Bílany () jsou vesnice a část města Kroměříž v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji. Nachází se tři kilometry východně od Kroměříže na cestě vedoucí do Hulína. Předsedou osadního výboru je Ing. Roman Apolenář.
Historie náhled|Bílany na Müllerově mapě Moravy (1790)
Vybraná data Podle Dějin obce Bílany lze za významné historické milníky v dějinách obce označit: 1267: První písemná zmínka o Bílanech je v závěti biskupa Bruna ze Schauenburka sepsané 29. listopadu 1267, kde mimo jiné odkazuje kroměřížské kapitule i vísky biskupské Martinice, Skaštice a Bílany (Belen). 1545: udělil biskup Jan XIII. Dubravius vsi Bilany právo „odúmrti“, tedy právo sedláků dědit svěřený statek z otce na syna 1619: požár obce („Za rok 1619 za příčinou ohně a za rok 1620 a 1621 za příčinou rebelie žádných verunkových peněz nepokládali“) 1747: založil olomoucký biskup kardinál Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu dědičnou rychtu s šenkem, dal ji do držení rychtáři Janu Procházkovi (dnes dům č. p. 40) 1770: zavedeno číslování domů 1789: (20. února) zřízena škola v obecním domku č. p. 53 1866: epidemie cholery 1848: (5. července) vyhořela celá vesnice, stavení, stáje i stodoly 1851: obec se vykoupila z poddanství arcibiskupství olomouckému a z roboty. náhled|Bílanská škola byla postavena v roce 1860 nákladem obce s využitím fundace Arcibiskupského knížecího statku v Kroměříži. Plány zhotovil arciknížecí stavitel Arnošt Králíček (* 1824). Učil zde v letech 1882–1888 i Josef Úlehla, moravský národní buditel. Dnes se zde nachází obecní knihovna. 1868 (9. srpna): požár obce, ušetřen zůstal Bědachov a nová škola. 1880–1887: stavba železnice na katastru obce (při stavbě byl nalezen tzv. „bílanský poklad“ – více než 3000 měděných mincovních střížků) 1894: založena knihovna členy Čtenářského spolku Svornost (založen 1873) 1919: vyhořel Bědachov 2008–2010: stavba dálnice D1 na katastru obce
Vývoj osídlení V blízkém Hulíně-Višňovcích (cca 5 km od Bílan) byly odkryty nálezy dokládající osídlení z období kultury s moravskou malovanou keramikou datované do období 4500–4000 př. n. l.https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/125720/M_Archaeologica_14-2009-1_11.pdf?sequence=1 Archeologické nálezy v katastru obce Bílan dokládají nejstarší osídlení z doby lužické kultury z doby 600–200 let př. n. l. a dále z doby velkomoravské, tedy slovanské osídlení z 6.–8. století n. l. První písemná zmínka o Bílanech se nachází v závěti biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267. Již v roce 1256 je v darovací listině krále Přemysla Otakara II. zmiňována mimo jiné i ves Lešice. V roce 1290 je ves Lešice zmiňována v pořadí po proudu řeky Moravy hned vedle Bílan a Kajdoš ji ztotožňuje se zaniklou vsí Račice, která se podle archeologických nálezů i místních názvů, doložených Kajdošem (dnes již zaniklé Račicko, Račická cesta) nacházela asi 1 km východně od obce Bílany, v místech křížení Svinského potoka a silnice I. třídy mezi Kroměříží a Hulínem. Název Račice (jinde také Lačice) se nachází poprvé v souvislosti s platbou daně bílanských sedláků v roce 1554, kteří platili daň z lánů na „pustej vsi, slove Račice“. Ze zápisů z gruntovních knih je zřejmé, že katastr Bílan se utvořil splynutím bílanského a části račického území.
Urbanismus obce náhled|Katastrální území Kroměříže Bílany jsou situovány jižně od historické cesty z Kroměříže do Hulína (silnice I. třídy č. 47). Původní hlavní spojnice vsi s touto cestou vedla od mostu potoka Stonáče, z jižní strany míjela hostinec a končila před návsí. Pozdější hlavní přístupová cesta do obce přes Padělky se dělila (až za křížením s hlavní silnicí) směrem na Skaštice a směrem na Břest. Neméně důležitým přístupem do vsi byl chodník z Kroměříže, dnešní cyklostezka Kroměříž – Hulín. Přímá cesta do Hulína (tzv. Račická) vedla také z návsi skrze Bědachov a ústila na hlavní cestu poblíž mostu Svinského potoka. Cesta vedoucí na jih (kolem areálu JZD) původně směřovala přes Doubravici až do Záhlinic.
Z pohledu urbanistického se sídelní struktura Bílan sestává ze čtyřech hlavních částí: Dědina, Bědachov, Ježkov a Padělky.
Dědina náhled|vlevo|Výřez indikační skici Stabilního katastru (1830) zachycuje obec Bílany před zásadními společenskými změnami a zejména před katastrofálními požáry v letech 1848 a 1868, které změnily zásadně ráz obce. Dědina je nejstarší a nejkompaktnější částí obce. Dědina je historicky tvořena 29 usedlostmi, ke kterým náležely polnosti k obhospodařování. Poprvé je tento počet písemně zaznamenán v roce 1590 a s drobnými výjimkami je zachován až do počátku 21. století. Dědina má tvar uzavřené ulicovky (ve starší literatuře nazývané „okrouhlice“), ve střední části, kolem „zvonice“ mírně rozšířené v historickou náves. Přístupová cesta do Dědiny vede od severovýchodu, ústí zde do prostorné křižovatky několika místních cest. V prostoru u školy stávala dřevěná obecní brána, která zanikla až při požáru v roce 1868. Směrem na sever a západ začaly postupně vyrůstat obecní budovy „za dědinou“ a posléze novější části obce Bědachov a Padělky. Obě strany Dědiny jsou doposud tvořeny povětšinou kompaktní linií domů s okapovou orientací, přičemž osa ulicovky je přibližně ve směru severovýchod – severozápad. Za polovinou západní fronty (mezi domy č. p. 1 a č. p. 44) vede z návsi „chodník“ (výhon), vedoucí do Kroměříže. Za výhonem se uliční prostor poměrně náhle zužuje v uzavřený oblouk, který se nazývá „Kót“ (od spisovného „kout“). Právě tuto část, tedy dispozice domů č. p. 1 až 5, považuje Kajdoš za vývojově nejstarší. Zcela jistě ovšem urbanistickou strukturu Dědiny ovlivnily přírodní a geomorfologické podmínky. Ze západu Dědinu obtéká potok Stonáč, který půlí zahrady usedlostí na této straně návsi. Její severozápadně uzavřená část je jakoby „vsunuta“ hluboko do dříve bažinaté krajiny. Za domem č. p. 2, v místě nejzřetelnějšího zúžení ulice, se rozkládal mokřad, nazývaný „Hráza“, který byl ještě před rokem 1873 napojen na pozůstatky ramen řeky Moravy a zároveň se zde široce rozléval potok Stonáč. Do Hráze ústila až do začátku 20. století návesní stoka, a to po majetkové hranici usedlostí č. p. 1 a 2. Domy č. p. 4 až 7 využívají mírně vyvýšené dispozice vůči okolnímu terénu, která je sice téměř neznatelná, ale v době povodní zásadní. Toto vyvýšení pokračuje daleko do dvorů a do zahrad těchto usedlostí a je ostře zakončeno za humny „Dolinou“, podlouhlou sníženinou, kterou protéká potok Stonáč. V části ulice kolem Výhonu se terén oboustranně opět mírně snižuje, aby se v prostoru u kapličky opět neznatelně zvýšil. Ústí ulice směrem na severozápad je opět sníženo. Východní fronta domů (na rozdíl od západní) není řádně vyrovnaná v mírném oblouku, ale v několika místech je zřetelně lomená, případně domy mírně odskakují z řady. Jeví se tedy, že tato strana si zachovala organičtější vývoj, než protější západní strana. Po roce 2005 byl zbourán poslední celohliněný dům č. p. 1 i s kamennou stodolou a jeho široký pozemek byl rozparcelován podél uličky Výhonu na pět stavebních míst, které jsou postupně zastavovány individuální výstavbou.
Bědachov Bědachov se nazývá ta část Bílan, která se začala utvářet kolem obecního rybníka (dnes tzv. „Park“) a dále podél tzv. Račické cesty, od 19. století nazývané „K Větřáku“. Vedla od obecní školy, po západní straně rybníka k obecní pazderně (dům č. p. 28) a dále směrem k Hulínu. Cesta při scelování pozemků zanikla, pozůstatkem je výběžek ulice podél č. p. 27. Chalupy, které v této části postupně vyrůstaly, byly často v majetku obce a byly vystavěny k obecnému prospěchu jako obecní kovárna, pazderna, obydlí pastýře, později škola či hasičská zbrojnice, nebo také vzorový obecní chlév pro chovné býky (tzv. Béčák). Obec zde dále vyčleňovala pozemky pro pozemky chalup, obydlí, ke kterým nenáležely pole; jejich obyvatelé byli často jako bezzemci vystaveni větší chudobě, než hospodařící sedláci, odtud název Bědachov. Nejdříve (před rokem 1775) vyrostly chalupy mezi pozdější požární zbrojnicí a domem č. p. 59. Právě zde bydlel obecní pastýř (č. p. 22), v letech 1793–1860 byla jedním ze zdejších domků první obecní škola. Souběžně s těmito domy vyrostly na opačné straně, u Račické cesty chalupy s čísly popisnými 23 až 36, mimo jiné obecní kovárna (č. p. 27) a obecní pazderna (č. p. 28). Až po roce 1800 byly pro zástavbu vyčleněny další pozemky za rybníkem a dala tak vzniknout ulici zvané „Okálová“ vystavěné od „Parku“ směrem k Hulínu. Na konci této ulice obec postavila větrný mlýn, tzv. Větřák, který byl spuštěn v roce 1808 a stržen 1929. Nejstarší stavební činnost podél této cesty se datuje do let 1859 (č. p. 63), 1877–1887 (č. p. 64 až 69) a do roku 1919 byla postavena čísla popisná 70 až 76. Výstavba rostla ve dvou blocích štíty spojených domů (okapové orientace) po obou stranách cesty. V 70. letech 20. století pak vyrostla po jižní straně řada typových domů okál, na které postupně navazuje individuální zástavba zbývajících volných parcel přiléhajících k cestě. Jižně od části obce Bědachov vyrostl v šedesátých letech 20. století areál Jednotného zemědělského družstva (JZD) Bílany. Po roce 1989 se postupně přetransformoval do smíšené zemědělsko-podnikatelské zóny. Pro účely tohoto areálu byla vybudována v osmdesátých letech 20. století nová příjezdová cesta do obce ze silnice Hulín – Kroměříž, která obchází zástavbu Bílan z východní strany a ukončuje stávající zastavěné části Bědachov a Ježkov.
Padělky Padělky začaly být zastavovány po pozemkové reformě a scelení pozemků v první čtvrtině 20. století. Název nesou po polní trati, jejímž zastavěním vznikly. Uliční fronta domů sleduje příjezdovou cestu do obce. Zástavba byla vetknuta mezi dva větší obecní pozemky – školní zahradu na západní straně cesty blíže k Dědině a hřbitov na východní straně na samém konci cesty u silnice. Školní zahrada (dnes hřiště) byla vytyčena pro účely letní tělocvičny a školního sadu v roce 1887 a původně zde měla stát nová budova školy. Hřbitov byl zbudován a vysvěcen v roce 1900. První domy Na Padělkách byly postaveny v roce 1919, kdy pro první dva si majitelé přenesli čísla popisná z Bědachova (č. p. 56 a 48). Začala tak ve směru od Dědiny k silnici Kroměříž – Hulín vznikat západní štíty spojená fronta ulice, která se v dnešní podobě ustálila do roku 1950, jak je patrno z leteckých snímků. Zástavba východní části ulice se začala postupně utvářet nejprve v úseku proti školní zahradě – hřišti (domy čísel popisných 86 až 89), a to od sedmdesátých let 20. století. Poslední fází rozvoje byla výstavba na počátku 21. století, kdy byla dokončena východní řada domů směrem ke hřbitovu.
náhled|Plán obce zachycuje stav zástavby Bílan před rokem 1924. Je zde zachycen stav částí obce Dědina (náves), Bědachov i první fáze výstavby Padělek při přístupové silnici do obce. Na samém konci Bědachova je značkou zaznamenán větrný mlýn (tzv. Větřák, v plánu „Větrnák“). V plánu ještě není vytyčena cesta, podél které postupně vznikla ulice Ježkov.
Ježkov Podobně jako Padělky i tato ulice mohla vzniknout až po pozemkové reformě a přeparcelaci katastru obce ve 20. století. U nově vzniklé polní cesty vedoucí od obecní hospody, za zahradami domů na Bědachově, zezadu k zaniklému „Větřáku“ ovšem vyrostla do roku 1950 pouze jedna chalupa (č. p. 66). V této chalupě žil také pan Ladislav Nesvadba, kterému se přezdívalo „Ježek“, proto se tomuto koutu obce začalo říkat Ježkov. Další zástavba na sebe nechala čekat opět až do sedmdesátých let 20. století, kdy po straně od Padělek vyrostly dva domy typu šumperák. Zástavba této ulice pokračovala výstavbou dvou dvoudomů v osmdesátých letech 20. století po straně od Bědachova a pak pokračovala od devadesátých let 20. století individuální zástavbou po severní straně až téměř k bývalému Větřáku.
Charakteristika zemědělské usedlosti v Bílanech