Friedrich Franz Xaver kníže zu Hohenzollern-Hechingen (celým jménem Friedrich Franz Xaver Fürst zu Hohenzollern-Hechingen, Burggraf zu Nürnberg, Graf zu Sigmaringen und Währingen, Herr zu Aigerloch, Wehrstein, Nyitra-Apathy und Nyitra-Visup) (31. května 1757 Gheule, Nizozemsko – 6. dubna 1844 Vídeň) byl německý šlechtic, rakouský generál a vojevůdce napoleonských válek. V císařské armádě sloužil od roku 1776, jako velitel jezdectva se vyznamenal v řadě válečných konfliktů na přelomu 18. a 19. století. Během válek s Francií byl vyznamenán dvěma stupni prestižního Řádu Marie TerezieDer Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, 2. díl; Vídeň, 1857; s. 846–850 dostupné online a byl také rytířem Řádu zlatého rouna. V letech 1825–1830 byl prezidentem Dvorské válečné radyDie Hofkriegsraths-Präsidenten und Kriegsminister der k.k. österreichischen Armee; Vídeň, 1874; s. 49–51 dostupné online a v roce 1830 dosáhl hodnosti polního maršála.
Životopis náhled|vlevo|Generál jezdectva Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen (litografie, cca 1820) Pocházel z významného německého rodu Hohenzollernů, patřil k linii Hohenzollern-Hechingen. Narodil se jako nejmladší ze tří synů císařského generála prince Franze Xavera Hohenzollern-Hechingena (1720–1765) a jeho manželky Anny, rozené hraběnky van Hoensbroech (1729–1798).Rodokmen rodu Hohenzollern-Hechingen na webu euweb.cz dostupné online Vzhledem k původu matky rodina v té době žila v Nizozemí a Friedrich původně vstoupil do nizozemské armády (1775), již o rok později přešel do služeb císařské armády. Bojoval ve válce o bavorské dědictví (1778–1779) a v roce 1788 byl povýšen na majora. Během války s Tureckem se vyznamenal při obléhání Bělehradu (1789) a v roce 1790 byl povýšen na podplukovníka. Poté sloužil u různých posádek v Čechách, kde se narodily všechny jeho děti.
V hodnosti plukovníka (1793) se zúčastnil bojů proti republikánské Francii, nejprve ve Flandrech, v roce 1795 bojoval v Německu a v roce 1796 proti Bonapartově armádě v Itálii. Na italské frontě dosáhl dílčích úspěchů, ještě v roce 1796 byl povýšen na generálmajora a v roce 1797 obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. V druhé koaliční válce operoval znovu v Itálii, vyznamenal se ve vítězné bitvě u Novi (1799)ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 386–387 ISBN 978-80-7557-041-3 a téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V letech 1799–1800 dobyl Cremonu a Milán, v červnu 1800 byl krátce velitelem v Janově. Po míru v Lunéville pobýval jako velitel divize v KrakověMilitär Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 25 dostupné online a na jaře 1805 byl jmenován velitelem pro celou oblast západní Haliče.
náhled|vlevo|Polní maršál Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen (1830) Ve válce roku 1805 byl velitelem záložního sboru v Bavorsku, podařilo se mu proniknout z obleženého Ulmu a připojit se k hlavním silám rakouské armády. Po prohrané bitvě u Slavkova byl velitelem demarkační linie na česko-bavorské hranici, poté se znovu vrátil jako velitel do Krakova. V páté koaliční válce (1809) převzal velení 2. armádního sboru a ve spolupráci s arcivévodou Karlem se vyznamenal v bitvě u Aspern a Wagramu.DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka 1809; České Budějovice, 2008; s. 89–90, 178–180 ISBN 978-80-86829-34-0 V roce 1809 dosáhl hodnosti generála jezdectva a po válce byl velitelem rakouských zemí se sídlem ve Štýrském Hradci.Militär Almanach 20; Vídeň, 1810; s. 14, 22 dostupné online Během Napoleonova tažení do Ruska byl přeložen jako velitel záložního sboru do Haliče, v roce 1813 se vrátil do Rakouska, kde měl za úkol naverbovat a vycvičit 30 000 mužů pro další boje v Itálii v letech 1813–1814. Během stodenního císařství převzal velení 2. armádního sboru na Rýně.
Po skončení napoleonských válek byl znovu velitelem ve Štýrském Hradci s kompetencí pro dědičné habsburské země a oblast Přímoří (1815–1825).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1816; Vídeň, 1816; s. 13 dostupné online Dne 16. října 1825 byl povolán do Vídně a jmenován do nejvyšší funkce ve správě rakouské armády, prezidenta Dvorské válečné rady, zastával ji pět let (1825–1830).Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1827; Vídeň, 1827; s. 7 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1826; Vídeň, 1826; s. 27 dostupné online Při příležitosti 50. výročí služby v rakouské armádě byl dekorován Řádem zlatého rouna a jmenován do čestné funkce kapitána jedné z císařských gard (Kaiserlich-Königliche Erste Arcièren-Leibgarde). K datu 18. září 1830 byl povýšen do hodnosti polního maršálaSlužební postup Franze Friedricha Hohenzollern-Hechingena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 45 dostupné online a na vlastní žádost odvolán z postu prezidenta Dvorské válečné rady. Do smrti formálně zastával hodnost velitele císařské gardy.Přehled velitelů císařských gard in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné online
Zemřel ve Vídni 6. dubna 1844 ve věku 86 let, pohřben byl v rodové hrobce v Hechingenu.Pohřebiště rodu Hohenzollern-Hechingen na webu royaltyguide.com dostupné online
Tituly a ocenění Jako příslušník vedlejší linie rodu Hohenzollernů užíval od narození titul hraběte. Po zániku Svaté říše římské byl v roce 1807 povýšen do knížecího stavu v Rakouském císařství s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).GRITZNER, Maximilian: Fürsten des Heiligen Römischen Reiches; Norimberk, 1887; s. 109 dostupné online V roce 1776 byl jmenován císařským komořím a v roce 1804 obdržel titul c. k. tajného rady.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1827; Vídeň, 1827; s. 51, 58 dostupné online Během napoleonských válek získal řadu vyznamenání v Rakousku i od zahraničních panovníků,Přehled řádů a vyznamenání Franze Friedricha Hohenzollern-Hechingena in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1844; Vídeň, 1844; s. 88 dostupné online dvakrát byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie (1797, 1809)Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 118 a nakonec získal Řád zlatého rouna (1826).Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online Od roku 1802 byl čestným majitelem dragounského pluku č. 2.
Rakousko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1826) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1826) 60x60pixelů zlatý Válečný kříž 1813/1814 (1814) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1809) 60x60pixelů rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (1797)
Zahraničí 60x60pixelů rytíř Řádu černé orlice (Prusko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) 60x60pixelů Královský hohenzollernský domácí řád (Prusko) 60x60pixelů Řád zähringenského lva (Bádensko) 60x60pixelů Domácí řád věrnosti (Bádensko) 60x60pixelů Konstantinův řád svatého Jiří (Parma)
Rodina V roce 1783 se oženil s hraběnkou Terezií z Wildensteinu (1763–1835), dcerou štýrského šlechtice Jana Kryštofa z Wildensteinu (1732–1794), c. k. guberniálního rady.Rodina hrabat z Wildensteinu in: Genealogisches Reichs- und Staats-Handbuch für das Jahr 1799; Vídeň, 1799; s. 494 dostupné onlineRodina Franze Friedricha Hohenzollern-Hechingena na webu geni.com dostupné online Z jejich manželství pocházely čtyři děti, vzhledem k Friedrichově tehdejší službě v Čechách se potomci narodili v Rakovníku, Praze a Brandýse nad Labem. Nejstarší syn Friedrich Anton (1790–1847) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála, další potomci Juliana Friderika (1792–1864) a Friedrich Adalbert (1793–1818) zemřeli svobodní, nejmladší dcera Josefína Friderika (1795–1878) byla manželkou hraběte Felixe Vettera z Lilie (1774–1853), c. k. majora a majitele panství Nová Horka.Rodokmen rodu Vetter von der Lilie na webu Muzea Novojičínska dostupné online
Odkazy
Reference
Literatura SMOLA, Karl von: Das Leben des Feldmarschalls Prinzen Friedrich Franz Xavier zu Hohenzollern-Hechingen, Vídeň, 1845
Externí odkazy
Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen na webu napoleon-series Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen in: Biographisches Lexikon des Kaiserthumes Oesterreich Friedrich Franz Xaver Hohenzollern-Hechingen in: Allgemeine Deutsche Biographie
Kategorie:Hohenzollernové Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Prezidenti dvorské válečné rady Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Domácího řádu věrnosti Kategorie:Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Narození 31. května Kategorie:Narození v roce 1757 Kategorie:Úmrtí 6. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1844 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži