Vražda ve Slopném byla událost, při které ve čtvrtek 22. nebo pátek 23. září 2011 zemřel 77letý důchodce Miroslav Sedlář z obce Slopné na Zlínsku. Za loupežnou vraždu byli odsouzeni Maroš Straňák na 24,5 roku a David Šimon na 20,5 roku.
Vrchní soud v Olomouci muže odsoudil na základě svědectví dvou recidivistů, kterým se Straňák údajně k vraždě ve vazbě přiznal. Jeden z nich ale v roce 2023 přiznal, že tehdy lhal a jeho motivací byla snaha zkrátit si trest. Jako k významným důkazům soud přihlížel také k pachovým stopám, které jsou však obecně považovány za velmi nespolehlivé.
V případu je však mnoho nesrovnalostí, časových rozporů a nezodpovězených otázek. Dozorující státní zástupce kauzy Leo Foltýn zatajil před vynesením pravomocného rozsudku informaci, že DNA nalezená na kukle s krví oběti patří slovenskému osmnáctkrát trestanému recidivistovi Zoltánu Kovácsovi. Soud neřešil, že Sedlář měl v domě dílnu, kde prováděl ilegální úpravy zbraní, se kterými obchodoval s mafií na Slovensku. Případem se zabývá Národní centrála proti organizovanému zločinu i Ministerstvo spravedlnosti.
Obhájci odsouzených požádali v roce 2023 o obnovu procesu. Návrh na povolení obnovy řízení začala zlínská pobočka Krajského soudu v Brně projednávat 1. února 2024, jednání bylo odročeno na 11. března 2024, a poté na 4. dubna. Tehdy soudce Pavel Dvorský připustil provedení dalších důkazů a jednání odročil na 30. dubna.
Dne 15. července 2024 zlínská pobočka Krajského soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení zamítla. Podle soudce Pavla Dvorského se v případu neobjevily nové důkazy. Odsouzení proti tomuto rozhodnutí podali stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Okolnosti vraždy podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci Podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 3. června 2014 Straňák a Šimon 22. září 2011 ve večerních hodinách, pravděpodobně mezi 19. a 20. hodinou, vnikli do Sedlářova domu s cílem zmocnit se pro vlastní obohacení peněz a šperků v majetku manželů Sedlářových. Miroslava Sedláře proto na chodbě, v kuchyni i v obývacím pokoji opakovaně a vytrvale hrubě a surově fyzicky napadali, škrtili a bili po celém těle a kovovým předmětem a kopanci a dupáním mu zasadili velmi vysokou silou až s enormní intenzitou nejméně 30 ran do hlavy.
Poté v domě podle rozsudku odcizili 3000 korun. Ukradli také Sedlářův snubní prsten a prsteny a řetízky jeho manželky v ceně min. 14100 korun.
Pachatelé mu způsobili rozsáhlé zlomení lebky s hluboce vpáčenými zlomeninami, rozsáhlá prokrvácení v mozku, krevní výrony a zhmoždění v oblasti čela, levé spánkové krajiny, úst, nosu a zhmoždění krku. U poškozeného následoval otok mozku, doprovázený vdechnutím žaludečního obsahu do plic. V důsledku zranění neslučitelných se životem nejpozději 23. září 2011 mezi 12.30 a 14.30 hodin zemřel.
Následný vývoj Rodina nalezla muže mrtvého 23. září 2011. Seděl na gauči v obýváku a oblečení měl kompletně zmáčené od krve. Podle přivolané lékařky záchranné služby bylo na místě už uklizeno a rodina „za žádnou cenu“ nechtěla volat policii. Lékařku přemlouvali, ať do protokolu napíše, že šlo o náhodnou smrt. Po nátlaku rodiny tedy uvedla, že smrt nastala v důsledku pádu ze schodů.
Rodina v dalších dnech pokračovala v úklidu – s využitím Jaru a Sava vydezinfikovala podlahy, přestříkala zakrvácené zdi vápnem a vyhodila znečištěné věci z domu do kontejnerů.
Dne 26. září však patolog kontaktoval policii se zjištěním, že důchodce byl brutálně zavražděn. Na jeho těle zjistil nejméně 30 ran do hlavy a dalších částí těla.
Policie pak nedaleko od Slopného našla v poli u silnice odhozenou pletenou kuklu a silné rukavice, nedaleko ležel také Sedlářův mobilní telefon. Na kukle byla později nalezena krev Miroslava Sedláře a DNA neznámého muže.
Rodina na počátku tvrdila, že se z domu nic neztratilo a že dům ani nevypadal, že by ho někdo prohledával. Později však uvedla, že se ztratilo několik šperků a peníze z peněženky oběti. Nikdo z příbuzných však nebyl schopen říct, jestli zavražděný v peněžence nějaké peníze měl. Ve skříni v obývacím pokoji se navíc mezi ručníky našlo 80 000 korun a na ledničce v kuchyni zůstaly stříbrné hodinky. Další šperky ležely vedle šperkovnice manželky, ze které přitom měly zmizet zlaté prsteny.
Soudní proces Dne 1. října 2012 policisté z vraždy obvinili Maroše Straňáka a Davida Šimona. Zlínská pobočka Krajského soudu v Brně je nejprve v srpnu 2013 pro nedostatek důkazů zprostil obžaloby. Jediným důkazem proti obžalovaným totiž byly pachové stopy. Při nakládání s nimi se navíc tehdy zjistila „jistá pochybení“. „Na vnitřních klikách, pokud byly čištěny jarem a savem, může být odběrný materiál? Pokud je koberec vytažen po několika dnech z kontejneru, mohou tam být pachové stopy? Ty shody nejsou důkaz, ale guláš,“ komentoval výpovědní hodnotu pachových stop tehdejší obhájce Pavel Fišer. V roce 2014 Vrchní soud v Olomouci však oba muže odsoudil za loupežnou vraždu – Maroše Straňáka na 24,5 roku a Davida Šimona na 20,5 roku.
Obnova procesu Obhájci odsouzených po zjištění závažných nových skutečností třikrát požádali o obnovu řízení – na podzim 2014, v roce 2016 a na podzim 2019. Zlínská pobočka Krajského soudu v Brně však žádosti vždy zamítla, ačkoli šlo např. o zjištění alibi Šimona na dobu vraždy nebo o důkazy masivní nespolehlivosti pachových stop, které byly v procesu nepřímým důkazem viny. V roce 2025 zamítl Ústavní soud další stížnost související s případem.
Některé nesrovnalosti a rozpory v případu Případ byl uzavřen jako loupežná vražda. Některé cennosti i peníze přitom na místě vraždy zůstaly nedotčené. Naopak soud neřešil, že Sedlář měl v domě dílnu, kde prováděl ilegální úpravy zbraní, se kterými obchodoval s mafií na Slovensku.
Dozorující žalobce kauzy Leo Foltýn zatajil před vynesením pravomocného rozsudku informaci, že DNA nalezená na kukle s krví oběti patří slovenskému 18x trestanému recidivistovi Zoltánu Kovácsovi. Kroky tehdejšího žalobce se už zabývá Národní centrála proti organizovanému zločinu i Ministerstvo spravedlnosti.
Zlínští vyšetřovatelé Kovácse pouze jednou vyslechli. V roce 2014 se ho zeptali, jestli má s vraždou nebo s Miroslavem Sedlářem něco společného. Když řekl, že ne, jeho prověřování odložili. Novinářkám Seznam Zpráv Kovács v roce 2023 přiznal, že měl na zavražděného vazby. Zločinecká skupina, ke které patřil, obchodovala se Sedlářem se zbraněmi. V kruzích nelegálního ozbrojování byl podle Kovácse Sedlář „velmi známou personou“: „Dejme tomu, že nepřevrtal jednu ani dvě hlavně za měsíc. To byla stálá výroba,“ uvedl Kovács. Policie o Sedlářových aktivitách v této oblasti věděla: „Sedlář měl ve sklepě dílničku a tam opravoval lidem zbraně, tlumiče a tak dál. A já osobně se můžu domnívat, že rodina před námi některé věci stoprocentně uklidila," uvedl hlavní vyšetřoval případu Pavel Kucík. I přes úklid rodiny policie v Sedlářově domě našla zbytky tlumičů, náboje a hlavně. Rodina tvrdí, že nevěděla, čím se Sedlář zabýval.
Existují rozpory v časové ose případu. Podle rozsudku útok na Miroslava Sedláře proběhl ve čtvrtek 22. září večer, pravděpodobně mezi 19. a 20. hodinou. Existuje však svědek, který Sedláře viděl ve 22.30 živého – stál podle něj před svým domem a mluvil s mužem v kukle. Přivolaná lékařka dobu smrti stanovila až na pátečních zhruba 16.30, k útoku by tak podle lékařů došlo asi hodinu předtím. Podle soudního lékaře Marka Vitovjáka mohl totiž Sedlář se svými zraněními přežít maximálně desítky minut.
Šimon má alibi na dobu vraždy, stanovenou soudem. Když se to zjistilo, soudce Radomír Koudela však nový proces zamítl s tím, že k vraždě mohlo dojít i jindy. Kdyby se ale doba vraždy posunula, rozpadla by se časová osa případu na jiných místech.
Soud Straňáka a Šimona odsoudil na základě svědectví bratranců Rakašových, recidivistů, kterým se Straňák údajně k vraždě přiznal. Ludvík Rakaš ale v roce 2023 přiznal, že tehdy lhal. Jeho motivací byla snaha zkrátit si trest, jako se to podařilo jeho bratranci Milanovi. Ten byl odsouzen na šest let; ve vězení byl dva a půl roku a po své výpovědi se do vězení už nikdy nevrátil. Šestkrát mu bylo prodlouženo přerušení trestu, posedmé mu byl zbytek trestu definitivně prominut. Důvody byly zdravotní. „Zajímavé bylo, že v době, kdy mu byl přerušován ten trest právě z toho důvodu, že potřebuje specializovanou péči a jeho život je ohrožen, tak běžně cestoval do zahraničí. Podle svých facebookových stránek například do Polska nebo do Spojených států amerických, kde pobýval,“ řekl k tomu Šimonův advokát Robert Cholenský. Odsouzení dvou lidí k výjimečným trestům na základě „svědectví z doslechu“ je podle něj v civilizovaném světě vyloučeno. Námitky obžalovaných i jejich obhájců k věrohodnosti těchto svědků, kteří byli odsouzeni za milionové investiční podvody, soud odmítl. Straňákovi další spoluvězni naopak u soudu vypovídali, že vraždu popíral.
Rodina se po nálezu mrtvého intenzivně bránila tomu, aby lékařka záchranné služby zavolala policii. Lékařka proto událost uzavřela s tím, že důchodce spadl ze schodů. Dům i vybavení přitom bylo ve značné míře potřísněno krví. Rodina ihned po nálezu mrtvého dům začala uklízet a zakrvácené věci vyhazovat. Úklid prováděla vodou s Jarem i Savem, zdi od krve synové přestříkali vápnem.
I přes intenzivní úklid na místě s využitím chemických prostředků jako Savo soud přihlížel jako k významným důkazům k pachovým stopám. Ty jsou však obecně považovány za velmi nespolehlivé.
Vyšetřování vraždy bylo navíc zahájeno až s odstupem několika dní, 26. září. Tehdy patolog oznámil policii své zjištění, že důchodce někdo brutálně ubil, nejméně 30 ranami do hlavy a dalších částí těla.
Straňák i Šimon se po celou dobu vehementně brání tvrzení, že by důchodce zavraždili. Straňák se přitom sebekritickým způsobem přiznává k jiné závažné trestné činnosti (loupežnému přepadení), kterou spáchal.
Podle tvrzení muže, který Straňáka a Šimona seznámil, se odsouzení v době vraždy ani neznali. Nasvědčoval by tomu i výpis jejich hovorů, které začaly teprve asi měsíc poté.
Reference
Slopné Kategorie:Slopné Kategorie:Česko v roce 2011 Kategorie:Události roku 2011 Kategorie:Události ve Zlínském kraji