náhled|vpravo|350px|Křest úplným ponořením do řeky v New Bernu v Severní Karolíně na přelomu 19. a 20. století. náhled|upright|Masacciova malba z 15. století, kaple Brancacci, Florencie Křest ponořením (známý také jako křest imerzí nebo křest submerzí) je způsob křtu, který se odlišuje od křtu afúzí (poléváním) a asperzí (kropením), někdy bez upřesnění, zda se jedná o úplné nebo částečné ponoření, „Křest (řec. baptizein, ,ponořit do vodyʻ) Iniciace do křesťanské víry skrze bohoslužebný obřad, při němž se voda aplikuje pokropením (asperzí), poléváním (afúzí) nebo ponořením za současného vyslovení trojiční formule... Hlavní způsoby křtu jsou imerze (ponoření nebo potopení), polévání (afúze) a pokropení (asperze).“ „Křest. Pokropení, polévání nebo ponoření do vody jako akt křesťanské iniciace a poslušnosti Kristovu příkazu.“ „V křesťanství představuje křest – buď ponořením do vody, nebo pokropením – první akt včlenění „do Krista“ a do společenství církve.“ „Slovo křest je transliterací řeckého slova baptizo, které znamená ponořit, potopit nebo namočit... V novozákonních dobách se křtilo jedním ponořením, trojí ponoření se objevilo až později; příležitostně se v případě nemoci nebo nedostatku vody používala afúze.“ „Předpokládá se určitá forma ponoření, ačkoli je povolena afúze, pokud chybí tekoucí nebo stojatá voda: ,Nemáš-li ani jedno, nalij třikrát vodu na hlavuʻ.“ ale velmi často s uvedením, že křtěná osoba je ponořena do vody úplně. „Ponoření, křest (BAP-tih-zuhm bai ih-MER-shuhn): Způsob křtu, při němž je člověk třikrát celý ponořen do vody a přitom je vyslovena trojiční formule. V Obřadu křtu je ponoření uvedeno jako první způsob křtu. Při ponoření kandidát sestoupí dolů nebo do bazénu s vodou ve výšce pasu.“ „Ačkoli se mnoho diskusí zaměřuje na různé výklady jednotlivých forem křtu, každá z nich (ponoření, pokropení nebo polévání) je jasně spojena s konceptem očištění a identifikace, což jsou dvě nedílné součásti křtu Duchem. Ponoření však zřetelněji zobrazuje symbolický aspekt křtu, neboť jeho tři kroky – imerze (ponoření do vody), submerze (ponoření pod vodu) a emerze (vynoření z vody) – více odpovídají konceptu vstupu do Kristovy smrti, zakoušení odpuštění hříchů a povstání, aby člověk žil v novosti Kristova vzkříšeného života – .“ „Podle pravidel zdaleka největší části křesťanské církve může být voda použita jedním ze tří způsobů: ponořením (imerzí), kdy se přijímající ponoří tělem do vody a kdy se během obřadu ponoří hlava buď jednou, nebo třikrát pod hladinu; afúzí, kdy se voda vylije na hlavu přijímajícího, který stojí buď ve vodě, nebo na suché zemi; a asperzí, kdy se voda pokropí na hlavu nebo na obličej. 1. Ponoření (Imerze) – Často se tvrdí, že slovo baptízein znamená vždy ,ponořitʻ nebo ,potopitʻ, a že tedy křesťanský křest musel být původně prováděn pouze ponořením a že ostatní dvě formy, afúze a asperze, jsou neplatné – že nemůže existovat žádný skutečný křest, pokud se nepoužívá metoda ponoření. Slovo, které vždy znamená ,ponořitʻ, však není baptízein, ale báptein; baptízein má širší význam; a jeho použití pro označení židovského obřadu polévání rukou vodou – ; je v souladu s tím, co se říká ,ponořitʻ; jak již bylo řečeno, ukazuje, že ze samotného slova nelze vyvodit závěr, že ponoření je jediným platným způsobem provedení obřadu... Když se používalo ponoření, byla hlava přijímajícího ponořena třikrát pod hladinu při zmínce každého jména Nejsvětější Trojice; když se používal způsob afúze, byl stejný odkaz na Nejsvětější Trojici zachován tím, že se na hlavu třikrát vylila voda. Oba způsoby, které byly uznávány a předepsány na počátku 2. století, se zřejmě používaly po celé apoštolské období, i když konečné informace o tom chybí.“ „Jeden z jejich nejsilnějších argumentů se točí kolem řeckého slova pro křest v Novém zákoně. Jeho převažující význam je ,ponořitʻ (imerze) nebo ,potopitʻ, což znamená, že ten, kdo přijímal křest, byl ponořen pod vodu.“ Tento termín se také, i když méně často, používá výhradně pro způsoby křtu, které zahrnují pouze částečné ponoření (viz níže Terminologie).

Terminologie Křest ponořením někteří chápou jako ponoření celého těla pod hladinu vody. „Janův křest má jisté podobnosti s rituálním omýváním v Kumránu: oba se týkaly odchodu do pouště, kde se čekalo na Pána; oba byly spojeny s asketickým životním stylem; oba zahrnovaly úplné ponoření do vody; a oba měly eschatologický kontext.“ „Ponoření však zřetelněji zobrazuje symbolický aspekt křtu, protože jeho tři kroky – zanoření (vstup do vody), ponoření (vstup pod vodu) a vynoření (výstup z vody) – lépe odpovídají pojetí vstupu do Kristovy smrti, zakoušení odpuštění hříchů a povstání, aby člověk žil v novosti Kristova vzkříšeného života – .“ „Ponoření, křest (BAP-tih-zuhm bai ih-MER-shuhn): Způsob křtu, při němž je člověk třikrát celý ponořen do vody, přičemž je vyslovena trojiční formule. V Obřadech křtu je ponoření uvedeno jako první způsob křtu. Při ponoření kandidát sestoupí do vody nebo do bazénu s vodou ve výšce pasu.“

Jiní mluví o křtu ponořením jako o kompletním nebo částečném „Pokud jde o způsob křtu, je pravděpodobné, že původně se křtilo ponořením, úplným nebo částečným.“ „Úplné nebo částečné ponoření kandidáta se zdá být formou, která má nejlepší oporu v Tradici a je přijatelná pro většinu církví.“ „Křest může být udělen úplným nebo částečným ponořením.“ a nepovažují za tautologické označovat určitou formu křtu ponořením jako „úplnou“ nebo „totální“.

Jiní používají termín „křest ponořením (imerze)“ pro pouhé částečné ponoření hlavy do vody nebo polévání hlavy člověka stojícího ve křestním bazénu, „V rané církvi se křtilo jedním ze čtyř způsobů: úplným ponořením celého těla, ponořením hlavy, poléváním nebo asperzí či pokropením.“ „Existují čtyři základní způsoby křtu: (1) ponoření (neboli úplné ponoření) ; (2) ponoření, kdy se ponoří hlava s tím, že kandidát stojí ve vodě nebo bez ní; (3) afúze, kdy se voda lije na hlavu a (4) ...“ „J. G. Davies je pečlivě vyložil, a protože jsou pro archeologické zkoumání relevantní, musíme je stejně pečlivě rozlišovat. Čtyři hlavní způsoby jsou následující: 1. Submerze; neboli úplné ponoření, kdy se kandidát krátce, ale úplně ponoří pod vodu, po vzoru těch, které Jan křtil v řece Jordán; 2. Imerze; kdy je hlava, jakožto hlavní sídlo rozumové a duchovní podstaty člověka, nějakým způsobem ponořena, přičemž kandidát musí stát v téže nádrži s vodou nebo bez ní; 3. Afúze; ...“ a místo toho používají pro křest, který zahrnuje úplné ponoření těla pod vodu, termín „křest potopením (submerze)“. „Způsob křtu, používaný přinejmenším od 2. století, při němž byla část těla kandidáta ponořena do křestní vody, která byla vylita na zbytek těla. Tento obřad se ve Východní církvi vyskytuje dodnes. V Západní církvi začal být od cca 8. stol. nahrazován metodou afúze, i když její používání bylo podporováno ještě v 16. stol., jak je tomu dodnes v anglikánské a katolické církvi. Tento termín se občas volně používá i pro *submerzi, od níž je třeba ji přísně odlišovat.“

Rané křesťanství Hlavní článek: Křest v raném křesťanství

Učenci se obecně shodují, že raná církev křtila ponořením. „Odborníci na Nový zákon se obecně shodují, že raná církev křtila ponořením.“ Používala i jiné formy. „Představujeme si, že ponoření se používalo běžně, ale na základě Nového zákona je těžké trvat na tom, že ponoření bylo jedinou používanou formou.“, což Porter a Cross v knize Dimensions of Baptism (2002), s. 2, označují za „přesvědčivý argument“. Ponoření bylo pravděpodobně normou, ale v různých dobách a na různých místech se pravděpodobně používalo ponoření, ať už úplné nebo částečné, a také afúze. „Zdá se, že to říká, že křest ponořením (imerze) byl postup doporučovaný pro obecné použití, ale že byl platný i způsob afúze, který byl předepsán při různých příležitostech.“ Křest nemocných nebo umírajících se obvykle prováděl jiným způsobem než částečným ponořením a byl stále považován za platný.

Někteří autoři hovoří o prvních křesťanech, kteří křtili úplným ponořením (tj. ponořením křtěné osoby), „Ponoření (submerze) pod vodu při křtu – který se koná v Ježíšově jménu – znamená, že osoby prožily Boží soud v Kristu.“ „Novozákonní popisy křtu naznačují úplnou koupel.“ „Zdá se také, že vyznání bylo vyjádřeno v odpovědích, které křtěný odpovídal na otázky křtícího během křestního obřadu, který se obecně musel konat úplným ponořením do tekoucí vody v úplné nahotě.“ Podle Bible se křtilo ponořením (imerzí), to znamená, že se člověk celý ponořil pod vodu, obvykle v řece nebo jezeře (což je odkaz na Janovu praxi v řece Jordán). nebo uvádějí pouze to, že se upřednostňovalo úplné ponoření. „Nejdříve se dávala přednost křtu v tekoucích proudech nebo v moři – ; ; Didaché 7. Další v pořadí bylo úplné ponoření do fontány nebo nádrže o velikosti vany (Tertulián, Křest 4). Úplné ponoření připomínalo propast potopy nebo Rudého moře a opětovné vynoření na denní světlo připomínalo Ježíšovu smrt a vzkříšení – .“ Jiní hovoří o prvních křesťanech, kteří křtili buď ponořením, nebo potopením. V jedné z forem raně křesťanského křtu stál kandidát ve vodě a voda se lila na horní část těla a Oxfordský slovník křesťanské církve uvádí, že přinejmenším od 2. století se křest udílel způsobem, „při němž byla část těla kandidáta ponořena do křestní vody, která byla vylita na zbytek těla“.

Archeologické důkazy náhled|upright|vpravo|Kalixtovy katakomby: Křest na obraze ze 3. století Hlavní článek: Křest