Ivo Hucl (* 29. ledna 1961 Plzeň) je český básník, výtvarný kurátor, nezávislý kulturní aktivista, scenárista a čajovník. Život

Mládí Narodil se v Plzni, dětství a mládí pak prožil v nedaleké obci Štěnovice. Vystudoval plzeňskou Střední průmyslovou školu stavební, na vysokoškolská studia v období tzv. normalizace rezignoval a nadále byl zaměstnán jako mistr vodních a melioračních staveb, mazač výtahů a hlídač.

Alternativní kultura Ještě na střední škole aktivně vstoupil do prostředí české nezávislé kultury, ve stejné době začal psát i první básně a texty. Koncem 70. let 20. století se podílel na uspořádání několika koncertů nezávislé hudby: např. v roce 1979 koncert kapely Classic rock´n roll band Mikoláše Chadimy v Lidovém domě ve Štěnovicích a (spolu s Milanem Judlem) koncert Psích vojáků v hostinci U Raskena v Útušicích, opět nedaleko Plzně, v roce 1980. Nahrávka z tohoto koncertu se stal základem živé nahrávky kapely Psí vojáci 1979/81 Live. Na základě těchto aktivit začal být monitorován Státní bezpečností. V polovině osmdesátých let se v Mariánských Lázních seznámil s pravoslavným duchovním Radivojem Jakovljevičem (pozdější arcibiskup Simeon) a až do roku 1992 u něj privátně studoval pravoslavnou teologii. V osmdesátých letech se angažoval v šíření ineditní literatury a tiskovin a formou samizdatu vydal v té době dvanáct básnických sbírek. Výbor z těchto textů vyšel až v roce 2021 pod souhrnným názvem Nerůžový les.

Po roce 1989 Bezprostředně po sametové revoluci založil 2. ledna 1990 v Plzni společně s Ivanem Jáchimem a Miroslavem Antonem Nezávislé kulturní sdružení ARS, které mělo ambice koordinovat aktivity západočeských výtvarníků, spisovatelů, filmařů a hudebníků. Rovněž začal spolupracovat s Českým rozhlasem, plzeňským studiem TV MAX a Českou televizí jako scenárista rozhlasových a televizních dokumentů. V rámci duchovního rozvoje vykonal řadu cest a poutí, především do severního Řecka na svatou horu Athos, do Malé Asie, Andalusie a Belgie. Pravidelně také pobýval pravoslavném monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice a Cyrilometodějském duchovním centru sv. Gorazda ve Vilémově na Hané, postupně se však od pravoslaví přiklonil ke studiu zenového buddhismu, taoismu a mahámudry. Od roku 1990 žije s rodinou ve Šťáhlavicích, nedaleko zámku Kozel.

Veřejná činnost V roce 2000 realizoval společně s manželkou Michaelou podle vlastního návrhu projekt Bezejmenné čajovny, která se postupně stává místem konání různých kulturních akcí – výstav, koncertů,přednášek, filmových projekcí. Dosud pod hlavičkou Bezejmenná realizoval více než tisícovku kulturních projektů.

Jako kurátor se podílel na desítkách výstav českých i zahraničních výtvarníků. Od roku 2006 do roku 2016 pracoval pro město Plzeň jako hlavní dramaturg kulturní výměny mezi partnerskými městy Plzní a Takasaki v Japonsku. V roce 2009 připravil pod názvem Hory a srdce reprezentativní výstavu Josefa Váchala a Jiřího Kornatovského pro City Gallery v Takasaki a multikulturní výstavu Tibet mysli na Novoměstské radnici v Praze.

V letech 2014 až 2015 pracoval jako umělecký ředitel rozsáhlého česko-japonského projektu Japan Fest 2015 v rámci EHMK Plzeň 2015.

V dubnu 2016 založil společně s brněnským básníkem a hudebníkem Tomášem Vtípilem, Dianou Darolovou a Michaelou Landovou nadační fond Charon, jehož pomoc směřuje na podporu osobností české nezávislé kultury a disentu, které se ocitly v nedůstojných existenčních podmínkách, zpočátku především pro básníka, hudebníka a výtvarníka Pavla Zajíčka. Fond pak postupně svou pomoc rozšířil také na další potřebné, mj. na ukrajinské umělce postižené ruskou invazi do země roku 2022.

V září 2016 veřejně vystoupil na obranu drobných venkovských živnostníků, řemeslníků a podnikatelů ve věci Elektronické evidence tržeb (EET) a zveřejnil Petici za zrušení zákona č.112/2016 Sb., o evidenci tržeb. 30. listopadu pak předal v Senátu PČR petiční archy s 10 034 podpisy, mezi nimiž bylo i 14 senátorů: konečný počet podpisů pak byl 23 406 jmen. Na základě této petice pak Senát PČR ve svém 324. usnesení z 11. Schůze konané dne 7. prosince 2017 doporučil vládě změnit zmíněný zákon a vyjmout z evidence tržeb „podnikající a právnické osoby, které nedosahují výše ročního obratu 750 tisíc ročně“. 9. března 2022 pak vláda Petra Fialy definitivně schválila celkové zrušení systému EET.

V obci Šťáhlavy se angažuje v rámci politického sdružení Občané pro obec, převážně v kulturní oblasti.

Rodina Je ženatý a má dceru a syna.

Dílo Díky své básnické tvorbě spolupracuje s předními umělci a hudebníky, například s Oldřichem Janotou, Tomášem Vtípilem, Liao I-wu, Ondřejem Smeykalem, Vladimírem Václavkem, Vladimírem Javorským, Vlastislavem Matouškem nebo Marcelem Bártou. Jeho texty byly opakovaně zhudebněny či zpracovány Českým rozhlasem. Publikoval své básně a texty mj. v časopisech Host, Tvar, Revolver Revue, Lidových novinách, Souvislostech, Ateliéru a dalších periodikách, katalozích a sbornících. V roce 2011 založil Bezejmennou edici, ve které společně s literárním historikem Vladimírem Novotným, postupně připravil k vydání 8 titulů, především básnických sbírek a esejů o výtvarném umění a poezii.

Knihy

Ostrovní básně (Bezejmenná edice, 2011) Ostrovní básně – rozšířené vydání (2013) Sběrný dvůr (Bezejmenná edice, 2014) Prach prázdna (Bezejmenná edice 2017) Pár tahů tuší (Bezejmenná edice, 2018) Návrat ke kruhu (Bezejmenná edice, 2020) Nerůžový les (Bezejmenná edice, 2021) Bezejmenné krajiny (Bezejmenná edice, 2024) Úlomky ticha – společně s Mari Koho Kučera Shinada  (Bezejmenná edice, 2026)

Výtvarné katalogy Hory a srdce / Josef Váchal a Jiří Kornatovský, Muzeum Šumavy, Sušice, 2009 Stopy duše / Lenka Sýkorová, Depo2015, soukromý tisk, Plzeň, 2023 Krajinou po okraji / Ladislav Sýkora, Depo2015, soukromý tisk, Plzeň, 2024

Spolupráce na výtvarných katalozích a sbornících Xénia Hofmeisterová – Požierač farby/Požírač barev/Color Eater, Galerie Klatovy Klenová, 2012 Shóko Kanazawa a její tušový svět, soukromý tisk, Česko-japonská společnost, Praha, 2015 Ivan Hostaša – Keramika z období 1991–2007, Pivovarské muzeum v Plzni, 2018 Verš a obraz – Poetry and Image / Petr Geisler, soukromý tisk, Galerie kritiků, Praha, 2019 Tušová malba dnes – The Ink Painting Today, soukromý tisk, Galerie kritiků, Praha, 2021 Steker – Kresby, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, 2024

Okno do staletí česko-japonských vztahů 1. vyd. Praha: Česko-japonská společnost, 2020

LP a CD Krveprolití – Liao I-wu, Pavel Zajíček, Tomáš Vtípil – Guerilla Records, 2026 GA.I.SU.RA – Petr Geisler, Centrum současného umění DOX, 2026

Významnější výstavy Petr Geisler – Na hranici zenu a nedorozumění, Galerie zámku Kozel, Šťáhlavy, 1.11. – 8.11. 2003 Tibet mysli, Novoměstská radnice, Praha, 25.2. – 14.4. 2009 (společně se Zuzanou Ondomišiovou; odborná spolupráce: Zdenka Klimtová, Lenka Gyaltso) Jindřich Štreit – Haiku z vesnice Akagi, Galerie zámku Kozel, Šťáhlavy, 28.10. – 15.11. 2005 Karel Adamus – Větrné básně, Galerie zámku Kozel, Šťáhlavy, 28.10. – 15.11. 2005 Masaharu Ogawa – Kaligrafie, Západočeské muzeum, Plzeň, 20.10. – 5.11. 2006 Josef Váchal a Jiří Kornatovský – Hory a srdce, Takasaki City Gallery – Takasaki, Japonsko, 20.9. – 12.10. 2009, japonská premiéra Šumavy romantické a umírající Jiří Kornatovský – Meditace kresbou, Gallery Botteha, Kyjev, Ukrajina, 19.1. – 7.2. 2012 Pavel Zajíček – Struktury času, Visio Art Gallery, Plzeň, 8.1. – 30.1. 2015 Ryōji Ikeda – Test Pattern [N°7], Nové divadlo – Black Box, Plzeň, 2.7. – 11.8. 2015 (česká premiéra) Shōko Kanazawa a její tušový svět, Západočeské muzeum, Plzeň, 11.9. – 11.10. 2015 (evropská premiéra) Karen LaMonte – Floating World, Západočeské muzeum, Plzeň, 11.9. – 11.10. 2015 Osobní výběr VII: Ivo Hucl – básník, Galerie výtvarného umění v Chebu, 13.11. – 3.3. 2019 Plzeň – Takasaki – 30 let spolu, mázhaus radnice města Plzně, Plzeň, 17.9. – 11.10. 2020 Kobayashi Yúsai – Kaligrafie, Galerie Jiřího Trnky, Plzeň, 17.9. – 11.10. 2020 Lenka Sýkorová – Stopy duše, Depo2015, Plzeň, 1.5. – 2.6. 2023 Ladislav Sýkora – Krajinou po okraji, Depo2015, Plzeň, 1.5. – 28.5. 2024 František Svátek – Vodní a větrné objekty, zámek Kozel, Šťáhlavy, 21.6. –23.8. 2024 Mari (Kóhó) Kučera Šinada – Úlomky ticha, Galerie zámku Kozel, Šťáhlavy, 21.16. – 29.9. 2024 Ivo Hucl – Barva, zvuk, pohyb květiny, Galerie Bolfánek u Chudenic, 31.8. – 31.10. 2024

Realizace ve veřejném prostoru

Poesiomat v Plzni

Báseň vylitá do těla zvonu na průčelí rozhledny Bolfánek u Chudenic

Ocenění Grand Prix Tourfilm (1993) za film Hlas stříbrného zvonu –- Mýty a legendy staré Šumavy, společně s Miroslavem Čapkem Cena Bohumila Polana (2011) za sbírku Ostrovní básně Cena Bohumila Polana (2020) za sbírku Návrat ke kruhu Umělecká cena města Plzně (2020)

Odkazy

Reference

Literatura

Host: literární měsíčník. Brno: Dušan Skála, 2015, 31(6), s. . ISSN 1211-9938. Dostupné online PETROVÁ, Jana. Zapomenutá generace 80. let 20. století: (nezávislé aktivity a samizdat na Plzeňsku). Plzeň: Jana Petrová ve spolupráci se Sdružením občanů Exodus, 2009, s. 93. ISBN 978-80-254-4112-1. Dostupné online Bezejmenná – kultura: http://bezejmenna.name/cs/kultura/recenze/

Externí odkazy Oficiální stránky Nadačního fondu Charon

Kategorie:Čeští básníci 20. století Kategorie:Čeští básníci 21. století Kategorie:Čeští dokumentaristé Kategorie:Čeští televizní režiséři Kategorie:Spisovatelé z Plzně Kategorie:Čeští filmoví režiséři Kategorie:Čeští esejisté Kategorie:Čeští kurátoři Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští aktivisté Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Čeští politici Kategorie:Narození 29. ledna Kategorie:Narození v roce 1961 Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Umělci z Plzně Kategorie:Čajová kultura