náhled|Autoportrét Rembrandta van Rijn
Autoportrét je výtvarné dílo, na němž autor formou portrétu zachytil svou vlastní podobu.
Rozvoj autoportrétu souvisí s rozvojem portrétní malby jako takové. První autoportréty vznikaly v renesanci. Významná je například řada autoportrétů Albrechta Dürera. Téměř výhradně byly autoportréty tvořeny jako malířské dílo. Sochařských autoportrétů je dochováno velmi málo, neboť na rozdíl od dvojrozměrného zobrazení, při jehož tvorbě lze použít zrcadlo, je vytváření trojrozměrného autoportrétu dosti komplikované.
Důvodem vzniku autoportrétu byla v minulosti často především možnost předvést případným zákazníkům vlastní uměleckou dovednost. Existence portrétního zobrazení, byť vlastnoručně zhotoveného, také malíře psychologicky řadila mezi zámožnější obyvatele, neboť vybavení vlastního domu portrétem si mohli dovolit pouze šlechtici či skutečně zámožní měšťané. Tvorba autoportrétu také obsahuje rysy introspekce a sebehodnocení. Malíř je nucen vložit do svého portrétu představy o sobě samém. Tento rys zesiluje v umění druhé poloviny 19. století a je dobře patrný například v autoportrétech Vincenta van Gogha.
Urban dále říká, že autoportrét byl pro řadu umělců jedním z hlavních témat tvorby, znamenal konkrétní identifikaci uměleckého díla a života jeho tvůrce, stíral jasné rozdíly mezi iluzí a realitou, identita v autoportrétu nezná hranic.
Autoportrét ve fotografii
náhled|Robert Cornelius: Autoportrét, 1839; na zadní straně fotografie je napsáno: První světelný obraz co byl kdy pořízenNa zadní straně fotografie je napsáno: The first light picture ever taken. náhled|Hippolyte Bayard, Sbohem, krutý světe!, 1840
Jedním z prvních autoportrétů je snímek Američana Roberta Cornelia. Přibližně v říjnu 1839 Cornelius pořídil autoportrét před rodinným obchodem. Na daguerrotypii je středový čelní portrét muže se zkříženýma rukama a rozcuchanými vlasy. Tento autoportrét je navíc jednou z prvních portrétních fotografií člověka.
Dalším známým autoportrétem je zmanipulovaná fotografie Hippolyta Bayarda z 18. října 1840, nazvaný Sbohem, krutý světe!. Bayard sám sebe naaranžoval jako utopeného na protest proti nedostatku oficiálního uznání jeho podílu na vynálezu fotografie (proces kopírování přímých pozitivů). Na fotografii předstírá, že spáchal sebevraždu, jak sedí a naklání se k pravé straně. Snímek na papíře je na zadní straně opatřen textem se sebevražedným prohlášením, v němž uvádí:
Tato fotografie je mimo jiné považována za jedno z prvních nahých mužských těl ve fotografii aktu. Na dalším autoportrétu, zhotoveném o sedm let později, je Bayard zachycen při práci v zahradě a na další fotografii pracuje v ateliéru. Zemřel o skoro padesát let později – v roce 1887 přirozenou smrtí.
Další autoři a autorky Fred Holland Day (1864–1933) – I když se sám nepřiřazoval k žádné víře, zabýval se v období 1896–1898 křesťanskými otázkami. Návštěva Oberammergau v roce 1890 jej inspirovala k pašijové sérii. Rozruch způsobil v létě roku 1898 při aranžování scény pro sérii ukřižování na kopci.Beaumont Newhall: Geschichte der Fotografie; im amerikanischen Original: History of Photography: From 1839 to the Present. New York 1937; deutsche Übersetzung bei Schirmer/Mosel, München 1984, , S. 163–164 Při tom mu pomáhalo několik jeho sousedů oblečených v šatech římských legionářů a on sám převzal roli Ježíše Krista. Série pojmenovaná Posledních sedm slov Krista má představovat poslední slova Ježíše. Day byl za své činy ve své době velmi kritizován.Anne Hammond: Die piktorialistische Fotografie; in: Neue Geschichte der Fotografie. Könemann, Köln 1998, , S. 301 Imogen Cunninghamová Lee Millerová Claude Cahun Grete Stern Dora Maar
Samuel Foss – autoportrétista z Mali, který zachycuje proměny vlastní identity a stylizuje se do podoby afrických politiků.
Gideon Gechtman (1942–2008) byl izraelský umělec, fotograf a sochař. Jeho umění je nejznámější dialogem se smrtí, často v souvislosti s jeho vlastním životem. Výstava v roce 1973 s názvem "Exposure" znamenala Gechtmanův rostoucí zájem o spojení mezi uměním a biografickou dimenzí. Na stěnách galerie byly zvětšené fotografie procesu holení těla před otevřenou operací srdce, kterou podstoupil v témže roce. Také na této výstavě byly skutečné a smyšlené dokumenty týkající se Gechtmanova zdravotním stavu. Při ukončení výstavy Gechtman otiskl vlastní vymyšlené nekrology v izraelských denících. Vivian Maierová Lucas Samaras (1936–2024) Eva Rubinsteinová Hannah Wilke (1940–1993) – představitelka feministického umění, vytvářela performativní autoportréty Robert Mapplethorpe (1946–1989) – zejména v 70. letech Linda Benedict-Jones (* 1947, USA) – v letech 1975–1976 vytvořila soubor introspektivních autoportrétních snímků Francesca Woodmanová (1958–1981), americká fotografka, v letech 1972–1980 vytvářela introspektivní autoportréty, zemřela ve svých 22. letech Ana Mendieta (1948–1985) – kubánsko-americká představitelka land artu a body artu 70. a 80. let, kde vyjadřovala emocionální spojení mezi svým tělem a přírodním světem Jasumasa Morimura (* 1951), japonský fotograf Joel-Peter Witkin Cindy Shermanová zobrazuje vlastní tvář, ale většinou celé své tělo.TISKOVÉ ZPRÁVY\Galerie Rudolfinum_UPM Decadence Now! Za hranicí krajnosti http://www.galerierudolfinum.cz/index.php?site=tisk/tisk-zpravy&id=42 Sally Mannová (* 1951), americká fotografka Nan Goldinová Gilbert & George Pierre et Gilles Athena Tacha (* 1936, Řecko) pořídila cyklus vlastních portrétních fotografií 36 let stárnutí, který vystavila Eclipse Gallery, Arlington, VA, 2008. Helena van der Kraan (1940–2020) Noah Kalina (* 1980, USA) pořídil videosnímek Everyday (Každý den) poskládaný z autoportrétních fotografií, a jenž je od srpna 2006 umístěn a prezentován na internetových video portálech. Pouze na YouTube byl zhlédnut více než 20 milion krát. Úspěch videa vyvolal diskusi o tom, zda tento typ projektů je fotografické umění. Richard Brenson, profesor fotografie na Yale University, nazval projekt jako absolutní ztráta času. William Ewing, ředitel Musée de l'Elysée však prohlásil, že Kalinova práce pomohla etablovat novou formu portrétu.Look at Me, World! Self-Portraits Morph Into Internet Movies. New York Times, 18. března 2007 Projekt Everyday dnes patří ke stálým sbírkám Austinského Muzea umění. Mariko Mori (* 1967 Tokio, Japonsko) je japonská umělkyně pracující s videem a fotografií; ve svých dílech přebírá kontrolu sama nad svou rolí. Vznikají obrazy exotické, s neznámou bytostí v každodenních výjevech. Jednou se obléká se jako sexy cyborg se světle modrými vlasy, dlouhými copy, podruhé zase stojí v tokijském metru oblečená jako kdyby právě přistála z vesmíru. Oblečená v kostýmu ze stříbrné metalízy s headsetem, mikrofonem a tlačítky na svém předloktí.
Per Hüttner (* 1967), švédský fotograf a vizuální umělec jehož nejznámějším cyklem je Běhání v exotických městech z 90. let. Sám běhal ve vzdálených městech, která se pro západní civilizaci zdají být exotická.Tank Book, Thames & Hudson; 2002; London, UK Na fotografiích vidíme umělce v bílém oblečení,“TalePiece,” Caroline Smith, Creative Camera, str. 50-51, April–May 1999, London, UK jak si razí cestu rušnými městy, jako jsou například Čennaí, Mexico City nebo Lusaka.“Artists on the Move,” Duncan McLaren, Contemporary (časopis), str. 56-61; červen-srpen 2002, London, UK Byl vystavován v galeriích v USA, Španělsku“Pleasure and Pain all Rolled into One,” BIDA 2003 - Exhibition catalogue from the exhibition at Centro de Arte de Salamanca, Spain, str. 110-113 Polsku,Magdalena Lewoc, str. 5, City Matrix of Life, Exhibition catalogue - Metropolis, Contemporary Art Gallery, National Museum, Szczecin, Poland, 2005. Rumunsku,Simona Nastac, "The Sublime overcoming of the UltimateFrontier of Art: Its Rediscovery" str. 111, Absent Without Leave (AWOL), Biennial of Young Artists, Bucharest 2006, Published by Meta and Goethe Institut Bukarest Rakousku,Realitäten,Fotogalerie Wien, Fotobuch nr. 35/2005 str. 34-35 Číně“Gongzhen - Sport in Art” str. 88-91 Catalogue published by, Museum of Contemporary Art MoCA Shanghai . The exhibition travelled to Museum of Guangzhou Art Academy; RCM Gallery, Nanjing; Shenyang, Museum of Lu Xun Art Academy; Sichuan Fine Arts Museum, Chengdu and Today Art Museum, Beijing. a Švédsku.Introduction to Hüttner's solo exhibition at Blå Porten at Liljevalchs Konsthall Velmi často pořizuje vlastní portréty, ať už je to v cyklech Demokracie a touha, Filling the City with Dreams, nebo Znovuzrození.
Cristina Otero (1995), španělská fotografka a umělkyně, která se většinou zaměřuje na vlastní autoportréty zblízka. Je nejmladším umělcem ve Španělsku, který vystavoval v galerii umění. O své tvorbě říká: V mých fotografiích jde především o kontrast, abych vyzdvihla něco z celkové kompozice, většinou jsou to oči. Věřím, že je to neskutečné, melancholické a romantické.
Natalie Dybisz
Lilith Love (1964), nizozemská výtvarná fotografka a obrazová umělkyně. Mezi témata, kterými se ve svém díle zabývá jsou například identita, ženy a jejich archetypy, genderová manipulace, svoboda a rovnost. V roce 2005 začala s publikováním svých autoportrétů na Internetu, které doplňovala svými příběhy. Nejdříve pomocí webkamery, pak s jednoduchým kompaktním fotoaparátem. V roce 2006 fotografie zcela převzaly písemnou podobu. Od té chvíle vypráví svůj životopis s pomocí zrcadlovky, stativu a dálkového ovládání. Byly často kontroverzní. V roce 2012 začala se svým projektem Lilith in da House (Lilith v domě). Dekorací pro autoportréty se staly neznámé a cizí domy.
Viki Kollerová (* 1984) Brooke Shaden (* 1987) I-ťün Liao
České země Zdeněk Lhoták (* 1949) od roku 1989 vytváří cyklus Autoportréty, snímá detaily vlastního nahého těla, které jsou výtvarně stylizované. Jejich znakem je abstraktnost, často není zřejmé, o jakou část těla se jedná.
Libuše Jarcovjáková Blanka Chocholová (* 1953) Dita Pepe (* 1973) je autorkou cyklu inscenované portrétní fotografie Autoportréty, ve kterém se vyfotografovala s ženami různého věku, charakteru i společenského postavení. Věra Stuchelová (* 1973) v cyklu Soukromý prostor zdůrazňuje intimitu tohoto světa, který je podle ní zranitelný a křehký. Jedná se o autoportrét, rozšířený i o portréty věcí, vztahů a prostředí. Cyklus Mateřská dovolená (2008) má dvě části. Ta první se skládá z černobílých autoportrétů, kdy je tvář autorky skryta za běžnými věcmi používanými při mytí nádobí, vaření, uklízení a podobně. Druhá část je barevná a tvoří je autoportréty s její dcerou. Je v ní intimnost, hravost, láska i vzájemnost, ale i síla, protože mateřství v sobě obsahuje obrovskou sílu, náboj emocí a entuziasmu ale i nutnost překonávání šedi a rutiny každodennosti.http://www.verastuchelova.cz/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=579&g2_serialNumber=2 Věra Stuchelová INTIMITA 2003/2008
náhled|Barbora Bálková: Masky - V řeči květin, 2005 Barbora Bálková (* 1978) vytváří ucelené koncepty, které vždy sledují určité stěžejní téma. Nejtypičtějším obsahem děl Barbory Bálkové je přitom téma individuální lidské identity, její prožívání a proměnlivost. S tím souvisí také otázka sebeprožívání a sebenahlížení v nejrůznějších situacích a souvislostech. V projektu Masky (2004-10) je na dvaceti analogických portrétních fotografiích zachycena její tvář se stále stejným neutrálním výrazem, ale vždy v jiné masce. Ta je utvořena většinou z běžných domácích propriet, jako je chleba, vejce, slanina, formy na vánoční cukroví, knoflíky, nebo třeba psí chlupy, či seno. Stejná tvář má tak někdy podobu uzavřené duše květů, pak zase melancholického rytíře, jindy vidíme poraněný obličej, nebo absurdního křehkého tvora. Z jednotlivé krásné tváře se tak v proměnách masek stává dvacetkrát jinak estetizované a dojemné monstrum, které nemá šanci se dorozumět se svým okolím.