Biopolymerní vlákna jsou výrobky z polymerů biologicky rozložitelných nebo syntetizovaných z biologických zdrojů.
Biologicky rozložitelné jsou jen látky, u kterých probíhá degradace působením mikroorganizmů. Tyto materiály mohou být vyrobeny i z neobnovitelných surovin. Biologické zdroje jsou organické suroviny nebo biomasa.
Úspěšná (komerční) výroba polymeru ve fromě textilního vlákna je možná jen po splnění následujících podmínek: levná surovina v dostatečném množství pevnost vlákna >20 cN/tex, tažnost >8%, modul pružnosti >250 cN/tex, teplota skelného přechodu >75 °CVeit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 883-900
Druhy biopolymerních vláken K biopolymerním vláknům patří (podle odborné literatury v roce 2022): proteinová – kaseinová vlákna, sójová vlákna, kukuřičná vlákna, arašídová vlákna, catgut, chitin, chitosan, pavoučí hedvábí, sliznatky, peří polysacharidová – alginátová vlákna, škrob, bambusové textilní vlákno ostatní – pryžová vlákna, PLA, PVA, PHB, PGA, PCL, BioPET, BioPA Historie Za první biopolymer je pokládána umělá organická hmota odvozená z celulózy, vynález Angličana Parkese z roku 1862.
V roce 1926 vyvinul Fransouz Lemoigne PHB z bakterií Bacillus megaterium
V roce 1935 byl vynalezen biopolyamid PA11 (na bázi ricinového oleje). Od roku 1947 se vyrábí z tohoto materiálu ve Francii pod značkou Rilsan™ textilní vlákna (s použitím na kartáče apod.).
V roce 2021 byla celosvětová výroba biopolymerních vláken odhadována na 500 000 tun (13 % z celkového množství biologických polymerů, „plastů“), z toho vlákna PLA 300 000 tun. Odkazy Související články Biotechnologie, Chemický rozklad, Polymerní materiál, Umělé textilní vlákno Literatura Pilla: Handbook of Bioplastics and Biocomposites Engineering Applications, John Wiley & Sons 2011, ISBN 9781118177044 Rangappa/Puttogowda/Parameswaranpillai/Siengchin/Gorbatyuk: Advances in Bio-Based Fiber: Moving Towards a Green Society, Woodhead Publishing 2021, ISBN 978-0-12-824544-6 Reference