Holub novokaledonský (Drepanoptila holosericea) je druh ptáka z čeledi holubovití (Columbidae), jediný zástupce rodu Drepanoptila. Systematika Za popisnou autoritu holuba novokaledonského je pokládán holandský přírodovědec Coenraad Jacob Temminck, jenž ptáka roku 1810 poprvé popsal pod binomickým jménem Columba Holosericea. V současnosti je tento druh řazen do monotypického rodu Drepanoptila, jenž popsal francouzský přírodovědec Charles Lucien Bonaparte roku 1855.
Rod Drepanoptila je blízce příbuzný barevným plodožravým holubům rodu Ptilinopus z jihovýchodní Asie a Oceánie a rodu holubů Alectroenas z ostrovů západního Indického oceánu.
Výskyt Holub novokaledonský představuje endemita Nové Kaledonie v Tichomoří, přičemž se vyskytuje jak na hlavním ostrově, tak na ostrově Île des Pins (Borovicový ostrov). Chybí na souostroví Loyauté. Preferovaným biotopem holuba novokaledonského jsou především okraje vlhkých lesů v nadmořské výšce 400 až 600 m, avšak jde o relativně přizpůsobivý druh, jenž obývá pralesy i druhotné lesy až do výšky asi 1000 m, stejně jako savany s porosty kajeputů (Melaleuca).
Popis Holub novokaledonský dosahuje celkové délky těla 280–285 mm v případě samců a 250–275 mm v případě samic. Délka křídla u samců, resp. samic činí 154–160 mm, resp. 139–144 mm; délka ocasu činí 66–79 mm, délka zobáku 14–16 mm, délka běháku 26–30 mm a celková tělesná hmotnost 160–220 g. Svým zbarvením jde o prakticky nezaměnitelný druh holuba. Podkladové opeření těla je sytě zelené, s výraznými stříbřitými příčnými páskami na křídlech a ocase, které však chybí u juvenilních jedinců. Brada je bělavá, hruď zelená, zbytek spodních partií zelenožlutý, respektive žlutý na spodní straně ocasu. Zelenou a žlutavou plochu spodních partií odděluje úzký bílý a širší tmavý pásek. Zobák má tmavě zelené zbarvení, končetiny jsou matně červené a porůstá je husté bělavé opeření.
Chování Holub novokaledonský se živí především plody a bobulemi; jím obývaná stanoviště se většinou překrývají s výskytem stromů druhu mastnoplod úzkolistý (Elaeocarpus angustifolius), takže se dá očekávat, že je pták na požírání jeho plodů částečně specializován. Na plodících stromech se mohou krmit i celé skupinky těchto opeřenců. Holubi obývají především stromové patro, chovají se tiše a nenápadně a jejich pestré zbarvení jim v listoví slouží jako účinný maskovací vzor. Ozývají se hlubokými, pomalými a pravidelnými tóny „oo-oo-oo-oo“; za letu pak pomocí širokých, zakulacených křídel vydávají pozoruhodné hvízdání. Ve stromoví se pohybují spíše přímo po větvích než aktivním letem. Holub novokaledonský hnízdí v období od července až srpna do listopadu, podle pozorování v zajetí činí snůška 1 vejce, jež samice inkubuje asi 3 týdny, přičemž zhruba další 3 týdny trvá doba opeření mláďat. O stavbu hnízda, relativně křehké stavby z větviček, stejně jako o rodičovskou péči zodpovídá samice sama, stejné chování se objevuje i u zástupců rodu Ptilinopus (konkr. u holuba oranžového, odb. Ptilinopus victor).
Ohrožení Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje holuba novokaledonského ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2024 za málo dotčený druh, prve byl pokládán za téměř ohrožený druh. Určité nebezpečí může pramenit pouze ze ztráty přirozeného prostředí, lovecký tlak je zřejmě velmi nízký v důsledku kvót na střelivo. Celková populace holuba novokaledonského čítá 100 000 až 140 000 jedinců.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Holubovití Kategorie:Ptáci Australasie