Lauri Allan Törni (28. května 1919 Viipuri – 18. října 1965 Jižní Vietnam), později známý jako Larry Alan Thorne, byl voják finského původu, který za svou kariéru bojoval v řadách ozbrojených složek tří států – Finska, Třetí říše a Spojených států.
Kariéru začal v 19 letech dobrovolným vstupem do finské armády, za níž hned o rok později jako důstojník bojoval v zimní válce. Po jejím konci odjel do Rakouska, kde absolvoval výcvik s finským dobrovolnickým praporem Waffen-SS, kde mu jakožto podporučíkovi finské armády byla udělena hodnost Untersturmführer. V pokračovací válce opět bojoval ve finské armádě. Po jejím konci se přidal k finskému partyzánskému hnutí formovanému pro případ další sovětské agrese vůči Finsku a v lednu 1945 tajně odplul na palubě německé ponorky do Německa na záškodnicko-zpravodajský výcvik. Zde byl zařazen do finské roty Sonderkommanda Nord. Protože v chaotickém prostředí hroutící se Třetí říše nebylo možno dokončit výcvik a zorganizovat návrat do Finska, zapojil se do bojů proti Rudé armádě u Berlína, kde byl ještě povýšen do hodnosti Hauptsturmführer Waffen-SS. Na konci války se vzdal britským jednotkám. Po návratu do Finska byl odsouzen za vlastizradu, ale po necelých třech letech ve vězení omilostněn prezidentem. V roce 1949 emigroval přes Švédsko do Venezuely, odkud se na palubě švédské obchodní lodi dostal v roce 1950 k pobřeží Spojených států, kam z lodi doplaval. V roce 1953 mu bylo uděleno povolení k pobytu a v roce 1954 jako cizinec vstoupil do U.S. Army pod aliasem Larry Thorne. Zde absolvoval výsadkářský výcvik a záhy byl zařazen do speciálních sil americké armády. V roce 1957 mu bylo uděleno americké občanství. Absolvoval mise v Západním Německu, Íránu a v roce 1963 odjel na první misi do války ve Vietnamu.
Törni zemřel roku 1965 při havárii vrtulníku během tajné mise při svém druhém nasazení ve Vietnamu. Místo nehody bylo nalezeno v nepřístupném terénu až v roce 1999, ostatky identifikovány v roce 2003. 26. června 2003 byl Lauri Törni pohřben na Arlingtonském národním hřbitově ve Virginii. Lauri Törni je jediným bývalým příslušníkem Waffen-SS, o němž je známo, že byl pohřben na tomto prestižním místě.
Lauri Törni je držitelem vysokých vojenských vyznamenání všech tří zemí, za které bojoval.
Mládí a vzdělání Lauri Allan Törni se narodil 28. května 1919 ve Virolahti v provincii Viipuri ve Finsku jako druhé dítě (prvorozený syn však v roce 1918 zemřel na neštovice) do rodiny námořního kapitána obchodní lodi Jalmari Törniho a matky Rosy Marie Törni (rozená Kosonen). Měl dvě sestry, Salme Kyllikki Rajalu (1920–2010) a Kaiju Iris Mikkolu (1922–2001).
Törniovi žili ve městě Viipuri (dnes ruský Vyborg) v třípatrovém domě, který koupili od otce významného finského generála Woldemara Hägglunda. Dům měl 16 pokojů a část tak rodina pronajímala, mezi nájemníky byl i bratr budoucího olympijského zlatého medailisty z boxu Stena Suvia, s nímž se Lauri Törni v dětství kamarádil.
Jako náctiletý vstoupil Lauri do Ochranného svazu ve Viipuri, což byla organizace, která v podstatě připravovala chlapce pro službu v Civilní gardě a poskytovala jim tak základy vojenského výcviku, jakož i sportovní, psychickou a občanskou přípravu. Jeho sestry ve stejné době působily jako skautky, neboť tato organizace byla, na rozdíl od Ochranného svazu, otevřena i dívkám.
Lauri vystudoval střední školu ve Viipuri a začal navštěvovat Vyšší obchodní školu Aaltovy univerzity, studia však po roce zanechal. O rok později, v roce 1938, Törni dobrovolně vstoupil do armády, kde nejprve působil jako kulometčík, později byl ale vybrán pro poddůstojnické studium. Povinná vojenská služba měla Törnimu skončit 16. listopadu 1939, vzhledem k bezprostřednímu riziku války však byla prodloužena. Když skutečně o pár dní později vypukla zimní válka, byl mladý seržant Törni odvelen čelit sovětským invazním vojskům poblíž Rautu (dnes ruské Sosnovo).
Kariéra Druhá světová válka Zimní válka vlevo|náhled|Podporučík Lauri Törni po absolvování kadetní školy v roce 1940 V zimní válce bojovala Törniho jednotka nejprve u severního břehu Ladožského jezera, kde v lednu 1940 utrpěla těžké ztráty a byl zabit i její velitel. Koncem ledna se však povedlo obklíčit sovětské jednotky poblíž Koivuselkä (dnes ruská Kojvuselga) a Lauri Törni se jako dobrovolník přihlásil na průzkumnou misi v týlu nepřítele. Noční průzkum byl úspěšný, a Törni tak mohl v osm hodin ráno dalšího dne ohlásit pozice sovětských jednotek, které byly následně zasaženy finským dělostřelectvem, což umožnilo následný finský útok. Törniho výkon zaujal velení, které ho nejprve pověřilo vedením diverzních hlídek a později rozhodlo o jeho vyslání na školu pro rezervní důstojníky. Než však výuka začala, byl ještě krátce pověřen velením švédskojazyčné roty 18. samostatného praporu (ač sám švédsky neuměl), neboť stávající důstojníci byli v bojích zraněni. Operace v této oblasti nakonec nebyly celkově úspěšné, Törniho výkony v jednotlivých bitvách, mající za následek významné sovětské ztráty, však zaujaly válečné korespondenty, čímž poprvé vešel v širší známost. Zbytek zimní války strávil Törni na důstojnické škole, kam byl oficiálně odvelen 8. února 1940, kde ho zastihl i konec bojů 13. března 1940. Po absolvování kurzu byl 9. května 1940 povýšen do hodnosti podporučíka.
Výcvik v Německu v létě 1941 alt=Lauri Torni v roce 1941 v uniformě Waffen-SS|náhled|Untersturmführer Lauri Törni v roce 1941 v uniformě Waffen-SS Zimní válka skončila navzdory masivním ztrátám Rudé armády podepsáním pro Finsko ponižujícího moskevského míru, v důsledku něhož bylo Finsko mimo jiné nuceno odstoupit okolo 10 % svého území, včetně průmyslového centra Karélie Viipuri. Lauri Törni se se ztrátou svého rodiště nesmířil a údajně se u něj v této době zrodil celoživotní odpor ke komunismu. Na jaře 1941 se proto přidal k Waffen-SS a odjel do Vídně na sedmitýdenní výcvik. Začátkem června byl zařazen k finskému dobrovolnickému praporu SS-Freiwilligen Bataillon Nordost, kde byl na základě své hodnosti ve finské armádě jmenován do hodnosti Untersturmführera. Tři dny po začátku operace Barbarossa, 25. června 1941, Sovětský svaz provedl masivní bombardování finských měst, na což Finsko okamžitě reagovalo vyhlášením války a vstupem do bojů po boku Německa, čímž vypukla pokračovací válka. To v kombinaci s Törniho neznalostí němčiny a nedostatkem volných důstojnických pozic v praporu vedlo k tomu, že se hned 30. července vrátil do Finska.
Pokračovací válka Po návratu do Finska byl 8. srpna 1941 zařazen do 8. lehké divize finské armády, kde velel kulometnému týmu a následně byl přeřazen do 1. divize, v níž velel tankové jednotce nasazené do bojů v karelijské oblasti Aunus. Jelikož ale finské tanky nedokázaly v náročném terénu držet tempo s ostatními částmi divize, byla Törniho jednotka nakonec podřízena 29. pěšímu pluku 11. divize. Zde podporovala postupující pěchotu ničením sovětských opevněných pozic a postupovala na Petroskoi (dnešní Petrozavodsk), který finské jednotky začátkem října 1941 obsadily. Zde se Törni krátce setkal s Lotou Ilonou Oeschi, svou první láskou z dob studia na kadetní škole. Finská ofenziva však pokračovala a Törni se tak záhy znovu zapojil do bojů. Poté, co Finové v oblasti dosáhli svých teritoriálních ambicí, započala poziční válka a Törniho jednotka byla rozpuštěna. V lednu 1942 byl Törni jmenován velitelem jedné z čet 56. pěšího pluku, kde byl 23. března vážně zraněn poté, co na noční patrole na lyžích najel na minu. Šrapnely ho zranily na mnoha částech těla a Törni byl částečně paralyzován, záhy byl ovšem také povýšen do hodnosti poručíka. Ve vojenské nemocnici v Seinäjoki se zotavoval do konce června 1942, poté se vrátil ke svému pluku, kde byl pověřen velením 1. roty. V březnu 1942 byl opět zraněn šrapnely během pokusu o zajetí několika sovětských vojáků za linií fronty, ale jeho spolubojovníci ho během čtyř hodin dokázali evakuovat do finské polní nemocnice a odtamtud do vojenské nemocnice ve Vaasa, kde se opět zotavoval do konce června. Poté měl nastoupit na zdravotní dovolenou, z níž se však zdánlivě nevrátil. Když to však příslušné úřady ohlásily velení Törniho 56. pěšího pluku, dozvěděly se, že Törni již dávno opět bojuje, tentokrát v oblasti Stalinova kanálu. Ze zdravotní dovolené tak sice skutečně zběhl, ovšem ke své jednotce. Tato historka dále přispěla k Törniho popularitě.
alt=Nárameník „oddílu Torni“ z roku 1943|náhled|Nárameník „oddílu Törni“ z roku 1943 V lednu 1943 bylo rozhodnuto o vytvoření dvou guerillových rot v rámci 1. divize, které podstoupily náročný výcvik a na jaře byly nasazeny za nepřátelské linie. Jejich cílem bylo především vyhánět Sověty z jejich základen, což se ale příliš nedařilo. V dubnu proto byly tyto roty rozpuštěny a v červnu na jejich místě vznikla „antipartyzánská sekce“ 1. divize, do jejíhož čela byl Törni jmenován. Tato skupina hlídkovala za nepřátelskými liniemi, prováděla přepady, pokládala minová pole a zjišťovala informace v týlu nepřítele. V prosinci byl Törnimu dán rozkaz vytvořit na bázi těchto předchozích uskupení speciální jednotku asi 150–160 mužů, která bude vycvičena specificky pro útočné akce. Tímto okamžikem se zrodil „oddíl Törni“, který se tak sice formálně nejmenoval, nicméně jeho členové nosili nárameníky se symbolem červeného písmene „T“ obemknutého žlutým bleskem. Jednotka, jejímž členem byl i budoucí finský prezident Mauno Koivisto, byla tvořena výhradně muži v perfektní fyzické i mentální kondici a specializovala se na riskantní akce, jako byly průzkumy na velkou vzdálenost, únosy a likvidace sovětských vojáků (v některých případech prostřednictvím tradičních nožů Puukko) či záchyty nepřátelských parašutistů. Jednotka se stala legendární mezi Finy i Sověty a na Törniho byla sovětským finskojazyčným propagandistickým rádiem vyhlášena odměna 3 miliony finských marek. V prosinci 1943 byl také Lauri Törni vyznamenán německým Železným křížem II. třídy, jakkoliv v této době bojoval ve finské armádě, kterou však německé jednotky podporovaly.
alt=Porada důstojníků před útokem, 27. července 1944 poblíž severního břehu jezera Tolvajärvi. Lauri Torni uprostřed.|náhled|Porada finských důstojníků před útokem, 27. července 1944 poblíž severního břehu jezera Tolvajärvi. Poručík Lauri Törni stojí uprostřed