náhled|Japonské znaky pro "rangaku". Rangaku (, doslova „holandská studia“) a následně jógaku (, yōgaku, „západní učení“) je soubor znalostí, které Japonsko získalo díky kontaktům s nizozemskou enklávou na ostrově Dedžima. Japonsku to umožnilo alespoň částečně držet krok s rozvojem západních technologií a medicínou v období, kdy byla země cizincům uzavřena (sakoku).
Díky rangaku se někteří lidé v Japonsku mohli seznámit s mnoha aspekty vědecké a technologické revoluce, která v té době v Evropě probíhala. Následně tak pomohli v zemi vybudovat počáteční vědeckou základnu, což pomáhá vysvětlit úspěch radikální a rychlé modernizace Japonska po nuceném otevření země v roce 1854.Erlita Tantri (Jun 2012). "The Dutch Science (Rangaku) and its Influence on Japan ". Jurnal Kajian Wilayah. Indonesian Institute of Sciences. 3 (2): 141-158
Historie Námořníci, obchodníci, lékaři a další členové lodních posádek Nizozemské východoindické společnosti byli jedinými Evropany, kteří od roku 1640 směli v Japonsku přistát (a to pouze v Nagasaki, na umělém ostrově Dedžima). Jejich pobyt byl z japonské strany pečlivě monitorován, záznamy o nich se vedly ale i na holandské straně (tzv. „dagh register“). Vedoucí () místní faktorie () musel jednou ročně (od roku 1790 pak každé čtyři roky) cestovat do Eda, aby vyjádřil úctu šógunovi.
Poté, co se v 18. století začalo rozvíjet studium nizozemského jazyka a písma, začaly vznikat překlady i mimo oficiální tlumočnické kruhy v Nagasaki. Kromě toho se do země od 17. století dovážely lékařské nástroje, destilační přístroje, lupy, mikroskopy, dalekohledy, hodiny, olejomalby a mnoho dalších užitečných přístrojů či kuriózních rarit.
Prostřednictvím „zrzavých“ () se tak Japonci dozvídali o úspěších průmyslové a vědecké revoluce na Západě. Nizozemci také bakufu každoročně písemně informovali o politických událostech ve světě. Politické zprávy ze západu se ale do Japonska často dostávaly se zpožděním nebo zkreslené. Například o americké či francouzské revoluci nebo o napoleonské invazi do Holandska Nizozemci informovali opožděně tak, aby bylo možné utajit skutečnost, že si občas museli pronajímat americké lodě.Jansen, Marius B. “Rangaku and Westernization.” Modern Asian Studies, vol. 18, no. 4, 1984, pp. 541–53. JSTOR, http://www.jstor.org/stable/312333. Accessed 16 Feb. 2024.
Začátky (1640-1720) V první fázi rangaku probíhal přenos znalostí selektivně a s různými omezeními. Po vyhnání posledních Portugalců () v roce 1639 a potlačení japonského křesťanství byly západní i čínské knihy s křesťanským obsahem přísně zakázány. Do země se ale díky tolerancí japonských úřadů nadále dostávala lékařská, astronomická a jiná vědecká díla. Zároveň si vlivní lidé z okolí šógunátu na Holanďanech často vyžádali odborné knihy, ale i nejrůznější přístroje, obrazy, léky či např. semena v Japonsku exotických rostlin. Ke všem takovým artefaktům si žádali i odpovídající komentář. Ten překládali oficiální japonští překladatelé v Dedžimě. Na jejich bedrech bylo vypracovat pro zadavatele žádanou zprávu.
Během svých pravidelných každoročních cest do Eda museli Holanďané také poskytovat celou řadu informací hodnostářům bakufu. Ty byly zaznamenávány a opakovaně kontrolovány. Poté, co lipský chirurg Caspar Schamberger během svého desetiměsíčního pobytu v Edu roku 1650 ohromil Japonce svými léčebnými postupy, stal se pro Japonce vyhledávaným zdrojem informací. Mnohé zápisky japonských tlumočníků z rozhovorů s ním se až do 19. století dále ručně opisovaly a šířily po celé zemi. První knihy o chirurgii „zrzavých“ se nicméně objevily již v 17. století.
Větší rozšíření (1720–1839) Až do uvolnění omezení dovozu cizích knih za šóguna Jošimune Tokugawy roku 1720 bylo osvojování nizozemštiny a zpracování západních textů doménou japonských tlumočníků na obchodní stanici Dedžima. Díky Jošimuneho podpoře se znalost nizozemštiny ale rozšířila i mezi zájemce z celého Japonska.
V prvotní fází izolační politiky (sakoku) se bakufu nutně nebránilo zavádění různých druhů západní vzdělanosti, nicméně se obávalo šíření křesťanství. V ústředních vládních kruzích tento shovívavý postoj poprvé zaujal Hakuseki Arai. Ten měl mimo jiné příležitost vyslechnout italského misionáře Giovanniho Battistu Sidottiho, který byl zajat, když se navzdory zákazu pokusil proniknout do Japonska. Hakuseki došel k závěru, že poznatky západní vědy, které mu Sidotti odhalil, jsou vysoce pokročilé a mohly by být užitečné celému Japonsku. Křesťanství však odmítl jako holý nesmysl. Přijal tedy západní vědy, ale odmítl křesťanství. On sám k tomu napsal:
Nagasaki bylo i nadále místem, kde bylo možné se seznámit s lidmi a předměty z asijských i západních zemí a v krátkém čase nashromáždit množství informací ze zahraničí. Do Nagasaki se tak vydávali japonští učenci na studijní pobyty (). Sbírky a znalosti tlumočníků byly proto vysoce ceněny. O domě tlumočníka a lékaře Kógjú Jošio alias Kósaku s „holandským sálem“ () a cizokrajnými rostlinami se vyprávělo v celém Japonsku.
vlevo|náhled|Setkání Japonska, Číny a Západu (konec 18. nebo začátek 19. století). Šiba Kókan.
V 18. století hrály důležitou roli při šíření znalostí také ručně psané kopie. Začalo se však objevovat čím dál více tištěných děl zabývajících se technikou a vědou na Západě. Známým dílem byla práce Chúrjó Morišimy (, 1754-1808) z roku 1787. Tehdy vydal pojednání „Různé rozhovory o „Zrzavých“ (), které představuje výdobytky západní civilizace, jakými byl mikroskop nebo horkovzdušný balón. Popisuje také některé lékařské terapie, malířské techniky, tisk na měděné desky, stavbu velkých lodí, elektrické přístroje a aktualizuje japonské geografické znalosti.
V letech 1798-1799 vyšlo třináct svazků prvního nizozemsko-japonského slovníku Haruma wage (). Ten vycházel ze „Slovníku dolnoněmeckých a francouzských jazyků“ () Françoise Halmy a obsahoval 64035 hesel. Toto velké dílo vytvořil japonský lékař a učenec Sampaku Inamura (1758-1811) s pomocí Genzuiho Udagawy (; 1755-1797) a Hosecu Okady (). Všichni tři byli žáky lékaře a učence Gentaku Ócuki (;1757-1827).
V letech 1804-1829 otevřel šógunát školy po celé zemi, jejichž prostřednictvím se nové myšlenky dále šířily. Přestože Evropané na Dedžimě byli nadále sledováni, docházelo k častějším kontaktům s japonskými učenci a dokonce i se zainteresovanými japonskými daimjó, jako byli Matsura Kijoši, Šimazu Šigehide, Okudaira Masataka, Hotta Masajoši, Nabešima Naomasa a další. Obzvláště silný vliv si získal německý lékař a badatel Philipp Franz von Siebold, když dokázal na pozemku ve vesnici Narutaki u Nagasaki zřídit dům, kde léčil pacienty a školil japonské studenty v západní medicíně. Na oplátku mu tito studenti a mnoho jeho kontaktů pomohli vybudovat rozsáhlou sbírku místních přírodovědných poznatků. Ve výuce západní medicíny mladý Siebold sotva překonal úroveň svých předchůdců. V Narutaki však měli jeho studenti dostatek příležitostí pozorovat způsob práce a myšlení evropského učence při otevírání nových oblastí poznání. To se ukázalo jako mnohem významnější. Studenti jako Itō Keisuke (1803-1901), Takano Chōei (1804-1850), Ninomiya Keisaku (1804-1862), Mima Junzō (1795-1825) a Taka Ryōsai (1799-1846) se později významně podíleli na intelektuálním otevření se Japonska.
Způsoby získání západních znalostí
Níže uvedená tabulka ilustruje zdroje informací pro různé oblasti v období vlády šóguna Jošimune Tokugawy. +Rozhovory s návštěvníky z HolandskaVyslání do NagasakiVyžádání reportu od úředníků z Nagasaki Import do JaponskaVyžádání si přítomnosti holandských odborníkůVyžádání si přítomnosti specialistů z NagasakiAstronomieX XXX X HodinyXXXXGeografieXXXStavba lodíXXPožárnictvíXXXKoněXXX LékařstvíX XX MalbaXX ZvířataX XX RostlinyXXX JídloX X
Rangaku Juku Pojem Ragnaku Juku () se používal jako obecné označení škol pro výuku holandských studií. Široké rozšíření západní literatury za šóguna Jošimuneho umožnilo mnoha Japoncům, aby západní vědy začali studovat sami. Po celé období sakoku hrálo město Nagasaki se svými nizozemskými obyvateli a japonskými tlumočníky roli neoficiálního vzdělávacího centra pro mnoho lidí. Velké procento význačných japonských učenců alespoň jednou Nagasaki navštívilo, aby studovali holandský jazyk či medicínu nebo aby se prostřednictvím holandských obchodníků seznámili s mravy a zvyky obyvatel Západu z první ruky. Návštěva Nagasaki se pro izolované Japonce téměř rovnala cestě do zahraničí.
Za liberální, i když ne příliš pozorné správy v čele s hlavním ministrem Okitsugu Tanumou, který byl v úřadu s přestávkami v letech 1767-1787, lidé dychtivě vyhledávali různé produkty z Holandska. Holandské knihy se dovážely v takovém množství, že si je mohli pořídit i prostí lidé.Jiro Numata, "The Acceptance of Western Culture in Japan," Monumenta Nipponica, XIX (Nos. 3-4, 1964), str. 6 Z takového všeobecného zájmu o západní záležitosti se objevili lidé, jejichž hlavní zájem byl čistě vědecký. Nizozemská vzdělanost v Edu změnila svou povahu z předmětu pouhé zvědavosti na záležitost vědeckou.
Více soukromých škol pro holandská.studia bylo otevřeno spíše v Edu než v Nagasaki. Důvodem byla velká poptávka po nizozemské vzdělanosti v Edu a vznik profesionálních učitelů holandských studií. Otevírali je učenci, velmi často původem z válečnické třídy, za účelem vzdělávání lidí, kteří chtěli nastoupit do akademických profesí. Do roku 1829 existovalo po celém Japonsku celkem čtyři sta třicet sedm takových škol s největší koncentrací v Edu, Ósace a Kjótu. V roce 1853 se jejich počet zvýšil na něco málo přes tisíc.
Poplatky za studium, školné, předpisy a metody výuky na nizozemských školách se lišily podle jednotlivých institucí. Například přijímací řád na škole Shosendo (Edo) stanovil takovéto poplatky: +ÚčelPůvodní poplatekPoplatek v USDPoznámkaImatrikulační poplatky200 piki281plus učiteli dárkový vějířDar škole100 piki140,5manželce učitelePoplatek50 piki70,3synovi učitelePoplatek50 piki70,3vedoucímu studentovi nebo asistentovi učitelePoplatek200 piki281instituciPoplatek50 piki70,3služebnictvu Všechny výše uvedené poplatky byl student povinen zaplatit při přijetí do instituce.
Třídní rozvrstvení studentů bylo také odlišné. Před rokem 1830 byla hlavní část studentů z řad prostých lidí. Poté však začalo nyní mnoho domén posílat své muže do soukromých institucí, aby studovali nové techniky a vědce potřebné pro reformy na jejich území.
Závěrečná léta (1839–1854) Jak se rozhořela debata o vztazích Japonska se Západem, získalo rangaku také politický podtext. Většina holandských učenců (, Rangakuša) prosazovala širší integraci západních poznatků a také liberalizaci zahraničního obchodu, aby se země technologicky posílila. Zároveň byl kladen důraz na zachování japonského ducha, který byl považován za nadřazeného. V roce 1839 však byly hlasy propagující západní znalosti nakrátko umlčeny. Tehdy se lékař a znalec holandských studií Čóei Takano (Takano Choei, ), který se dozvěděl o Morrisonově incidentu, v jedné ze svých knih ostře postavil proti ediktu o vyhánění zahraničních plavidel, který bakufu jako reakci na incident vydalo. Toto nařízení rozkazovalo vyhoštění všech neholandských lodí z japonských vod. Kontroverzní nařízení bylo pak v roce 1842 zrušeno.