Jiří Havlíček (14. dubna 1946 Brno – 7. prosince 2023 tamtéž) byl český výtvarník, grafik, teoretik a historik umění. Celoživotně působil jako pedagog na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Byl manželem teatroložky prof. Margity Havlíčkové.

Život a dílo Narodil se 14. dubna 1946 v Brně, jeho otcem byl pánský krejčí Antonín Havlíček, matkou Anna, rozená Chrtová. V 60. letech 20. století vystudoval teorii a dějiny výtvarného umění na Filosofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (Masarykova univerzita), u Bohdana Laciny, Alberta Kutala a Václava Richtera. Studium absolvoval v roce 1970. Byl představitelem českého výtvarného surrealismu druhé poloviny 20. století, a autorem množství grafik a kreseb, které jsou zastoupeny ve sbírkách českých i zahraničních muzeí a galerií, svá díla vystavoval doma i ve světě v rámci individuálních i kolektivních výstav. Publikoval řadu textů k filosofii i teorii umění, pod svým vlastním jménem i pod pseudonymy „Chrt“ a „Krtek“. Editoval samizdatové sborníky Merlin.

Raná tvorba Již během studií na gymnáziu Koněvova (dnes Gymnázium Brno, Vídeňská) byl s dalšími spolužáky členem výtvarné skupiny „Nezralí“ (členy skupiny byli mj. architekt, malíř, grafik a pedagog Aleš Navrátil a režisér Karel Fuksa). V raném období jeho tvorby, koncem šedesátých let, v sedmdesátých a částečně i v osmdesátých letech vznikly grafické listy a kresby ovlivněné surrealismem, fantaskním uměním, zájmem o esoteriku, hermetismus a sci-fi literaturu. Vedle Jana Nováka, Pavla Řezníčka, Arnošta Goldflama, Karla Fuksy, Jiřího Hynka Kocmana, Leoše „Bacona“ Slaniny, Evy „Trudy“ Vidlařové, Františka „Franty“ Kocourka a dalších patřil k členům tzv. brněnské bohémy, neformální umělecké, básnické a performerské skupiny 60. a 70. let. V románu Pavla Řezníčka „Hvězdy kvelbu“, který pojednává o postavách brněnské bohémy, vystupuje Havlíček jako „Jiří Pavlíček-Chrt“.Ze vzpomínek syna Jakuba Havlíčka - rukopis. V archivu rodiny, 2024.

Havlíček udržoval kontakty s představiteli západoevropského i domácího uměleckého prostředí, které mělo silný vliv na jeho vlastní tvorbu. Zásadní vliv na něj měl zejména Vratislav Effenberger, literární teoretik a představitel českého poválečného surrealismu, který zveřejňoval jeho rané práce v surrealistické revui Analogon. Přátelil se rovněž se surrealistou Martinem Stejskalem, malířem, esejistou a esoterikem. Spolu se svými přáteli, mj. básníkem Pavlem Řezníčkem a výtvarníky Arnoštem Budíkem, Alešem Navrátilem, Josefem Kremláčkem a Václavem Pajurkem působil v surrealistické skupině Lacoste (činná od poloviny 60. do počátku 70. let), udržující kontakty s evropskými surrealisty, mj. s pařížskou skupinou André Bretona. Členové Lacoste se stali rovněž členy Centre internationale actualité fantastic et magique se sídlem v Bruselu.

Havlíčkovou zásluhou vznikla posléze skupina Merlin (Merlin sedmi), vydávající stejnojmenný sborník. Vystavoval svá díla doma i v zahraničí (Jugoslávie, západní Berlín, Belgie, Francie, Itálie, Rakousko, Španělsko). Havlíček od 60. let cestoval, navštívil řadu zemí západní Evropy, nechával se inspirovat výtvarnými památkami Francie, Itálie, Velké Británie. Zejména do těchto zemí se celoživotně vracel. Navázal tam četné osobní kontakty s výtvarníky, galeristy i sběrateli umění. Udržoval kontakty např. s belgickým umělcem a básníkem Aubinem Pasquem, představitelem belgického surrealismu Maxem Baucaillem, západoněmeckým teoretikem umění Wilhelmem Schmidtem-Schmidtgenem, pařížským surrealistou Adrienem Daxem. Ten jej uvedl do prostředí francouzských surrealistů, navazujících na činnost Bretonovy skupiny. Havlíčkovým dlouholetým přítelem byl pařížský levicový intelektuál a bibliofil Gustave Dassonville, vydavatele revue Le Brûlot. Dassonville Havlíčka seznámil s Josefem Šímou. Mezi Havlíčkovými pařížskými přáteli byla i německá malířka Sigrid Koring a její přítel, spisovatel Walter Kubler. Ti jej zásobovali informacemi o kulturním dění v západní Evropě a výtvarnou literaturou. Díky těmto kontaktům se Havlíčkovy práce stály součástí sbírek pařížské Bibliothèque nationale de France, Galerie Paul Prouté, galerie Allen a Passepartout v Kodani, galerie Solaria v Miláně. náhled|Jiří Havlíček, „Puruša - astrolog“, autoportrét, malba, nedatováno Havlíček spolupracoval i s italskými surrealisty, své eseje publikoval mj. v revui Egolalia bolzanského výtvarníka Maxe Radicioniho. Z českých inspiračních zdrojů Havlíčkovy tvorby lze uvést přátelství s brněnským esoterikem, matematikem, malířem a hudebníkem Milanem Zimmermannem. Díky Zimmermannově bohaté knihovně se Havlíček hlouběji seznámil s esoterickou literaturou a s dílem Carla Gustava Junga. Zajímal se o tradice alchymie, kabaly a o dílo Paracelsa. Začal intenzivně bádat v dílech křesťanských mystiků. Témata inspirovaná hermetikou a esoterikou byla námětem řady Havlíčkových grafických listů, ovlivněných též jeho cestami po uměleckých památkách, katedrálách a megalitických pravěkých monumentech západní Evropy, zejména Itálie, Francie a jeho milované Bretaně, kam se po celý život rád vracel.

70. a 80. léta, tvorba 90. let a počátku 21. století Spolupráce s Karlem Tutschem Zásadní význam pro Havlíčkovu tvorbu mělo setkání se sběratelem umění, kurátorem a galeristou Karlem Tutschem, s nímž se seznámil na sklonku 60. let. S Tutschem Havlíček dlouhá léta spolupracoval a jako teoretik umění ovlivnil vznik unikátní Tutschovy sbírky moderního českého umění. Vytvářel též drobné lepty s populárními náměty, které Tutsch následně distribuoval. V edici Merlin Havlíček postupně vytiskl cyklus Species Alchymiae Et Utraeque Magiae (Druhy alchymie a obou kouzel, 1970), kompletní tarotovou arkánu koncipovanou jako jednotlivá exlibris přátel a sběratelů, v níž sám sebe vtělil do karty škýze – šaška – na posledním, nečíslovaném tarotu (1971–1975). Dále vytvořil cyklus planet sluneční soustavy s postavou hvězdopravce Tutsche a nebeského alchymisty Havlíčka (1974) a humorný cyklus Le Chien (Pes, 1977).

Graphica Alchymica, Graphica Cosmica, Graphica Illuminata V letech 1971–1981 Havlíček vytvořil rozsáhlý cyklus leptů Graphica Alchymica, doplňovaný posléze dalšími cykly grafických listů Graphica Cosmica et Scatologica a Graphica Illuminata. Doslova klíčovým dílem tohoto období byl grafický list Sefer Jecira. Havlíček sám o něm napsal: „Prvním grafickým listem, jehož prostřednictvím jsem se vědomě naklonil nad tematickou hlubinu křesťanské esoteriky, byl mědilept Sefer Jecira, který vznikl během roku 1971. Svou kruhovou, písmovou i obrazovou kompozicí je věrnou reprodukcí originálního díla nizozemského rytce Pauluse van der Doorta z Antverp. Rytec pracoval pod vedením lipského teosofa Heinricha Khunratha na sérii obrazců, jež byly roku 1609 publikovány ve spise Amphiteatrum Sapientiae Aeternae Solius Verae Christiano-Kabalisticum.“

Inspirace a spolupráce se Stanislavem Malým Pro Havlíčkovu další tvorbu, čerpající tematicky z křesťanské mystiky a vznikající v 70. a 80. letech, mělo zásadní význam celoživotní přátelství s východočeským katolickým sochařem a básníkem Stanislavem Malým, který v letech 1972–1974 s Havlíčkem spolupůsobil na brněnské Pedagogické fakultě UJEP (dnes PdF Masarykovy univerzity). Díky Malému se Havlíček seznámil s díly španělských katolických mystiků a světců, zejména sv. Jana od Kříže, Jindřicha Susa, sv. Terezie z Ávily anebo sv. Ignáce z Loyoly. Toto ideové prostředí inspirovalo řadu Havlíčkových leptů tohoto období (série leptů Ježíš Kristus z r. 1976, série Křesťanští mystici, série Alchemistici – ta byla dedikována císaři Rudolfu II. a Havlíčkovu příteli, brněnskému básníku a polyhistorovi Janu Novákovi). Kromě specificky ztvárněných figurálních motivů čerpajících z Bible, apokryfních biblických textů, kabalistických spisů a děl křesťanských mystiků nesly Havlíčkovy lepty motivy hebrejských nápisů, Malého básní a úryvků dalších textů. Havlíček si ve svém díle začal stále častěji hrát s motivy písma, kaligrafie a liter středověkých iluminovaných rukopisů. Mezi velkoformátovými lepty s křesťanskými motivy lze zmínit Betlém, scénu Narození a Klanění sv. Tří králů. Své lepty vlastnoručně koloroval, doplňoval zlacenými motivy za pomoci starožitných tiskařských raznic, slepotisky a emaily, díky nimž grafické listy získávají svébytnou plasticitu.

Post-surrealistické období náhled|Jiří Havlíček, „Kosmický tvor - hlava“, kombinovaná technika, 2004 V 80. letech Havlíček svou tvorbou rozvíjel motivy svého surrealistického období. Kromě grafických listů vznikala další díla založená na kombinované technice, kresby a malby tuší doprovázené slepotiskem. Havlíček vytvářel komplikované kompozice s motivy vesmírných korábů, hlav kosmických monster inspirovaných díly manýristického umělce Giuseppe Arcimbolda, geometrizujících galaktických vírů vesmírné prahmoty. V posledních desetiletích Havlíčkovy tvorby – od konce 80. let – vznikla řada děl vytvářených kombinovanou technikou, s využitím tuší různých barev, anilinových barev, slepotisků, s využitím tiskařských raznic a dalších výtvarných postupů.

Havlíček experimentoval s nanášením barev za pomoci kovové fixírky a vzniklé tvary originálně dotvářel malbou a dalšími postupy a technikami. Vznikl cyklus abstraktních prací inspirovaných kaligrafií, arabskou anebo východoasijskou, Havlíčkovou fascinací pravěkým parietálním uměním, iro-keltskými kříži a rytinami na bretaňských megalitických stavbách (tumulus na ostrově Gavrinis atd.). Havlíčkova díla vytvářená kombinovanou technikou doprovází svébytný soubor symbolů, znaků vzniklých na základě širokých Havlíčkových znalostí dějin výtvarného umění, filosofie a náboženských tradic světa. Kromě toho do svých děl zanesl i geometrické motivy inspirované tvůrci středověkých katedrál, fascinovala jej kamenická práce Antonína Pilgrama, stavitele svatoštěpánského dómu ve Vídni. Častým motivem Havlíčkových děl tohoto období byla „silová pole“ tvořená dvojicí vzájemně propojených čtverců či obdélníků, modrého a žlutooranžového, doplněné množstvím kaligrafických a geometrických motivů a dalších symbolů. Vznikl též cyklus kombinovaných technik s motivem kříže, rozvinutého za pomoci znaků Havlíčkova originálního „pra-písma“, kaligrafické abecedy Stvoření, mnohdy připomínající složitě propletené historické keltské kříže raně středověkého Irska. Havlíčkova výtvarná práce vrcholí cyklem maleb tuší, mnohdy nedokončených, s figurálními motivy vycházejícími z křesťanství, mystiky či originálně ztvárněné kaligrafie. V období po roce 1989 často cestoval, k cílům jeho cest za uměleckými i přírodními památkami patřily zejména Itálie, Francie a Rakousko, ale také Britské ostrovy anebo západní pobřeží Spojených států. Udržoval přátelské kontakty s francouzskými a bretaňskými výtvarníky, působícími zejména na výtvarných školách v Lorientu a Remeši (Georges Le Bayon, Jean-Yves Boislève, Jean Clareboudt). Přátelil se a spolupracoval s umělcem, teoretikem umění a pedagogem Kennethem G. Hayem, emeritním profesorem Contemporary Art Practice at the University of Leeds, žijícím v jihofrancouzském Larroque, kde pořádá každoroční umělecké festivaly.

Žil a tvořil v Brně a v osadě Rybníček ve východočeských Nových Hradech.

Galerie

Výstavy Individuální

Kolektivní (výběr) Belgie – Bruxelles 1969, 1972, 1973, 1975 1978 (member of surrealistic group C.I.A.F.M.A. Fantasmagie), Mons 1969, 1978, Liege 1971, Evere 1999, Ganshoren 1998, Bruxelles 2001, 2002 Francie – Paris 1969 (National Bibliothéque, Galerie Mansart, Galerie P. Prouté), 1976 (Centre d art), 1978 (Galerie A. Blaizot), 1990 (Galerie P. Prouté), Angoulême 1974, Reims 1999, 2001, Bordeaux 2000, Larroque 2003 Německo – Freiburg/B. 1970, Boechout 1977, Frankfurt/M. 1987, München 1988,1995, 2001 Stuttgart, Bonn 1990, 1993, West Berlin 1968, 1969, 1970, 1973, 1977, 1978 Velká Británie – Bradford 2005 (Cartwright Hall Gall., Hibrida II)