náhled|Obětní pilíř z Isapuru kúšanského krále Vásišky, 3. století n. l.
Júpa byl védském náboženství kůl vztyčovaný během zvířecí oběti, ať už samostatné oběti dobytčete (pašujandža), nebo jako součást větší sómové oběti (Sómajana|sómajana). Kůl byl postaven na východním okraji obětního místa, hned vedle obětiště, na které byl přenášen jeden ze tří ohňů: áhavaníja, a zvíře k němu bylo přivázáno. Strom, z kterého je júpa vytvářen, je vybírán v lese knězem Adhavarjuem a oslovován jako Vasupati „Pán lesa“, pomazán ghí za zpěvu obřadních písní a poražen na východ, západ či sever, nikdy však na jih, směr spojovaný s pitry, tedy předky. Poté, co byla júpa upevněna, je ozdobena a nakonec je k ní přivázáno zvíře. Z bohů je júpa spojována především s dvěma válečníky: Indrou a Višnuem.
Lingvista Roger D. Woodard považuje júpu za předchůdce Šivova lingamu a chápe ho jako formu axis mundi a hranice mezi řádným světem obětiště a chaotickou divočinou, která ho obklopuje. Přirovná jí také k posvátnému sloupu zvanému skambha a předmětu zvanému Indradhvaja „Indrův praporec“.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Hinduistické rituály Kategorie:Oběť