Heinrich svobodný pán von Hess (uváděn též jako Heß, ; 17. března 1788 Vídeň – 13. dubna 1870 Vídeň) byl rakouský polní maršál. Pocházel z úřednické šlechty a od roku 1805 sloužil v císařské armádě. Vyznamenal se v napoleonských válkách, později sloužil u různých posádek a několik let mimo jiné strávil jako brigádní velitel v Brně. V letech 1839–1860 byl náčelníkem generálního štábu rakouské armády, vynikl především v součinnosti s maršálem Radeckým v revolučních letech 1848–1849 jako velitel štábu v Itálii. Za zásluhy byl v roce 1849 povýšen na barona a obdržel dva stupně prestižního Řádu Marie Terezie. Jako vojevůdce a diplomat se uplatnil v krymské válce, v čele rakouské armády stál naposledy v další válce v Itálii (Druhá italská válka za nezávislost). Navzdory nepříznivému výsledku války byl v roce 1859 povýšen do hodnosti polního maršála. V roce 1860 rezignoval na funkci náčelníka generálního štábu a poté zastával u dvora čestnou hodnost kapitána císařské gardy. V roce 1861 byl jmenován členem Panské sněmovny. Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 227 (heslo Heinrich Hess) ISBN 80-7185-156-6
Životopis náhled|vlevo|Polní zbrojmistr Heinrich von Hess (1849) Pocházel z německé úřednické rodiny povýšené v habsburských službách v roce 1764 do šlechtického stavu.Genealogie rodu Hess in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online Byl synem guberniálního rady Františka Josefa Hesse (†1836).BRŇOVJÁK, Jiří: Hermann Lorenz von Kannegiesser na Strážovicích a Dalešicích a jeho dědicové, svobodní páni von Hess in: Genealogické a heraldické informace; Brno, 2019; s. 27–52 dostupné online Do armády vstoupil v roce 1805 a od mládí působil ve štábu generálního ubytovatele. Vyznamenal se v bitvě u Aspern a Esslingu a byl povýšen na nadporučíka. V roce 1813 byl již kapitánem, bojoval u Lipska, v roce 1814 v jižní Francii a v závěru napoleonských válek byl vyslán do Sardinie. V roce 1815 dosáhl hodnosti majora a pod knížetem Schwarzenbergem se zúčastnil závěrečných bojů proti Napoleonovi. Následující dva roky strávil znovu v Sardinii jako vojensko-diplomatický komisař, poté vystřídal službu u různých posádek, mimo jiné v Uhrách, mezitím v roce 1822 dosáhl hodnosti podplukovníka. V roce 1829 byl povýšen na plukovníka a převzal velení pěšího pluku č. 2. V letech 1831–1834 působil jako šéf generálního štábu Radeckého armády v Itálii. V této době sepsal několik vojenských instrukcí využívaných pro armádní výcvik.
náhled|vlevo|Hrobka Heinricha von Hesse na Centrálním hřbitově ve Vídni V roce 1834 dosáhl hodnosti generálmajora a v letech 1834–1839 byl velitelem brigády v Brně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1838; Vídeň, 1838; s. 63 dostupné online Přes dvacet let pak působil jako náčelník generálního štábu rakouské armády (1839–1860).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1841; Vídeň, 1841; s. 13 dostupné online V roce 1843 byl povýšen na polního podmaršála. Po vypuknutí revoluce v Itálii vyslán k armádě maršála Radeckého jako náčelník generálního štábu. Svou znalostí místních poměrů významně přispěl k Radeckého úspěšnému tažení v Itálii v letech 1848–1849, podílel se na dobytí Vicenzy a Milána, jeho jméno je spojeno i s vítěznou bitvou u Custozzy (1848). Na jaře 1849 vypracoval plány tažení v Piemontu završené vítěznou bitvou u Novary. Jako diplomat se zúčastnil mírových jednání se sardinským králem Karlem Albertem. V červenci 1849 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.
náhled|vlevo|Erb Heinricha von Hesse s dekorací Nejvyššího řádu Kristova Po potlačení revoluce byl nadále náčelníkem generálního štábu a kromě toho stál v čele císařské vojenské kanceláře.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 9 dostupné online V době diplomatické krize Německého spolku v letech 1849–1850 byl pověřen organizací mobilizaci proti Prusku. V roce 1850 byl iniciátorem založení Válečné školy (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni určené pro vzdělávání vyšších důstojního generálního štábu. Byl pověřen také několika diplomatickými misemi do Petrohradu, Berlína nebo Varšavy. Během této doby se však dostával do kompetenčních sporů s hrabětem Karlem Grünnem, který byl jako císařský generální pobočník oblíbencem mladého císaře Františka Josefa a zastáncem konzervativních názorů. Za krymské války jmenován vrchním velitelem 3. a 4. armády v Sedmihradsku, Uhrách a Bukovině, souběžně byl znovu jako diplomat vyslán do Petrohradu. V součinnosti s francouzskou a britskou diplomacií přiměl ruskou armádu vyklidit Podunajská knížectví přes ruskou početní převahu.TARLE, Jevgenij Viktorovič: Krymská válka, Praha, 1951; II. díl; s. 326–327, 331–332 V čele armády stál naposledy v roce 1859 během války se Sardinií. Po porážce u Magenty a odvolání generála Gyulaie odjel na italské bojiště spolu s císařem Františkem Josefem, který se sám jmenoval vrchním velitelem. Hessovy rady zůstaly nevyslyšeny a s podporou francouzského císaře Napoleona III. dosáhla Sardinie vítězství u Solferina. Mírová smlouva z Villafrancy z července 1859 znamenala pro Rakousko citelnou ztrátu Lombardie. Císař František Josef odjel z Itálie 8. července a vrchní velení předal Hessovi, který byl k datu 12. července povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti polního maršála.Služební postup Heinricha Hesse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 70 dostupné online Ještě téhož roku ale Hess na velení v Itálii rezignoval a v roce 1860 odstoupil i z funkce náčelníka generálního štábu. V letech 1860–1870 zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy trabantů (Hauptmann der Trabanten-Leibgarde).
Zemřel ve Vídni 13. dubna 1870 ve věku 82 let. Jeho ostatky byly v roce 1885 uloženy do čestného hrobu na vídeňském Centrálním hřbitově (skupina 14A, hrob 33).BAUER, Werner T.: Wiener Friedhofsführer; Vídeň, 2004; s. 112 ISBN 3-85439-335-0
Rodina Heinrich von Hess byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1826 se svou vzdálenou sestřenicí Marií Katharinou von Hess (1804–1828), dcerou barona Hermanna Hesse (1788–1855), dlouholetého prezidenta apelačního soudu v Čechách a velkostatkáře na Moravě. Podruhé se oženil v roce 1841 s baronkou Marií Annou von Diller (1819–1872), dcerou dvorního rady Josefa von Diller (1766–1832). Marie Anna byla později c. k. palácovou dámou.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1868; Gotha, 1868; s. 347–348 dostupné onlineZ obou manželství pocházelo celkem pět potomků, kteří ale zemřeli v dětství. Heinrich Hess s císařským svolením přenesl adopcí jméno a erb rodu Hess na svého synovce Hermanna Dillera (1840–1866), který padl jako nadporučík v bitvě u Hradce Králové za prusko-rakouské války. Adopce pak přešla na dalšího synovce c. k. nadporučíka Friedricha von Dillera (1847–1922; jméno Hess-Diller). Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 227–228 dostupné onlineFriedrichův mladší bratr Erich (1859–1926) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora a za první světové války byl místodržitelem v Haliči. Alianční jméno Hess-Diller zaniklo v roce 1948.POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 139–142 (heslo Diller-Hess) ISBN 978-80-85955-39-2
Tituly a ocenění Od narození užíval šlechtický stav s titulem rytíř (Ritter von Hess). Za zásluhy na italském bojišti v letech 1848–1849 byl v roce 1849 povýšen do stavu svobodných pánů, téhož roku obdržel také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 49 dostupné online Od roku 1844 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 49 umístěného v Brně.Přehled majitelů pěšího pluku č. 49 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 44, 45Pěší pluk č. 49 na webu valka.cz dostupné online V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Byl nositelem nejvyšších vyznamenání v Rakousku včetně dvou stupňů prestižního Řádu Marie Terezie.Nositelé Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 44, 45MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 70, 118 Během své dlouholeté vojenské i diplomatické kariéry obdržel řadu ocenění také od zahraničních panovníků. Byl také čestným členem několika vědeckých institucí.Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Hesse in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 10 Jeho jméno nese ulice Heßgasse ve vídeňské čtvrti Innere Stadt.
Rakousko 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1856) 60px|Velkokříž velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1855) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1850) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1849) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1848) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1840)
Zahraničí alt=|60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského s brilianty (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád bílého orla (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Jiří (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) alt=|60x60pixelů Řád černé orlice (Prusko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Guelfů (Hannoversko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko) alt=|60x60pixelů Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko) alt=|60x60pixelů Konstantinův řád svatého Jiří (Království Obojí Sicílie) 60x60pixelů Řád svatých Mořice a Lazara (Království Obojí Sicílie) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů Nejvyšší řád Kristův (Papežský stát) alt=|60x60pixelů Řád zähringenského lva (Bádensko) alt=|60x60pixelů Řád Fridrichův (Württembersko) 60x60pixelů Řád meče (Švédsko)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Heinrich von Hess in: Deutsche Biographie Heinrich von Hess na webu rakouského parlamentu Heinrich von Hess in: Österreichisches Biographisches Lexikon Heinrich von Hess in: Encyclopedia Britannica
Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Polní maršálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Osobnosti krymské války Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Řádu Guelfů Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Nejvyššího řádu Kristova Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Narození 17. března Kategorie:Narození v roce 1788 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 13. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1870 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži