Franz Anton hrabě Marenzi ( Franz Anton Alois Maria Graf Marenzi von Tagliuno und Talgate, Markgraf von Val Oliola, Freiherr von Marenzfeldt und Scheneck) (11. června 1805 Terst – 4. ledna 1886 Terst) byl rakouský generál původem ze staré italské šlechty. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v rakouské armádě od roku 1823, vystřídal působení u řady posádek převážně v Itálii, kde byl později přidělen ke dvorské službě u arcivévody Rainera. Jako voják se vyznamenal během revolučních let 1848–1849, byl povýšen na generálmajora, poté byl posádkovým velitelem v Haliči a znovu v Itálii. Ve válce se Sardinií byl zástupcem velitele 1. armády v severní Itálii a téhož roku byl penzionován v hodnosti polního podmaršála (1859). Z jeho početné rodiny vynikli synové Franz Karl (1859–1940) a Gabriel (1861–1934), kteří dosáhli vysokých hodností v rakousko-uherské armádě za první světové války.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Marenzi při udělení hraběcího stavu v Rakousku (1864) náhled|vlevo|Manželka Virginie, rozená Putzer von Reibegg (1825–1898) Pocházel ze staré italské rodiny, která již od 15. století užívala hraběcí titul v Milánském vévodství.Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Marenzi s. 1034–1036 dostupné online Narodil se jako starší syn Kajetána Marenziho (1777–1847), místodržitele v Terstu.Kajetán Marenzi na webu geni.com dostupné online V letech 1819–1823 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém MěstěSVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 5 dostupné online a do vojenské služby nastoupil jako praporčík u 26. pěšího pluku v Udine.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1824; Vídeň, 1824; s. 128 dostupné online Později sloužil u 17. pěšího pluku v Lublani,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1828; Vídeň, 1828; s. 128 dostupné online jako nadporučík byl poté přeložen k 23. pěšímu pluku v Lodi.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1830; Vídeň, 1830; s. 140 dostupné online Ve třicátých letech byl v hodnosti rytmistra přidělen ke generálnímu štábu a působil mimo jiné několik let v BrněMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 394 dostupné online a v Miláně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1839; Vídeň, 1839; s. 410 dostupné online Po návratu do Itálie byl v hodnosti majora (1843) přidělen ke dvoru lombardského místokrále arcivévody Rainera a jeho synů.Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 174 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1844; Vídeň, 1844; s. 422 dostupné online V roce 1846 byl povýšen na podplukovníka a stal se komorníkem Rainerova syna arcivévody Zikmunda.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 199 dostupné online
Během války v Itálii v roce 1848 se vyznamenal v bitvě u Novary a téhož roku byl povýšen na plukovníka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 489 dostupné online V revolučních letech 1848–1849 poté působil jako velitel ve Vídni a v roce 1850 dosáhl hodnosti generálmajora.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 75 dostupné online Poté žil několik let v soukromí ve Vídni a v Terstu, od roku 1854 byl velitelem brigády v Přemyšlu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 63 dostupné online Krátce působil jako přednosta 5. oddělení u vrchního velení armády ve VídniMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 12, 61 dostupné online a v letech 1856–1859 zastával funkci velitele v Lublani.Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich für das Jahr 1858; Vídeň, 1858; s. 214 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 53, 97 dostupné online Za války se Sardinií v roce 1859 se stal zástupcem velitele 1. armády a v květnu téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. Po válce odešel do soukromí a k datu 4. listopadu 1859 byl penzionován.Služební postup Franze Antona Marenziho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 112 dostupné online V soukromí se později věnoval studiu geologie a v tomto oboru publikoval několik spisů.
I když užíval hraběcí titul získaný v Milánském vévodství již v roce 1440, v dobových pramenech byl častěji uváděn jako svobodný pán. Hraběcí titul pro Rakousko mu byl potvrzen císařem Františkem Josefem až v roce 1864.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 539–540 dostupné online V roce 1843 byl jmenován c. k. komořím.Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 97 dostupné online
Rodina V roce 1846 se oženil s Virginií Putzerovou von Reibeck (1825–1898), dcerou vlivného rakouského podnikatele a politika Johanna Putzera (1801–1892).Rodina Johanna Putzera von Reibegg na webu geni.com dostupné online Z jejich manželství se narodilo sedm dětí.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 617–618 dostupné onlineRodina Franze Marenziho na webu geni.com dostupné online
1. Friedrich (1850–1939), dvorní rada, ∞ 1873 Marie von Franck (1850–1914) 2. Marie Virginie (1852–1936), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1878 Hermann hrabě Zichy z Vaszonykeő (1848–1903), c. k. komoří, poslanec uherského zemského sněmu, novinář 3. Ludwig Josef (1853–1935), c. k. tajný rada, komoří, šéf prezidiální kanceláře Panské sněmovny, ∞ 1887 Olga hraběnka Alberti von Poja (1866–1957) 4. Franz Karl (1859–1940), c. k. tajný rada, komoří, generál pěchoty, ∞ 1906 Irene von Pankota (1886–1948) 5. Isabela Anna (1858–1928), ∞ 1883 Hugo hrabě Hohenwart (1849–1905), c. k. komoří, rytmistr 6. Gabriel (1861–1934), c. k. komoří, polní podmaršál, ∞ 1893 Gabriela hraběnka Harrachová (1859–1942) 7. Virginie (1869–1945), ∞ 1894 Artur hrabě Manzano (1861–1940), c. k. generálamjor
Odkazy
Reference
Externí odkazy Franz Anton Marenzi in: Biographisches Lexikon des Kaiserthumes Oesterreich
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Italští šlechtici Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 11. června Kategorie:Narození v roce 1805 Kategorie:Narození v Terstu Kategorie:Úmrtí 4. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1886 Kategorie:Úmrtí v Terstu Kategorie:Muži