Šestý závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 29. září 1935. Poprvé byl nazván jako Velká cena Masarykova, po prezidentu Československa T. G. Masarykovi (14. listopadu 1918 – 14. prosince 1935). Masarykova Grand Prix byla posledním velkým okruhovým závodem sezóny, byl 34. podnikem sezóny Grand Prix 1935. Po dvouleté přestávce se uskutečnilo Mistrovství Evropy jezdců vypsané asociací AIACR (pozdější FIA). Do mistrovství patřily Grand Prix Monaka, Francie, Belgie,Německa, Švýcarska, Itálie a Španělska. Mistrem Evropy se stal Rudolf Caraciola, který tak prokázal návrat do své bývalé formy po těžké havárii před třemi lety v Monte Carlu, před Luigim Fagiolim a Manfredem von Brauchitschem (všichni Mercedes-Benz W 25).
Startující vozy a jezdci Lokální magazín Měsíc, vycházející v Brně, napsal, že bezvadná organizace pořádajícího autoklubu ČAMS dala tomuto závodu punc sportovního podniku světové úrovně. Účast však byla slabší než v minulých letech, rivalita obou německých značek devalvovala význam amatérů s vlastními vozy a ti ztráceli chuť na předem prohraný boj. Mimo jiné nepřijel ani tým Mercedes-Benz, který neúčast zdůvodnil nedostatkem času na přípravu automobilů po Velké ceně Španělska, která se jela o týden dříve (22. září). Caracciola, Fagioli a Brauchitsch byli sice přihlášeni, ale do Brna nedorazili. Všeobecné mínění ale bylo, že po trojnásobném vítězství ve Španělsku a po prvních třech místech v konečném pořadí mistrovství Evropy na okruzích, nemusel Mercedes-Benz nikomu nic dokazovat. Stuttgartské vedení firmy nechtělo v závěru sezony riskovat porážku od Auto Unionu, nota bene když před rokem proti Auto Unionu v Brně neuspěli. Ve stejném termínu jako brněnský závod se konal v Itálii na toskánském okruhu Lucca podnik Coppa Edda Ciano, kde startovali z Brna známí Eugenio Siena, Renato Balestrero a Gianfranco Comotti. Guiseppe Farina měl startovat na Maserati 6C-34, ale na cestě do Brna měl jeho přepravní kamion nehodu a přitom došlo k poškození závodního vozu, takže v závodě nestartoval. náhled|Ferdinand Porsche, Eliška Junková a Hans Ledwinka (Masarykův okruh, Brno 1935) V kategorii Grand Prix startovalo jen 9 vozů, vždy po třech za týmy Scuderia Ferrari (Alfa Romeo) a Auto Union, které doplnili soukromí jezdci na Maserati a 2 Bugatti. Za tým Auto Unionu přijeli král vrchů a loňský vítěz Hans Stuck, matador Achille Varzi a 25letý nováček Bernd Rosemayer. Zajímavý tým vytvořili ing. Vladimír Gut (prodejce vozů Bugatti) a Zdeněk Pohl. Gut startoval na voze Bugatti Type 51 v týmu Zdeňka Pohla (jednalo se o vůz J. K. Lobkowicze, se kterým jezdil Z. Pohl) a Pohl startoval ve skupině Voiturette na voze MG K3 Magnette, který koupil jako mírně ojetý od George Eystona a se kterým potom dlouhá léta jezdil jeho starší bratr Jiří Pohl. náhled|Bruno Sojka a Zdeněk Pohl (Masarykův okruh 1935) Ve čtvrtek, v pátek a sobotu se konal od 9:00 do 12:00 povinný trénink, když jezdci museli objet minimálně 2 kola. Na to málem s novým vozem Alfa Romeo 8C-35 (osmiválec 2xOHC se zdvihovým objemem 3,822 l, s kompresorem Roots a výkonem 246 kW/330 k) doplatil Nuvolari, který se na okruhu objevil až ve čtvrtek v podvečer a hrozilo mu vyloučení ze závodu, ale funkcionáři Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS) našli kompromisní opatření, které Nuvolarimu umožnilo startovat. Už v tréninku došlo k senzaci. V programu pro diváky byla srovnávací tabulka, z níž se podle dosaženého času na jedno kolo dala určit průměrná rychlost, kterou daný vůz okruh projel. Tabulka byla sestavena i s rezervou takových časů, u kterých se předpokládalo, že je nikdo nemůže dosáhnout. To platilo do okamžiku, než vyjel na trať Varzi s Auto Unionem Typ B. Ten totiž zajel čas, který v tabulce vůbec nebyl! Ale v samotném závodě se Varzimu nedařilo, protože odpadl po 12. kole ze 17 pro poruchu převodovky na voze.
Po zkušenostech s týmem Mercedes-Benz se rozhodl pořadatel závodu ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko) ze dvou termínů nabídnutých mu mezinárodní asociací AIACR pro rok 1936, zvolit si jarní termín, 7. května 1936. Jak známo, závod se však v roce 1936 kvůli organizačním problémům a kolizi termínů s Velkou cenou Tripolisu a Velkou cenou Tunisu na brněnském okruhu nekonal. náhled|Bernd Rosemeyer před boxy (Brno 1935) náhled|Vozy Auto Union před Velkou cenou v Brně, st. č. 8 pozdější vítěz Bernd Rosemeyer, u st. č. 4 (Stuck) ve světlém plášti dr. Ferdinand Porsche (1935) Startující vozy a jezdci silnější skupiny St. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotor4Hans StuckAuto Union AGAuto Union Typ B5.0V-166Achille VarziAuto Union AGAuto Union Typ B5.0V-168Bernd RosemeyerAuto Union AGAuto Union Typ B5.0V-1610László HartmannL. HartmannMaserati 8CM3.0R-812Vladimir GutZ. PohlBugatti Type 512.3R-814Jean-Pierre WimilleJ. P. WimilleBugatti Type 593.3R-816Tazio NuvolariScuderia FerrariAlfa Romeo 8C-353.8R-818Louis ChironScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P33.2R-820Antonio Brivio-SforzaScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P33.2R-8
Startovní rošt Poprvé obě skupiny závodních vozů (Grand Prix a Voiturette) startovaly společně. náhled|Start Velké ceny v Brně, st. č. 4 Stuck, st. č. 6 Varzi, st. č. 8 Rosemeyer (1935) náhled|Velká cena Masarykova 1935, start závodu, vpředu ujíždějí 3 vozy Auto Union B (Stuck, Varzi, Rosemeyer), vlevo st. č. 16 Nuvolari (Alfa Romeo 8C-35) objíždí po krajnici stojící vůz st. č. 10 Hartmanna (Maserati 8CM) náhled|Start Velké ceny Masarykovy, v čele Stuck, Varzi a Rosemeyer (1935) +1. řadaPos. 1Pos. 24 Stuck Auto Union6 Varzi Alfa Romeo2. řadaPos. 3 8 Rosemeyer Auto Union3. řadaPos. 4Pos. 510 Hartmann Bugatti12 Gut Bugatti4. řadaPos. 614 Wimille Bugatti5. řadaPos. 7Pos. 816 Nuvolari Alfa Romeo18 Chiron Alfa Romeo6. řadaPos. 920 Brivio Alfa Romeo7. řadaPos. 10Pos. 1140 Sojka Bugatti46 Veyron Bugatti8. řadaPos. 1248 Rüesch Maserati9. řadaPos. 13Pos. 1450 Wilheim Bugatti52 Komár Bugatti10. řadaPos. 1554 Hošťálek Bugatti11. řadaPos. 16Pos. 1756 Pohl MG60 Steinweg Bugatti12. řadaPos. 1862 Seaman ERA13. řadaPos. 19Pos. 2064 Valette ERA66 Bianco Maserati14. řadaPos. 2154 Tuffanelli Maserati15. řadaPos. 2270 Landi Maserati Průběh závodu Vozy nad 1500 ccm (Grand Prix) Závod před zraky 150 000 až 180 000 diváků, mezi nimiž nechyběl předseda vlády Jan Malypetr, odstartoval v obvyklý čas, o půl jedenácté dopoledne. Poprvé (a naposledy) startovaly obě kategorie vozů současně. Za hřmění divoké smečky se stříbrné Auto Uniony okamžitě ujaly vedení se Stuckem vpředu, kterého následoval Varzi a Rosemeyer. Varzi se v průběhu 1. kola (za Ostrovačicemi) dostal před Stucka a před hlavní tribunu dojely Auto Uniony v pořadí Varzi, Stuck a Rosemeyer. Za nimi projeli Nuvolari, Wimille, Chiron, Brivio a nakonec Hartmann, který se opozdil na startu. Ing. Vladimír Gut v bugatce Zdeňka Pohla odstoupil hned po 1. kole s prasklým olejovým potrubím. náhled|Tazio Nuvolari, Alfa Romeo 8C-35, po doplnění vody do chladiče před závěrem závodu vyjíždí na trať (1935) Po třech kolech se změnilo pořadí v čele. Vedl Varzi před Rosemeyerem, který předjel Stucka, Nuvolari byl stále čtvrtý, za ním byli Wimille, Chiron, Brivio a Hartmann. Varzi si udržoval stále své kolosální tempo a ve 4. kole zajel nejrychlejší kolo závodu a současně vytvořil nový traťový rekord v čase 12:37 min (138,6 km/h). Stuck na třetím místě měl v 3.kole (podle jiného zdroje k tomu mělo dojít už v 1. kole) zvláštní nehodu. Srazil se totiž s nízko letícím ptákem tak nešťastně, že mu tento střet roztříštil triplexové sklo brýlí a některé střepiny pronikly do pravého oka. Stuck se sice udržel na silnici, ale na jedno oko v podstatě neviděl, protože mu poraněné oko v okamžiku oteklo. Pokračoval sníženým tempem do boxů, kde po 5. kole předal vůz rezervnímu jezdci Paulu Pietschovi. Ten ovšem tímto zdržením v boxech klesl za Nuvolariho na čtvrté místo. náhled|Velká cena Masarykova, průběh závodu (1935) Jean-Pierre Wimille na Bugatti postupně zpomaloval a v šestém kole projel kolem tribun již za Chironem a Briviem na sedmém místě. Wimille nakonec odstoupil v osmém kole kvůli neobvyklému zranění. V den závodu ho totiž na hotelu tak energicky probouzeli, že spadl z postele a zlomil si 2 žebra. Přes toto zranění do závodu odstartoval, ale pro nesnesitelnou bolest musel odstoupit. Varzi, který byl ve vedení v podstatě od 1. kola závodu, ve 12. kole za Pisárkami nápadně zpomalil a potom s problémy na motoru odstavil auto v boxech. To umožnilo Rosemeyerovi, Nuvolarimu, Chironovi a Briviovi jej předjet. Ve 13. kole převzal ošetřený Stuck, aby zachránil čest týmu, vůz od Pietsche, ale ne na dlouho. Snad pro podezřelé zvuky z motoru ve 14. kole vyjel z okruhu. S vysvětlením se zdroje liší. Jel prý do města nechat si ošetřit oko do nemocnice. Jiný zdroj uvádí, že odjel do města, aby navštívil přítele Friedricha Rohrera, majitele tiskárny s vydavatelstvím a také olympionika ve stolním tenisu (Paříž 1924). Za vedoucím Rosemeyerem se zatím rozpoutal tuhý souboj o 2. místo. Ve 12. kole byl Chiron stále více než dvě minuty za Nuvolarim. Ten však zastavil v depu, aby doplnil vodu (vzpomínka na závod v roce 1930 byla pro něj stále ještě živá). Jak Chiron zrychlil, dokázal smazat ztrátu už jen na 12 vteřin po 16. kole, ale létajícího Mantovana už nepředjel. V cíli byl o čtyři vteřiny za Nuvolarim.
Po 17 kolech projel Rosemeyer vítězně cílem za bouřlivého jásotu diváků, v čase 3:44:10,6 h a průměrné rychlosti 132,6 km/h. Měl více než šest minut náskok před Nuvolarim, kterého po pár vteřinách následoval Chiron. Brivio zaostal o 8 minut a Hartmann o dvě kola. Toto bylo Rosemeyerovo první vítězství v Grand Prix a také jeho vůbec první vítězství v závodním voze. Všichni 4 první jezdci překonali loňský čas Stucka (první Rosemeyer o víc než 11 minut), k čemuž nepochybně přispěla i nová betonová vozovka od Ostrovačic až do zatáčky k Novému Lískovci (státní silnice Praha-Brno).
Mimo vítězství se Rosemeyer "dočkal" ještě jednoho úspěchu, seznámil se zde se svou budoucí manželkou, známou pilotkou Elly Beinhornovou. Ta v roce 1935 na pozvání v brněnském aeroklubu přednášela o letectví (za účelem získání financí na své lety) a jako host stáje Auto Union se zúčastnila Masarykovy Grand Prix. Ta se konala v době její návštěvy v Brně. Vítězem závodu se stal nováček Bernd Rosemeyer a Elly byla požádána tiskovým mluvčím Auto Unionu, aby šla pogratulovat mladému vítězi. O necelý rok později 13. července 1936 měli svatbu. Rosemeyer si udělal pod instruktorstvím manželky pilotní průkaz a v roce 1937 letěli na opožděnou svatební cestu Messerschmittem do Jižní Afriky, kde Rosemeyer absolvoval závody, v Kapském Městě a East Londonu. náhled|Svatba Elly Beinhornové a Bernda Rosemeyera (1936) PořadáSt. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotorKolaČas/stavDif1.8Bernd RosemeyerAuto Union AGAuto Union B5,0V-16173:44:10,6 h2.16Tazio NuvolariScuderia FerrariAlfa Romeo 8C-353.8R-8173:50:48,4 h + 6:37,8 min3.18Louis ChironScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P33.2R-8173:50:52,2 h + 6:41,6 min4.20Antonio BrivioScuderia FerrariAlfa Romeo Tipo B/P33.2R-8173:52:12,0 h + 8:01,4 min5.10László HartmannL. HartmannMaserati 8CM3.0R-8154:01:00,0 h – 2 kolaDNF4H. Stuck / P. PietschAuto Union AGAuto Union B5,0V-1613Stuck zraněn/motorDNF6Achille VarziAuto Union AGAuto Union B5,0V-1613převodovkaDNF14Jean-Pierre WimilleJ.-P. WimilleBugatti T592.9R-86prasklé olejové potrubíDNF12Vladimír GutZ. PohlBugatti T512.3R-81prasklé olejové potrubí Poznámka DNF… neklasifikovaní pro malou ujetou vzdálenost R-8… řadový osmiválcový motor V-16… šestnáctiválcový motor do V
Vozy do 1500 ccm (Voiturette) náhled|Richard Seaman na voze ERA B vítěz kategorie Voiturette (Brno 1935)