Franz svobodný pán Vlassits (uváděn též jako Vlasits, případně Franjo Vlašić mladší) (17. května 1827 Eisenstadt – 16. června 1884 Penzing) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1845, bojoval v několika válečných taženích a několik let zastával funkci císařského pobočníka. Uplatnil se ve vojenské diplomacii a v letech 1869–1883 zastával post sekčního šéfa na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 10. armádního sboru v Brně (1883–1884), ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1883).

Životopis Pocházel z chorvatské šlechtické rodiny, byl starším synem c. k. polního podmaršála a chorvatského bána Franja Vlašiće (1766–1840).Rodina Franja Vlašiće na webu geni.com dostupné online Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a jako poručík vstoupil v roce 1845 do armády. Během revolučních let 1848–1849 byl štábním důstojníkem v Itálii, kde mimo jiné bojoval v bitvě u Novary. V roce 1850 byl povýšen na kapitána a od roku 1851 působil u spolkové komise ve Frankfurtu nad Mohanem.Militär Schematismus für des österreichischen Kaiserthumes für 1853; Vídeň, 1853; s. 607 dostupné online V roce 1859 získal hodnost majora a ve válce se Sardinií byl šéfem štábu 6. armádního sboru. Jako podplukovník (1862) byl jmenován křídelním pobočníkem (Flügel-Adjutant) císaře Františka Josefa, později se zúčastnil dánsko-německé války. V roce 1865 byl povýšen na plukovníka, stal se velitelem pěšího pluku č. 27 a zúčastnil se prusko-rakouské války, kde bojoval v bitvě u Hradce Králové (1866). V letech 1866–1869 se svým plukem pobýval v Prešpurku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1867; s. 126 dostupné online

Řadu let působil ve funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu války (1869–1883)Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 67, 107 dostupné online a mezitím postupoval v hodnostech (generálmajor 1870,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1875; Vídeň, 1874; s. 175, 206 dostupné online polní podmaršál 1875). Podílel se na plánech tažení do Bosny a Hercegoviny (1878) a v letech 1880–1882 pracoval na rozdělení zemských oblastních velitelství Rakouska-Uherska do patnácti armádních sborů. Sám se nakonec v závěru kariéry stal velitelem 10. armádního sboru v Brně (1883–1884), respektive zemským velitelem pro Moravu a SlezskoPřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 98, 111 dostupné online a k datu 1. května 1883 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.Služební postup Franze Vlassitse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné onlinePřehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online V té době byl však již vážně nemocen a počátkem roku 1884 odešel na dovolenou, ve funkci velitele v Brně ale zůstal formálně až do smrti v červnu 1884.

Tituly a ocenění Od roku 1832 užíval titul svobodného pána, který získal jeho otec. Jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1877 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1877; s. 231 dostupné online Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 81 dislokovaného v Jihlavě.Přehled majitelů 81. pěšího pluku in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 540 dostupné onlinePěší pluk č. 81 na webu valka.cz dostupné online Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Franze Vlassitse in: 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 28 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů komandér Řádu sv. Štěpána 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řád s válečnou dekorací

Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) alt=|60x60pixelů Řád koruny (Prusko) alt=|60x60pixelů Řád Karla III. (Španělsko) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů Řád Leopolda (Belgie) 60x60pixelů Řád svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů Řád Adolfa Nasavského (Nasavsko)

Jeho mladší bratr Karel (1830–1891) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu Adolfa Nasavského Kategorie:Narození 17. května Kategorie:Narození v roce 1827 Kategorie:Narození v Eisenstadtu Kategorie:Úmrtí 16. května Kategorie:Úmrtí v roce 1884 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži