František Norbert říšský hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Norbert Reichsgraf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg, Freiherr auf Gleichenberg; 10. srpna 1705 Praha – 18. června 1786 Horšovský Týn) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Trauttmansdorffů. Zastával vysoké funkce u císařského dvora, byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Alžběty a rytířem Řádu zlatého rouna.Ottův slovník naučný, díl XXV.; Praha, 1906; s. 672 (heslo Trauttmansdorff) dostupné online Patřil k nejbohatším velkostatkářům v Čechách, jeho hlavními sídly byly zámek Horšovský Týn a zámek Jičín.VALENTA, Aleš: Lesk a bída barokní aristokracie, Univerzita Hradec Králové, 2011; s. 257, 259 ISBN 978-80-86829-62-3

Život Narodil se jako syn říšského dvorního rady hraběte Jana Josefa z Trauttmansdorffu (7. srpna 1676 – 30. dubna 1713)Rodokmen rodu Trauttmansdorffů na webu euweb.cz dostupné online a jeho manželky hraběnky Marie Terezie z Paaru (1683–1766), dcery vysokého císařského úředníka Karla Josefa z Paaru a jeho manželky Marie Renaty ze Šternberka. Marie Terezie po předčasné manželově smrti převzala z jeho dědictví panství Brandýs nad Orlicí a podruhé se provdala za hraběte Leopolda z Rottalu (1680–1750), dlouholetého podkomořího králové v Čechách. Současně vedla poručnickou správu rodového majetku za nezletilé děti.

František Norbert absolvoval kavalírskou cestu, během níž pobýval převážně v Itálii. Po návratu kolem roku 1730 převzal do osobní správy zděděný majetek a souběžně se začal uplatňovat ve službách u císařského dvora. Získal hodnosti císařského komořího a tajného rady, nakonec byl v letech 1763–1781 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Alžběty, jedné z dcer Marie Terezie.Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1763; Vídeň, 1763; s. 432 dostupné onlineKayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1781; Vídeň, 1781; s. 423 dostupné online V roce 1765 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna dostupné onlineLOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 278

Zemřel na zámku Horšovský Týn v roce 1785 ve věku osmdesáti let a byl pohřben v rodové kryptě kapucínského kostela v Horšovském Týně, v 19. století byly jeho ostatky přeneseny do nově zřízené rodinné hrobky pod kostelem sv. Anny na Vršíčku.KUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku 1507–2007; Horšovský Týn, 2016; s. 7Pohřebiště Trauttmansdorffů na webu royaltyguide.com dostupné online

Majetkové poměry a stavební aktivity náhled|vlevo|Zámek Horšovský Týn Po otci byl dědicem rozsáhlého pozemkového majetku v různých částech Čech a byl jeho majitelem přes sedmdesát let. Základním rodovým dědictvím bylo západočeské panství Horšovský Týn vázané statutem fideikomisu.VALENTA, Aleš: Lesk a bída barokní aristokracie, Univerzita Hradec Králové, 2011; s. 260 ISBN 978-80-86829-62-3 Druhým velkým majtekem bylo východočeské panství Kumburk s městem Jičín, které otec získal po dlouholetém soudním sporu v roce 1710. Oba celky měly hodnotu téměř tři milióny zlatých a podle tereziánského katastru z roku 1773 patřil František Norbert do desítky nejbohatších šlechticů v Čechách (jeho statky uváděly v té době čistý výnos kolem 70 000 zlatých ročně). Kromě toho vlastnil statky i v dalších korunních zemích, panství Hall v Horním Rakousku a Negau ve Štýrsku (nyní Negova ve Slovinsku). Pražskou rezidencí byl Trauttmansdorffský palác v Loretánské ulici, který podle dochovaných inventářů poskytoval značný komfort.Trauttmansdorffský palác na webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky dostupné online ve Vídni rodina vlastnila Trauttmansdorffský palác v ulici Herrengasse.

náhled|vlevo|Erb rodu Trauttmansdorffů s hraběcí korunkou Správu majetku převzal osobně kolem roku 1730 po návratu z cest po Evropě a hned přistoupil k různým stavebním akcím. V roce 1730 byl přestavěn tzv. vdovský dům v parku zámku Horšovský Týn, který tehdy sloužil jako obydlí panských úředníků.Vdovský dům v Horšovském Týně na webu Národního památkového ústavu dostupné online Později byly upravovány i interiéry zámku Horšovský TýnHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 91 a následně došlo k rozšiřování zámeckého parku. Pro dendrologické obohacení parku byly v roce 1770 dovezeny dřeviny ze zámeckých zahrad z Aschaffenburgu.HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 112, 115 Na park navazovala rozsáhlá obora se soustavou čtyř rybníků napájených umělým vodním kanálem.CHODĚJOVSKÁ, Eva a kol.: Krajina v rukou barokního člověka; Národní památkový ústav Josefov, 2020; s. 296–297 ISBN 978-80-88226-23-9 V oboře byla chována srnčí zvěř, zajíci, koroptve a bažanti.TUMA, Radek: Zlatý věk obor. Z historie obornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Národní památkový ústav Plzeň, 2018; s. 176–178, 189 ISBN 978-80-85035-53-7 V areálu obory byl v roce 1744 postaven menší lovecký zámek Annaburg pojmenovaný po Norbertově druhé manželce Marii Anně.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 26 Z původního ohrazení obory se dochovala barokní brána s trauttmansdorffským erbem v Nové Vsi. K panství Horšovský Týn byl v roce 1765 přikoupen statek Puclice se dvěma vesnicemi. Puclická tvrz byla přestavěna na myslivnu.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 283 Připojením Puclic dosáhlo panství Horšovský Týn svého největšího rozsahu, patřila k němu dvě města a 85 vesnic. K Horšovskému Týnu patřilo město Hostouň, kde byla na žádost Františka Norberta v letech 1737 a 1783 obnovena městská práva.Kronika Hostouně dostupné online V Hostouni byla starší tvrz přestavěná v 18. století na dvoukřídlý barokní zámek, který sloužil jako lovecký, později byl zcela přestavěn.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 95

Svou pozornost věnoval František Norbert i druhému hlavnímu sídlu v Jičíně. Rozsáhlou přestavbu jičínského zámku si vynutil požár města v roce 1768. Zámek byl v letech 1768–1775 zcela přestavěn a opatřen jednotnou pozdně barokní fasádou. Během války o bavorské dědictví v roce 1778 pobýval v jičínském zámku císař Josef II.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 182–183KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 645 ISBN 80-85983-14-1 Kolem roku 1771 nechal František Norbert opravit chátrající Valdštejnskou lodžii v parku Libosad u Jičína.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 266 Ve východních Čechách bylo jeho majetkem také panství Brandýs nad Orlicí, které převzal v roce 1732 od matky.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 224 ISBN 80-85983-13-3 Zde nechal zastavit probíhající výstavbu zámku v Mostku, který jeho matka zadala stavitelům Donatu Felicemu d’Allio a Donatu Morazzimu. František Norbert o tento objekt neměl zájem a dodnes se z něj nic nedochovalo.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 310 V Brandýse nad Orlicí inicioval kolem roku 1781 výstavbu nového zámku.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 225 ISBN 80-85983-13-3 Stavby v Brandýse nad Labem a v Jičíně vedl trauttmansdorffský stavitel Josef Tůma (uváděn též jako Thoma).Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 55

Kromě svých sídel se podílel také na vzniku nebo obnově řady církevních objektů. V roce 1729 financoval výstavbu nového kostela sv. Petra a Pavla v Konecchlumí na Jičínsku pod vedením stavitele Donáta Theodora Morazziho. Nedaleko Horšovského Týna podnikl v polovině 18. století rozsáhlé úpravy interiéru i exteriéru kostela sv. Anny na Vršíčku.Kostel sv. Anny na Vršíčku na webu Zámku Horšovský Týn dostupné onlineKUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku 1507–2007; Horšovský Týn, 2016; s. 4 Kostel sv. Anny patřil v té době k významným poutním místům a stavební práce zde probíhaly v letech 1740–1760.Kolektiv: Baroko v Plzeňském kraji; Plzeň, 2016; s. 264–266 ISBN 978-80-87338-63-6 Kolem roku 1768 nechal upravit kostel sv. Apolináře v Horšovském Týně a závětí svého předka Maxmiliána z Trauttmansdorffu byl také vázán k finanční podpoře horšovskotýnského kapucínského kláštera. K mecenátu Františka Norberta patří také socha sv. Donáta v Masarykově ulici v Horšovském Týně z roku 1741 opatřená na podstavci jeho jménem (Franc. Norb. comes Trauttmansdorff).Socha sv. Donáta v Horšovském Týně na webu Národního památkového ústavu dostupné online

Po předčasném úmrtí syna Josefa Václava (1739–1769) byl poručníkem nezletilého vnuka Maxmiliána (1768–1771) a spravoval za něj panství Jemniště. Maxmilián zemřel v dětství a Jemniště pak převzala jeho matka Marie Gabriela, rozená Černínová z Chudenic, podruhé provdaná za státního ministra Jindřicha z Rottenhanu.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 177

Rodina Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1726 s hraběnkouNeues genealogisch-schematisches Reichs- und Staats-Handbuch, 1764, S. 411. Marií Florentinou Josefou de Gavre aus dem niederländischen fürstlichen Geschlecht von Gavre, das zum ältesten Adel des Landes Brabant gezählt wurde. Vgl. Carl-August Espe: Conversations-Lexikon der Gegenwart, Band 2, Leipzig 1839, S. 230. Eugen Schnell: Die geschichtlichen Beziehungen des fürstlichen Hauses Hohenzollern zu den Niederlanden, Sigmaringen 1867, S. 6 f. (1708–1742), jejíž rodina pocházela z Belgie.Rodina Františka Norberta Trauttmansdorffa na webu geneanet.com dostupné online Manželé měli čtyři děti:

1. Marie Terezie (16. září 1729 – 29. května 1755), ⚭ 1753 hrabě Maxmilián Josef z Lambergu (1729–1792)Rodokmen rodu Lambergů na webu euweb.cz dostupné online 2. Marie Anna, (31. srpna 1736 – 11. října 1788), kanovnice v Praze 3. Josef Václav, (20. července 1739 – 4. prosince 1769), c. k. komoří, rada apelačního soudu v Praze, majitel panství JemništěHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 648 ⚭ 1766 hraběnka Marie Gabriela Černínová z Chudenic (25. května 1747 – 31. července 1807) 4. Marie Amálie, (1. února 1741 – 6. března 1808) ⚭ 1779 hrabě František Josef Kinský (1739–1805)

Po smrti své první manželky se 17. února 1744 ve Vídni podruhé oženil s hraběnkou Marií Annou z Herbersteinu (28. března 1723 – 7. února 1815), dcerou diplomata Ferdinanda Leopolda z Herbersteinu. Z druhého manželství se narodily tři děti:

5. Marie Antonie (31. května 1746 – 14. dubna 1817), kanovnice v Gesecku, 6. František Ferdinand (2. ledna 1749, Vídeň– 28. srpna 1827), od roku 1805 říšský kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu ⚭ 1772 princezna Marie Karolína z Colloreda (1752–1832) 7. František Norbert (8. května 1750 – 24. května 1753)

František Norbert měl sedm sourozenců, z nichž tři zemřeli v dětství. Mladší bratr František Jan (1709–1786) sloužil v císařské armádě a během sedmileté války dosáhl hodnosti polního podmaršála. Další bratr Jan Josef (1711–1769) byl císařským komorníkem. Sestra Marie Renata (1707–1777) byla manželkou hraběte Karla Josefa z Morzinu (1700–1741), majitele panství Dolní Lukavice. Nejmladší sestra Marie Valburga (1713–1770), narozená jako pohrobek, se provdala za bavorského šlechtice hraběte Philippa Ernsta von Lerchenfeld–Köfering (1689–1746), později působila u císařského dvora jako guvernantka nejmladších dcer Marie Terezie.

Galerie

Odkazy Reference

Literatura