náhled|Znak používaný Villehardouinskou dynastií Achajský kníže byl vládcem Achajského knížectví, jednoho z křižáckých států založených v Řecku po čtvrté křížové výpravě (1202–1204). Zpočátku bylo vazalským státem Soluňského království za Bonifáce I. z rodu Montferratů, poté latinského Konstantinopolského císařství za vlády rodu Flandersko-Courtenayských, který vytlačil Byzantskou říši, a později anjouovského Neapolského království. Během anjouovského období knížata často v knížectví nežila a byla reprezentovaná baily, kteří vládli jejich jménem. Po roce 1404 se knížectví osamostatnilo, když Janovan Centurion II. Zaccaria koupil od neapolské koruny knížecí práva.
Knížectví bylo jedním z nejdéle trvajících latinských států v Řecku a samotnou Latinskou říši přežilo o 171 let. Zaniklo až v roce 1432, kdy byzantský princ Tomáš Palaiologos zdědil poslední zbytky knížectví sňatkem s dcerou posledního knížete Centuriona Zaccaria. Se zánikem knížectví se titul achajského knížete uvolnil. Nicméně v roce 1453 během velké morejské revolty v letech 1453–1454 Jan Asen Zaccaria, Centurionův syn, knížectví obnovil. Jeho postavení knížete potvrdilo Neapolské království, historický vládce knížectví od roku 1267, a Benátky, ačkoli v roce 1455 byl nucen odejít do exilu.
Titul byl obnoven téměř o dvě století později na počest původu Antonia di Tocco, ačkoli by se neměl zaměňovat s původním panovnickým knížecím titulem. Antonio byl v dvakrát porušené ženské linii potomkem Tomáše Palaiologose a Kateřiny Zaccariové. Z tohoto a několika dalších důvodů neměl právní nárok na původní titul. Tato titulární pocta pokračovala sekvencí titulárních knížat, která začala Antoniem di Tocco a trvala až do smrti jeho potomka Marie Maddaleny Capece Galeoty v roce 1933, poté neapolský titul zanikl.
Dynastie Champlitte (1205–1209) jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyVilém I.bezrámu|110x110pixelů1205–120960. léta 12. století – 1209Odo I. ze Champlitte Sibyla z La Ferté-sur-l'AubeLeo van de Pas: Genealogics.org. 2003.Rytíř čtvrté křížové výpravy, jmenovaný soluňským králem Bonifácem I. po dobytí Peloponésu. Správce Gottfried I. (1208–1209). Po krátkém působení ve funkci knížete dostal Vilém I. zprávu, že jeho bratr Ludvík v Burgundsku zemřel, a rozhodl se vrátit domů do Francie, aby si mohl klást nárok na rodinné pozemky. Achajské knížectví spravoval jeho starý přítel Gottfried I. Villehardouinský. Vilém I. zemřel na své cestě domů v roce 1209. Před cestou domů stanovil, že každý jeho zákonný dědic bude muset v případě jeho smrti do roka a do dne uplatnit nárok na knížectví, jinak jeho nároky propadnou. Po jeho smrti se Gottfriedovi donesla zpráva, že Vilémův bratranec, Robert z Champlitte, je na cestě do knížectví. Gottfried, který chtěl získat knížectví pro sebe, mu postavil s pomocí Benátek do cesty různé překážky, včetně zajištění toho, že musel dva měsíce čekat v Benátkách na nalodění, a než dorazil do Achaje, časové okno stanovené Vilémem tak vypršelo. Gottfried byl prohlášen za nového achajského knížete.
Villehardouinští (1210–1278)
jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyGottfried I.bezrámu|120x120pixelů1210 – asi 1229asi 1169 – asi 1229Jan Villehardouinský Céline BrielskáAchajský bailif pod Vilémem I., chopil se moci po smrti Viléma I.Gottfried II.bezrámu|117x117pixelůasi 1229 – 1246asi 1195 – 1246Gottfried I. AlžbětaV dob jeho nepřítomnosti vládl Vilém II. jako regent.Vilém II.bezrámu|100x100pixelů1246 – 1. května 1278asi 1211 – 1. května 1278Gottfried I. AlžbětaV době jeho zajetí vládl Guido I. z Athén jako regent (1259–1261).
Anjouovská nadvláda (1278–1396) Linie Karla I. byla Vilémem II., který neměl žádné syny, po svatbě jeho dcery Izabely Villehardouinské s Karlovým synem Filipem Sicilským, určena jako dědičná. Filip Sicilský zemřel před Karlem, čímž se dědicem stal Karel.
Anjou (1278–1289) jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyKarel I.bezrámu|150x150pixelů1. května 1278 – 7. ledna 12851226/1227 – 7. ledna 1285Ludvík VIII. Francouzský Blanka KastilskáNeapolský král. Správci Jan Chauderon (1278), Galeran z Ivry (1278–1280), Filip z Lagonesse (1280–1282), Narjot z Toucy (1282) a Guido z Dramelay (1282–1285).Karel II.bezrámu|100x100pixelů7. ledna 1285 – 16. září 12891254 – 5. května 1309Karel I. Beatrix ProvensálskáNeapolský král. Správci Vilém I. z Athén (1285–1287), Mikuláš II. ze Saint Omer (1287–1289) a Guido z Charpigny (1289).
Villehardouinští, Avesnesové a Savojští (1289–1307)
jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyIzabelabezrámu|139x139pixelů16. září 1289 – 1307mezi 1260 a 1263 – 23. ledna 1312Vilém II. Anna Komnena DukainaKnížectví jí a jejímu manželovi Florisi Henegavskému udělil Karel II. po jejich sňatku v roce 1289. Správci Richard Orsini (1297–1300) a Mikuláš III. ze Saint Omer (1300–1302, 1305–1307).Florisbezrámu|100x100pixelů16. září 1289 – 23. ledna 1297asi 1255 – 23. ledna 1297Jan I. z Avesnes Adéla HolandskáManžel Izabely Villehardouinské. Zahynul během vojenského tažení.Filip I.bezrámu|100x100pixelů1300–13071278 – 25. září 1334Tomáš III. Piemontský Guyonne ChâlonskáManžel Izabely Villehardouinské, titul achajského knížete udělen Karlem II. po jejich svatbě v roce 1300. V roce 1307 sebral Karel II. Izabele a Filipovi I. tituly na základě toho, že k jejich sňatku došlo bez jeho souhlasu (přestože Filipa dříve uznal) a že Filip mu odmítl pomoci v taženích proti Epirskému despotátu. Izabele a Florisovi bylo knížectví uděleno v roce 1289 pod podmínkou, že se Izabela v případě Florisovi smrti znovu nevdá bez souhlasu Karla II. a Filipovo odmítnutí mu pomoci představovalo hrubé porušení feudálního zákoníku. Izabelina nejstarší dcera, Matylda Henegavská, se možná neúspěšně pokusila získat knížectví bezprostředně po sesazení svých rodičů, ale místní šlechta, která čekala na rozkazy z Neapole, jí v tom zabránila. Místo toho, aby znovu získal Achajské knížectví pro sebe, ho Karel daroval svému oblíbenému synovi Filipovi z Taranta, který tam brzy poté dorazil a přijal přísahu věrnosti místních baronů. Aby se zajistilo, že se Izabela a Filip nepokusí získat knížectví zpět, byly jejich nároky odkoupeny a páru bylo přislíbeno hrabství Alba na břehu Fucinského jezera jako kompenzace.
Anjou (1307–1313) jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyFilip II.bezrámu|149x149pixelů1307 – červenec 131310. listopadu 1278 – 1331/1332Karel II. Marie UherskáTitul achajského knížete mu udělil jeho otec. Správci Guido II. z Athén (1307–1308), Bertin Visconte a Gilles de la Plainche (1311). V roce 1313 se Filip II. oženil s titulární latinskou císařovnou Kateřinou z Valois, která byla až do jejich sňatku zasnoubena s vévodou Hugem V. Burgundským. Za účelem odškodnění rodu Burgundských bylo dohodnuto, že se Ludvík Burgundský, mladší bratr Huga V., ožení s Matyldou Henegavskou, nejstarší dcerou Izabely Villehardouinské, a že oběma pak bude uděleno Achajské knížectví. Po svatbě se však Ludvík a Matylda zdrželi v cestě do Řecka a mezitím se knížectví zmocnil uzurpátor Ferdinand Mallorský.
Barcelonští (1315–1316)
jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyFerdinandbezrámu|100x100pixelůčerven/červenec 1315 – 5. července 13161278 – 5. července 1316Jakub II. Mallorský Esclarmonda z FoixOženil se s Isabelou ze Sabranu, vnučkou Viléma II. Villehardouinského. Převzal kontrolu nad knížectvím pomocí skupiny italských a aragonských žoldáků. Zabit v bitvě u Manolady.
Avesnesové a Bourboni (1316–1321)
jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyMatyldabezrámu|100x100pixelů5. července 1316 – 132129. listopadu 1293 – 1331Floris IzabelaZískala Achajské knížectví v roce 1313, ale kontrolu převzala až v roce 1316. Správci Mikuláš III. ze Saint Omer (1311–1314?), Mikuláš Le Maure (1314–1315/1316) a Eustachio Pagano de Nocera.Ludvíkbezrámu|101x101pixelů5. července 1316 – 2. srpna 13161297 – 2. srpna 1316Robert II. Burgundský Anežka FrancouzskáManžel Matyldy, knížectví spolu se svou manželkou získal od Filipa II. Možná otráven. Poté, co Matylda v roce 1316 ovdověla, král Robert Neapolský rozhodl, že se v rámci plánu na opětovné navrácení knížectví rodu Anjou provdá za jeho mladšího bratra Jana z Graviny. Matylda však odmítla a protestoval také Odo IV. Burgundský, bratr a dědic Ludvíka. Matylda však byla přivedena do Neapole násilím a v roce 1318 byla nucena podstoupit svatební obřad s Janem. Stále vzdorovitá princezna byla v Avignonu předvedena před papeže Jana XXII. a tam jí bylo nařízeno, aby poslechla. I když ji nutil ke sňatku i papež, Matylda odmítla a odpověděla, že se již provdala za burgundského rytíře Huga de La Palice. Tento tajný sňatek dal Robertovi záminku k tomu, aby jí odebral její titul achajské kněžny, protože podle dohod se nesměla vdát bez jeho souhlasu. Po krátkém nuceném sňatku s Janem byla Matylda uvězněna a knížectví bylo jednoduše svěřeno přímo Janovi.
Anjou (1318–1381) jménoobrázekobdobí vládyživotrodičepoznámkyJanbezrámu|100x100pixelůbřezen 1318 – 13331294 – 5. dubna 1336Karel II. Marie UherskáKrátce manžel Matyldy Henegavské proti její vůli, titul knížete mu udělil jeho bratr Robert Neapolský. Jan ve skutečnosti nedorazil do Řecka až do roku 1324, odešel v roce 1326 a nikdy se nevrátil. Správci Fridrich Trogisio (1318–1321), Ligorio Guindazzo (1321–1322), Perronet de Villamastray (1322–1323), Nicolas de Joinville (1323–1325), Pierre de Sus (1326–1327), Francesco de la Monaca (1327–1329), Vilém Frangipani (1329–1331) a Gerardo d'Anguilara (1331–1332). Kateřinabezrámu|120x120pixelů1333 – říjen 13461303 – 5. dubna 1336Karel I. z Valois Kateřina z CourtenayTitulární latinská císařovna. Kateřina a její syn Robert získali Achajské knížectví od Jana v roce 1333 výměnou za jejich majetky v Epiru a Albánii.Robertbezrámu|103x103pixelů1333 – 10. září 1364mezi 1319 a 1326 – 10. září 1364Filip II. KateřinaRobert získal knížectví roku 1333 spolu se svou matkou. Po roce 1346 byl jediným vládcem, i když po smrti své matky do Achaje nikdy nevkročil. Správci Gaudino Romano de Scalea (1333), Pietro de San Severo (1333–1336), Bertrand z Les Baux (1336–1338, 1341–1344), Adam, vikomt z Tremblay (1346?), Menillo Acrimeno Neapolský, Nicolas Bocuto Neapolský, Jan Delbuy (1348), Filip z Jonvelle, Bertrand, Adam, vikomt z Tremblay (znovu), Walter z Lor, Pietro Minutolo (1355), Filip ze San Blas, Perroto Arrimeno, Nicholas Ballena, Adam, vikomt z Tremblay (znovu), Carresello, Francisco de Massa a Alexandr Brancaccio Imbriaco.Marie I.bezrámu|100x100pixelů10. září 1364 – 1370asi 1315 – 1387Ludvík I. Bourbonský Marie z AvesnesVdova po Robertu z Taranta. Po jeho smrti si ponechala titul achajské kněžny a za svého syna z předchozího manželství, Huga z Lusignanu, bojovala se zákonným nástupcem Filipem III. o titul knížete.Hugobezrámu|110x110pixelů10. září 1364 – 1370narozen asi 1335Vít z Lusignanu Marie I.Syn Marie I. a Víta z Lusignanu, syna Huga IV. Kyperského, spoluvládce během pokusu své matky získat kontrolu nad knížectvím.Filip III.bezrámu|110x110pixelů10. září 1364 – 25. listopadu 13731329 – 25. listopadu 1373Filip II. KateřinaBratr a zákonný dědic Roberta z Taranta. V roce 1370 koupil práva Marie I., čímž jejich konflikt skončil. Řecko nikdy nenavštívil. Správci Ludvík z Enghien (1370–1371) a Balthazar de Sorba (1371–1373).Johanabezrámu|111x111pixelů1373–1381prosinec 1325 – 12. května 1382Karel Kalábrijský Marie z ValoisNeapolská královna a vdova po Jakubu IV. Mallorském, vnuku Ferdinanda. Po smrti Filipa III. vyslancem achajských baronů prohlášena za achajskou kněžnu. Uškrcena ve vězení. Správci Centurion I. Zaccaria (do 1376/1377), Paolo Foscari (1376/1377), Daniel del Caretto (1377–1378) a Dominic de Alamania (1380).Otobezrámu|110x110pixelů1376–13811320 – 1. prosince 1398Jindřich II. Brunšvicko-Grubenhagenský Juta BraniborskáManžel Johany, která ho po svatbě v roce 1376 prohlásila za achajského knížete. Od roku 1377 do roku 1381 je Achajské knížectví de facto pod kontrolou johanitů pod vedením velmistra Juana Fernándeze de Heredia, kterým knížectví pronajali Johana a Oto.