Bettina von Arnim ve Wikizdrojích Stránky rodu 'von Arnim' Stránky rodu 'von Arnim' (Bettina von Arnim) Goethes Briefwechsel mit einem Kinde. Deutsches Textarchiv. Band 1, Band 2. Die Günderode. Deutsches Textarchiv.Band 1, Band 2 Dies Buch gehört dem König. Das Münchener DigitalisierungsZentrum Dostupné online Künstlerhaus Schloss Wiepersdorf

Bettina von Arnim Kategorie:Německé šlechtičny Kategorie:Němečtí ilustrátoři Kategorie:Německé romanopiskyně Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Básníci tvořící německy Kategorie:Provozovatelé salónů Kategorie:Narození v roce 1785