Sultan Girej Klič, rusky Клыч Султан-Гирей, český přepis používá na rozdíl od ruštiny měkké I Klič, ale je uváděn také ve formě Keleč (15. března 1880 Ujala poblíž města Majkop – 16. ledna 1947 Moskva) byl kníže ( Князь) krymskotatarského původu, kozácký velitel bojující v obou světových válkách (první a druhé) a ruské občanské válce. Popraven po rozsudku vojenského soudu oběšením dne 16. ledna 1947.
Mládí Narodil se jako potomek krymské chánské dynastie Giričů. Jeho jméno Keleč (Klič) v překladu z turkických jazyků znamená meč. Vystudoval jezdeckou junkerskou školu (junker byl v carském Rusku žák důstojnické školy).
Služba v carské armádě V carské ruské armádě sloužil v 12. bělgorodském dragounském pluku a zúčastnil se v hodnosti poručíka potlačení ruské revoluce v roce 1905. Za první světové války sloužil v jezdectvu. V roce 1917 se zúčastnil pokusu o puč v řadách vojsk generála Kornilova. V roce 1918 velel čerkeskému jízdnímu pluku. První světovou válku, ve které získal všechny své řády, ukončil jako plukovník.
Služba v bílé armádě V ruské občanské válce bojoval v řadách Bílé armády, kde byl 25. března 1918 povýšen na generálmajora. Stal se velitelem Čerkesské jízdní divize (tzv. Divoká divize), která aktivně bojovala proti bolševikům. Po porážce uskupení Jižních vojsk a jejich evakuaci na Krym v roce 1920 překročil se svolením gruzínské vlády hranice Gruzínské demokratické republiky, kde byl internován. Následně z internace odjel na Krym, kde sloužil pod velením generála Wrangela. Po porážce Rudou armádou se znovu uchýlil do Gruzie. Na jaře 1921 emigroval do zahraničí.
Léta v emigraci V exilu byl politicky aktivní a působil jako jeden z vůdců Lidové strany horalů severního Kavkazu (rusky Народной партии горцев Северного Кавказа), jejímž cílem bylo odtržení severního Kavkazu od Sovětského svazu. Byl členem jejího ústředního výboru a také byl členem Výboru pro nezávislost Kavkazu, který se skládal z vůdců gruzínských, arménských, ázerbájdžánských a horských nacionalistů.
Služba v řadách německé armády Po vypuknutí války mezi třetí říší a Sovětským svazem se aktivně podílel na formování vojenských horských jednotek a vytvoření Kavkazské divize. Byl členem Kavkazské válečné rady. Po porážce německých vojsk v tažení na Kavkaz v roce 1943 byla jím organizovaná Kavkazská divize převelena do Itálie, kde operovala proti italským partyzánům. Kavkazská divize byla nasazena při obraně města Paluzza a tvořila součást Kozáckého stanu v Itálii. V roce 1945 převzal velení Kavkazské divize v hodnosti generálporučík, jiné prameny uvádí hodnost generálmajor.
Zajetí, vězení a poprava V květnu 1945 byla jeho Kavkazská divize vzata do zajetí britskými jednotkami a umístěna v Oberdrauburgu. Při jednání se štábem 8. britské armády dosáhl britského závazku, že jeho muži nebudou vydání do Sovětského svazu, ale že muslimští vojáci budou přemístěni do některých islámských států Blízkého Východu. V rozporu s dohodami však 14. května 1945 Britové nařídili odebrat kozákům zbraně. Dne 29. května 1945 byl spolu se 125 kavkazskými důstojníky odvezen do Judenburgu a předán NKVD. Následně byl převezen do Moskvy a postaven před soud Vojenského kolegia (překládáno též jako komise) Nejvyššího soudu SSSR. alt=Zpráva deníku Pravda o jeho procesu a odsouzení.|náhled|Zpráva deníku Pravda o jeho procesu a odsouzení. Byl souzen v procesu spolu s Vlasovem, Krasnovem P.N., Škurem, Krasnovem S.N., Domanovem a Panwitzem. Byl obviněn z vedení ozbrojeného boje proti Sovětskému svazu a řízení výzvědné, diverzní a teroristické činnosti. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán dne 16. ledna 1947. Informace o rozsudku a vykonání popravy byla uveřejněna v deníku Pravda dne 17. ledna 1947. Tato zpráva jej označila za agenta německé výzvědné služby.
Pokus o rehabilitaci 25. prosince 1997 jej Vojenské kolegium Nejvyššího soudu Ruské federace odmítlo rehabilitovat.
Odkazy Reference
Související články Andrej Andrejevič Vlasov – hlava Komitétu pro osvobození národů Ruska. Pjotr Nikolajevič Krasnov – kozácký velitel. Ivan Nikitič Kononov – kozácký velitel. Stanislav Auský – autor publikací zabývajících se související problematikou.
Kategorie:Kozáci Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Ruští válečníci Kategorie:Antikomunisté Kategorie:Ruští nacionalisté Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Rusové odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení oběšením Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Narození 15. března Kategorie:Úmrtí v roce 1947 Kategorie:Úmrtí 16. ledna Kategorie:Muži