náhled|Frank triumfálně přebírá moc v Krakově náhled|Generál Alfred Jodl, Hans Frank (uprostřed) a Alfred Rosenberg během Norimberských procesů v roce 1946 Hans Michael Frank (23. května 1900 Karlsruhe – 16. října 1946 Norimberk) byl německý politik, válečný zločinec a právník, od roku 1939 hlava Generálního gouvernementu (okupovaného Polska).

Politickou kariéru zahájil v Německé dělnické straně (DAP), předchůdkyni Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Zúčastnil se neúspěšného pivního puče a později se stal právním poradcem Adolfa Hitlera a právníkem NSDAP. V červnu 1933 byl jmenován říšským vedoucím (Reichsleiter) strany. Od roku 1934 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Adolfa Hitlera.

Po německé invazi do Polska v roce 1939 byl jmenován generálním guvernérem okupovaných polských území. Během svého působení v této funkci se podílel na holokaustu milionů Poláků a Židů. Mimo jiné podporoval nucené práce a dohlížel na čtyři vyhlazovací tábory. V čele Generálního gouvernementu setrval až do jeho rozpadu v roce 1945.

Po válce byl v Norimberském procesu shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byl odsouzen k trestu smrti a v říjnu 1946 popraven oběšením.

Předválečná kariéra Narodil se v Karlsruhe právníkovi Karlu Frankovi a jeho ženě Magdaleně Buchmaierové. Měl staršího bratra Karla a mladší sestru Elisabeth. Sloužil v německé armádě za 1. světové války. Po skončení války se přidal k jednotkám Freikorps. V roce 1919 vstoupil jako jeden z prvních do Německé dělnické strany (DAP). Promoval v roce 1926 a od té doby se stal osobním Hitlerovým právním poradcem. V tomto postavení se pohyboval v těsné blízkosti Hitlera a mohl tak nahlédnout do jeho osobního života. Ve svých pamětech napsaných krátce před popravou napsal, že v roce 1930 vypátral Hitlerovu rodinu poté, co obdržel vyděračský dopis od Hitlerova synovce Williama Patrika Hitlera, který v něm údajně vyhrožoval, že zveřejní pravdu o Hitlerových předcích. Tvrdil, že má nikdy nezveřejněné důkazy o tom, že jeho otec byl nelegitimní syn Žida Leopolda Frankenbergera. Žádné důkazy to však nemohou potvrdit.

Frank byl v roce 1930 zvolen do Reichstagu a v roce 1933 se stal ministrem spravedlnosti bavorské zemské vlády. Zároveň byl předsedou nacionálněsocialistické juristické asociace a prezidentem Akademie německého práva od roku 1933. Od roku 1934 byl říšským ministrem bez portfeje.

Osobní život Dne 2. dubna 1925 se v Mnichově Frank oženil s devětadvacetiletou sekretářkou Brigitte Herbstovou (1895–1959) z Forstu v Lužici. Měli spolu pět dětí: Sigrid Frank (* 13. 3. 1927) Norman Frank (* 3. 6. 1928) Brigitte Frank (* 13. 1. 1935) Michael Frank (* 15. 3. 1937) Niklas Frank (* 9. 3. 1939) Brigitte měla v manželství dominantní postavení. Během manželství měla několik milenců. Ale ani Hans Frank dle dostupných údajů nevedl počestný manželský život. Důkazem jsou výpovědi služebných v jejich domě, sekretářek a polských obyvatelek, které výměnou za povolení k vycestování musely H. Frankovi poskytnout své tělo. Od roku 1939 si Brigitte Franková říkala Königin von Polen (královna Polska). Manželství nebylo šťastné a tak v roce 1942 oznámil Frank svůj úmysl nechat se rozvést, Brigitte však dělala všechno proto, aby mohla zůstat „první dámou Polska“. Jedna z jejích proslulých vět byla: „Raději ovdovím, než bych se měla rozvést s říšským ministrem.“ Frank jí odpověděl: „V tom případě jsi můj smrtelný nepřítel“.

V roce 1987 napsal Niklas Frank knihu o svém otci Der Vater: Eine Abrechnung. Kniha vyšla v roce 1991 v Anglii pod názvem In the Shadow of the Reich a v roce 2010 vyšla česky pod titulem Můj otec: účtování. Původně kniha vycházela v časopise Stern na pokračování a vzbudila kontroverzní přijetí v Německu, protože Frank mladší v ní vyjadřuje nenávistné opovržení k otci.

Šachy Hans Frank se intenzívně zajímal o šachy, vlastnil rozsáhlou šachovou knihovnu a byl aktivním hráčem. Známa je jeho jediná partie ze simultánky naslepo s německým velmistrem Sämischem sehraná v březnu 1936. V době panování v Generálním gouvernementu byl v letech 1940–1944 patronem několika turnajů, v roce 1940 zorganizoval v Krakově šachový kongres, o půl roku později oznámil založení šachové školy pod vedením Jefima Bogoljubova a mistra světa A. A. Aljechina, Bogoljubova přijal ve svém sídle v krakovském Wawelu. V říjnu 1942 navštívil šachový turnaj pořádaný v Literární kavárně v Krakově."Hans Frank and Chess" by Edward Winter

Válečná kariéra V roce 1939 byl Frank jmenován šéfem administrativy u Gerda von Rundstedta v Generálním gouvernementu. Dne 26. října 1939 byl jmenován generálním guvernérem okupovaného Polska (Generalgouverneur für die besetzten polnischen Gebiete) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführera. Frank dohlížel na segregaci Židů do ghett a využíval polské obyvatele na nucené práce. V roce 1942 začal ztrácet své mocenské pozice mimo Polsko, také v důsledku soupeření s Friedrichem W. Krügerem, který byl hlavou SS a gestapa v okupovaném Polsku. Byl to však nakonec Krüger, který byl odvolán ze svého místa a byl nahrazen Wilhelmem Koppem. Ve své výpovědi při norimberském procesu popíral svou účast na holokaustu – stejně jako všichni vrcholní představitelé Třetí říše. Tvrdil, že vyhlazení Židů v okupovaném Polsku řídil přímo Heinrich Himmler. Údajně zaslal Hitlerovi svou rezignaci 14krát, ale Hitler ho odmítal uvolnit z funkce. Frank opustil okupované Polsko v lednu 1945 před postupující Rudou armádou.

Zatčení a proces Frank byl zatčen americkými jednotkami 4. května 1945 v Neuhaus am Schliersee nedaleko Tegernsee. Krátce po svém zatčení se pokusil o sebevraždu, při které si chtěl podříznout hrdlo. O dva dny později se pokusil o druhou sebevraždu, při které si pořezal paži. Po zatčení byl obviněn z válečných zločinů a souzen norimberským tribunálem. Pod hrozbou trestu smrti se navrátil ke katolické víře. Frank dobrovolně odevzdal více než 40 svazků svých osobních deníků. Záznamy z nich pak byly použity jako důkazy o jeho vině. Během procesu u něj došlo k jakémusi obrácení a před soudem prohlásil: „Vina Německa nebude smazána ani za tisíc let.“

Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a 16. října 1946 popraven oběšením. Při čekání na rozsudek napsal své paměti.

Citáty

Z rozhovoru otištěném patrně v lednu 1940 ve Völkischer Beobachter. Frank naráží na popravu sedmi českých studentů zatčených po pohřbu Jana Opletala a zastřelených 17. listopadu 1939.

Vyznamenání a ocenění 60px|Zlatý stranický odznak Zlatý stranický odznak (1933) 60px|řád krve Řád krveVálka.cz, Pamětní vyznamenání 9. listopadu 1923 (Řád krve) (1934) 60px|Řád sv. Mauricia a sv. Lazara Řád sv. Mauricia a sv. Lazara, velkokříž (1936) 60px|Gdaňský kříž Gdaňský kříž, I. třída (1940) 60px|Válečný záslužný kříž Válečný záslužný kříž, I. a II. třídy bez mečů (1940) 60px|au | 60px|ag | 60px|bronz Služební vyznamenání NSDAP,Válka.cz, Služební vyznamenání NSDAP zlaté, stříbrné a bronzové

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Nacisté Kategorie:Němečtí váleční zločinci Kategorie:Nositelé Válečného záslužného kříže (Německo) Kategorie:Nositelé Gdaňského kříže Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Zlatého stranického odznaku NSDAP Kategorie:Účastníci pivnicového puče Kategorie:Odsouzeni v norimberských procesech Kategorie:Němci odsouzení k trestu smrti Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození v Karlsruhe Kategorie:Úmrtí 16. října Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí v Norimberku Kategorie:Popravení oběšením Kategorie:Muži