1. československý revoluční pluk byl pěší pluk zformovaný z českých a slovenských bolševiků, často válečných zajatců či někdejších členů československého vojska na Rusi, existující v letech 1918 až 1920. Jakožto součást sovětské Rudé armády se zapojil do bojů ruské občanské války. Byl jednou z několika jednotek Rudé armády sestavených převážně z Čechů a Slováků.

Historie pluku

Po komunistickém puči v Rusku v listopadu 1917 zůstávalo velení československých legií loajální republikánské vládě a po začátku bojů v rámci rozpoutané ruské občanské války podporovalo bělogvardějskou armádu. Řada jeho levicově smýšlejících příslušníků však s režimem nově vytvořeného Sovětského svazu souzněla a začalo tak docházet k formování jednotek Čechů a Slováků připravených bojovat po boku ruských bolševiků. První takový oddíl byl vytvořen v zajateckém táboře v Berezani v červenci 1917, první známé bojové vystoupení proběhlo při dobytí Kyjeva v únoru 1918, počátkem roku 1918 vznikl též oddíl o síle asi 350 mužů v Kyjevě. Na konci května 1918 disponovala vznikající Československá Rudá armáda 1850 muži.

Vznik Největší oddíl byl pak zformován na jaře 1918 v Penze. Penza fungovala od poloviny dubna 1918 jako středisko formování budoucího 1. česko-slovenského revolučního pluku Rudé armády pod velením bývalého legionáře Jaroslava Štrombacha.Vojenský ústřední archiv v Praze, fond ČS rudoarmějci, karton 4, č. j. 12. Jednotka toto pojmenování získala 25. května 1918. Do vypuknutí nepřátelství s legionáři získala rudá jednotka z Československého armádního sboru v Rusku 129 mužů. Většinu ze 726 příslušníků mužstva a instruktorského sboru tvořili muži ze zajateckých táborů a veteráni z č.-s. rudé jednotky bojující na Ukrajině na jaře 1918.

V květnu a červnu 1918 vydávali příslušníci pluku rovněž vlastní periodikum Pravda, nejprve v ruštině, posléze též v češtině, a časopis Československá Rudá armáda.

Dobytí Penzy vlevo|náhled|Stav mužstva 1. čs. revolučního pluku v Penze 26. května 1918, před bitvou o Penzu K boji způsobilá vycvičená část pluku odjela z Penzy 17. května 1918 potlačit nepokoje do Saratova a do města se do vypuknutí nepřátelství s čs. legií již nevrátila. V Penze zůstaly náhradní části pluku spolu s dalšími jednotkami Rudé armády vedenými penzenským sovětem. Českoslovenští legionáři zaútočili na město v rámci jejich úsilí obsadit klíčové úseky železniční Transsibiřské magistrály, odkud by se pak přes Vladivostok mohli stáhnout zpět do Evropy. K radikálnímu kroku se vojenské velení čs legií rozhodlo poté, co ústřední vedení bolševiků vydalo rozkazy k odzbrojení legionářů. V boji o město ve dnech 28. až 29. května 1918, kdy proti sobě na obou stranách stáli Češi a Slováci, padlo na straně obránců města 128 osob, včetně civilistů. náhled|266x266pixelů|Titulní strana časopisu Československá Rudá armáda z května 1918 Jelikož sovětská moc usilovala o odzbrojení, demobilizaci a de facto zajetí příslušníků čs. legií, vyhodnocovalo legionářské velení československé příslušníky Rudé armády jako vlastizrádce a v případě jejich zajetí někdy docházelo k popravám. V samotné Penze se po dobytí města tento dříve tradovaný předpoklad ale doposud nepotvrdil. Ale příslušníci 1. čs. revolučního pluku Alois Skoták z Blanska, Josef Pospíšil a Ludvík Očenášek, zajatí při dobytí Penzy byli 5. června 1918 u Lipjag zlynčováni a popraveni oběšením.

Zánik Pluk se nadále účastnil bojů ruské občanské války, okolo roku 1920 byl pak rozpuštěn.

Dalšími posléze večejně činnými Čechy, organzovanými v Rudé armádě, byli mj. novinář a spisovatel Jaroslav Hašek, pozdější poslanec Národního shromáždění, generál Československé lidové armády a náměstek ministra národní obrany Alexeje Čepičky Čeněk Hruška, poslanec NS František Kaplan či pozdější ministr zemědělství Protektorátu Čechy a Morava Adolf Hrubý.

Z přibližně 10 tisíc Čechů a Slováků bojujících na straně bolševiků jich asi polovina padla, byla zraněna či byla prohlášena za nezvěstné. Počátkem 20. let se část jeho příslušníků navrátila do nově vzniklého Československa, nemálo z nich se následně zapojilo do formování Komunistické strany Československa (KSČ), vzniklé roku 1921. Menší část z nich, mj. včetně Jaroslava Štrombacha či Arnošta Kužely, v Sovětském svazu posléze zůstala natrvalo.

Odkazy

Reference

Literatura

KŘÍŽEK, Jaroslav. Penza: Slavná bojová tradice čs. rudoarmějců.Praha: Naše vojsko, 1957. Československý voják. Praha: Naše vojsko, 18. 5. 1953, 2(11), s. 30. ISSN 0009-0751. Dostupné online Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, 8.1987, 36(4), s. 116. ISSN 0018-2583. Dostupné online Lidová armáda. Praha: MNO, 29. 9. 1967, 17(20), s. 93. ISSN 0323-1097. Dostupné online Obrana lidu: list Československé armády. Praha: Naše vojsko, 8. 2. 1975, 34(6 (týdeník)), s. . ISSN 0231-6218. Dostupné online PICHLÍK, Karel. Červenobílá a rudá: vojáci ve válce a revoluci 1914-1918. Praha, 1967, s. 300. Dostupné online KŘIŠŤAN, Vlastimil. Největší válečný zločin čs. legionářů v Rusku? K personálním ztrátám č.-s. rudoarmějců v Penze. In: Historie – Otázky – Problémy, roč. 2024, č. 2, s. 58–68. ISSN 2336-6672. Dostupné online

Externí odkazy

Kategorie:Československé legie v Rusku Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1918 Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1920